Všechny moje lásky
Nick Hornby
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/3027/bmid_vsechny-moje-lasky-OEu-3027.jpg
4
213
213
Rob nemůže dospět, ani kdyby chtěl. Má rád hudbu, ale končí u 70. let. Prodává ji ve svém londýnském krámku, ale jen na vinylech. S prodavači se jak malý kluk baví sestavováním nejrůznějších seznamů Top 5. Právě pracuje na nejnovějším: Top 5 rozchodů s dívkou. Ten poslední nastal proto, že je mu 35 let a neumí si připustit, že už je dospělý...... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2000 , BB artOriginální název:
High Fidelity, 1995
více info...
Přidat komentář
"Máš potenciál jako lidská bytost. Máš všechny podstatný složky. Když se snažíš, jsi moc milej. Když se ti chce, umíš druhý rozesmát, a když se rozhodneš, že máš někoho rád, jsi hodnej, a ta osoba se pak cítí, jako kdyby byla středem vesmíru, a takovej pocit jí dělá dobře. Jde jenom o to, že většinu času se ti prostě nechce."
Tenhle román docela klame tělem. Na první pohled se jedná o lehkým perem psaný zábavný příběh o problémech sympatického muže. Problémech se ženami, jak jinak. Dialogy plynule plynou, vedlejší postavy a vedlejší zápletky jsou napsané vtipně a zajímavě (mojí oblíbenou kapitolou se stal neuskutečněný nákup vinylového pokladu) a přitom to není tak úplně sitkomově povrchní - občas se text blýskne nějakým velmi přesným postřehem nebo zamyšlením, které působí tak přirozeně logicky, až jsem si říkal, jak to, že už jsem na to dávno nepřišel sám :-). A navíc je Rob fakt sympaťák, dost připomíná třeba toho knihkupce z filmu Notting Hill, jak ho hrál Hugh Grant (samotné Všechny moje lásky byly zfilmovány rok poté, s Johnem Cusackem). Na téhle rovině kniha funguje dobře.
Jenže to není všechno. Nick Hornby nás totiž touhle pohodovou atmosférou ukolíbá, nechá nás s Robem sympatizovat a trochu mu možná i jeho free život závidět - vždyť kdo by nechtěl být svým pánem jako prodejce gramofonových desek (nebo čehokoli jiného, co má rád a čemu rozumí) místo našeho života plného kompromisů a až příliš pevně nalajnových cest?
Jenže pak se to náhle zkomplikuje! A Rob se vyjeví ne jako pohodář, který vyzrál nad světem povinností a úkolů, ale jako ustrašený sobecký usmrkanec, který se bojí dospět, protože má strach ze všeho nového neznámého, ze všeho závazného a zavazujícího. Což je špatné pro něj samotného, ale opravdu tragické to začne být tehdy, když se jeho zralost má stát něčím, o co se potřebuje opřít blízká osoba (nejvíc je to patrné v situacích okolo pohřbu Lauřina táty).
"Rob nemůže dospět, ani kdyby chtěl," píše se tady v anotaci. Úplně si to nemyslím. Rob dospět může, svým způsobem i chce (protože si uvědomuje, že tak jak žije mu dobře není, že takhle to napořád nepůjde), ale prostě se bojí. Proto se mi zdá, že Všechny moje lásky nakonec nejsou ani tak příběhem o střetu svobodného muže (svobodného od konvencí a otravných povinností) a nevlídného světa, jako spíš o snaze přerostlého chlapce stát se svobodným mužem - uschopněným k svobodnému rozhodování o sobě.
Všechny moje lásky je románem o rozchodu a dospělosti. Je plný jakéhosi cynického, sebepodněcujícího humoru, kdy se hlavní hrdina Rob utápí ve svých vlastních nedostatcích poté, co se s ním rozejde jeho dlouholetá přítelkyně.
Jak už naznačuje samotná obálka, velkou roli hraje hudba. Ta dokáže s lidmi dělat divy. Náš protagonista prodává desky v londýnském krámku a není se čemu divit, že v ní nachází pochopení a útěk. Co se jeho charakteru týče, nejspíš si ho neoblíbíte, ale to je dle mého názoru účel. Je nedospělý, sobecký a má pocit, že se celý svět točí kolem něj. Nicku Hornbymu se podařilo velmi dobře charakterizovat člověka, který se cítí ve svém životě v pasti. Proto je jeho cesta za jakýmsi uvědoměním a dospělostí o to uvěřitelnější.
Knize dávám 3 hvězdičky zejména z toho důvodu, že ve mně nezanechala žádné hlubší pocity. Byla to taková jednohubka, kterou si přečtete a brzy na ni zapomenete. Styl vyprávění byl ovšem výborný a oceňuji všechny odkazy na známou hudbu, filmy a seriály. Jedná se o Hornbyho první román a já se určitě ráda někdy pustím do jeho dalších titulů, abych viděla ten posun :)
Hlavní hrdina je lempl, rozešla se s ním dívka, vlastní pomalu ale jistě krachující obchod s deskami, neví co se životem a píše si deník.
Hornby je takový Viewegh, dalo by se říct. Knížka je velmi čtivá, ale vpodstatě banální. Vznikl podle ní výborný film a jak to tak vypadá, lidi ji buď miluji anebo nenávidí. Já se budu přiklánět spíš k té lásce.
Knížka má totiž naprosto skvělou atmosféru, je našlapaná popkulturnimi odkazy, které mě donutily místy googlit a objevovat muziku o které se tu píše. A místy jsem se od srdce zasmál (nesnášíme Simply Red, až bude hudební revoluce, měli by je popravit mezi prvními. Těch kapel, které by měli zastřelit je víc, Beatles třeba. Tady to trochu kazí fakt, že už to někdo udělal.)
Knížku jsem si sehnal, protože se nad ní před nějakým časem někdo hodně pohoršoval. A já mu vlastně rozumím. Ono je to místy hodně "mužský" pohled na vztahy, hlavní hrdina navíc není zrovna dvakrát chlap, takže to co je na stránkách místy napsáno už jako by ani nepatřilo do dnešní doby. Ale když to tak berete, je to jako výlet do začátku devadesatek. Lidi si volali z budky, kupovali si vinyly a když chtěli někomu udělat radost, nahráli mu kazetu. Náš hrdina je posedlý děláním žebříčků, můžete to "hrát" s ním. Schválně, dáte dohromady vašich Top5 desek? Nebo písniček? Já se zamýšlel a nedal jsem.. ale hodně z popsaných referencí znám a i po dočtení si je broukám...
Nepochopila jsem, proč překladatelka ponechává veškeré filmy a názvy v angličtině, přestože mají zavedené české názvy (jako 'Jih proti Severu' a 'Hluboký spánek', nejkřiklavější byla samozřejmě 'Nesnesitelná lehkost bytí'), potom jakousi reality show přeloží do češtiny, aby nikdo neměl tušení, co to je (pod daným názvem jsem na internetu nic nenašla, byl to asi 'Bachelor', ale kdo ví).
Potěšila mě zmínka o legendárním nizozemském thrilleru 'Spoorloos' (zde jako 'The Vanishing'), to se často nevidí.
Perlička ze str. 77 - 'sepsuje je, že nevlastní první album Jesuse and Mary Chainových'. Pobavilo.
Rob se, mimo jiných věcí, svěřuje, že pokud by partnerce diagnostikovali rakovinu, tak ji bez váhání opustí a nemá rád vážnou hudbu. Pryč s tím.
Srdcovka... mám hodně ráda film (původní, z r. 2000, nový jsem neviděla), knížku jsem četla poprvé teprve nedávno. Příjemně mě překvapilo, jak hodně přesně se film drží předlohy (kromě toho, že děj filmu je z UK zdařile 'transplantován' do USA). Tušila jsem, že knížka bude skvělá a nezklamala jsem se. Způsob, jakým hlavnímu hrdinovi 'nahlížíme do hlavy', je perfektní, pro mě osobně i zábavný (i když někomu to může místy připadat až otravné, viz jiné komentáře) - sama přemýšlím až moc a přehnaná úzkostnost, která je pro Roba (nebo minimálně jeho myšlenkové pochody) charakteristická, je mi vlastní. Je rozhodně osvěžující, a předpokládám, že před téměř 30 lety, kdy kniha vyšla poprvé, to bylo osvěžující ještě víc, číst něco, co nám bezostyšně ukazuje, že muži jsou, stejně jako je neustále přisuzováno ženám, také křehké bytosti. I když to možná není tolik vidět navenek.
Zase jedna z knih, co mi ležela roky v knihovně (označena jako neprodejná prémie, asi jsem ji někde dostal jako bonus) a móc se mi do ní nechtělo. A jako obvykle to byla škoda, protože se knížka čte dobře a rychle, plynule. Je to taková "romanťárna" z mužského pohledu. Musím dát za pravdu dalším komentářům, na mě už bylo to niterné šťourání hlavního hrdiny někdy už taky moc otravné. Nejzábavnější nakonec nebyla hlavní linka s Laurou, ale příběhy z jeho obchodu. Od 27. kapitoly (nechci spoilovat události) jsem se zase začal děsit z Robova chování a čekal jak to doprasí. Ale zakončení bylo fajn, fajnový... :)
Hlavní hrdina a vypravěč mě nejdřív bavil, ale potom už víc a víc otravoval tím, jak se choval a jak se v sobě nimral. Spoustu hudebních odkazů jsem si nedokázala vybavit, škoda. Proti knížce Po hlavě jsem se u této téměř nezasmála, a pokud mi někdo udělal radost při každém výstupu, tak to byli oba Robovi spolupracovníci v obchodě. Dočetla jsem spíše z přinucení a nedostatku jiné četby, ale několik úvah k zamyšlení jsem v knížce přece jen objevila.
(Asi je to spíš mužská záležitost, jak dokazuje i dokonalý předchozí komentář .)
Znovu jsem si přečetl knihu, kterou jsem vždy řadil mezi svá nejoblíbenější literární díla. Všechny moje lásky mě dostaly neskutečně čtivým a hlavně neskutečně upřímným pohledem do nitra chlapíka, jenž má problémy v lásce.
Hlavním hrdinou knihy je majitel londýnského obchodu s gramofonovými deskami a CDčkami, kterému zrovna dala kopačky jeho přítelkyně. Rob umí být sympaťák, třeba jeho vášeň pro hudbu a tvoření všemožných žebříčků jsou nakažlivé, ale bohužel je taky dost sebestředný (což si momentálně omlouvá tím, že na to má se zlomeným srdcem právo) a co se týče svého přístupu k životu dost nedospělý. Jak už jsem ale naznačil, je až sžíravě upřímný k sobě i ke čtenáři. Díky tomu si může hodně čtenářů mužského pohlaví říct, že tohle dobře zná, a hodně čtenářů ženského pohlaví říct, že... to taky dobře zná, protože se s někým takovým mohly samy potýkat.
Konkrétně jde třeba o to, jak často vůbec neví, co chce (touží po svojí bejvalce a chce ji zpátky spíš z principu, než že by ji skutečně miloval), nemůže snést pomyšlení na to, že by byl v sexu někdo lepší než on, a dokáže se velmi rychle zakoukat do jiné. Kdybych chtěl, tak bych mohl chudáka Roba pomlouvat ještě hodně dlouho, a to čím se knížka víc blíží ke konci, tím je upřímně řečeno ještě méně sympatičtější... Přesto jsem musel tomuhle mrzutému ztělesnění mnoha špatných mužských vlastností fandit. Na 35 let se chová opravdu dětinsky a má často víc štěstí než rozumu, ale i tak mě mnoho jeho postřehů a myšlenek připadá zajímavá nebo alespoň zatraceně zábavná. Jeho nezvyklá upřímnost ho zachraňuje - alespoň u mě - od nesnesitelnosti. A díky talentovanému Nicku Hornbymu je to taky skvělý vypravěč.
V neposlední řadě nabízí Všechny moje lásky skvělý a na romanťárnu i překvapivě napínavý příběh. U Hornbyho je super, že i když píše o lásce a o vztazích, tak na rozdíl od klasických romanťáren se nedá předvídat závěr (může to skončit dobře, špatně i něco mezi). V románu se pořád něco zajímavého děje a nemá jediné hluché místo.
Všechny moje lásky jsou pro mě pořád srdeční záležitostí, ale nakonec nedávám plné hodnocení, protože hlavní hrdina je přeci jen trochu příliš velký štístkař a jeho postava by zasloužila lepší vývoj.
Devět zlomených chlápků z deseti.
Pod tím tlustým škraloupem lepkavýho sarkasmu byla duše jednoho muže. Duše citlivá, bolavá, duše, která nerada mluví. A díky Hornbymu promluvila.
Naproti tomu děj je hodně upovídaný, nadmíru prostoupený hudbou a tak je potřeba číst mezi řádky, odhrnout tu kupu tlachání a pochopit, že Rob jako ukňouraný nedospělý spratek nám ukazuje, že nikdo z nás není dokonalý. Děláme chyby a i tak je to v pořádku, bez toho to v životě prostě nejde.
„Víte, co je na tom, když vás někdo nechá, nejhorší? To, že nad tím nemáte moc. Kdybych tak mohl řídit ono KDY a JAK mi někdo dá kopačky, nebylo by to tak zlé.“
„Když se snažíš, jsi moc milej. Když se ti zachce, umíš druhý rozesmát, a když se rozhodneš, že máš někoho rád, jsi hodnej a ta osoba se pak cítí, jako kdyby byla středem celého vesmíru, a takovej pocit jí dělá dobře. Jde jenom o to, že většinu času se ti prostě nechce.“
„Víra každýho z nás musí čas od času podstoupit nějakou zkoušku.“
Omlouvám se všem, kteří tuhle knihu vychvalují do nebe, ale já ji dočetla opravdu jen s velkým přemáháním. Pro jistotu jsem si ještě dala film, abych si ujasnila, jestli mi vadil příběh sám nebo třeba jen styl vyprávění, ale výsledek byl jednoznačný – v mých očích byl Rob ufňukaný, nedospělý, nezodpovědný týpek, který místo, aby hejbnul zadkem a udělal ve svém životě alespoň jednu smysluplnou věc, raději se lituje nad svou dokonalou sbírkou LP a čeká, že štěstí k němu nakráčí zlehka, samo o sobě a v rytmu jeho oblíbené písně. Jestli takhle uvažují všichni muži, tak pánbůh s námi :-)
Bohužel asi nemáme s autorem stejný smysl pro humor. Nebavilo mě to,dala jsem šanci 60 stránek a pak to vzdala..
Rob má 35, žije v Londýne 90. rokov a vlastní obchod s platňami. Nepatrí práve medzi najaktívnejší ľudí a svoje životné obdobia delí viac-menej podľa vzťahov a práve v tejto chvíli sa rozišiel so svojou priateľkou. Je zčasti malicherný, z časti introvert, z časti hejter a hlavne hudobný fanatik. Všechny moje lásky je vtipný, miestami smutný, jemne sa zamýšľajúci román, ktorý pomôže dokonale odreagovať.
Hornbyho prózy mám rád. Je to pravda poněkud nerudné a neurotické čtení, ale celkem výstižné a vtipné. Vztahy do jisté míry znamenají popření sebe sama, kus svého já je nutno obětovat, omezit své pohodlí. Všechny moje lásky je příběh člověka, pro kterého je to o krapet těžší než pro většinu z nás.
Takový průměr. Četla jsem ji na doporučení kamaráda po tom, co zjistil, že čtu Dlouhou cestu dolů. Je to poměrně čtivý kousek, ale bohužel (nebo možná bohudík) jsem nějak nepochopila myšlenkové pochody hlavního hrdiny, který mi byl svým chováním i přemýšlením krajně nesympatický. Možná je to spíš knížka pro muže, nevím...myslím, že za rok už si ani nevzpomenu, že jsem ji četla.
Hornby je můj téměř oblíbenec a některé jeho cynické a ironické knihy mám velmi rád. Ale tentokrát té ironie a cynismu bylo na mě až trochu moc. Hlavní hrdina měl všechny předpoklady stát se mým oblíbencem, neboť miluju hudbu a sbírám hudební nosiče téměř v té míře, jako on. Ale byly to jen předpoklady. Svým chováním, životním postojem, ublíženectvím a občas snad i snobským pozérstvím se hlavní hrdina v průběhu románu stává téměř anti-hrdinou pohřbívajícím sám sebe. Což o to, kdyby to tak zůstalo a autor na nás šibalsky zamrkal ve smyslu: "pozor na to, takhle můžete skončit taky!" Ale ono ne. Třicet stránek před koncem se autorovi nebo hrdinovi něco stane a rázem si uvědomí pravé hodnoty, vrátí se k bývalé dívce a nabídne jí sňatek. Uff. No, ještě že tam byla spousta aluzí na filmy, skladby a kapely.
Prostě výborná knížka - extrémně čtivá (klidně i v tramvaji) a vtipná, ale zároveň i moudrá a (hloupé slovo, ale lepší mě nenapadá) podnětná. Díky ní jsem kdysi začal trochu víc číst :-)
Hornby mi prostě sedí, minule to byl fotbal, teď zas popmusic. Vtipná, svižná knížka o chlapské zabedněnosti, nedospělosti, ješitnosti, nerozhodnosti, fanatismu. A Robovi kolegové z obchodu jsou neodolatelní mimoni.
Velmi pozvolný rozjezd, který se dá snadno překonat díky humoru, který se objevuje na nečekaných místech, zhruba od poloviny se už čte jedním dechem.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Dlouhá cesta dolů |
| 2001 |  Fotbalová horečka |
| 2002 | Všechny moje lásky |
| 2002 | Jak být dobrý |
| 2004 | Jak na věc |
Autorův způsob psaní opravdu není moje první volba, ale v čem se shodneme, je láska k moderní rockové a popové hudbě. Je osvěžující zjistit, že se dalšímu autorovi dostala až tak pod kůži.