Metroušek komentáře u knih
Další variace na pozitivní myšlení, psaná tím typickým rozvláčným způsobem, který Američané mají bůhvíproč rádi, ale mě irituje. Pokud vás podobné problémy trápí, doporučuji dvě věci. Meditaci, která postupně dokáže proud našich myšlenek zpacifikovat, a to ticho je tak příjemné... A dále vynikající knihu Wayna W. Dyera Vaše bludy, na kterou nedám dopustit.
Odpad dávám naprosto mimořádně, protože plevy mým sítem většinou neprojdou, ale tady nemohu odolat.
Nesmrtelný příběh lásky napsaný totálně a beznadějně zastaralým, nudným slohem. Význam však má díky pramenům, z nichž je dílko zkompilováno.
Megalitická Evropa musela být úžasným místem a návštěvu zachovalých míst mohu jenom doporučit, ať už se týká Anglie, Walesu, Irska, Bretaně nebo jižní Evropy. Někdy bývá lepší toho o navštěvovaných monumentech moc nevědět a jenom si užívat dojmů, ale v případě megalitických děl se mi osobně tato taktika moc nevyplatila. Tato útlá knížečka je jedním dílkem mozaiky, kterou byste měli před návštěvou Stonehenge vyplnit co nejvíce, abyste si návštěvu pořádně užili. Věnuje se hlavně stavbě samotné a jejím astronomickým aspektům. Osobně nepochybuji, že působení Stonehenge je, respektive bylo
komplexnější a spirituálnější, ale chápu, že se autor nechtěl spekulacemi zabývat. Nicméně kameny opravdu mají svou sílu, jak se může leckdo sám přesvědčit, pokud navštíví obchod nebo sbírku, kde jsou nashromážděny v hojném počtu. Megalitické stavby pravěku asi už nikdy dokonale nepochopíme a neprocítíme, ale opravdu stojí za to je navštívit a obdivovat.
Svět se mění, avšak nikoli výlučně k lepšímu. Je dobré držet prst na měňavém tepu doby, ale také se snažit pochopit doby minulé. A právě tam, alespoň pokud jde o hudbu, může člověk potkat giganta jménem Frank Sinatra. Možná v tanečních uslyší jeho Strangers in the Night a určitě časem narazí na My Way nebo s trochou štěstí i na The World We Knew (Over And Over) a jiné skvělé věčně zelené "vykopávky". Každopádně to může být velice obohacující střetnutí a vřele tuto zkušenost doporučuji všem vnímavějším lidem. Zehmeho kniha je jenom takovým bonbónkem navíc. Ukazuje Sinatru takového, jaký opravdu byl. Je to fajn, ale důležité je především poznat Sinatru, jakého chceme mít. Jako báječného barytona, který nazpíval přes tisíc procítěných, starosvětských písní v dobách dávno minulých, a přece tak blízkých svou noblesou, kterou dnes bohužel můžeme postrádat.
Podobně inteligentním knihám dávám obvykle více hvězdiček a zde velice oceňuji, co všechno musel autor nastudovat a promyslet. Forma, kterou si zvolil, se mi však zdá vyloženě nešťastná. Myslím, že se mohl a měl Waltariho Tajemným Etruskem inspirovat také ohledně formy. Škoda, myšlenkově by na to měl. Pokud vás kniha zaujala, rozhodně doporučuji skvělý film Pozemšťan s podobnou tématikou.
Chválím stručnost, ale za mě je to zklamání, neboť jde na úkor čtivosti. Takto pojmout tak zajímavou dobu?!
Je chvályhodné, jak se vydavatelství i autor postavili ke svému dvoudílnému počinu, a je dobře, že knihy vyšly. Čtenář může posoudit, zda je mu bližší totalitní nebo demokratická verze, a tak si nastavit jisté sebezpytné zrcadélko. Pan Žák zná Šumavu velmi dobře a jeho popisy jsou odpovídající a dosti živé. Trochu moc tlačil na pilu v oblasti faktografie, ale chápu, že se chtěl pochlubit tím, co všechno dokázal o Králi Šumavy vypátrat. Samozřejmě se nelze ubránit srovnání s Novákovým mašínovským majstrštykem Zatím dobrý, a zde postrádám onu tíživou osudovost, kterou se Novákovi podařilo svým hutným psaním vytvořit. Nicméně Ondříčkova filmová minisérie představuje velice zdařilý převod části Žákovy knihy a zpětně tak posvěcuje a povyšuje svou literární předlohu. Takže dobrá práce, pánové!
I napodruhé je kniha velice čtivá a poskytuje plastický obraz doby. Autorovi se dobře daří zprostředkovávat mikro i makro pohled na život hrdinů nebo "hrdinů". Pár připomínek bych však měl. Obálka knihy se mi jeví jako odpudivá, vadí mi opakovaná autorova předjímání děje a někdy bych také krátil. Jenže si uvědomuji, že mám před sebou vskutku monumentální dílo, které udělalo maximum pro přiblížení těchto zřejmě již navždy kontroverzních občanů naší země těm, kteří se s tím chtějí seznámit.
Osobně věřím, že kontroverze popisovaných činů - stejně jako mnoho našich současných, chronických problémů - vězí v tom, že si značná část naší populace neudělala své domácí úkoly, a ani po třiceti třech letech se nevyrovnala s obdobím socialismu. Každý z nás by měl mít jasno v tom, jaké znaménko má mít komunismus (v porovnání s demokratickým systémem). Pokud mu jakožto totalitnímu systému, který opakovaně a poměrně děsivě selhal všude, kde byl s menší či větší dávkou násilí zřízen, a přitom budování zářných zítřků jaksi "mimochodem" způsobil nějakých sto miliónů mrtvých spoluobčanů v době míru, logicky přiřadíme mínus, snad se nám i činy hlavních postav knihy začnou jevit v poněkud jiném světle. A také tím budeme o něco lépe chápat přítomnost.
Jasný doklad úsloví, že v nejlepším je třeba přestat. Co v prvních čtyřech vynikajících dílech fungovalo, najednou zcela ztrácí smysl. Než bych sérii zkoušel dál, raději si předchozí díly s potěšením přečtu znovu.
První tři až čtyři díly jsou opojným mixem přesného, bezuzdného, pubertálního, politicky nekorektního humoru, jaký se v literatuře vyskytne pohříchu málokdy. Další díly mě nikdy nechytly. Film je chabým odvarem této báječné série a nestojí za shlédnutí.
První tři až čtyři díly jsou opojným mixem přesného, bezuzdného, pubertálního, politicky nekorektního humoru, jaký se v literatuře vyskytne pohříchu málokdy. Další díly mě nikdy nechytly. Film je chabým odvarem této báječné série a nestojí za shlédnutí.
První tři až čtyři díly jsou opojným mixem přesného, bezuzdného, pubertálního, politicky nekorektního humoru, jaký se v literatuře vyskytne pohříchu málokdy. Další díly mě nikdy nechytly. Film je chabým odvarem této báječné série a nestojí za shlédnutí.
První tři až čtyři díly jsou opojným mixem přesného, bezuzdného, pubertálního, politicky nekorektního humoru, jaký se v literatuře vyskytne pohříchu málokdy. Další díly mě nikdy nechytly. Film je chabým odvarem této báječné série a nestojí za shlédnutí.
Jsem velkým fanouškem prvních tří až čtyř dílů, ale čtvrtým to mělo skončit. Ten drzý, politicky nekorektní mix pubertálního humoru, který dříve tak skvěle fungoval, s přestěhováním do Francie zcela vyčichl a jak jsem nakoukl do dalších dílů, zřejmě se už nikdy nevrátil. Číst je nebudu, ale první čtyřku si kdykoli rád dám.
Pan Reeve dokázal stvořit zajímavý a pestrý postapokalyptický svět plný dobrodružných eskapád. Všechny čtyři díly podle mě stojí za přečtení, pokud v sobě máte klukovskou duši. Velice mě mrzí, že se film nepovedl. Osobně bych to viděl na animovaný nářez, to by asi bylo optimální. Třeba se někdy dočkáme.
Jedna z těch čtyř hvězdiček je za upřímnost autora. Opravdu věřím, že to zažil a že to pravdivě sepsal. To, že zážitek Jednoty nedokázal úplně přesně popsat, docela chápu. Nedokázali to větší duchovní borci. Slova jsou prostě nedostatečným nástrojem a možná ještě dozrávaly různé potenciály, kdo ví.
Vykládám si to tak, že většina z nás má na očích klapky. Někdy jsou jako ty, které chrání v polárních krajích před světlem, jiné jako ty, které nosí koně na ulicích. Většina z nás má ty klapky připevněné na celý život. Málokomu se výhled rozšíří, ale pak jsou opravdu vidět mnohé věci, jak můžu dosvědčit, a to nejsem žádné eso.
Moji bližní a přátelé ten příběh znají. Cítil jsem se zdráv a plný sil a měl jsem nepříjemnou vizi bolestivé, život ohrožující nemoci (obraz plus šílenou bolest na příslušných místech). Vnitřní hlas mě s nemocí seznamoval a časově ji určil. Pochopitelně jsem tomu ani trochu nevěřil. Dokud se to za tři měsíce nevyplnilo. Přežil jsem a byl jsem nucen uvěřit. Možná až příliš, protože před druhou život ohrožující nemocí jsem už varován nebyl. Nicméně jsem opět přežil a teď se bojím, co se stane potřetí. (Od té doby věřím, že čas je umělý konstrukt. Neexistuje. Všechno je Jednota, něco jako všechny dílky pomeranče pohromadě. Jenže my běžně vidíme jenom ten jediný dílek a navíc jenom po kousíčkách.)
Dodnes se musím smát, když jsem se vnitřního hlasu ptal, co se stane po roce 2020. (Už jsem chápal, že ví leccos, možná i všechno.) Nechtěl mi to prozradit a jenom opakovaně, lehce potměšile říkal: "Nebude se ti to líbit." Opravdu se tomu musím pokaždé smát, když si na to vzpomenu. Pochopitelně měl pravdu, a to daleko větší, než bych si tenkrát dovedl představit. (:-))
Fantastické a nepopiratelné výsledky vědy v poznání materiálního světa téměř úplně zastiňují její poměrně tristní neúspěchy na poli vědomí. Podmínka objektivity se jeví zcela nepřekonatelnou překážkou a opravdu by mě překvapilo, kdyby se zde objevil nějaký zásadní průlom.
Pan Grof se zkoumání vědomí věnoval celý život a je zajímavé, podnětné a důležité jeho pozdní text číst a promýšlet. Těm, kteří se chtějí dostat dál, ale nerozhodnou se jít jeho cestou, bych stejně jako mnozí další rád ukázal alespoň směr. A ten vede jednoznačně na východ, do Asie, zejména k buddhismu a taoismu.
Právě tam najdete opravdové vědce, zkoumající vědomí. Budete-li se držet jejich doporučení, možná se vám časem dostane nikoli důkazů, neboť ty snad ve světě vědomí ani neexistují, ale alespoň význačných znamení, že vaše cesta stála za projití. Přestože s vámi možná bude Tao, nebo jak "to" nazveme, (i nadále) zacházet jako se slaměným (obětním) psem... (Ano, to je varování. Mě to překvapilo, ale zpětně musím uznat, že jsem byl také předem dostatečně varován...)
Trochu suchopárné, ale podnětné čtení. Akorát to zase nebudou číst ti, kteří by měli. Je neuvěřitelné, že se během informační revoluce může vyskytnout období, kterému říkáme doba postfaktická, a že si naše sympatie stále dokážou získávat tak nebezpečné a vysoce konfliktní osoby, jako je třeba XY (jistě si dosadíte správná jména sami). Tedy tvory, charakterizovanými podle autora hledáním viny u druhých, černobílým myšlením a řešením situací, nezvládnutými emocemi a extrémně negativními projevy chování. Tato kniha nám psychopaty a sociopaty pomůže rozeznávat a asertivně jim čelit, protože s nimi svět nebude lepší, ale jen a jen horší, než by mohl být bez nich.