Temno: Stručná historie
Ivana Čornejová
Stručná historie série
< 2. díl >
Málokterá etapa českých dějin vzbuzovala a vzbuzuje u historiků tak protikladné soudy jako doba pobělohorská. Podle jedněch tragická epocha spojená s násilnou rekatolizací a emigrací elit. Podle druhých čas monumentální barokní kultury a vzdělanosti, doba, kdy se české země opět otevírají světu a dohánějí opoždění způsobené dramatickými konfesijními a nacionálními střety. Bez ohledu na hodnoticí stanoviska platí, že stopy baroka v české krajině jsou dodnes nepřehlédnutelné a že i misi Tovaryšstva Ježíšova často provázelo horoucí vlastenectví, jak dokazuje například působení slavného jezuitského historika Bohuslava Balbína. Přehledný a vyvážený pohled na dobu, kterou jsme si podle Jiráskova románu uvykli nazývat temnem, přináší ve druhém svazku Stručných historií historička Ivana Čornejová, přední odbornice na dějiny jezuitského řádu a pražské univerzity.... celý text
Přidat komentář
Jak je avizováno už v názvu, jedná se o stručné shrnutí toho, co se u nás dělo v době zhruba od bitvy na Bílé hoře po konec třicetileté války a lehce po ní. Něco znám, něco jsem si připomněl, něco se dozvěděl a v něčem se tak nějak neorientuju pořád.
Není to od paní Čornejové rozhodně špatná knížka, ale stručná historie husitství z pera jejího manžela mě bavila (nebo tady bych měl asi spíš napsat zaujala) přece jenom o něco víc.
Čekal jsem víc. Jedná se o shrnutí (třeba sympatické, ale pouze shrnutí) učebnicových informací bez nějaké přidané hodnoty. Kdo o tomto období nic neví, ten se třeba poučí, ale kolik takových čtenářů bude? Je to možná příkré hodnocení, ale nějak si nemohu pomoci. Tak trochu pochybuju o smyslu celé ediční řady. Jako třetí v pořadí je avizovaná Třicetiletá válka. Přitom tomuto konfliktu byla věnována třetina tohoto Temna. Ví o tom editor?
Velký palec nahoru...... je to odborné, profesionální, ale DÍKY BOHU - také velmi čtivé. A za to děkuji. Skvělá akorát detailní kniha, jako dělaná k příjimačkám na Vš.
Přehledně a čtivě zpracovaný přehled českých dějin v 17. a první polovině 18. století, navíc se jedná o vyvážený pohled se snahou o objektivitu. Osobně však zmíněné období považuji za období temna, alespoň 17. století. Platilo to však nejen pro české země, ale i pro řadu dalších oblastí. Závěrečné kapitoly o barokním umění mě příliš nebavily, což je dáno však jen mým velmi malým zájmem o tuto část lidské historie. Naopak stavovské povstání, celá třicetiletá válka, turecké ohrožení Balkánu a střední Evropy nebo války za Marie Terezie považuji za velmi zajímavá témata.
Druhý svazek z edice Stručných historií od Paseky nabízí pohled na dobu, kterou jsme si zvykli nazývat Temno podle slavného románu Aloise Jiráska. Historička Ivana Čornejová (*1950) v knize nabízí stručný, hutný a hlavně čtivý přehled toho nejdůležitějšího z více než stodvacetiletého období mezi lety 1618 a 1743, pro které jsou charakteristické válečné utrpení (třicetiletá válka), utužení moci Habsburků v českých zemích, násilná rekatolizace a emigrace elit. Ale je to také doba monumentální barokní kultury a vzdělanosti, doba, kdy se české země otevírají světu; stopy baroka v české krajině jsou dodnes nepřehlédnutelné a také mise jezuitů často provázelo horoucí vlastenectví. Autorka začíná stavovským povstáním a pokračuje přes třicetiletou válku a svatořečení Jana Nepomuckého až k pokusu o českou rebelii proti Marii Terezii v letech 1742–43.
Vyvážený pohled na tuto dobu je potřebný a autorce se to podařilo. Čtenář zjistí, že "temno" nebylo tak temné, jak se traduje a jak to máme často zkreslené z různých zdrojů. Ostatně i "temno" Jiráskovo může být jiné, než jak se nám to snažil vtloukat do hlavy jeho pomýlený vykladač Zdeněk Nejedlý a další...
Knihu doprovází řada ilustrací, každá ze 16 stručných kapitol navíc obsahuje malý medailon osobností (Postavy příběhu) té doby; najdeme mezi nimi Jindřicha Matyáše Thurna, Jana Campana Vodňanského, Albrechta z Valdštejna, císaře Ferdinanda III., Jana Amose Komenského, prince Evžena Savojského, Bohuslava Balbína, pátera Antonína Koniáše či architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera a další.
Základní přehled nejdůležitějších událostí doby mezi stavovským povstáním a začátkem vlády Marie Terezie. Jde o čtivě a přehledně sepsanou knihu, která sice neobjevuje příliš nového, může být ale přínosem pro studenty či zájemce o historii, kteří o tomto období příliš neví nebo si potřebují zopakovat základní fakta. Líbí se mi forma krátkých kapitol s dobře utříděnými údaji a životopisnými medailonky na konci každé. Naopak mi chybělo nějaké shrnutí nebo hodnocení na konci.
Chválím stručnost, ale za mě je to zklamání, neboť jde na úkor čtivosti. Takto pojmout tak zajímavou dobu?!
Díky svému krátkému rozsahu je kniha skvělým průvodcem po dané problematice pro poučeného laika či zájemce o historii, který však "neučte" mnohasetstránkové odborné historiografické publikace. Obdivuji, že akademik s tak velkou erudicí dokáže své životní téma zestručnit a podat přístupnou formou. Moc se těším na další knihy z edice. Takhle má vypadat popularizace vědy.
Známá česká historička v nevelké knížce podává přehledným způsobem souhrn dějin v období od stavovského povstání až do korunovace Marie Terezie. Vše je samozřejmě hodně stručné, ale stručné celkem "kvalitně", nechybí v zásadě nic, co by na tomto malém rozsahu nemělo chybět - ať už jde o děje politické, hospodářské, náboženské a kulturní. Ke kapitolkám jsou připojeny i stručné medailonky hlavních osobností. Pěkná je i obrazová příloha.
Trochu provokativní název knihy "Temno" odkazuje k románu Aloise Jiráska z roku 1915, který bývá často dezinterpretován. Jiráskův román se vůbec netýká pobělohorského období, odehrává se až ve 20. letech 18. století a jeho hlavním tématem je svatořečení Jana Nepomuckého. Potěší, že Čornejová hned v úvodu Jiráska oceňuje jako velmi dobrého znalce pramenů, autora čtivého díla a brání jeho dílo proti nejedlovským zkreslením (i dnes často opakovaným různými ignoranty, kteří Jiráska vůbec nečetli), které přinesla doba komunismu zejména v 50. letech.
V knize občas překvapí některé překlepy, drobné chyby nebo některé formulace, např. nevím, co autorku překvapuje na tom, že Thurn dostal inkolát aniž by ovládal češtinu. Podmínka češtiny byla přece stanovena až v roce 1615 (a ani pak se reálně nedodržovala).
Užitečná a pěkně vypravená přehledová práce o dějinách Českých zemí (zasazených do patřičného kontextu) v dobách barokního "temna" sepsaná jednou z našich předních odbornic. Text je čtivý a srozumitelný, obrazový doprovod i seznam doporučené literatury vyvážený a reprezentativní, jen škoda různých drobných nepřesností a překlepů v textu: např. protestantský kostel byl roku 1617 zbořen v severočeském Hrobu, nikoli v Hrobech - to je vesnice a leží jinde; klášter na okraji Olomouce je Hradisko, nikoli Hradiště (ač jsem našel, že obě místa se vzácně označují i takto, ale proč volit - navíc u pouhé zmínky bez patřičného širšího kontextu - řídce používaný a dvojznačný název?); rijswijská smlouva byla uzavřena o sto let dříve - roku 1697; Jankov leží spíš u Benešova, kam patří i okresně, nikoli u Tábora; město Sárospatak je v češtině v souvislosti s Komenským tradičně známější jako Blatný Potok, nikoli Šarišský potok, což navíc matoucně odkazuje k regionu Šariš nad Prešovem atp. Pečlivější odborná nebo i jazyková redakce tyto drobnosti mohla odstranit.
Štítky knihy
baroko 17. století dějiny Evropy náboženská perzekuce protestantismus české dějiny pobělohorská doba
Informačně je kniha obohacující, nicméně myslím, že byla šita trochu horkou jehlou, což se na celém počinu negativně promítlo. Nerozumím třeba tomu, proč se na několika místech v textu dají najít věty, které se pak téměř v totožném znění objevují o dva až tři odstavce dále. V textu čítajícím zhruba 150 stran myslím není tak těžké si to pohlídat. U zmínky týkající se mého regionu byla nepravdivá informace, což mě nutí k zamyšlení, zda se takové nedostatky nevyskytují i v dalších částech textu, akorát já to nepoznám.