Návrat Krále Šumavy
David Jan Žák
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/135806/bmid_navrat-krale-sumavy-pRf-135806.jpg
5
491
491
Životopisný román o nepolapitelném převaděči, který se stal předobrazem Krále Šumavy, vychází z jeho vlastních vzpomínek, svědectví pamětníků i archivních dokumentů. Jedná se o dosud nejrozsáhlejší literární rekonstrukci příběhu muže, který po válce nejprve pomáhal chránit hranici v policejní uniformě tehdejšího Sboru národní bezpečnosti, ale po únoru 1948 se stal jeho nejobávanějším soupeřem. Kniha zachycuje nejen výjimečný lidský osud, ale rovněž dramatické události spojené se vznikem nechvalně známé železné opony. Josef Hasil, který dnes žije na předměstí amerického Chicaga, v roce 2001 obdržel z rukou prezidenta Václava Havla Medaili Za hrdinství.... celý text
Přidat komentář
Životní příběh pana Hasila byl nesmírně zajímavý, napínavý a dobrodružný a jistě stál za to, aby byl zbeletrizován. Obzvlášť v době, když stále mnoho televizních diváků chrochtá blahem u neustále reprízovaného propagandistického Krále Šumavy. Román tak dává možnost nahlédnout na skutečnou činnost tzv. agentů-chodců, na jejich odvahu a oběti, jakož i na život jejich příbuzných a přátel, tak i na represivní způsoby tehdejšího režimu.
Bohužel se nedokážu ztotožnit s nadšenými hodnoceními ostatních čtenářů. V románu vystupuje neskutečné množství postav, ať už agentů, příbuzných, přátel, pomocníků a známých hlavního hrdiny, ve kterých jsem se ztrácel. I ve velkém počtu různých přechodů a akcí jsem měl problém se zorientovat. Rovněž se mi nelíbil autorův důraz na Hasilovy zálety a s tím související podrobnosti. Ne že bych byl puritán, ale tyto pasáže podle mě nemají v tomto typu literatury co dělat, působily na mě rušivě, nepatřičně a zbytečně.
V mém případě jistě hrálo roli i to, že jsem předtím četl román Zatím dobrý, který byl tematicky podobný a který mě oslovil více, takže jsem se neubránil menšímu srovnání.
Pod komentář uživatele TheSarcasm bych se mohl podepsat.
Kniha se četla jedním dechem, po několika letech mám pocit, že jsem si přečetla životní příběh. Na příběhu je udělaný velký kus mravenčí práce a patří mezi ty, o kterých by se mělo mluvit. Boj třetího odboje je sakra málo známý.
Knihu jsem přečetl po té co jsem se vrátil z přechodu Šumavy. Všechna ta místa jsme viděl na vlastní oči. Prožitek při čtení knihy byl o to intenzivnější. Úžasný příběh, dobře napsáno. Za mě plný počet bodů!!
Opět po dlouhé době hodně povedená kniha, zpracovávající část našich nedávných dějin. Ze začátku byl příběh trochu tužší, pak ale jakoby chytil západní vítr a už to odsýpalo. Přesto, že víte jak vše dopadne, a nejen v tomto se hodně podobá knize Dva proti říši, i tak se bojíte jak každá obchůzka, každa cesta přes hranice dopadne. Hodně napínavé. Z vět cítíte vůní šumavských lesů, chlad říček a potoků a temnotu rašelinišť, ale i hysterii komunistické vládnoucí třídy přenesenou na všechny drobné vykonavatele, strážce i obyčejné lidi. Ano můžete říct, že pravda jedné strany, nemusí být pravda té druhé. Že každý má svůj úhel pohledu. Mě, vychovanou v demokracii a svobodě slova zarazilo to, že celých těch 40 let nedovolovali lidem zemi opustit. Že když tady v tom jejich socialismu někdo nechtěl žít, proč ho nepustili. Že by tu nikdo nezbyl? Že by ti, co zůstali zjistili, díky těm venku co je venku? No nic. Ještě zajímavější, je závěr, kde se česká skupina v Bavorsku zamýšlí nad tím, zda vlastně to všechno mělo smysl. Že pro těch pár lidí venku, doma trpěly celé rodiny, vesnice... a proč vlastně Spojenci všem nejdříve tvrdili, jak do ČSSR vtrhnou a vyrvou ji ze spárů SSSR. A pak nechali postavit železnou oponu a byl konec. Každopádně opravdu doporučuji.
Téma mě nezajímalo, knihu jsem číst nechtěl. Ale kamrád mi knihu strčil mezi ostatní zápůjčky. Ještě se mi nestalo, abych náhodnou knihu jen tak někde uprostřed otevřel a po přečtení pár řádek pokračoval... a pokračoval. A na jiném místě to samé. No tak jsem to vzal od začátku a vůbec nelituji.
Zajímavé osudy lidí různých charakterů v nelehké a nepěkné době.
Extra díky za epilog i doslov; doufal jsem, že na konci něco takového bude :)
Tuhle knihu jsem měl v hledáčku delší dobu. Nedávno jsem ji tady objevil na bazaru, tak jsem si ji pořídil a přečetl s tím, že ji případně pošlu dál. A určitě nelituju. Autor sestavil velice poutavý příběh "krále Šumavy" tak, jak ho poskládal ze vzpomínek jeho samotného a dalších pamětníků. Co si přidal či přikrášlil, to ať laskavě posoudí každý čtenář sám.
Každopádně je to velice čtivý příběh rodáka ze Zábrdí u Prachatic, který se už coby mladý člen SNB začal zabývat činností, kterou by u uvědomělého příslušníka asi málokdo očekával. Tak, jak se vyvíjely události v poválečném Československu, potažmo v celé Evropě, stále více a více ho pohlcovala činnost převaděče, až se to jednou nepodařilo a skončil v komunistickém lágru, ze kterého se mu však podařilo utéct a dostat se za hranice. V Bavorsku pak začal pracovat pro americkou CIC jako agent-chodec. Dostal za hranice do Bavorska desítky lidí, oběma směry přemisťoval i informace, pro domácí bezpečnostní složky se postupně stal doslova postrachem, nepolapitelným přízrakem. Mělo to ale i stinné stránky v podobě zatčení, uvěznění či poprav desítek osob, které s ním spolupracovaly, ať už z řad rodiny, kamarádů, ale i dalších spolupracovníků v celých Čechách. Po zadrátování hranic pak "spadla klec" a Josef Hasil dožil svůj dříve tak dramtický život za oceánem, domů se podíval až po listopadu 1989.
V závěru knihy, kdy se v USA loučí Hasil se svým spolupracovníkem, snad jediným, který kromě něj přežil, zazní následující pasáž:
Vítek se ptá Hasila: "Myslíš, že to všechno mělo nějakej smysl?"
"Jo, určitě jo."
"Já ti nějak nevím. Převedli jsme fůru lidí, to je pravda, zachránili jsme jim krky. Ale spočítej si, kolik našich zavřeli, kolik jich popravili. To jsou, kamaráde, jasný počty. Odsralo to daleko víc přátel, sousedů, bráchů a sester, než kolik lidí bylo zachráněnejch. Američani nás masírovali, že bude třetí světová, a ono zatím velký kulový. Vždyť jenom proto jsme pro ně začali pracovat. Chtěli jsme se domů vrátit. A teď jsou z nás emigranti. Dva blbci, co nedovedou pořádně anglicky."
Při čtení příběhu mě několikrát napadlo vpodstatě totéž. Sice převedli spoustu lidí, kterým dali možnost začít na Západě nový život, ale nepřímo postupně svojí činností (hlavně tedy Hasil) dost výrazně zdecimovali svoje rodiny, příbuzné, známé, mnohdy ze širokého okolí svého bydliště. Nemluvě o tom, že s každým dalším přechodem stále víc riskovali i svoje životy. Svým způsobem se nelze divit domorodcům, že se na Hasila při jeho návštěvě v rodném kraji po r. 1989 mnozí dívali všelijak.
Za mě jednoznačně plný počet, skvěle napsaná kniha a velmi silný příběh a také svědectví o době, ve které se odehrává. Myslím, že dál ji asi nepošlu. I místopisně jsem byl docela v obraze, řadu míst v knize popisovaných znám, včetně Zábrdí, Řepešína...
A nakonec: Čtenářská výzva 2024, téma č. 20 Kniha, ve které se někdo ztratí nebo zabloudí. Protože minimálně jednou Hasil v mlze vůbec nevěděl, kde je a dost si zašel:).
Silný a zajímavý námět, ale bídně napsané. Rád jsem se dozvěděl leccos o tehdejších poměrech v pohraničí, nicméně to působí, jako by to psal spíše nějaký nadšenec a rozhodně ne vypsaný spisovatel.
Velmi silný příběh, který člověka chytí a nutí číst dál a dál, dokud nedočte. Vzhledem k tomu, že řadu míst z příběhu znám, mě líčení přechodů hranic přímo ožívá v představách. Jen mi občas trochu "překáží" přítomný čas a pro lepší srozumitelnost bych chvílemi použila i minulý čas, ale to už je jen můj problém. Celkově knížka zanechala opravdu velký dojem.
Chtěla jsem napsat o knize rozsáhlý elaborát, ale je tu přes sto komentářů, tak to zkrátím.
Výhoda při čtení je, a to obrovská, pocházet z míst, kudy Hasil denně šlape. Pokud by se kniha odehrávala třeba u Liberce, asi bych ji nečetla. Asi určitě. Takhle přesně jsem věděla, kudy cestičky vedou, jak velké kopce museli převaděči šlapat a při představě, jak si svištím z Budějovic na kole na Šumavu, mi bylo upřímně zle od žaludku.
Tři čtvrtě jmen jsem znala, jelikož v Prachaticích se tak jmenuje každej druhej.
Možná jsem očekávala víc popisů přírody, ale od toho tu jsou jiní.
Bála jsem se, jak udrží autor hranici mezi literaturou faktu a románkem na styl Mornštajnové, a dobrý! (Proboha tím neurážím Mornštajnovou, kdybyste mi zas někdo chtěl psát zprávy).
Na konci mi slza ukápla, než jsem si uvědomila, jak hovořila moje babička třeba o Mašínech. Ta komunistická agitka byla do člověka zažraná, opravdu až do morku kostí.
Kniha na mě působila skoro až intimně právě s ohledem na místní znalost. Některé nuance pochopí pravděpodobně jen rodáci.
Knihu jsem odkládala prakticky deset let, ačkoli ji máme doma včetně věnování, musela jsem si do ní dozrát.
Dal jsem čtyři hvězdy, ale tu jednu jsem si nechal za, pro mne otravný, přítomný a místy i budoucí čas.
Nevím proč, ale knihy psané v prézentu mi nějak nesedí.
Naopak mám rád knihy psané v čase minulém, kde je čas přítomný používaný, tam kde si to text žádá, ke zdůraznění atmosféry...
Jsem nadšená, kniha se mi moc líbila.
Autor umí poutavě vypravovat, i když mi zpočátku trošku vadilo, že píše i o uspokojování tělesných potřeb všeho druhu. Postupem času jsem jen hltala děj a nic jiného už neřešila. Knížka je velmi čtivá a čtenáře dokáže vtáhnout do děje.
Občas jsem si prohlížela mapu Šumavy a vyhledávala místa, o kterých je v knize řeč.
Opravdu povedené dílo.
"Jestli bych znovu chodil přes čáru a převáděl? Jestli bych znovu střílel? Tenkrát, slečno, nebyla jiná možnost. Jo, bejt v tý samý situaci, udělal bych to zas. Někdo se jim postavit musel. Voni by si nakonec mysleli, že můžou všechno. Jo, nelituju jedinýho dne, kdy jsem jim škodil. Měli z mýho jména takovou hrůzu..."
(str. 388)
Strhující příběh, výborně napsaný, četl jsem to jedním dechem. Je to syrové, plné hnusu a zmaru přelomu 40. a 50. let.
Moc nádherně popsaný příběh v pohraničí. Nádherná příroda Šumavy a její zákoutí, stezek mezi močály. Tyto léta byly tak jiné a stále nás fascinují, dnešní člověk si to ani už neumí představit, jak to vše bylo dříve složité. Díky pamětníkům si to můžeme přiblížit v knihách a je i spousta zfilmovaných kousků, které též stojí za prohlédnutí.
Knížku jsem měl v seznamu dlouho. Díky čtenářské výzvě se na ní dostalo. Přestože aktuálně nemám příliš času a knížka má 400 stran, ve chvíli kdy jsem se od začátku začetl, nešlo se odtrhnout. Naprosto strhující příběh plný zvratů a překvapení.
Pokud jste viděli na Voyo seriál Král Šumavy, viděli jste jen část knihy. A kniha je jednoznačně lepší.
Brilantní ukázka tehdejší smírně doby. Zároveň bez tlačení do toho, kdo je dobrý a kdo zlý.
Pane Žáku, takhle píše Mistr (učitel).
Kronika dobrodružného úseku jednoho života, kronika dramatické a pro mnohé kruté doby deseti poválečných let.
Stožec, Nové Údolí, Soumarský Most, Lenora, Kvilda, Borová Lada, Dobrá, Boubín, České Žleby, Trojmezí atd. atd. Ano, tady všude jsem byl, dokonce jako student - brigádník při stavbě jezu ve Stožci ještě před revolucí, kdy jsme byli pod stálou kontrolou mladých mužů se samopaly přes rameno. Každoročně na Šumavě strávím alespoň jeden týden, přečetl jsem pár Klostermannů, ale že jsem tam nezažil divoká poválečná léta, která autor tak pečlivě na příkladu Josefa Hasila popsal, to mi vůbec nevadí. Kdoví jak bych dopadl. Sám hlavní hrdina knihy, skutečná postava, v jednom z rozhovorů přiznal, že takových Králů bylo mnohem víc, on je výjimečný tím, že přežil, přestože jeho vývoj po čáře: příslušník SNB - pohraničník - převaděč - vězeň - agent chodec moc nadějí na přežití nenabízel. Po cestách mezi pomníčky obětí z obou stran, s partou přátel, kteří všichni knihu četli, si každoročně tuto postavu i dobu připomínáme a nezapomínáme.
...
„Myslíš, že to všechno mělo nějakej smysl?“
„Jo, určitě jo.“
„Já ti nějak nevím. Převedli jsme fůru lidí, to je pravda, zachránili jsme jim krky. Ale spočítej si, kolik našich zavřeli, kolik jich popravili. To jsou, kamaráde, jasný počty. Odsralo to daleko víc přátel, sousedů, bráchů a sester, než kolik lidí bylo zachráněnejch. Američani nás masírovali, že bude třetí světová, a ono zatím velký kulový. Vždyť jenom proto jsme pro ně začali pracovat. Chtěli jsme se domů vrátit. A teď jsou z nás emigranti. Dva blbci, co nedovedou pořádně anglicky.“
90 % (zatím 426 hodnocení, aktuální průměr 92 %).
P.S.
Slyšel jsem i vyprávění samotného Josefa Hasila, kde, už v pokročilém věku, smutně komentuje a vyvrací většinu scén ze známého filmu, některé části Žákovy knihy, a dokonce pochybuje i o významu svého tehdejšího počínání.
Moc pěknýýýý! Na román ze Šumavy jsem se moc těšil. Historie míst, kam se léta nesmělo a která mají i dnes neskutečné kouzlo... Knížka funguje od začátku do konce výborně. Příběh má příjemný spád a vývoj. Za mě plný počet hvězd!
Autor napsal román, vypadá jako literatura faktu, ale je to skutečně hezký román opírající se o autorem zjištěné informace z písemných podkladů, vzpomínek dožitých aktérů událostí té doby a i samotného Josefa Hasila. Líbilo se mi připomínání historických souvislostí, popis situace u nás i v Bavorsku a také znalost místopisu Šumavy na české i bavorské straně hranic.
Josef Hasil, který v poúnorových letech pomáhal převádět lidi přes československé státní hranice, je pro jedny (super)hrdina třetího odboje. Na druhé straně se na něho na Šumavě místní, kterým v době, kdy chodil přes hranici, a bylo jim nanejvýš pět šest let, dívají jako na vraha a prospěcháře. Mladí jim ale ukradli komunisti. Za lágry, mučení, týrání a špehování nemůže Josef Hasil ale komunistický režim a STB.
Josef Hasil přežil, protože šel přímo k věci, aniž by přemýšlel o následcích. Jednal intuitivně, ne s logickou rozvahou. Měl ohromný dar a tím byl jeho šestý smysl. Něco co vás předem varuje, ukazuje cestu, mění již domluvené plány. Nikdy a ničemu se nepřizpůsoboval, vždy a za všech okolností přizpůsobil okolnosti sobě, své potřebě.
Josef Hasil ač drobný muž, který zná lesy jako málokdo jiný, měl také skvělou fyzickou sílu. Který dnešní voják by dokázal chodit nejen po Šumavě stovky kilometrů, vydržel běžet dlouhé kilometry lesy a krajinou a to mnohdy v noci, kdy na krok nebylo vidět.
Jsem rád, že jsem mohl jeho příběh poznat a to díky audioknize výborně načtenou Ondřejem Brouskem.
Tento příběh z české historie o pašerákovi a převaděči se znalostí pohraničních močálů,jsem si opět přečetla díky čtenářské výzvě.
Přečteme si příběh Josefa Hasila - přezdívaného Král Šumavy,který pomáhal po válce lidem přecházet přes Šumavu do západního Německa.
Návrat Krále Šumavy je v podstatě životopisný román v kterém se čerpá ze vzpomínek hlavního hrdiny.
Štítky knihy
Šumava agenti, agentky 40.-50. léta 20. století pohraničí totalitní režimy agent převaděč třetí odboj (protikomunistický, 1948-1989) Josef Hasil, 1924-2019
Autorovy další knížky
| 2012 |  Návrat Krále Šumavy |
| 2019 | Zmizení Edwina Lindy |
| 2009 |  Ticho |
| 2022 | Tleskač |
| 2020 | Žeberův odkaz |
Film Kráľ Šumavy sa mi vždy páčil, aj keď som vedela, že je to propagandistický film. Kniha o živote Josefa Hasila, Kráľa Šumavy, jeho vtedajší príbeh, je však oveľa zaujímavejšia, asi aj preto, že sa zakladá na skutočnosti.