Návrat Krále Šumavy
David Jan Žák
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/135806/bmid_navrat-krale-sumavy-pRf-135806.jpg
5
491
491
Životopisný román o nepolapitelném převaděči, který se stal předobrazem Krále Šumavy, vychází z jeho vlastních vzpomínek, svědectví pamětníků i archivních dokumentů. Jedná se o dosud nejrozsáhlejší literární rekonstrukci příběhu muže, který po válce nejprve pomáhal chránit hranici v policejní uniformě tehdejšího Sboru národní bezpečnosti, ale po únoru 1948 se stal jeho nejobávanějším soupeřem. Kniha zachycuje nejen výjimečný lidský osud, ale rovněž dramatické události spojené se vznikem nechvalně známé železné opony. Josef Hasil, který dnes žije na předměstí amerického Chicaga, v roce 2001 obdržel z rukou prezidenta Václava Havla Medaili Za hrdinství.... celý text
Přidat komentář
Ze začátku mi chvilku trvalo, než jsem se začetla, trochu se mi pletly postavy, hlavně ženské. Ale potom mě kniha neuvěřitelně vtáhla a musela jsem číst dokud jsem se nedostala na poslední stránku. Bože to bylo něco! Člověk si při takových knihách přerovná priority a uvědomí si, jak se vlastně máme dobře i když si to nemyslíme.
Četla jsem krátce po „Zatím dobrý“. Dojem z četby „Návratu krále Šumavy“,
- a to je to jednodušší, k čemu se chci pokusit připojit osobní názor, byl horší. Mašínové odsýpali jednolitě a s obrovskou dávkou napětí, člověka to moc nepouštělo, čas na zhodnocení přišel až pak. Tahle knížka mi přišla jaksi stylisticky nesourodá (výrazně mi – s ohledem na ostatní - překážel romantický způsob líčení páně Hasilových vztahů se ženami) a místy jako by doplácela na snahu uplatnit až příliš mnoho různorodých informací, občas, zdálo se mi, samoúčelně, a se špatným načasováním.
Ocenila jsem méně černobílý pohled na běžně automaticky pojaté role špatných a správných (komunisti, esenbáci, ostraha hranic, agenti, sousedé etc.).
Vlastně jen víceméně navážu na svůj komentář k „Zatím dobrý“. Styčných bodů i dilemat je pořád mnohem víc, než bych si přála.
...
„Myslíš, že to všechno mělo nějakej smysl?“
„Jo, určitě jo“.
„Já ti nějak nevím. Převedli jsme fůru lidí, to je pravda, zachránili jsme jim krky. Ale spočítej si, kolik našich zavřeli, kolik jich popravili. To jsou, kamaráde, jasný počty. Odsralo to daleko víc přátel, sousedů, bráchů a sester, než kolik lidí bylo zachráněnejch. Američani nás masírovali, že bude třetí světová, a ono zatím velký kulový. Vždyť jenom proto jsme pro ně začali pracovat. Chtěli jsme se domů vrátit. A teď jsou z nás emigranti.“
„Taky jsem na to myslel. Naše pozavírali, mámu už nikdy neuvidím, ani syna. ...Ale pořád si říkám, že tu práci někdo dělat musel.“
„Jasně. Jenom si říkám, za co jsme vlastně bojovali my?“
Válka. Vždycky jsem to slovo považovala za jednoznačné.
A teoretizování za blbost. Doufám, že si nikdy nebudu muset v praxi zodpovědět otázku, co bych dokázala, kdybyA jestli co, tak čekat se zaťatejma zubama, až příjdou. (A pak – už bez zubů, kroutit výměru trestu na uranu). Jestli bych dokázala ve válce ukrýt Žida. Vypomoct Němci. Falšovat seznamy v lágru. Sloužit mše muklům. Hájit pravdu až k oprátce. Burcovat jako živá pochodeň. Riskovat životy milovaných. Zabít.
„Těch mladejch pohraničníků mi bylo i trochu líto, samí mlaďoučký a hloupí kluci. Neměli ánunk, komu tlačej káru.“
... místní se na něj dívají jako na vraha a prospěcháře Nedojde jim, že sousedé jejich rodičů netrpěli kvůli Hasilovi, ale kvůli režimu...
...Studentka pozoruje jeho tvář. Chápe, co na ní všechny ženské a milenky viděly. Pořád má neskutečné osobní kouzlo... Mělo jí svitnout, proč se pro něho tolik lidí obětovalo...
Poslední citace mi připadá výpovědně už zcela mimo.
No, tak už bych sakra měla přijít na to, co se tu (i v Mašínech) vlastně snažím říct. Že bych raději nesla svou kůži na trh z vlastního rozhodnutí, pokud bych na to měla kuráž, a způsobem, který bych si zvolila, než bych se stala jednou z mnoha bezděčných obětí následkem rozhodnutí cizího. Odpovědnost se pak unese líp.
A že tu můžem donekonečna mluvit o hrdinství i opaku, o tom, co mělo a nemělo cenu, o nutnosti boje proti útlaku a manipulaci, o lidech, kteří ještě dnes jsou ochotní dívat se doleva, ale brala bych ta slova s respektem jen od těch - a jistě i mezi uživateli jsou, kteří se doleva či jiným aktuálně vymáhaným směrem už někdy dokázali nedívat, bez ohledu na vlastní prospěch. A dokázali by to zas. Na rozdíl od nás teoretiků.
Válka. To NEjednoznačné slovo.
Myslím, že to byla – aspoň na dlouhou dobu, poslední kniha podobného ražení, kterou jsem četla.
Tato kniha opravdu stojí za přečtení, srovnat si v hlavě historické události, které jsou často účelově překrucovány. Kdo se jak choval, kdo se snažil pomáhat a kdo třeba koukal jen na vlastní prospěch.
Vše další z mého pohledu napsal ve svém komentáři jadran :-)))
Napsat komentář k této knize je pro mě dost obtížně, naštěstí ji přečetla spousta lidí a (v měřítkách Databáze knih) jí i spousta lidí okomentovalo. Nemá cenu opakovat, co zde řada lidí v pětihvězdičkových komentářích napsala. Spíš bych dodal, že díky příběhu Josefa Hasila, se kterým jsem se seznámil až před pár lety, jsem si paradoxně vyjasnil otázku, týkající se bratří Mašínů. Tedy, kdo je skutečný hrdina. Je hrdinstvím podřezat svázaného člověka? Byť by to byl řadový esenbák sloužící komunistickému režimu? Není. Nebo zastřelit civilistu, převážejícího peníze? Taky ne. Bratři Mašínové jsou pro mě něco jako Jesse James a jeho banda. Na poraženém americkém jihu je oslavovali. Řada filmů je oslavuje dodnes. Zabíjeli přece seveřany a vykrádali seveřanské banky a vlaky. A proč ani jedny ani druhé za hrdiny nepokládám? Protože to nikomu, kromě aktérů samotných neprospělo.
Josef Hasil převedl přes hranice, zejména hlavně "ven" dost lidí, kteří prostě jen díky jemu mohli přece jenom začít jinde a uniknout všemu, čemu by byli po ocejchování "třídní nepřítel" vystaveni. Že za jejich svobodu a lepší život zaplatili lidé kolem Hasila cenu často nejvyšší, není chyba jeho ani jich samotných. Komunisté se přímo vybíjeli v líčení zvěrstev nacistů, ale přitom se chovali úplně stejně. Čím se vlastně liší počínání nacistů při honbě za Gabčíkem a Kubišem od toho, co předváděla StB v této kauze? Ničím. Zatímco Gabčík a Kubiš potrestali ještě během války masového vraha a jednoho z největších zločinců druhé světové války. Dnes je tento čin hodnocen jako největší přínos domácího odboje v rámci druhé světové války v celé Evropě. Hasil hlavně pomohl řadě v zásadě obyčejných normálních lidí. Nebyl sice sám, ale nemělo by to být o porovnávání kdo víckrát přešel a kdy. To, že byl, a zase nejen on, zneužíván pro zpravodajské hry, je věc druhá. Ale zbytečné to rozhodně nebylo. Nakonec jeho úvaha o svém poslání při hlídání hranice je hned na začátku knihy.
Kromě Josefa Hasila a jeho souputníků bylo těch skutečných odbojářů samozřejmě dost. Ale ti jsou neznámí. Stačilo, když někdo pomáhal třeba rodinám pronásledovaných, zavřených nebo i povražděných lidí. Toto mučení a vraždění zabalené do frází o socialistické zákonnosti a právu se opíralo o údajný souhlas mas, které byly ale ke svým souhlasným projevům donucovány. Nakonec nejvíc komunistů vybili – nacisté. Nejvíce nacistů – sovětští a ostatní komunisté. Stačí znát protinacistický odboj v Evropě, aby člověk poznal, že lidské oběti i tady pro z Moskvy řízené odbojáře neznamenaly nic. Naopak, čím víc krve, tím líp.
A nakonec malým hrdinou pro mě byl každý, kdo se sebral a přes onu horkou hranici utekl. Aby aspoň jinde mohl žít důstojněji, beze strachu a ponížení. Byly to jiné útěky, než jako v osmašedesátém nebo s cestovkami na západ v pozdějších obdobích. V raných padesátkách nečekaly utečence luxusní utečenecké tábory a všemožná péče za strany „hostitelů“ jako o pár let později. V této době, v rozmlácené a z války se teprve sbírající západní Evropě nebyl na uprchlíky z východu nikdo zvědavý.
To, že komunisté všude ukazovali Mašíny a o Hasilovi věděli pouze místní na tajemné a čarokrásné Šumavě mělo důvod v tom, o čem jsem psal na začátku. Mašíny bylo možné bez výrazných fabulací předvádět jako brutální vrahy. Že byli komunisté hlupáci a celou story si ještě přibarvovali třeba tím, že o všech třech zavražděných tvrdili, že byli členy KSČ (což vůbec nebyla pravda), je jenom ukázka jejich arogance a hlouposti. O Hasilovi se muselo radši mlčet. Josef Hasil a jeho souputníci vyhráli. Ne jako agenti. Ale jako převaděči ke svobodě.
Josef Hasil se dožil 95 let a zemřel tedy loni. Že se na něj při onom vyznamenávání čekalo až do roku 2002 je o to horší, že Havel vyznamenal řadu prokazatelných agentů StB (třeba V. Chramostovou), ale dokonce i lidi typu Šilhánové, Rumla st. a Miloše Hájka, tedy osob, které byly v Hasilově „době“ kovanými a iniciativními bolševiky.
Pro nás normální ale Josef Hasil zůstane člověkem, na kterého budeme vzpomínat s úctou. I díky téhle skvělé knize.
Tohle je ekniha zdarma!? Nechápu... Dobře napsané, má to spád, je to napínavé, akční, přitom je tam všude lidskost, odvaha a láska. Doporučuji.
Každá země má své hrdiny,my na ty své bohužel dost zapomínáme.Krásně napsaný příběh lidské statečnosti.
Děj a ráz knihy, dle skutečné postavy, mě okamžitě vtáhnul do politicky dramatické doby v pohraničí na přelomu 40. a 50. let. Hlavní protagonista, Josef Hasil, považovaný za Krále Šumavy, je pro mne synonymum pro neskutečnou odvahu, odhodlání a přesvědčení ve správnou a spravedlivou věc, včetně všech lidí, jenž mu pomáhali a mnohdy za to draze zaplatili. Ironií osudu je, že i on byl jen zmanipulovanou loutkou ve hře americké tajné služby CIA na pozadí studené války. Odpověď na otázku, jenž mi v hlavě během čtení této knihy utkvěla, zda to celé mělo nějaký smysl, jsem dostal až na konci knihy, v epilogu. Přestože žádná třetí světová válka nenastala a komunistické zřízení se zde udrželo u moci dlouhých 40 let, zachránili, tito agenti-chodci, útěkem přes hranice život mnoha lidem pronásledovaných komunistickým režimem. Odpovědnost, za jak velkou cenu, nenesou oni, ale jiní.
Tato kniha se zde nabízí jako ekniha zdarma, takže jsem neváhal. Ekniha samotná je po grafické stránce strašné kvality, musel jsem nejprve strávit pár minut její úpravou, aby se dala vůbec číst. Nechápu proč někdo tvoří eknihu, a nezarovná ji rovnou normálně do bloku. Ale tak je to zdarma, tak si nemám co stěžovat.
Nicméně ani poté co jsem si knihu upravil aby se dala číst tak se mi nečetla dobře. Vyprávění v přítomném čase je nejvyšší absolutní zlo. Ale ani to nebyl ten největší důvod proč dávám této knize tak nízké hodnocení. Tím je autorova naprostá neschopnost vtáhnout čtenáře do děje. Tento je totiž podán tak suchým a jednotvárným jazykem, že mě opravdu překvapuje, že autor se údajně živí či živil jako učitel češtiny. A přitom námět v sobě skrývá přímo ukázkové příležitosti se krásně a napínavě rozepsat o nočních pochodech temnými lesy, osvětlenými pouze měsícem a hvězdami, pod neustálou hrozbou ze strany pohraničníků. Ale kdepak, autor to prostě jen tak odhrká pár suchými větami.
Navíc tam má postav jak na orloji a místy je dost těžké se v nich orientovat částečně i díky druhému nejvyššímu zlu moderní české literatury - častému začínání kapitol větami bez vyjádřeného podmětu. Takže se člověk kolikrát až po půlce stránky nové kapitolky dozví, o kom vlastně zrovna čte. Nejhorší jsou v tomto směru dialogy, které jsem občas musel číst nadvakrát, abych si v hlavě přeskládal kdo komu co vlastně zrovna říká, protože napoprvé jsem to odhadl špatně. A jednou jsem dokonce v průběhu dialogu překvapeně zjistil, že si povídají úplně jiné postavy než o kterých jsem si myslel že zrovna čtu.
Takže jedna bídná hvězdička, za zajímavý námět.
Král Šumavy, věděla jsem, že se jedná o převaděče, ale to bylo vše. Neuvěřitelný příběh, neuvěřitelná odvaha a neuvěřitelné štěstí. Ale tohle všechno by se nestalo bez pomoci jeho blízkých a přátel, kteří za to krutě zaplatili.
Takže možná taky trochu sobectví, nevím, nedokážu to posoudit. Ale to nic nemění na tom, že jde o skvělé napsanou knížku o známé existujici postavě, která si chodila přes hranice jak duch a přiváděla pohraniční stráž k šílenství. Určitě doporučuji.
Podobně jako mě zcela pohltil skvěle napsaný příběh bratří Mašínů (Zatím dobrý), ani od Návratu Krále Šumavy jsem se nemohla odtrhnout. U obou knih mě stejně provokovalo i bavilo, že jsem většinou nepoznala, kde končí fakta a začíná fikce. Hrdina mi nemusí být sympatický, o jeho odvaze a odhodlání ale nelze pochybovat.
Skvělé čtení, doporučuji.
Jedním slovem: strhující! Nevěděla jsem o Hasilovi ani ň. Nějaký příběhy tajných agentů, partyzánů a tak jsem vždy považovala za literaturu pro kluky/muže... ale beru všechno zpět! Dovíte se, jak to tu chodilo po válce, jak moc mezi námi bylo udavačů, práskačů a navzdory tomu kolik hrdinů! Jak těžká to byla doba, jaké štěstí máme, že už žijeme ve svobodné zemi, jak se některé věci nemění, co svět světem stojí, zejména když se zamiluje ženská, když se zamiluje chlap anebo když má někdo modrooké charisma, to a mnohem víc je psáno na 400 stránkách, které vřele doporučuji přečíst!
Jedna z těch knih, které nemůžete odložit, dokud ji nedočtete (příběh jsem v hrubých rysech znala, ale jak hlavní hrdina dopadl, jsem zrovna nevěděla). Úžasný příběh o lidské odvaze, ale i o tom, jak se jednotlivci stávají jen pěšáky ve vyšší hře.
A také - ta spousta lidí, která zemřela či trpěla kvůli svému spojení s Josefem Hasilem, takto nedopadla vinou Krále Šumavy, ale vinou tehdejšího režimu. A na to je třeba nezapomínat.
Částečně rozporuplná kniha z toho pohledu, že Hasil sice spoustu lidí převedl a tím pádem zachránil, ale na druhou stranu díky tomu spousta lidí zemřela, nebo strávila velkou část života v žaláři. A rozhovor v závěrečné části s Vítkem nabízí tam již vyřčenou otázku zda to celé vůbec mělo nějaký smysl. Jenže tito lidé konali dle aktuálního vnímání situace a ta k ničemu jinému než převádění (zachraňování) nevedla. Zároveň jsem si často při čtení uvědomil, jak neuvěřitelně nesmyslná a absurdní a strašná tato doba byla - bohužel jen díky danému režimu a pár "nemocným" lidem, kteří to vše ovládali. Pak nezbývá nic jiného, než si vážit aspoň nějaké svobody. Nicméně ke knize samotné: je otázka , do jaké míry je to odpovídající skutečnosti, ale pravděpodobně celkem dost. Osobně moc "válečné" knihy nemusím, ale tato mě absolutně vtáhla do děje. Ať už příběh samotný, nebo Žákův styl vyprávění jsou na skvělé úrovni a dělají pro mě z této knihy opravdu TOP záležitost. Celé je to nesmírně čtivé a zároveň strašně smutné, ale tak to prostě bylo. U málokteré knihy jsem tak sugestivně vnímal obsah a vžíval se do děje. Skvělá kniha, jsem zvědavý na další díla autora.
Komunisti se nechovali líp než nacisti, STBáci se nechovali líp než Gestapo. Pochybuju, že tohle někdo čekal, tu hrůzovládu a brutalitu tak brzy po válce od vlastních lidí.
Až osobní příběhy jednotlivých postav románu, pro mě skutečně naplnily zabarvily a v reálných obrysech ukázaly, co skutečně znamená pojem Železná opona...
Jinak ale taky příběh o tom, že i osobní odvaha a hrdinství má vždycky dvě strany. Ano, hlavní hrdina sice převedl s nasazením vlastního života na druhou stranu hranic lidí kterým hrozila smrt, ale za jeho činy vždy doma platili ti nejobyčejnější, nebo ti, kterým na něm nejvíce záleželo....
Doporučuji k přečtení.
Moc hezky psané i čtivé, i pro holku. No teda některé pasáže bych vynechala, ale pro chlapy je to asi atraktivní.
Jen škoda, že vše není podle skutečnosti, ale román by pak asi nebyl tolik čtivý.
Štítky knihy
Šumava agenti, agentky 40.-50. léta 20. století pohraničí totalitní režimy agent převaděč třetí odboj (protikomunistický, 1948-1989) Josef Hasil, 1924-2019
Autorovy další knížky
| 2012 |  Návrat Krále Šumavy |
| 2019 | Zmizení Edwina Lindy |
| 2009 |  Ticho |
| 2022 | Tleskač |
| 2020 | Žeberův odkaz |
Tak tohle bylo úžasné počtení. Příběh skutečného Josefa Hasila a jeho blízkých byl pro mě naprosto neuvěřitelný. Jak může člověk vůbec přežít takový osud? V neposlední řadě se čtenář dozví o komunistických praktikách, z čehož mi ještě teď běhá mráz po zádech. Fantastické dílo, smekám, pane spisovateli.