Zatím dobrý: Mašínovi a největší příběh studené války
Jan Novák
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23623/bmid_zatim-dobry-Kul-23623.jpg
5
585
585
Zřejmě žádná událost z našich moderních dějin nevyvolává tolik otazníků a protikladných soudů jako „případ“ bratrů Mašínových. Jaké stanovisko zaujmout k tomu, co se tehdy stalo? A jsme vůbec s to pochopit, co všechno aktéři tohoto příběhu prožívali? Jan Novák, americký spisovatel českého původu, svým románem-dokumentem znovu vrací celou kauzu do prostředí, kde její zpodobení nadiktoval komunistický režim v seriálu Třicet případů majora Zemana. Autor bez patosu a syrovým jazykem — odpovídajícím drsným časům, o nichž je řeč — řetězí fakty a nechává je mluvit samy za sebe. Jeho podmanivý příběh vypráví nejen o pohnutých osudech jedné rodiny, ale rovněž o době, která si s lidmi tak krutě pohrávala. Autor za svůj román obdržel cenu Magnesia Litera 2005 pro nejlepší knihu roku.... celý text
Přidat komentář
Je pro mě těžké napsat něco, co by už nebylo napsáno v anotaci nebo komentářích ostatních čtenářů. Kniha je opravdu monumentálním dílem, skutečnou románovou kronikou rodiny Mašínových. Neumím si představit, kolik práce si autor musel dát se zjišťováním faktů a jejich následném sestavení do takto sevřeného celku.
Kniha je velmi podrobná, ale ne na úkor čtivosti. Popisuje osudy mnoha lidí, ale takovým způsobem, že se v nich čtenář dobře orientuje.
Nechci tu vyjadřovat své pocity, názory a úvahy o bratrech Mašínových, to sem podle mého názoru nepatří. Dovolím si pouze napsat, že tato kniha může lidem významnou měrou pomoct seznámit se s jejich příběhem a lépe tak pochopit jejich činy a pohnutky, pokud se nechtějí pouštět do literatury faktu. Já osobně jsem zvolil obojí a musím přiznat, že jsem v románu nenašel nic, co by faktům odporovalo.
Jediné, co mohu knize vytknout, je neobvyklý autorův styl. Dlouho jsem si nemohl zvyknout na to, že je celý odstavec tvořen jedním souvětím s deseti čárkami. V některých pasážích jsem si nebyl jistý, co jimi chce autor vyjádřit, některé na mě působily nepatřičně, jako např. minikapitola o Zátopkových.
I přes tyto výtky mohu knihu jedině doporučit. Zejména těm, kteří mají hlavu otevřenou a chtějí se o Mašínových něco dozvědět.
Po přečtení Kunderovy biografie, která mě bavila a líbil se mi styl Novákova psaní, jsem si říkal, že zkusím jeho další knihu. Když jsem pak zjistil, že románově zpracoval příběh bratrů Mašínů, což je příběh, který vzbuzuje kontroverze nejen napříč společností, ale i napříč mou rodinou, nebylo na co čekat. Román jsem poslouchal načtený z Českého rozhlasu, zpracování bylo skvělé a mohu ho doporučit.
Tušil jsem, že by příběh skupiny okolo Mašínů nebyl kompletní bez dodání kontextu spočívajícím v příběhu jejich otce. Je mu věnován velkorysý prostor, a to naprosto po zásluze. A víte, já se ani nedivím, že takto silná osobnost vychovala své syny tak, že byli ochotni bojovat a zemřít za svou věc. Ono totiž tou "jejich věcí" nebyl jejich prospěch, ale touha po svobodě.
Cesta, kterou museli absolvovat, aby svého dílčího cíle dosáhli, byla neuvěřitelná, a stejně neuvěřitelné bylo štěstí, jako při ní měli. Až neskutečně a až moc románově působí například popis schovávání v lese, při kterém stál policejní pes Josefu Mašínovi na zádech, popis přestřelky v nádražní hale v Uckru nebo to, jak sovětský voják neviděl (nebo nechtěl vidět) Josefa Mašína visícího na vagonu S-bahnu na dohled od západního Berlína.
Diskutabilní a "kontroverzní" jsou tak vlastně spíš jen prostředky, které skupina použila pro dosažení svého dílčího cíle. V jejich představách se jednoznačně jednalo o cíl pouze dílčí, tím hlavním cílem bylo osvobodit Československo od komunistické nadvlády a vytrhnout ho ze sovětského područí. A byla - eufemisticky řečeno - neostýchavost při použití střelných a chladných zbraní neodpovídajícím prostředkem? V době, kdy byla za naprosto zjevně smyšlené zločiny odsouzena a popravena Milada Horáková, Záviš Kalandra a další naprosto nevinní lidé? V době, kdy se ještě houpala oprátka, na které byl oběšen Rudolf Slánský a bylo zřejmé, že se komunisté neštítí vůbec ničeho a jsou ochotni střílet i do vlastních řad? V době, kdy strávil Ctirad Mašín v uranovém lágru rok a půl a on, stejně jako Josef, si prošli mučením StB? Upřímně si myslím, že nebyly.
Trochu jsem se občas v příběhu ztrácel ohledně postav. Některé si byly dost podobné i díky grafickému stylu, který je jinak velmi hezký. Jsem rád, že už vím jak to tenkrát bylo.
Úžasná knížka. Doposud jsem sledovala spíš osud otce bratří Mašínů , o nich jsem nic nevěděla. Drsné téma parádně doplňuje autorův zajímavý, místy až surový styl. Myslím, že tenhle příběh by měli Češi znát a udělat si každý obrázek sám za sebe.
Hledala jsem knihu s "neutrálním" postojem k příběhu rodiny Mašínů. S touto knihou jsem sáhla ale dost vedle. Sice hned v předmluvě autor píše, že všechny Mašíny obdivuje, ale chtěla jsem tomu dát šanci. Po 40 stránkách jsem nucena knihu odložit, byť to často nedělám. Pan autor totiž Mašíny vynáší do nebes, např. Mašín st. byl podle něj největší hrdina 2. sv. války. Možná kdybych četla dál, tak se dozvím, že nebýt Mašínů, neprohaje Německo u Stalingradu a neproběhne vylodění v Normandii. Škoda, takový námět a takové zpracování. Jedna hvězda za čtivost.
Ještě nikdy jsem nečetla knihu, která by se mi před očima odvíjela jako akční film. To mě fascinovalo a fascinuje doteď. Rozsahu se vůbec nelekejte, běží to neuvěřitelným tempem. Ocenila jsem i nával informací o Mašínech.
Současně mě překvapují některé komentáře, že kniha dané čtenáře přesvědčila o tom, že Mašíni jednali správně. Na mě to tak tedy vůbec nepůsobilo. Nechme stranou jejich činy před a při útěku, které zřejmě jsou diskutabilní, jak soudím z toho, že se o nich ve společnosti dost diskutuje (podle mě teda nejsou, přestřelka s policisty a vojáky na útěku je jedna věc, ale zabití lidí, kteří neútočili, ani se nebránili, je prostě vražda, sorry). Velký dojem na mě udělal závěr románu, který je vysloveně hořký. Mašíni se probojovali "ven"... a pak nic. Pak vydělat peníze a užít si života. Boj proti komunismu odsunut na druhou, třetí kolej, zapomenut. Pro tohle zabíjeli?
Tak jako mnoho lidí i já jsem dříve Mašíny spíš odsuzovala, zabili nevinné lidi. Po přečtení této knihy jsem svůj názor radikálně změnila. Ano, některé činy byly kontroverzní, ale v celkovém kontextu už vyznívají trochu jinak, asi nešlo jednat ohleduplně..
Život v komunistické totalitě rozhodně nebyl snesitelný pro Mašíny, chápu jejich touhu po svobodě. Navíc v sobě mají geny plukovníka Mašína, který patřil mezi nejbojovnější a nejstatečnější postavy naší historie. I jejich babička Emma byla bojovnice. Vyhrabala se dna, začínala od nuly, podařilo se ji nashromáždit určitý majetek, o který samozřejmě po roce 1948 přišla.
A smekám před paní Mašínovou, vězněnou za nelidských podmínek v době, kdy umírala na rakovinu. Opravdu byly v té době mnohem horší tresty pro politické vězně a jejich blízké než pro masové vrahy.
Líbil se mi i styl psaní spisovatele. Bylo to o činech i o pocitech. Ani chvilku jsem se nenudila i přes velký počet stran.
Tak já vlastně nevím jak začít, příběh Mašínů je natolik kontroverzní, že asi nemohu a vlastně ani nechci hodnotit je samotné, nikdo jsme nebyli v jejich kůži a neměli takové předurčené charakterové vlastnosti jako ONI.
Pokud bych měla hodnotit zpracování, tak za mě super. Autor dílo podal tak, je se k takové události hodí, chronologicky řazené, žádné extra skákání tam a zpátky, už tak je to pro čtenáře dost náročné.
Určitě body nahoru za představení generála J. Mašína a babičky Emy.
Zatím dobrý Jana Nováka je další audiokniha, kterou jsem při procházkách poslouchala v aplikaci @irozhlascz :) a musím vám říct, to bylo tak skvělý!
Já jsem o Mašínech věděla jen to, že se ven takzvaně "prostříleli" a nesouhlasila jsem s tím, aby za to mělo nějaké ocenění. V této audioknize jsem se dozvěděla, jaká byla jejich cesta doopravdy. A byla jsem napnutá jak kšandy! Ty nejlepší příběhy píše sám život a tohle byl skvělý napínavý, špionážní příběh :)
Ocenila jsem, že jsme se dozvěděli i o ostatních mužích a ženách, co se nějakým způsobem této akce účastnili. Líbilo se mi sledovat Mašíny už od dětství, sledovat úděl jejich maminky i jejich sestry. Ani osud jejich tatínka nebyl vynechán a tak jsem byla dojata jeho statečností, se kterou umíral v rukách nacistů. Statečností, kterou jeho synové rozhodně podědili.
Naprosto fenomenálně četl Jiří Ornest.
Já hodnotím 4,5 z 5 :)
Je to dobré, je to strhující, je to skvěle načtené/čtivé, je to povinná četba a to přesto, že se jasně fandí Mašínům, jenže proč by ne?! Doba byla jaká byla - zlá!
Slyšeno i čteno.
Do doporučených knih se snažím dávat opravdu jenom ty podstatné. Tato tam právem patří. Věřím v to, že když se děje ZLO, tak má být pojmenováno. Také věřím v to, že se ZLEM se nedá smířit a má se s ním bojovat. Celá ta diskuze hrdinové / vrazi ... naprosto jí nechápu. Přijde mi naprosto perverzní a vnímám jí tak, že komunisti vlastně vyhráli. Však my jsme je taky nenechali prohrát. Nikomu, nikomu z nich se nic nestalo. Jen těch pár die hard komunistů si samo hodilo mašli. Ty pružnější, který by byly i v NSDAP, kdyby válka dopadla jinak, si jenom vyměnili dres (už slyším tu apologetiku, ale to už nebyly ty týpci z 50.let). Leda hovno... jsme z většiny národ, který se dá koupit za krabičku sardinek a makat na 150% pro Reich. Pak za teplíčko a smrádek pro SSSR. A dnes na tom nejsme o nic lépe, když jsme schopni se nechat koupit za koblihu. Je to asi jen zázrakem, že občas z této masy vystoupí postavy jako jsou bratři Mašíni, jejich otec, Václav Morávek, Josef Balabán a jim podobní. Možná je nám to zrcadlo a pohled na sebe samé, které nám nastavují, tak nepříjemný, že raději řekneme... "to asi nebyli hrdinové... já vlastně nevím... je to rozporuplné". Hmm... jestli pak v Pobaltí stejně přemítají o Lesních bratrech??? Ale co, asi nám ta národní strategie přežití funguje, tak proč nad tím brečet?... No jen je pak někdy těžký se podívat do zrcadla. Navíc když jste zvyklý, že se jen něčemu přizpůsobujete, tak je těžký plánovat nějakou vlastní budoucnost. Ta se totiž musí aktivně vytvářet... nedá se na ní jenom přizpůsobovat. Možná proto jsme tam kde jsme.
Skvěle napsáno, neznala jsem jsem tento příběh v jeho "detailech" a ani po jeho přečtení nejsem pevným zastáncem toho, že Radek a Pepa byli hrdinové. Hrdiny jsou pro mě ti, kteří tady po nich zůstali a museli čelit všem útrapám té doby
Velice silný příběh rodiny. Do té doby jsem neznala všechna fakta příběhu rodiny Mašínů. Bratři byli opravdu hrdinové, že se dokázali jako kluci postavit zločineckému režimu s nasazením života.
Skvělá kniha, zatáhne čtenáře do děje a pustí jej až na konci. Autor na základě dobových dokumentů, rozhovorů s pamětníky a zejména se sourozenci Mašínovými popsal cestu pěti mladých mužů na vysněný západ. Samozřejmě jsem nějaké kusé informace o jejich "případu" měla, ale spíše jen převažující názory veřejnosti v okamžiku, kdy se zmiňuje možné státní vyznamenání bratrů. Co se týče celé jejich cesty z Československa do Západního Berlína, klobouk dolů za jejich sílu a odhodlání. Sama nevím, jaký mít na ně názor, ale po přečtení vím, že z dnešního pohledu ani asi nemůžeme chápat jejich postoje, hodnotit jejich činy. Oni tenkrát byli kluci, co za něco bojovali, někdy tvrdě,ale ani tehdy nepřišli o lidskost a své ideály.
Někdy vnímám sebe a okolí podobně jako se cítí Josef Mašín na konci knihy - jako bez jiskry. Nechci tedy černobíle hodnotit, jestli jsou hrdinové nebo vrazi. Nejspíš jsou obojí.
Z pohledu matky je pro mě nejsmutnější osud paní Mašínové, maminky sourozenců Mašínových. Neskutečně silná žena, která nejdřív ztratí manžela, pak syny a konec života je nucena strávit v samotě, odtržená od těch, co tu s ní zůstali (maminky a dcery Zdeny) a přesto si uchová svou hrdost a důstojnost.
Skvěle odvyprávěno.
Neuvěřitelný příběh a přitom realita.
Já to trochu znal s četby knihy Rambouska "Jenom ne strach"
A ze seriálu "30 případů majora Zemana."
Číst "Zatím dobrý" mne vlastně inspiroval přítel, který po poslechu rozhlasové adaptace nekompromisně tvrdil,že to byli hrdinové.
Myslím, že to je označení přehnané a asi závisí na tom, jak kdo z nás si hrdinství představuje.Jako krást zbraně, loupit, střílet po každém,kdo jen trochu připomíná komunistu a zapalovat stohy,aby se zhroutila "pětiletka"?
Anebo si nechat komunisty sebrat majetek a svobodu, být vězněn, týrán a někdy popraven;čili nastavit "druhou tvář"; což Mašínové odmítli?
Kolik životů má na svědomí komunistický režim,proti kterému se postavili? Desítky,stovky, tisíce.
Desetitisíce uvězněných, rozvrácených životů, důsledky zasahují dodnes.
Za mě jsou hrdinové spíše ti,skončili v komunistických lágrech.
Ale jednání bratrů chápu;byli vězněni a týraní také;na jejich místě a výchovou jakou měli,nemohli jinak, než se pokusit o ozbrojený odboj.
Kdyby to neudělali, zbytek života by asi museli sami sebe fackovat za to, že to nezkusili.
Hollywoodský příběh tohle. Ale ani po přečtení knížky si nejsem schopný udělat na ten jejich čin jednostranný názor. 8/10
Hraní si na bandity je hrozně hezká věc, když je Vám deset, ale když už jste dospělí a měli byste si uvědomit, co znamená život, málo kdo by do toho šel. Nevím, jestli se Mašínové chtěli vyrovnat otci, nebo jen chtěli jít v jeho stopách... Nejvíce mi bylo líto paní Mašínové, ta dopadla nejhůř.. kniha samotná je velmi čtivá, poslouchala jsem audio... Takže hodnotím samotnou knihu čtyřmi hvězdami, samotný příběh je na posouzení každého...
Velmi dobře a detailně zpracovaná kniha, která jde za hranici popisování historických faktů a dělá z Tschechenkrieg a popisu tehdejší doby malou učebnici dějepisu, což nyní přeháním, ale byl jsem rád, že zde byly zasazeny jasně i dobové tendence a uvažování nad tím, co tehdy lidi trápilo (například měnová reforma z roku 1953, situace SSSR, donutilo mě to si zjistit víc o poválečném rozdělení Německa a jak to vlastně bylo mezi NDR a SRN nejen v Berlíně).
To, že se bratrům a Paumerovi povedlo utéct za takových okolností, byl opravdu malý zázrak a příběh je to opravdu zaznamenáníhodný. Můžu říct, že Mašínovi mají svou sveřepostí, odhodláním a tahem na branku můj jednoznačný obdiv.
Rozhodně by mi přišlo za nadsazené prohlašovat je za hrdiny a "kdybych byl prezident", tak bych jim také vyznamenání neuděloval. Neodsuzuju je a věřím, že ve svém věku stále čerstvých dvaceti let viděli svět pouze černobíle a šli proti komunistům stejně, jako jejich otec střílel po gestapácích (a i ti mohli být pčece normální lidé jako oběti řádění jeho synů, přesto se o nich tolik nemluví). Někdo by se zachoval v jejich situaci jinak, oni se prostě zachovali tak, jak se zachovali a svůj třídní boj proti komunismu chtěli dovést až do konce, tedy osvobozením ČSR. To, že tato představa byla nereálná, začali zjišťovat ihned po příchodu do Berlína. Studená válka byla již plně rozběhnutá.
Kdyby se tato vize podařila, což je holá fikce, a zasloužili by se dále o nějakou demokratizaci našeho státu, vyznamenání by bylo na místě. Takto za sebou ponechali akorát několik zabitých a spoustu svých známých a příbuzných, kdy některé z nich činy a útěk bratrů stály život a mnozí byli perzekvováni až do konce komunistů.
V tomto pohledu tak jejich útěk působí až sobecky, avšak jak sami později říkali, nemysleli si, že by to mohlo u nás dospět po jejich útěku až tak daleko, navíc věřili, že se hned vrátí. Mladistvá naivita.
Neříkám, že s jejich činy souhlasím v plném rozsahu, ale v mnohém jim rozumím. A hlavně nechápu jejich pranýřování, když si to člověk hlavně porovná s tím, co se zde za komunismu dělo a co za sebou zanechal...
Při takto rozsáhlé knize si myslím, že by neškodilo udělat v úvodu pro lepší přehlednost několik rodokmenů nejvíce dotčených rodin včetně let narození a úmrtí.
Závěr knihy mi přišel lehce nedotažený, čekal bych vhled do dnešního (rok 2004) dne, jak žijou bratři, Zdena a Paumer, jejich vztah k ČR, ... Vzájemné vztahy.
Velmi se mi líbilo vložení vzácných snímků na konci knihy.
Čteno jako příprava na film Bratři, hezky se k tomu sešlo i vyznamenání pro paní Zdenu. Ta si ho bezesporu zaslouží.
Kniha přes drobné výtky perfektní a řadím ji vysoko.
Štítky knihy
útěk Tři králové bratři Mašínové komunistický režim Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2004 |  Zatím dobrý: Mašínovi a největší příběh studené války |
| 2016 | Zátopek ... když nemůžeš, tak přidej! |
| 2020 |  Kundera: Český život a doba |
| 2007 | Děda |
| 1994 | Co já vím? Autobiografie Miloše Formana |
„…CELOU NOC TO BOUCHÁ NA VŠECH STRANÁCH. TOHLE NENÍ ŽÁDNÁ POLICEJNÍ AKCE, ŽÁDNÝ HON NA PACHATELE, TOHLE JE PROSTĚ TSCHECHENKRIEG!…“ Začátek…. to je hodně historie. Začínáme od odboje, takže 2. Světová a snaha vykreslit věci, který Mašíny formují. Úžasnej je ten sloh! Souvětí dlouhý jak tejden před výplatou, mně nutí číst, jakoby jedním dechem. A baví mě to! Ucelená výpověď o největším příběhu studený války, o skupině beze jména a osudech jejich blízkých. Fajn je, že mně nikdo nenutí, dělat si nějakej politickej názor. Prostě děj plyne a já jsem, jako čtenář, spokojenej.