Zatím dobrý: Mašínovi a největší příběh studené války
Jan Novák
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23623/bmid_zatim-dobry-Kul-23623.jpg
5
585
585
Zřejmě žádná událost z našich moderních dějin nevyvolává tolik otazníků a protikladných soudů jako „případ“ bratrů Mašínových. Jaké stanovisko zaujmout k tomu, co se tehdy stalo? A jsme vůbec s to pochopit, co všechno aktéři tohoto příběhu prožívali? Jan Novák, americký spisovatel českého původu, svým románem-dokumentem znovu vrací celou kauzu do prostředí, kde její zpodobení nadiktoval komunistický režim v seriálu Třicet případů majora Zemana. Autor bez patosu a syrovým jazykem — odpovídajícím drsným časům, o nichž je řeč — řetězí fakty a nechává je mluvit samy za sebe. Jeho podmanivý příběh vypráví nejen o pohnutých osudech jedné rodiny, ale rovněž o době, která si s lidmi tak krutě pohrávala. Autor za svůj román obdržel cenu Magnesia Litera 2005 pro nejlepší knihu roku.... celý text
Přidat komentář
Až šokující, že je příběh pravdivý. Čtivý a originální styl vyprávění, rozhodně doporučuji!
"Pravdivý román"
Zaznamenala jsem rozhořčený názor, že jde o pohled zaujatý, tedy stěží pravdivý, rozumím-li tomu správně. Je proto na místě si připomenout, že pravda má minimálně tři tváře. Jak ji vidím já, jak ji cítí a vidí kdokoli jiný a jaká je doopravdy. Věřím, že Jan Novák, který má mimořádný dar vyprávět a čtenáři tlumočit a předkládat skutečné příběhy jako struhující detektivky, ke své práci přistoupil maximálně objektivně, z pohledu svého a dalších v tomto dramatu zainteresovaných osob. Rozhodnutí bratrů Mašínů aktivně se zbraní v ruce bojovat proti komunistické násilné zvůli nebagatelizuje, nekritizuje, neomlouvá ani nevysvětluje nad rámec tlumočených postojů hlavních žijících protagonistů. Není to potřeba. Potud dle mého pravdivý román.
Je těžké číst podobné osudy a nehodnotit či neodsuzovat. Člověk s naší historií se však obávám vždy na některou stranu přikloní. A s nejvyšší pravděpodobností jej žádný román ke změně názorů nepřiměje. Takže aniž bych tady chtěla hodnotit rozhodnutí skupiny Mašínů prostřílet si cestu na Západ, musím se ptát: Proč se klade za vinu toliko Mašínům, že po jejich strastiplném útěku těchto "banditů" za hranice estébáckých režimů Východní a Střední Evropy - Petr Novák tady odvedl vynikající práci při popisu tohoto útěku - byli pronásledováni, biti, mučeni, vězněni a popravováni přátelé, kolegové i členové rodiny, které Mašíni & spol. nechali za sebou? Jakto, že se kritici nepozastavují nad tím, že tohle všechno páchali komunisté? Kdo dal komunistům právo tak ponižujícím, nadřazeným způsobem zacházet s lidmi, kteří byli "pouze" přáteli či rodinnými příslušníky oněch "zlosynů"? A jak vůbec mohli komunisté někoho soudit, když sami získali a udržovali moc násilím a brutální silou? Vždyť je to očividné, bezbřehé zneužití moci... Jak lze soudit dvacetileté Mašíny a jejich skupinu za oběti, které za sebou nechali a nesoudit kolosální komunistický režim, ze kterým zůstalo nesrovnatelně více obětí? Vždyť onen "třídní boj" (jaký nehorázný eufemismus) vyhlásili komunisté, ne Mašíni. Žili jsme ve válce. Jenom jsme předstírali, že všechno je tak nějak normální. Je pochopitelné, že člověk přemýšlí s lítostí o obětech skupiny Mašínů. Pravdou ale také je, že po bitvě je každý generál.
A pak je tu Josef Mašín starší. Naprosto mimořádný, statečný člověk a vlastenec, v jehož stínu i slávě vyrostli kluci Mašínovi. Rozdíl od synů vidím ve dvou hlavních věcech. Mašín st. bojoval proti nacistům - tedy cizákům - a ty, my Češi, můžeme kritizovat i zabíjet; a padl jako mučedník. Milujeme mučedníky... Obávám se, že přece jenom hodnotím :). V každém případě jsou příběhy Josefa Mašína st. i skupiny Mašínů hotovými horory a Novák zaslouží nejvyšší uznání za jejich zprostředkování i literární kvalitu románu.
Zpočátku mi dělalo problém zvyknout si na trochu netradiční vyprávěcí styl a (záměrně) dlouhá souvětí popisující posloupnost myšlenkových pochodů postav. Ale časem jsem si na to zvykl a příběh se velmi dobře rozjel. Od chvíle, kdy skupina překročí hranice a začne se "probíjet" přes NDR, je popis děje naprosto strhující a maximálně dobrodružný.
K hodnocení samotných Mašínů:
Komunisté se (nejen) k jejich rodině zachovali naprosto odporně a nenávist vůči nim byla naprosto pochopitelná. Potud lze s Mašínovic skupinou sympatizovat. Veškeré sympatie však končí, jde-li o volbu prostředků a způsob provedení akcí, které (alespoň na mě) působily spíše jako souběh neuvážených činů než jako boj proti totalitnímu režimu. Jak proboha má režimu uškodit to, že zastřelíte účetního Josefa Rošického vezoucího výplatu pro zaměstnance podniku Kovolis? Jak má boji za svobodu prospět, že vystřelíte oko dobrovolnému hasiči Janu Leciánovi, který se snaží zasáhnout, když vidí hořet stohy obilí ? Oběti jako tito dva zmiňovaní lze jen těžko omlouvit tím, že se odvoláte na boj s režimem... A naopak: Mezi těmi, které Mašínovic skupina "dostala" , nebyl jediný STBák ani vysoký komunistický funkcionář.
Shrnuto: Ušlechtilé myšlenky, ale zcela nesprávná (až zvrhlá) realizace. To je důvod, proč k osobám Ctirada ani Josefa ml. Mašínových nikdy nebudu chovat úctu ani sympatie (narozdíl od jejich otce).
Rozhodně ale stojí za to seznámit se s jejich příběhem a v tomto směru kniha svůj účel zcela splnila.
(P.S.: Kdyby Josef Mašín st. při svých akcích během nacistické okupace uvažoval stejným způsobem jako o deset let později jeho synové, tak by jeho odboj proti nacistům mohl vypadat nějak takto: "Zastřelím člověka totálně nasazeného na otrockou práci v německé zbrojní fabrice, protože je to přisluhovač říšského průmyslu..." J. Mašín st. nic takového samozřejmě nikdy neudělal, jen se snažím vystihnout, jak na mě působily akce jeho potomků ...)
"Pravdivý román".
Velmi zaujaté,jednostranný pohled.
Otec Josef Mašín starší byl opravdový hrdina, jeho žena Zdena byla také velmi statečná. Dva synové-Ctirad a Josef- z mého pohledu problematičtí. Sobecké uvažování, zapálení, domnělí bojovníci proti socialismu. Strhující a emotivní čtení, avšak značně neobjektivní.
Neohlíželi se na nikoho a v zájmu své myšlenky neváhali i vraždit.
Rozporuplní idealisté, s posuvnou hranicí svých ideí podle toho,jak právě potřebovali.
Zajímavé a leccos vysvětlující čtení.
Ničeho nelitují a vinu necítí, viní jen komunistický režim.
Po útěku - těžké dopady na jejich pozůstalé - Mašínovy ženy, Borek, Šmídova rodina, Hradcovi, Janata, Šmída.
(2006)
Poutavý vhled do strašné doby.
Sága rodiny Mašínů se zřetelným sdělením, na čí straně autor stojí.
Stylisticky zajímavá kniha. Doporučuji.
Kniha, kterou jsem četla na doporučení. Moc se mi do ní nechtělo, ale jak jsem se začetla, tak jsem četla až do konce. Absolutně neskutečný příběh. Hrozná doba. Určitě jsem ke knížce nepřistupovala tak, že bych chtěla najít odpověď na to jací Mašíni vlastně byli. Protože na tohle jsem si udělala názor už dávno. Kniha nutí přemýšlet a odsoudit knihu jenom protože, se neshoduje s mým názorem na Mašíny je ubohé.
Strhující kniha, která do jisté míry změnila můj názor na Mašíny. I když se mnozí snaží ji líčit jako propagandu, Novák nezamlčuje i sporné momenty z jejich životů a každý si může udělat vlastní názor.
O Mašínech jsem moc nečetla a nevěděla. Ale bylo to pořád otevřené téma a teď na ně došlo. Na mě.
Otec Mašín… ten ve mně žádné otázky nevyvolává. A nemyslím, že se na tom nějak podepisuje sugestivní podání jeho části příběhu. Jednoznačně jeden z lidí, o jejichž morálním kreditu a odvaze nepochybuju.
Synové… Tady ty otazníky mám. Čtu si komentáře a vidím, že nejsem sama. Chce se mi souhlasit ve všem s mi-380. Argumentům dobře rozumím a zdají se mi blízké objektivitě, pokud je to s ohledem na válečné šrámy a raketový nástup totality vůbec možné. Na druhou stranu naprosto chápu i - nikterak útočný – odstup (vyjma komentářů odpad!), celkem srozumitelně pojmenovávající odboj bří. Mašínů se vším všudy (třeba jak píše druzickaster nebo mirektrubak). A ano, rozdíl mezi jejich „válkou“, sebevražedným odhodláním a měřítky nevyhnutelnosti na straně jedné, a zřetelným postojem osobní statečnosti otce Mašína na straně druhé přehlédnout nelze.
Tak jo. Tak jak to teda je? Hrdinové? Vrazi?
Lze si plánovat vystřílet autobus LIDÍ jako zatroubení k odboji? A kdy potom ty odvěké nároky svrchovaně určovat lidi a (ne)lidi vezmou konec? Posune člověka někam msta, jakkoliv tisíckrát pochopitelná? Sabotáž? Jo, to beru. Ale i tady je to „padni komu padni“.
Tak jak to teda je??? Nevím… Jak bych mohla? Asi bych tu krkolomnou rozteč
hrdinové x vrazi vůbec vynechala.
Ráda bych se k tomu postavila zásadově. Což by mělo ovšem smysl jen tehdy, kdybych ty zásady dokázala obhájit, být na jejich místě. A dobře si uvědomuju, že nebýt nejrůznějších lidí, překračujících (za běžných okolností nemyslitelně) meze, doteď jsme možná mohli sedět u televize s „Majorem Zemanem“. A to taky nechceš…
Kniha? Za mě špičková věc. A JI tu hodnotím. Thrillery a dobrodružky? Pfff… přečtěte si tohle a spadne vám brada. (Anebo si to rovnou pusťte s panem Ornestem, pro jehož způsob načtení marně hledám superlativy). Jestli vám teda nevadí, že se vám v hlavě budou rojit neodbytné otázky, hledající své odpovědi. Což vás u „Majora“ rozhodně nepotká...
„Lekce číslo jedna, nikdy se nevzdávat, bojovat do posledního dechu. Lekce číslo dvě, když dostaneš ránu, tak ji musíš vrátit, a když vracíš ránu, dej do ní všechno, co máš, celou váhu svého těla, výbušniny, kyanid, protože když tu ránu nevrátíš dost silně, no tak je to jednoduché, tak zemřeš.“
Zatím dobrý je skvělý román! Stylisticky netradičně pojaté vyprávění mě chytlo a nepustilo, vtáhlo mě do děje způsobem opravdu nevídaným – nezdálo se mi možné, že by tak intenzivní pocit zaujetí šlo udržet na celých 800 stránkách, vždyť je to jako běžet celý maraton sprintem! Ale kupodivu tempo neopadalo, stále to bylo strhující a naléhavé. Nedávno jsem četl román o básníkovi Ivanu Blatném, který byl do jisté míry podobný (na konkrétním osudu zobrazuje kus dějin našeho národa), Martin Reiner tam volí pozici vědoucího vypravěče, který vše komentuje s odstupem, ironicky až cynicky. Jan Novák si vybral pravý opak, sice také často porušuje posloupnost děje a leccos dopředu prozradí, ale vypráví z perspektivy svých postav, to mi sedělo mnohem víc, měl jsem tak pocit, že se mě události děje týkají, byl jsem neustále emočně zapojen.
Mimořádně povedené je prolínání příběhu Mašínů a velkých dějin. Kombinace maximálního rodinného detailu a celkového společenského pohledu je potřebná pro pochopení motivací bratrů. A nejde jen o kapitoly o Stalinovi a Zátopkovi, ty asi spíš směřovaly k zahraničním čtenářům, jde mnohem víc o zasazení bratrů do „rodinné anamnézy“. Klíčová je zde role otce, jeho výchova a odkaz. Je moc dobře, že otci Mašínovi byl věnován takový prostor, protože právě on byl interpretačním klíčem pro pochopení celé následné činnosti svých dětí.
Musím se zmínit o ženských postavách v románu, a zase musím chválit! Novák se jim věnuje nebývale, je to patrné nejvíc u babičky Emmy, která nebyla bezprostředním činitelem děje a dala by se tedy odbýt na pár stránkách nahrubo načrtnutým portrétem. Zdena a Nenda jsou už pak zcela rovnocenné hlavním postavám, jejich kapitoly mě snad zajímali ještě o kousek víc než odbojové kousky bratří. Jako by právě na ženách v rodině bylo zřetelněji vidět, jaký komunistický režim byl. Zdálo se mi, že celá hloubka příběhu ještě lépe vyniká, když je promítnuta do osudů starší i mladší Zdeny.
Jsem přesvědčen, že román by šel číst i bez zasazení do společenské situace: archetypální motiv synů uctívajících svým životem odkaz otce-hrdiny, doslova westernový boj skupinky odhodlaných proti přesile zlých, velké množství fungujících vedlejších postav... Bylo by to čtivé i jako smýšlený příběh, nepochybuji.
Ale komentovat román o Mašínech a nevyjádřit se k otázce, jestli jsou to vrazi nebo hrdinové, to snad ani nejde. Já si myslím, že zásadní je, jak nahlížíme na režim, který zde v době jejich akcí byl. Pokud tehdejší státní zřízení vnímáme jako v podstatě normální stát, pak budou v našich očích Mašínové vrazi a teroristi, jistě. Jenže ... estébáci byli stejně krutí jako gestapáci, stejným způsobem se mstili na nevinných rodinných příslušnicích, stejně nevybíravě potlačovali celé skupiny obyvatel, byli stejně nedotknutelní a nad zákonem. A do značné míry to také byli fyzicky stejní lidé, z mnoha konfidentů gestapa se po válce stali plynule spolupracovníci StB. Ten hlavní rozdíl byl ten, že protektorát byl nadvládou cizího národa, ale je snad totalita méně odsouzeníhodná, když ji provozují lidé vlastní národnosti? Když přitom úplně stejně potlačuje to nejlepší ve společnosti i v jednotlivci? Když znemožňuje lidským bytostem žít jako důstojné lidské bytosti? Nevím, nejsem historik, ale z mého pohledu se mi zdá, že násilný odpor proti režimu, který tady byl v roce 53, je stejně legitimní jako odpor k režimu, který tady byl v roce 43.
Na to, abych jednoznačně prohlásil Mašínovy za své hrdiny, jsou příliš militantní a nenávistní. Zvlášť Radek a jeho touha prostě postřílet co nejvíce lidí – z toho jsem měl opravdu nepříjemný pocit. Je ale vůbec možné bojovat na život a na smrt a zároveň nemít chladnokrevnou nenávist jako jednu z hlavních motivací? Asi těžko.
Každopádně, Mašínové tuhle válku nezačali, začal ji nelidský stalinský režim, ve kterém tady komunisti zabíjeli nevinné ve velkém. Kdyby Mašínové žili v normálních podmínkách, nezabili by nikoho. Vyžadovat mravní bezúhonnost a vysoké etické standardy po dvacetiletých klucích, ponižovaných nastupujícím režimem, a nevnímat mašinerii zla v podání komunistů, to se mi zdá opravdu podivné. Jistě je nejedna tříska v oku skupiny Mašínů, ale obrovský je trám v oku komunistické krutovlády.
Tak to byl takový pěkný akční příběh. Hrdinové vzali pistole do rukou ve válce proti komunismu. Mladí krásní stateční, jsou to idolové. Imponují svou odvahou a stává se z nich něco víc - Symbol ozbrojeného boje. Asi jsou potřeba tyhle symboly a legendy, každý má svoje oblíbence. Uctívání legend dává zapomenout na skutečnou pravdu o nich a vzbuzuje v lidech příjemné pocity. Snad tak se dá pochopit, že někdo obdivuje lupiče a vrahy.
Kdo vlastně byli bratři Mašínové? Vrazi? Hrdinové? Pokud v této knize hledáte odpověď, dost pravděpodobně ji nenajdete, tu si zkrátka musíte najít sami v sobě. Velmi zajímavá část naší historie.
pro mě výborná kniha o bratrech, kteří díky odkazu svého otce se nebáli postavit zločinnému režimu. Smekám před jejich činy, kéž by bylo více takových
Otec bratří Mašínů bojoval za války proti gestapu a podobně jeho synové se rozhodli po roce 1948 bojovat proti komunismu. Založili protivládní organizaci a pořádali sabotáže. Postupem času jim nezbylo, než utéct za Železnou oponu. Jejich příběh je neuvěřitelný v tom, že se jim podařilo utéct z Prahy do Západního Berlína, přestože je mnoho dní hledaly skoro veškeré vojenské a policejní složky Východního Německa. Zároveň je jejich případ kontroverzní v tom, že při pořádání akcí proti komunismu zahynulo několik vlastně nevinných lidí. Pokud např. někdo dělal policistu někde na vesnici, a nejspíš za celý život neprovedl nic zlého, jenom to, že když se po roce 1948 změnil režim, tak z policie nevystoupil. Tak je správné, že tohoto policistu Mašínové zabili?
Kniha se ale nesnaží na tohle odpovědět, je hlavně dokumentem života Mašínů, ať už otce nebo synů, a všech lidí kolem. Styl vyprávění je velice čtivý a taky se mi líbí, že autor všechny události zasazuje do historického kontextu. Samozřejmě je cítit, že autor Mašínům fandí, ale nijak to čtenářům nenutí a nevysvětluje. Každopádně, kdyby jim nefandil, tak by asi takhle rozsáhlou a čtivou knihu nenapsal.
Nebyla jsem obdivovatelkou bratří Mašínů před přečtením, a nejsem ani po přečtení. To ovšem pro tuhle knížku nehraje žádnou roli. Přestože se z mého pohledu jedná především o dokumentární dílo, byla jsem napjatá od začátku až do konce. Jako nosnou hodnotu díla vidím nejen příběhy vojáků do války, ale především barvitě vykreslenou dobu, na kterou by se nemělo zapomínat!
Ze začátku jsem si musel trochu zvykat na zvláštní styl, kdy jsou věty oddělovány jen čárkou jako dlouhá souvětí. Nicméně musím uznat, že to funguje jako strhující a hodně emoce vyvolávající styl. Tu "útěkovou" fázi jsem už znal z Odkazu, takže nejzajímavější pro mě byla část o protloukání se životem na Západě a o následcích pro "pozůstalé" za železnou oponou.
Štítky knihy
útěk Tři králové bratři Mašínové komunistický režim Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2004 |  Zatím dobrý: Mašínovi a největší příběh studené války |
| 2016 | Zátopek ... když nemůžeš, tak přidej! |
| 2020 |  Kundera: Český život a doba |
| 2007 | Děda |
| 1994 | Co já vím? Autobiografie Miloše Formana |
Dávám maximální hodnocení, ačkoli jsem si musel nejdříve zvyknout na autorův způsob vyprávění. Neodhadnu, nakolik jsou důležité pasáže shodné se skutečností, ale ikdyby jen z části, šlo by i tak o velice silný příběh. Neskutečně autenticky popsané pasáže, zejména po útěku a skrývání se na území Německa. Kapitoly popisující ubohost a zvrácenost státní policie budu ještě dlouho vstřebávat.
Co se týče mého názoru na hlavní aktéry knihy? Josef Mašín starší byl pro mě hrdinou již dřív a první část mi to jen potvrdila. Nicméně o jeho synech se to jednoznačně říct nedá. Odvahu a kuráž jistě zdědili po otci, ale jejich do určité míry sobecké a často bezohledné jednání mě spíš řadí k jejich odpůrcům. Na úkor vlastních zájmů, učinili bohužel spoustu nevinných lidí nešťastnými.