Lukyn96 komentáře u knih
Zajímavé a zároveň smutné čtení o mladém muži a jeho kumpánech, kteří se z normálních lidí stávají závisláky a troskami. Závěr byl pro mě nečekaný a Michal jako hlavní postava zřejmě nemohl dopadnout hůře.
Zde by se hodilo srovnání tematicky velmi podobných knih Memento a My děti ze stanice ZOO. Ač obě knihy jsou kvalitní, ZOO se mi líbila ještě o trošku více, protože podle mého názoru lépe vykresluje psychologii postav a jejich motivace užívat drogy - asi je to tím, že knihu napsala sama feťačka.
Zajímavá kniha, která prostřednictvím několika dějových linií poukazuje na společenské problémy v tehdejším Sovětském svazu. Autor upozorňuje na čím dál rozšířenější fenomén drog a necitlivých zásahů lidí do přírody. Příběh se odehrává v dusné atmosféře vlády jedné strany, jejíž kritika je nepřípustná.
Kniha zachycuje život obyčejného dospívajícího chlapce na českém maloměstě na konci druhé světové války. Přestože v příběhu právě končí nejhorší válka v dějinách lidstva, hlavní protagonista Danny Smiřický řeší především záležitosti svého mikrosvěta, tedy holky a hudbu.
Škvorecký se prostřednictvím knihy vysmívá těm Čechům, kteří proti nacistickému Německu dosud nijak nevystupovali, ale na konci války, když už byla porážka Německa jistá, se přidávali k odboji, aby si zajistili vlastní lepší pozice v poválečném společenském uspořádání.
Výsledkem vydání Zbabělců se Škvorecký dostává do nemilosti komunistického režimu, jemuž se nezamlouvá, že kniha události končící války popisuje satiricky a naturalisticky.
Vám knihomolům doporučuji na Youtube sledovat kanál "Na potítku", kde jeden mladý odborník na literaturu analyzuje významné knihy včetně Zbabelců.
Jedná se o knihu, v jejímž centru zájmu stojí tři exprezidenti České republiky. Autor zachytil jejich životy a kariéru od jejich narození a působení v podmínkách minulého režimu až po současnost. Oceňuji autorovu schopnost analyzovat silné i slabé stránky Havla, Klause a Zemana, jejich politické postoje, názorové veletoče, které každý z nich v čase prodělal, ale i jejich problémy ze soukromého života. Všichni tři muži se spolu v minulosti argumentačně utkávali, z toho pohledu je zajímavé současné názorové souznění Klause a Zemana, které se vyvinulo dokonce v jejich přátelství.
Hezká knížka o fotbalových fanoušcích, důležitou součást příběhu tvoří i milostný vztah Emana mladšího se svoji budoucí manželkou. Kniha je psaná archaickou češtinou a protagonisté svůj tým povzbuzují s cylindrem na hlavě. Je úsměvná představa tyto postavy přemístit do dnešní doby a poslechnout si, jak by glosovaly počínání těch, kteří fandí oblečení do půl těla a kteří hází na hřiště dýmovnice.
Příběh o obyčejné české rodině, která musí dělat kompromisy s vládnoucím komunistickým režimem tak, aby se příliš neušpinila a zároveň tak, aby se vyhnula těm největším represím. To vše na pozadí dospívání hlavní postavy Kvida. Kniha podle mě osloví zejména ročníky, které minulý režim zažily a s příběhem se tak mohou lépe ztotožnit. Ale i mně jako člověku narozenému dlouho po revoluci se kniha líbila a dávám jí 4*. A to už jde, ne? :)
Jsem rád, že se mně do rukou dostala tato krásná kniha, která vyšla při příležitosti oslav 130 let existence fotbalové Sparty a která potěší každého jejího fanouška. Na stránkách této publikace vyjadřují fanoušci, bývalí i současní hráči, trenéři, zaměstnanci a majitelé svůj vztah ke klubu. Obzvláště u některých cizinců je hezky zaznamenaná cesta od stavu, kdy o Spartě nic nevědí až po moment, kdy si k ní vytvoří silné pouto. Kniha je zdařilá nejen obsahově, ale také hezky vypadá a obsahuje fotografie aktérů. V publikaci mi však trochu chybí příběh Tomáše Řepky, jež kvůli svým špatným vztahům se současnými představiteli klubu je v knize vynechán, ačkoliv ve Spartě zanechal hlubokou stopu (uznávám, že v různých smyslech slova).
Textař, novinář, bookmaker, zakladatel sázkové kanceláře, svého času politický aktér v iniciativě MOST, vystudovaný kulturní antropolog a historik umění. Muž mnoha profesí a zájmů Michal Horáček patří mezi mé oblíbence, proto jsem si s radostí přečetl tuto knihu shrnující jeho pozoruhodný život. Horáčkův život je nevšední už od kolébky, když se narodil otci - přesvědčenému komunistovi a matce - antikomunistce. Právě již od dětství se projevovala Horáčkova ambicióznost, když se výborně naučil hrát tzv. čáru, ve které si proti vrstevníkům vysoutěžil své první peníze. Později se živil kurzovým sázením na koňské dostihy, přičemž své znalosti přetavil i do sepsání úspěšné knihy Království za koně. Tou dobou se naučil anglicky a už za komunismu publikoval články o dostizích v západních periodicích. Také navázal spolupráci s Petrem Hapkou a stal se známým textařem. Během událostí roku 1989 se Horáček podílel na odstranění minulého režimu a na nastolení demokracie. Své vzpomínky z této etapy Horáček zachytil do své knihy Jak pukaly ledy, která se stala bestsellerem. Již v podmínkách tržní ekonomiky Horáček se svými obchodními partnery založil úspěšnou sázkovou kancelář a stal se finančně nezávislým - o tomto životním období mě obzvlášť bavilo si číst. Na Horáčkovi mě oslovuje zejména to, že se dokázal prosadit v různých oborech lidské činnosti a stále neztrácí životní elán. Knihu doporučuji všem, kteří mají Michala Horáčka rádi a chtějí se o něm dozvědět více.
Knihu jsem dočetl jen pár dní poté, kdy Putinův režim v trestanecké kolonii zavraždil opozičníka Navalného. Byl jen dalším v řadě po Němcovovi, Politkovské a mnozích dalších, kteří se ruské politické elitě vzpírali. Vraždy jsou ale jen vrcholem všeho, méně viditelnými problémy jsou třeba cenzura a zákaz demonstrací proti mocným. Co chtít od režimu, který dodnes vyzdvihuje Lenina a Stalina. Mnohé z toho Miroslav Karas ve své knize zachycuje. Zaujaly mě také pasáže o konfliktu na Krymu, na kterém se přece žádní ruští vojáci nepodíleli! Pro sebe asi hlavní přínos knihy vidím v tom, že jsem si osvěžil paměť ohledně teroristického útoku v Moskvě v roce 2002 a o zřícení letadla s Alexandrovci v roce 2016. O tom jsem předtím nevěděl, respektive jsem to téměř zapomněl. Tato vážná témata autor prokládá zápisky z návštěv krásné ruské přírody. Knize bych vytkl dva spíše detaily. Je nestrukturovaná a bez kapitol (jak ostatně podotýkají i ostatní čtenáři zde v diskuzi). Potom bych uvítal přehlednější přepis rozhovorů (tím myslím třeba dotazy psát tučným písmem, odpovědi normálním písmem). Celkově jde o velmi dobrou knihu s poučným pohledem na dnešní Rusko.
Dobře napsaná detektivka v hlavní roli se vždy galantně vystupujícím Herculem Poirotem v hlavní roli. Knihu jsem si přečetl jako klasiku, o níž už jsem něco slyšel, přestože detektivní žánr moc nemusím.
(SPOILER) Kniha je o tom, jak se z obyčejného kluka stává nacistická zrůda. Hlavní postava Rudolf Lang touží už jako nezletilý vstoupit do německé armády a sloužit říši. Důsledkem své oddanosti Německu a velkým organizačním schopnostem to dotáhne až na ředitele koncentračního tábora Osvětim, ze kterého se pod jeho vedením stává jakýsi dokonalý závod na zabíjení Židů. Lang se ke svému úkolu staví jako k poslání a k zabíjení lidí přistupuje s takovou horlivostí a cynismem, jako by likvidoval obtěžující hmyz. To vše je doprovázeno realistickými popisy. Vzhledem k nyní vzrůstajícím antisemitským náladám doufejme, že se historie v tomto nebude opakovat.
Popis každodenních aktivit Michala Horáčka i dalších důležitých aktérů během třinácti listopadových dní revoluce roku 1989. Státotvorné záležitosti střídají Horáčkovy trochu úsměvné vzpomínky jako doklad toho, že i během zlomových událostí historie je třeba myslet na rutinní povinnosti, například koupit domů limonády. Den je nabytý událostmi, Horáček a spol. spěchají ze schůze na schůzi, sepisují projevy, vymýšlejí strategie, jak pokračovat dál. To vše bez internetu, mobilních telefonů a dalších nyní běžných technologií. Dopadlo to znamenitě, KSČ ztrácí monopol moci. Revoluce se sice obešla bez ztrát na lidských životech, avšak k násilí ze strany tehdejších ozbrojených složek přece jen docházelo. Proto za nejsilnější pasáž knihy považuji omluvu komunistických policajtů za zásah a následné volání davu: "Pojďte s námi, pojďte s námi!" Bohužel mi přijde, že toto heslo se vyložilo doslova, neboť teď více než 30 let po tehdejších událostech mnoho bývalých komoušů zastává vysoké politické funkce v našem státě. Velkému procentu Čechů to zřejmě nevadí.
Vše důležité zde v komentářích už asi bylo uvedeno. Dodám jen, že moje mamka pracuje v domově pro (již senilní) seniory a její vyprávění, co tam se občas děje, je ještě větší psina než tato kniha z prostředí psychiatrické léčebny.
Tady půjdu proti převažujícímu hodnocení od zdejších uživatelů. Mně se kniha příliš nelíbila. Celou první polovinu se to hrozně vleklo. Až potom se začalo dít něco zajímavého, ale ani tak bych tomu strhující děj neříkal. Kromě toho mně některé důležité aspekty příběhu unikaly a budu rád, když mi je někdo do soukromé zprávy třeba vysvětlí :-) Proč se pořád řeší nějaký zvon? Proč proti těm příšerám bojuje zrovna parta chlapců? Asi je moje chyba, že jsem toto nepochopil, ale prostě Simmonsovo Temné léto nebylo dost zajímavé na to, abych se do jeho děje naplno ponořil. Za mě je kniha o dost slabší než Kingovo To, se kterým je často srovnávána.
Asi každému je jasné, že na nějakých 170 stranách textu nelze komplexně zachytit život osobnosti Adenauerova významu. Takovou ambici sice kniha ani neměla, to ale nic nemění na tom, že dílo Miloslava Nováka bylo odkázáno jen klouzat po povrchu. O Adenauerovi jsem se něco nového dozvěděl, avšak v budoucnu mám v plánu přečíst si některý odpovídajícím způsobem zpracovaný životopis o jeho osobě.
Klasika, kterou jsem měl už dlouho v hledáčku. Je to příběh o věčně nespokojené a znuděné dámě, která se se svojí nenaplněností rozhodla bojovat různými způsoby. Nakonec sáhla k tomu nejradikálnějšímu řešení. Po literární stránce knihu hodnotím jako průměrnou, některé pasáže byly zbytečně natahované a kniha by klidně mohla být o třetinu kratší. Postavy mi nepřišly úplně dobře vykreslené, podle mě byly někdy celkem ploché.
(SPOILER) Kniha odhaluje katastrofální stav lidských práv v Saúdské Arábii. K ženám se tam chovají jako k odpadu, ten je také celý schovaný v pytli a ven se sám nedostane. Není tedy divu, že se Rahaf odhodlala k útěku z tohoto státu a od své tyranské rodiny do bezpečí, který se jí přes všechny překážky povedl zrealizovat. Přeji Rahaf, ať si užívá svůj nově nabytý svobodný život. Její rodná země se sice liberalizuje, ale jde to hooodně pomalu.
Příběh dvou zamilovaných, kteří se navzdory okolnostem oddávají jen své lásce, ale krutá realita války je přesto dostihne. Hezká klasická knížka, jejíž četba zabere jen chvíli.
Rád jsem se dozvěděl, jak se autor k svému působení v Rusku vůbec dostal a jak se tam profesně ty dlouhé roky protlouká. Oceňuji, že z jeho úst v ruských médiích zaznívají protirežimní názory a aspoň trošku je tak narušena Putinova propaganda. Celkově se autorovi povedlo mi trochu přiblížit život a mentalitu lidí ve státě, který se Evropě politicky bohužel čím dál tím víc vzdaluje. Kniha od Justa je podle mého gusta.
Velmi dobrá kniha pro moje potřeby trochu se dovzdělat v oblasti politického myšlení. Je zde nahuštěno od všeho trochu, ale pochopitelně že na takto omezeném prostoru nelze jít do hloubky. Pro detailnější seznámení se s jednotlivými mysliteli a filozofickými směry je nutné porozhlédnout se po tematicky úžeji zaměřených knihách.