Lukyn96
komentáře u knih
Jak pukaly ledy
Michal Horáček
Popis každodenních aktivit Michala Horáčka i dalších důležitých aktérů během třinácti listopadových dní revoluce roku 1989. Státotvorné záležitosti střídají Horáčkovy trochu úsměvné vzpomínky jako doklad toho, že i během zlomových událostí historie je třeba myslet na rutinní povinnosti, například koupit domů limonády. Den je nabytý událostmi, Horáček a spol. spěchají ze schůze na schůzi, sepisují projevy, vymýšlejí strategie, jak pokračovat dál. To vše bez internetu, mobilních telefonů a dalších nyní běžných technologií. Dopadlo to znamenitě, KSČ ztrácí monopol moci. Revoluce se sice obešla bez ztrát na lidských životech, avšak k násilí ze strany tehdejších ozbrojených složek přece jen docházelo. Proto za nejsilnější pasáž knihy považuji omluvu komunistických policajtů za zásah a následné volání davu: "Pojďte s námi, pojďte s námi!" Bohužel mi přijde, že toto heslo se vyložilo doslova, neboť teď více než 30 let po tehdejších událostech mnoho bývalých komoušů zastává vysoké politické funkce v našem státě. Velkému procentu Čechů to zřejmě nevadí.
Vyhoďme ho z kola ven
Ken Kesey
Vše důležité zde v komentářích už asi bylo uvedeno. Dodám jen, že moje mamka pracuje v domově pro (již senilní) seniory a její vyprávění, co tam se občas děje, je ještě větší psina než tato kniha z prostředí psychiatrické léčebny.
Temné léto
Dan Simmons
Tady půjdu proti převažujícímu hodnocení od zdejších uživatelů. Mně se kniha příliš nelíbila. Celou první polovinu se to hrozně vleklo. Až potom se začalo dít něco zajímavého, ale ani tak bych tomu strhující děj neříkal. Kromě toho mně některé důležité aspekty příběhu unikaly a budu rád, když mi je někdo do soukromé zprávy třeba vysvětlí :-) Proč se pořád řeší nějaký zvon? Proč proti těm příšerám bojuje zrovna parta chlapců? Asi je moje chyba, že jsem toto nepochopil, ale prostě Simmonsovo Temné léto nebylo dost zajímavé na to, abych se do jeho děje naplno ponořil. Za mě je kniha o dost slabší než Kingovo To, se kterým je často srovnávána.
Kancléř Adenauer
Miloslav Novák
Asi každému je jasné, že na nějakých 170 stranách textu nelze komplexně zachytit život osobnosti Adenauerova významu. Takovou ambici sice kniha ani neměla, to ale nic nemění na tom, že dílo Miloslava Nováka bylo odkázáno jen klouzat po povrchu. O Adenauerovi jsem se něco nového dozvěděl, avšak v budoucnu mám v plánu přečíst si některý odpovídajícím způsobem zpracovaný životopis o jeho osobě.
Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
Klasika, kterou jsem měl už dlouho v hledáčku. Je to příběh o věčně nespokojené a znuděné dámě, která se se svojí nenaplněností rozhodla bojovat různými způsoby. Nakonec sáhla k tomu nejradikálnějšímu řešení. Po literární stránce knihu hodnotím jako průměrnou, některé pasáže byly zbytečně natahované a kniha by klidně mohla být o třetinu kratší. Postavy mi nepřišly úplně dobře vykreslené, podle mě byly někdy celkem ploché.
Rebelka: Moje cesta za svobodou
Rahaf Mohammed
(SPOILER) Kniha odhaluje katastrofální stav lidských práv v Saúdské Arábii. K ženám se tam chovají jako k odpadu, ten je také celý schovaný v pytli a ven se sám nedostane. Není tedy divu, že se Rahaf odhodlala k útěku z tohoto státu a od své tyranské rodiny do bezpečí, který se jí přes všechny překážky povedl zrealizovat. Přeji Rahaf, ať si užívá svůj nově nabytý svobodný život. Její rodná země se sice liberalizuje, ale jde to hooodně pomalu.
Petr a Lucie
Romain Rolland
Příběh dvou zamilovaných, kteří se navzdory okolnostem oddávají jen své lásce, ale krutá realita války je přesto dostihne. Hezká klasická knížka, jejíž četba zabere jen chvíli.
15 let v Rusku: Zápisník zpravodaje
Jiří Just
Rád jsem se dozvěděl, jak se autor k svému působení v Rusku vůbec dostal a jak se tam profesně ty dlouhé roky protlouká. Oceňuji, že z jeho úst v ruských médiích zaznívají protirežimní názory a aspoň trošku je tak narušena Putinova propaganda. Celkově se autorovi povedlo mi trochu přiblížit život a mentalitu lidí ve státě, který se Evropě politicky bohužel čím dál tím víc vzdaluje. Kniha od Justa je podle mého gusta.
Malé dějiny filosofie
Hans Joachim Störig
Velmi dobrá kniha pro moje potřeby trochu se dovzdělat v oblasti politického myšlení. Je zde nahuštěno od všeho trochu, ale pochopitelně že na takto omezeném prostoru nelze jít do hloubky. Pro detailnější seznámení se s jednotlivými mysliteli a filozofickými směry je nutné porozhlédnout se po tematicky úžeji zaměřených knihách.
Dům v Garibaldiho ulici
Isser Harel
Výborně popsané okolnosti dopadení nacistické zrůdy Eichmanna izraelskou tajnou službou Mosad. Je zajímavé sledovat, co všechno agenti v souvislosti se svojí misí musejí řešit, od získání politického mandátu od nadřízených, přes sledování stop a pronájem konspiračních domů, až po nenápadné dopravení uneseného na místo určení. Je smutné, že Německo se k akci neodhodlalo, přestože dlouho vědělo, kde se Eichmann po válce zdržuje. https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/1292676-nemci-vedeli-kde-se-po-valce-skryva-eichmann
Země žen
Vladimír Páral
Velmi se mě líbil námět nápad rozpadu sociálního řádu na mužský a ženský svět, kde muži jsou vlastně političtí vězni na převýchově. Samotný příběh hodnotím jako slabší a kromě několika zajímavých pasáží jako celkem nudný. Knize by prospělo výrazně ubrat počet stran a děj podat trochu přímočařeji.
Bílá Masajka
Corinne Hofmann
Za okny padá sníh a je mráz a já se prostřednictvím Bílé Masajky v myšlenkách přesouvám do horké Keni. Čtení to je zábavné i poučné, rád se dozvídám o různých zvyklostech v Africe. Byla to však právě rozdílnost kultur, která přispěla k tomu, že štěstí Corinny a jejího nesnesitelně žárlivého manžela Lkepingy dlouho nevydrželo. V knize mně trochu vadí mělkost emocí - Corinna například opouští jí do té doby známý život a své myšlenkové pochody vlastně odbývá pár větami.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Je dobře, že jsem si knihu přečetl ještě pod původním názvem a černoušci se neschovávají za vojáčky, protože přepisování děl nemám rád. Na příběhu mě zaujaly vrahovy motivy a po každé oběti postupně mizející figurky, což knize vedle detektivky přineslo prvky komedie. S potěšením jsem se seznámil s touto klasikou, která se mi četla dobře, zároveň mě ale nebavila natolik, abych si ji přečetl znovu.
V zajetí geografie: Jak lze pomocí deseti map pochopit světovou politiku
Tim Marshall
Trochu zavádějící název, geografie je jen jeden díl skládanky, ve skutečnosti se jednotlivé kapitoly odkazují i na řadu dalších faktorů: náboženství, historické animozity, politická spojenectví.
Teprve na základě tohoto výčtu autor celkem zdařile popisuje mocenské soupeření mezi státy a důvody ekonomické (ne)rozvinutosti jednotlivých regionů. Zde ale podle mě Marshall málo bere v potaz míru kompetence k vládnutí. Vemme si třeba příklady států DR Kongo a Katar. Oba mají obrovské nerostné zdroje, zatímco první ze států můžeme považovat za nefunkční plný vnitrostátních konfliktů, Katar má taky svoje problémy, ale v porovnání s Kongem z toho jistě vychází mnohem lépe.
My děti ze stanice ZOO
Christiane F. (p)
Knihu jsem prvně otevíral s tím, že budu číst o drogově závislých lidech kolem dvacítky, takže jsem byl velmi překvapen, že se takové věci můžou týkat i dětí dávno předtím, než vůbec dostanou občanku. Příběh mě bavil, hlavně jeho první část, kde se dozvídáme informace o Christianině zázemí a o tom, proč těm svinstvům propadla. Potom už se to dost opakovalo, přesto jsem pořád četl se zájmem.
Čekání na Godota
Samuel Beckett
(SPOILER) Překvapilo mě, kolik ve hře vystupuje postav, původně jsem počítal jen s Vladimírem a Estragonem :). Hra je podle mě o čekání na krásnou budoucnost, čas mezi tím holt musíme zaplnit i nesmyslnými činnostmi. V knize mě zaujala zmínka, že pan Godot jednoho z chlapců mlátí a nevycházel z toho zrovna jako vzor ctnosti. Možná i tím autor chtěl naznačit, že nic ideálního neexistuje a že my lidi se k něčemu zbytečně upínáme.
Sedm let v Tibetu
Heinrich Harrer
Vzpomínky rakouského dobrodruha na putování po daleké Asii, když svět nebyl ještě tolik globalizovaný a všichni tam na Evropana koukali jako na zjevení. Kniha obsahuje mnoho zajímavostí o tibetské kultuře a dobře se mně četla i proto, že je členěná do kratičkých kapitol.
Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti
Daniel Prokop
(SPOILER) Pojednání o největších systémových problémech ČR podle sociologa Daniela Prokopa. Nejvíce mě zaujala asi kapitola o exekucích. Přestože jsem je už předtím považoval za velkou slepou skvrnu naší společnosti, kniha mně odhalila některé další souvislosti. Dále je zajímavé například to, jak možnost předškolního vzdělávání by dětem z chudších českých rodin významně zlepšila jejich budoucí život, a navíc by na tom stát vydělal. Dobré byly také části o migraci (málokdo je absolutně pro nebo absolutně proti, existuje řada mezistupňů) nebo předvolebních modelech veřejného mínění (často chybná metodologie výzkumníků). Celkově je v textu hodně myšlenek, se kterými se i já jako umírněný pravičák ztotožňuji.
Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal?
Tomáš Etzler
(SPOILER) Kniha především shrnuje ty nejdůležitější události, které Tomáš Etzler v Číně pro CNN a ČT zpravodajsky pokrýval. Většinou jde o investigativní reportáže, které tamnímu režimu lezou na nervy, a proto je Etzler objektem zatýkání, výhrůžek, obtěžování, odposlouchávání a jiných druhů obtěžování ze strany vládní moci (strana 426). Čína se zaštiťuje rovnostářskými ideály, přesto jejich dělníci nemají žádné sociální jistoty, na ekologii se absolutně nedbá, nomádi jsou násilně přeučováni na jiný způsob života, korupce bují a Tibet se velkého bratra bojí.
Kromě toho Etzler popisuje také samotnou práci zahraničního zpravodaje a uvádí, jak obtížně jeho reportáže od nápadu až po realizaci vznikají. Doplněno o některé informace z autorova osobního života včetně toho, co ho k přesunu do zasmogovaného Pekingu vedlo a jakým vývojem jeho vztah k Říši středu prošel. Zkrátka zajímavé a dozvěděl jsem se mnoho nového.
Mráz přichází z Kremlu
Zdeněk Mlynář
Paměti někdejšího vysokého představitele KSČ Zdeňka Mlynáře, které mně přinesly některé nové informace o souvislostech a osobnostech té doby. Názor na komunismus mám ale pořád stejný a nechápu, že ho někdo mohl desítky let prosazovat, byť z liberálnějších, reformních pozic. Autorovi slouží ke cti, že nakonec prozřel i to, že název knihy evidentně zvolil dost výstižně.