Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti
Daniel Prokop
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/410685/bmid_slepe-skvrny-o-chudobe-vzdelavani-p-b1w-410685.jpeg
4
462
462
Základní výbava k porozumění české společnosti, krize demokracie a fungování současné politiky. Pracovat, mít osobní život, udržovat si přehled o politickém a společenském vývoji a přitom se nezhroutit — to občas může vypadat jako nadlidský úkol. Zvlášť v době, kdy jsou politické kampaně postaveny spíše na emocích než na informacích, médii se šíří dezinformace a společnost namísto problémů, jako je budoucnost práce či podoba vzdělávání, řeší bulvární kauzy svých představitelů. Analytik Daniel Prokop v knize Slepé skvrny pohlíží na problémy a výzvy současného Česka i světa. Neřešená chudoba a exekuce, nerovné vzdělávání a omezené životní šance, nárůst populismu a neschopnost na něj reagovat, mýty o veřejném mínění zastiňující realitu — to vše souvisí s klesající důvěrou Čechů v demokracii a s její životaschopností ve stále složitější realitě.... celý text
Přidat komentář
Ano, kniha přestala být ve spoustě dat aktuální vlastně hned rok po vydaní. Mně se nejvíce líbily poslední dvě stránky doslovu ke třetímu vydání. Občas mi opakující se argumentace četbu kazily, jindy naopak připomínaly a zdůrazňovaly podstatné informace. Osobně bych se trochu pohrabal v korektuře jazyka, který mi přišel místy na první dojem moc erudovaný a bránil mi se do knihy ponořit, začíst. Na české poměry úctyhodné a výjimečné dílo, které by si měla přečíst hlavně politická reprezentace (aneb pane autore, proč se svými názory prosím nekandidujete?!)
Škoda, že jsem si knihu nepřečetla hned v roce 2019, kdy vyšla, protože zrovna tato data rychle ztrácí na aktuálnosti (což samozřejmě není chyba autora) a po covidu a následné válce, drahých energií a inflaci se toho určitě zase dost změnilo. Jinak hodně zajímavé čtení, jen škoda, že by si to mělo přečíst dost lidí, kteří si to ale nepřečtou.
U první kapitoly jsem měla pocit, že se v pojmech ztratím a knihu nedočtu. Ovšem po překonání úvodních bariér, se kniha četla sama. Ovšem je potřeba se na text více soustředit, abych pochopila kontext apod. Pokud nejste zběhlí v socio tématice,stéjné jako já.
Za mne: Povinná četba pro všechny, co nešetří peprnými výrazy pro "chudou,nevzdělanou" skupinu obyvatel.
Oceňuji i doslov, kde se autor vrací k situaci za covidu/po covidu a důsledky.
Někdy se ptám, proč toužíme po rovnosti, když žadný z nás neumí vystoupit ze své komfortní zóny. V tom tkví pravé a nefalšované pokrytectví. A díky němu, tady budeme pořád zvětšovat propast zvanou chudoba a "nadčlověk", protože práva všech, nejsou práva všech a nikdo jim to nemůže mít za zlé, že jsou o své situaci přesvédčeni...když je sami svými postoji a názory segregujeme...
Uff. Opravdu k zamyšlení.
Tohle bylo velmi zajímavé, ale poněkud skličující čtení - v některých případech má člověk pocit, že řešení (či aspoň zlepšení situace) je na dosah ruky, ale nikomu se nechce po něm sáhnout. Autor se v textu nijak netají svým názorem na popisované události či jevy, které nejsou vždycky zcela shodné s mými, ale líbí se mi, že vždy ví a vysvětlí, na čem je staví. Ocenila jsem zejména rozbor průzkumů veřejného mínění na příkladech amerických prezidentských voleb 2016 a Brexitu.
Výborný socio-ekonomicko-politický vhled do (především) české společnosti. Přestože zejména v oblasti fungování ekonomiky nejsem zrovna zběhlý čtenář, tahle kniha od Daniela Prokopa mě hodně zaujala a při troše pozornosti a soustředění mně pak minimálně na konci každé kapitoly vyplynuly snad všechny důležité myšlenky a souvislosti... Škoda jen, že obecně tato tematika ztrácí na aktuálnosti poměrně rychle krok s přítomností. Za což autor samozřejmě nemůže... Třetí rozšířené vydání (r. 2022) se mi dostalo do rukou na doporučení jednoho mého blízkého člověka. Všechny kapitoly jsou ale vázány k r. 2019, kdy dával autor text dohromady. Ze zmíněného r. 2022 je asi z pochopitelných důvodů pouze doslov. V hlavních kapitolách tedy nejsou zahrnuty okolnosti krizí posledních let, jako ta koronavirová, válka na Ukrajině, v pásmu Gazy, další narůstání napětí ve světě atd. Přesto je tam řečeno poměrně hodně věcí, které mají - i časový - přesah...
Daniel Prokop je jeden z mála pravidelných hostí na ČT24, kteří nepropadli bludu dokonalosti a kteří poměrně seriózně hodnotí socio-ekonomickou situaci v českém hájemství. Na tuhle knížku jsem se těšil, zklamán nejsem. I já vnímám, že populismus (populační klam) má v naší politice zelenou, naběhává na témata rozsévání strachu a vypichování jen toho, co se rádoby demokratům hodí do krámu. Vpravdě je v této studii vypovězena i tristní situace v českém školství, kdy se záměrně segregují lidé na ty „potřebné" a na ty „nechtěné". Skončit to nemůže dobře.
Jednu škarohlídskou poznámku si neodpustím. I Prokopova PAQ Research přeci může být hybatelem nálad ve společnosti, dokonce může veřejným míněním sama valchovat. Neříkám že tak činí víc než různé CVVM a podobné hlásné trouby, ale tohle riziko nelze zcela vyzmizíkovat. Hvězdičku dolů dávám za neustálé ostrakizování Trumpa a Zemana; zde možná až příliš sociolog dává najevo své rozšafné emoce.
Jinak ale hodnotím velmi vysoko, konkrétně 75%.
Trvalo mi velmi dlouho, než jsem knihu dočetl. Rád jsem se k ní vracel vždy po "debatě" v hospodě, večerních zprávách, nebo po nedělním sledování Otázek. Nicméně složitost uváděných problémů, nespočet možných řešení navázaných na hledání co možná nejvíce fér řešení bylo to, proč jsem musel knihu často odkládat a sám se trochu zamyslet, provětrat internetové sítě a poškádlit ChatGPT.
Upřímně nechápu, jak je možné, že se autor v těch všech složitostech sám neztratil, ba co víc, že jako šikovný průvodce zvládl neztratit mě!
Velmi zdařilá kniha, kterou nikdy neprodám!
(Teda pokud mě k tomu nedotlačí jisté socio-ekonomické vlivy...)
Data dobrá, řešení slabší
Daniel Prokop by nejraději všechny zdanil a za uloupené peníze všem pomáhal. Myslí si, že dokáže odhadnout dlouhodobé dopady navrhovaných společenských opatření; aspoň čest že to přiznává.
Vybraná data a jejich rozbor jsou zajímavá a poučná: prosvětlují právě ty slepé skvrny. Pro ta stojí si knihu přečíst. Autorova řešení problémů bych však bral s rezervou.
Daniela Prokopa si vždy rád poslechnu, ale tato kniha mě zklamala. Vše je špatně, každému by se mělo pomoci a najdeme i nějaké lumpy, na které můžeme ukázat. Znám ve svém okolí podnikatele i lidi s nižšími příjmy a velmi často je to podobné. Podnikatel může krátit daně, člověk s nižšími příjmy pracovat načerno. Nebo podnikatel může přispívat na charitu a dávat práci jiným, tak jako zaměstnanec s nízkým příjmem projevit snahu a nekupovat si televize, dovolené a iPhony na splátky. Určitě všichni chceme, aby společnost byla vzdělanější, ale jen kritika to nezlepší.
„Za křesťana se v Evropě prohlásí kdekdo. […] Možná bychom si tak měli ujasnit, co jsou naše základní hodnoty, proti nimž by náboženské minority a imigranti neměli vystupovat. V tomto kontextu se často vzývá návrat k takzvaným židovsko-křesťanským hodnotám. Část historiků i teologů však upozorňuje, že není jasné, co si lze pod tímto termínem představit a zda nejde spíše o novodobou mytologii. Připomínají, že se tento termín začal výrazněji používat ve Spojených státech amerických v rámci boje proti komunismu, od 70. let ho převzala americká konzervativní pravice v boji proti liberalizaci a od roku 2014 je používán krajní pravicí v argumentech proti muslimům. Politická pravice, která jej používá nejčastěji, ho většinou nespecifikuje, a tedy ho užívá jako takzvanou píšťalku na psa (dog whistle). Tak se nazývá argumentace, kterou radikálové chápou jinak než většina společnosti – jen oni slyší píšťalku svého pána. Liberálové si tak Judeo-Christian values vyloží jako nejobecnější myšlenky abrahámovských náboženství, které se uchovaly v moderním sekulárním státě. Radikálové – ostatně s tímto termínem operoval i Breivik – si na jejich základě vytvářejí svět, kde pro muslimy a další imigranty není místo. Když se bavíme o hodnotách, měli bychom být vždy konkrétní.“
--
Tuhle knížku má stejně polovina z Vás doma, tak vězte, že stojí za přečtení. I když bojím se, že jak už to s takovými knihami bývá, ti, kdo by si ji měli přečíst především, tj. tvůrci veřejných politik, jsou přesně ti, kdo si ji nikdy nepřečtou. Sociolog Daniel Prokop dal dohromady moc užitečnou příručku pro pochopení hlavních neduhů současné české společnosti, mezi které úplně oprávněně počítá neřešenou chudobu a exekuce, nerovné vzdělávání a omezené životní šance, vztah k menšinám a radikalismus, nárůst populismu nebo taky nesmyslný daňový systém. Je sympatické, že to všechno podpírá tvrdými daty, vyvrací u toho mýty (jako např. že Češi jsou rovnostářský národ), ilustruje vše v kontextu mezinárodního dění a našeho historického vývoje, a ještě sympatičtější na tom je, že rovnou navrhuje kroky, které by mohly kvalitu života v Česku skutečně zlepšit.
Nejde přitom zbytečně do hloubky, což je dobře, protože už tak se mu bohužel nedaří ta zajímavá témata podávat vždycky poutavě. Připravte si tedy dávku soustředění a taky trpělivosti, aby vás nedráždily trochu nekoncepčně poskládané kapitoly nebo opakující se věty (měla kniha editora?) a abyste si z ní odnesli to dobré a podstatné. Třeba myšlenku, že vzdělání každého z nás je důležité. Pro nás všechny.
--
„Právě média významně ovlivňují postoje k jevům, s nimiž nemáme bezprostřední zkušenosti. Analýza společnosti Newton z roku 2008 ukazuje, že zobrazování cizinců bylo v té době v českých médiích ze 44 % negativní a z 51 % procent neutrální. Pozitivní vyznění mělo naprosté minimum zpráv. Novější data nemáme a je dost možné, že po deseti letech už je zpravodajství vyváženější. Letmá rešerše článků s uvedenou národností v databázi Newton však ukazuje, že jeden prvek z roku 2008 do jisté míry přetrvává. Je jím epizodické zpravodajství, kde je zmíněna národnost či etnicita aktéra bez toho, aby se jeho identita dále rozebírala a řešilo se, zda s věcí souvisela. Nepřímo to vybízí čtenáře či diváka, aby si negativní jev spojil právě s ní.
Lze to dobře vidět na jedné věci. Jako elév pracující před takřka patnácti lety na jednom zpravodajském serveru jsem se svým nadřízeným dlouho řešil, zdali máme napsat zprávu o tom, že polští řidiči zabili ten týden v Praze dva lidi. Od té doby se myslím situace zlepšila. Ale pořád v Česku v posledních deseti letech vyšlo asi třikrát více článků o polských řidičích a Polácích, kteří někde někoho nabourali, než o řidičích slovenských. Slováků je v Česku několikanásobně více než Poláků a určitě způsobí několikanásobně více nehod. Jen to není tak zajímavé. Napsat, že slovenský řidič způsobil nehodu na D1, působí zvláštně, podobně jako napsat, že vysokoškolák při předjíždění zabil tři lidi. Slováky a vysokoškoláky všichni známe – víme, že jsou mezi nimi dobří i špatní řidiči, proč tedy dotyčného tak popisovat. Ale u Poláka či Rumuna jako by se zpráva obhajovala sama. Moc je neznáme, ale jak to tak vypadá, bývají s řízením na štíru.“
Málo kterou knihu jsem při čtení musel odložit a nechat chvíli uležet jako tuhle. Po každé kapitole jsem musel nově sbírat síly ke čtení. Všechna témata jsou silně podložena daty, popisují něco, co se děje kolem nás, nebo co známe z televize a přesto je tak bolestné vidět, jak data říkají něco jiného, než si většina společnosti (včetně mnoha jejích lídrů) nalhává. Mělo by to být povinné čtení pro všechny poslance. Autor nejen popisuje, ale na základě dat navrhuje i pravděpodobná řešení společenských problémů. Obraz české společnosti, který z dat povstává, není úplně beznadějný, ale šance, že se nám brzy vrátí léta ignorování chudoby, úpadku vzdělání a politické kultury je veliká.
Kniha zajímavá a čtivá, jsem ráda, že takové knihy v ČR vznikají. Je jasné, že nesedne každému, je nemožné potkat se na 100 % v názorech v takto palčivých tématech a udržet neprostou objektivitu je taktéž nemožné. Za mě je důležité ta témata hlavně otvírat. Jedině bych já osobně uvítala méně srovnávání s Amerikou a více se státy Evropy.
Tak nějak jsem čekala víc. Kvalitou se to liší glosa od glosy, většina předkládá jen stížnosti a žádná řešení. Navíc je znát, že jde o soubor textů, které vznikaly samostatně, ne pro knihu, a témata a argumenty se hodně opakují.
Na autorovu jazyku psaní je znát, že je to sociolog, nicméně musím uznat, že typické jazykové vyjádření sociologů, tj. nafrnená idiocie, je zde zkrouhnuta na minimum. Autor dokonce až na vyjímky používá převážně česká slova, což je u sociologa něco.
Nicméně, abych nebyla jen kritická, pokud se chcete utvrdit v tom, jak je společnost v p***, je toto kniha právě pro vás. Je tam opravdu všechno.
U nás vyčnívající leč nikterak převratný pohled na celospolečenské problémy.
Prokopova "novinka" představuje žánr, který je velmi potřebný a v Čechách zoufale chybí: čtivé, krátké a populární formou formulované texty politologů a sociologů o zcela aktuálním dění, které rozhánějí obvyklou mlhu různých ideologických výkladů a senzačních (dez)interpretací. Přesto jsem od titulu čekal trošku víc: mnohé recenze slibovaly, že jde o natolik pečlivě a obecně formulovanou knihu, že je přístupná oběma stranám všemožných znepřátelených táborů, že ji můžete směle věnovat hřímajícímu protiimigrantskému tchánovi nebo zmatené tetičce. Tohle nadšení tedy nesdílím, v knize se zřetelně zrcadlí Prokopovo politické přesvědčení a jakýsi pomyslný politický program, i jasně indikované nežádoucí "katastrofy" (jako vítězství D. Trumpa či Brexit). Byť toto autorovo přesvědčení sdílím, nejde jistě o knihu určenou pro každého a víceméně pouze dodává argumentační munici přesvědčeným. Zároveň se v knize několikrát témata či slogany opakují, což odpovídá tomu, že jde o kompilát kratších textů a ne kompaktní dílo. Co bych naopak vyzdvihl je bohatá porce statistických "čísel" i nahlédnutí pod pokličku samotných sociologických průzkumů a vysvětlení jejich mechaniky.
Nepříliš přelomové informace příjemně shrnuté na jednom místě. Takto by měla vypadat středoškolská učebnice společenských věd.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti |
| 2018 |  Proč?: Proč je Zeman prezidentem. Proč jsme tam, kde jsme |
| 2021 | Na moři, za plotem, na síti |
Jsem rád za vysoké hodnocení. V tom podstatném jsem souhlasil. Od začátku jsem chtěl dát 5 hvězd. Ale nesměl bych číst dál. Chudoba je velký problém, který tvoří další. Kritika Roslingovy Faktomluvy mě potěšila.
Jenže některá tvrzení mě zarazila. Chtěl jsem dát 4 hvězdy. Hlavně proto, že vše jsou palčivé problémy současnosti. Ale relativizování židovsko-křesťanských kořenů nedává smysl. Co je to za nápad? :-)
Přečtete si Athény a Jeruzalém nebo Dějiny židovského národa. Chtěl jsem dát 3 hvězdy. Chci být konzistentní. My nemáme problém s tím, že někdo zneužívá dávky, jak kdysi tvrdily jakési pomatené bilboardy.
My máme systémový problém s lokální chudobou, který se dlouhodobě neřeší. Proto to čtenáři vysoce hodnotí. Nejsme tak asociální, jak se někdy říká, ale jak s tím souvisí zjednodušování problémů Západu?
Pád na 2 hvězdy. Čtenáři asi s Prokopem souhlasí nebo si cení kvalitní analýzy uvedených témat. Mě zajímá kvalita celku. Je to dobrá sociologická studie některých problémů, ale časem zastará.
Prokop zmiňuje svého oblíbeného politika Miloše Zemana. A to jsem si myslel, že už o něm nikdy neuslyším. Koho bude Zeman za 10 let zajímat? Jsem zvyklý číst víc nadčasové knihy. Působí to jako relikt roku 2019.
Asi mi něco uniklo, když dával Petersona a Haidta na jednu stranu. Zajímalo by mě, co by si o tom mysleli. Popularitu Petersona nechápu. Haidta respektuju. Prokop často mluví o lidech, se kterými nesouhlasí.
Ale vždyť to budou číst i jejich příznivci. Nebo předpokládá, že čtou jen lidé jako on? :-) Nesmyslné výroky Václava Klause o levicovém snowboardu je téma, které se má řešit? :-) Mě nezajímá, že bývalý prezident něco plácne. :-)
Proč tak důležitá témata znehodnocuje svými postoji? Je super, že to čte spousta lidí a hodnotí to pozitivně, ale přečíst by si to měli především ti, co mají v moci to změnit. Naprosto povinná četba pro politiky.
Kdo to nečetl, nemá ve sněmovně co dělat. :-) Vědec by měl umět opustit své osobní názory a psát nezaujatě. To tady nebylo. To je velká škoda. Hloupé výroky to zbytečně shazují. Jak to přesně ohodnotit vůbec nevím. 2,5*