Lukyn96 komentáře u knih
Příběh o nekonečném sledu mejdanů odehrávajících se ve vyšší společnosti. Zvnějšku takový život láká k následování, avšak při bližším pohledu se mně zdá, že hlavní postavy příliš nevědí, co si se sebou počít. Velký Gatsby je kniha, která mně nenadchla ani neurazila. Rozhodně mně ale rozšířila obzory a přiměla mě zjistit si něco více o okolnostech "jazzového věku".
Krausovi jsou opravdu zajímavá a úspěšná rodina. O paní Elišce jsem se vlastně dozvěděl až díky této knize a ukázalo se, že o její osobě rozhodně obě uvedené charakteristiky také beze zbytku platí. Obdivuji paní Elišku, že se tehdy rozhodla opustit domov a bez jasného plánu zamířila tisíce kilometrů daleko. Vyšlo to, v Kolumbii se přes určité potíže dokázala prosadit. Sám bych životní příběh paní Elišky v něčem potřeboval následovat, jelikož ve studiu španělštiny se považuji za věčného začátečníka.
I po letech zůstává v paměti. Sociální kritika absence ochrany zaměstnanců, nemocenské a dalších věcí, které dříve nebyly, ale dnes je pokládáme za samozřejmost.
Věděl jsem, že paní Mládková je mecenáškou umění a zakladatelkou Musea Kampa, ale to bylo zhruba všechno. Teprve tato kniha mně rozšiřila obzory o jejím dětství, působení na Západě včetně její taneční etapy nebo období, kdy se věnovala obchodování s nemovitostmi, o jejích manželech, dopisování s Václavem Havlem nebo o jejím letním sídle na Svatém Tomášovi. Paní Mládková je zajímavá osobnost, které patří velké poděkování za to, co nejen pro českou kulturu udělala a po právu za to obdržela státní vyznamenání.
Nevím proč, ale více než jeho dílo, mne dosud daleko více zajímá Werich jako osobnost, a tak jsem v naší knihovně sáhl po této knize. Pan Werich podle všeho byl zajímavá osobnost s velkým nadhledem, kterým v pokročilé fázi života čelil svému nedobrému zdravotnímu stavu. Bohužel se i zapletl s komunistickým režimem, ale tomu se tehdy vyhl málokterý ambiciózní člověk.
Dobře napsaná kniha, proti kapitalismu v zásadě nic nemám, ale v anarchokapitalismus prostě nevěřím. Kde by se stavěly silnice, když by všechno patřilo soukromníkům a někdo by třeba svůj majetek nechtěl poskytnout pro budování infrastruktury? Co doprava, když by v rámci jedné společnosti mohly být ustanoveny jiné dopravní předpisy? Jak by se řešily mezinárodní vztahy, když by neexistoval stát a nikdo by neměl mandát mluvit za celou společnost? Co cestování? Kdo jiný než stát by evidoval lidi zvenčí? To by každý soukromík hlídal svoje rozlehlé parky/pole/sady/chodníky..., aby zjistil, jestli se na území dané anarchokapitalistické společnosti nedostaly nežádoucí osoby?
Celkem čtivá kniha o sportovní kariéře i soukromém životě paní Čáslavské, vítaným zpestřením byly přiložené fotografie.
Kniha splňuje to, co jsem od ní čekal - rozšířila mně obzory o tehdejším Japonsku. Schválně píši tehdejším, protože od vydání knihy uteklo v Tichém oceánu mnoho vody a řada věcí se změnila, například se Japonsko z rozvojového státu stalo jedním z ekonomických gigantů. To zapříčinil právě kapitalismus, nad kterým se autoři tolik rozhořčují.
Dobré shrnutí Trpišovského kariéry, ale já jako fanda s hlubším zájmem o fotbal jsem se téměř nic nového nedozvěděl.
Sním o podobném životě, jaký vedl Oblomov. I když rozdíly by se našly a mě by možná takový životní styl po pár letech omrzel.
Kniha s mnoha vrstvami, řeší se v ní lidské tužby, láska i utrpení. Dobré vykreslení charakterů během tří dnů španělské občanské války, ve které život vždy visí na vlásku. V knize je mnoho pasáží psáno různými jazyky, tím mně připomíná Mechanický pomeranč. :-)
Kniha o zatím posledním prezidentovi, kterého si vážím. Havlův mluvčí vzpomíná na desetileté působení po boku svého šéfa. Některé historky mě pobavily. Dost příběhů jsem již znal z jiných zdrojů, přesto mě Špačkova kniha místy informačně obohatila.
Poučná kniha obsahující medailonky všech prezidentů českého státu. Osobnosti zastávající svůj úřad lépe či hůře, v klidnějších i turbulentnějších časech naší historie. Nikdo z nich se nevyvaroval chybám. Ti demokraticky smýšlející si zaslouží náš respekt a odpuštění některých pochybení.
Cestovat se dá různými způsoby, organizovaně, na vlastní pěst, na mopedu, v modernější verzi třeba v trabantu. Vždy to ale chce odvahu a touhu po dobrodružství. Dnes, na rozdíl od pánů Jedličky a spol.,můžeme i exotická místa navštívit bez výjezdní doložky.
Další kniha, díky které můžeme lépe poznat, jak to v koncentračních táborech chodilo. Avšak vžít se do pocitů transportovaných žádné listy papíru neumožní. Tak si užívejme svobody a všichni dělejme maximum, aby se něco jako holokaust už nikdy neopakovalo.
Zajímavé střípky o životě ve Velké Británii. Asi nejvíce mě zaujala kapitola o školství, překvapilo mě, že Britové tak "hrotí" zameškané hodiny studentů, a to i když jsou omluvené od rodičů. Zajímavá byla například i pasáž o královské rodině a informace o plánu, co se rozpoutá po smrti královny. Důležitým tématem byl brexit. Nechybí třeba ani kapitoly o sportu či o britské historii, v níž důležitou pozici zaujímají hrdinské skutky sira Wintona. Na zajímavosti knize přidává velké množství fotografií.
I ten, kdo sleduje českou politiku poměrně intenzivně, se prostřednictvím této knihy může dozvědět něco nového a dát si věci do souvislostí.
O Zemanovi toho v knize bylo napsáno hodně, přesto si myslím, že na jednu věc pan Kmenta zapomněl. Když v roce 2016 Prahu na Zemanovo pozvání navštívil prezident nedemokratické ČLR, demonstrantům po kontroverzním zásahu policie nebylo umožněno svobodně vyjádřit jejich protičínské postoje.
Kniha, která se přečte za pár hodin a přitom se člověk dozví dost nových věcí, hlavně o J. Kennedym a o tom, jak vlastně svoji prezidentskou funkci vykonával.
Když spatřím kanál, skoro vždy si vzpomenu na Pennywise. A když při tom prší, je atmosféra ještě více mainská a kingovská. A pokud musím udělat něco nepříjemného, vybavím si TO. To je téměř všudypřítomné.
Kniha je psána trochu neobvyklým jazykem, hodně spojovníků atd., nicméně bylo to zajímavé počtení. Dozvěděl jsem se mnoho nového. Například jsem nevěděl, že Baťa expandoval i mimo Evropu, to jsem myslel, že byla otázka až dalších generací. Nebo jsem netušil, že to byl právě Baťa, kdo u nás zavedl pětidenní pracovní týden. Určitě stojí za to si knihu o tomto skvělém podnikateli přečíst.