63 dní do Dallasu

27.08.2024

Eisenhower hrál golf a politiku USA řídil John Foster Dulles šéf CIA a pomáhal mu bratr Allan Dulles, viditelná vláda USA splývala s neviditelnou vládou CIA, pak si přijde Kennedy a vše je jinak. První střet byl útok na Kubu v Zátoce sviní s kterým Kennedy nesouhlasil, a po neúspěchu CIA ho vzal na sebe. K dalšímu střetu Kennedyho a CIA došlo když přijal Chruščevovu komunistickou ratifikaci o částečném omezení jaderných zbraní po karibské krizi. Pak následovaly po černošských nepokojích a zavraždění M. L. Kinga , práva černochů, daňová reforma v soukromém vlastnictví a Kennedy ztratil 4 miliony voličů. Do toho všeho ještě stoupající aktivita Vietkongu v Jižním Vietnamu, který byl ideální cvičák USA pro protikomunistickou a povstaleckou politiku, učit se bojovat v džungli , rýžových polích na území nepřítele a jeho území. Dallas byla tečka za Kennedyho aktivitami, Kyncl cituje z tisku 2 měsíce po Dallasu anketu jak si představují občané ideálního Američana, jeden z názorů : Opravdový Američan je samozřejmě z Texasu, hodně jí jídla k snídani, tloustne aby potom mohl držet dietu, říká každému miláčku a je zlý na černochy, když se mu nelíbí ten kdo je jeho president , obyčejně ho zastřelí. Od Kyncla přečtena druhá kniha a spokojenost.

05.04.2022

Nebyl jsem nijak nadšený ze čtení. OK, informací z předchozích dvou měsíců před atentátem je tam přehršel, ale jsou jaksi neuspořádané, roztříštěné. Jasně, bylo jich tolik, a tolik bez vzájemných vztahů, že to tak asi prostě bylo, ale kniha v zásadě nesleduje žádnou linii, ale jen a pouze vypichuje jednotlivé světové události, které se v daném období staly (a samozřejmě mají vazbu na osobu JFK). Až ke konci přišlo pár odstavců s docela logickými závěry, kdo a proč střílel, dokonce i s komentáři o nesledování některých hodně podezřelých stop, to bylo velmi zajímavé, ale byly to jen úryvky; přičemž smyslem knihy bylo navodění atmosféry a atentátem vlastně kniha končí. Jistě, dozvěděl jsem se spoustu neznámých (ale k tomu důležitých) jmen, které tehdy v politice USA i celosvětově byly aktivní a měly určitý vliv na formování chování JFK i lidí (a de facto i atentátníka), a dokonce o těch, o kterých dodnes toho moc na googlu není, to klobouk dolů, že už v roce 1966 byl schopen autor tohle posbírat. Nicméně tato fakta jsou v knize uvedena nezajímavě, bez nijaké linie, prostě jen jejich výčet, a to je škoda.

22.04.2020

Kniha mě nijak nezaujala.

19.01.2020

Jak známo historie se opakuje, jen se někteří neúspěšně snaží změnit stav odvěkých a neodvratných věcí. Bohužel, jak politika, tak i politická diplomacie jsou hlavně fráze.
Karla Kyncla jsem vždycky považoval (a dosud považuji) za velice seriozního a inteligentního zpravodaje. Pokud s tím souhlasíte, tak ti z vás, kteří se kdy zajímali o atentát na JFK by si tuto knihu měli přečíst. Chápu ale, že pro mnohé je to již nezajímavé téma. Jde především o to, že je zde vše bráno ze širokého kontextu (válka ve Vietnamu, prezidentské volby , CIA...). Mnohé souvislosti a údaje jsem si nikde jinde nepřečetl.
SPOILER!
Musím ale zároveň přiznat, že pro sluníčkáře, a také pro katolickou veřejnost, budou jisté pasáže jako pověstný rudý hadr na býka. Nebudu chodit kolem horké kaše a hned uvedu důvody.
V roce 1963 tvořili černoši 10 procent obyvatelstva USA. Přitom byli pachateli 60 procent vražd. Nedávno zveřejněné informace hovoří o tom, že zhruba za 20 let budou tvořit v USA majoritu (včetně emigrantů z Mexika, Číny...). Snad v té nelichotivé bilanci nebudou pokračovat. K té druhé skupině obyvatel. Samuel Langhorne Clemens, známý spíše jako Mark Twain píše ve své knize Úvahy o náboženství mimo jiné toto: Jestli existuje něco legračnějšího než doktrína o neposkvrněném početí, pak jsou to výstřední důvody, jimiž zdánlivě inteligentní lidské bytosti přesvědčují samy sebe, že nemožné je prokázáno. Neposkvrněné početí je založeno zcela na výpovědi jednoho jediného svědka na tvrzení mladé venkovské ženy, jejíž manžel musel být pacifikován. I toto se z knihy dozvíte.
Zpět do USA. V roce 1963 měl Bílý dům 54 místností a 16 koupelen. Zdá se ale, že před nástupem JFK a hlavně jeho manželky Jacquelin tam byl poměrně chaos, tedy pokud se týká vybavení. Toto ale samozřejmě není hlavní linka knihy.
Samotnému atentátu je věnováno pouze posledních pár stránek (včetně použité literatury). Z knihy vyplývá, že autor nevěří na náhodu, kdy jeden šílenec zavraždí dalšího šílence, který měl údajně spáchat onen atentát. Jako nejpravděpodobnější viník je vnímána samotná CIA. Otázkou ovšem je, nakolik je to opravdu autorův názor a nakolik to byla nutnost uvedená proto, aby kniha vůbec mohla vyjít.

Kniha, která se přečte za pár hodin a přitom se člověk dozví dost nových věcí, hlavně o J. Kennedym a o tom, jak vlastně svoji prezidentskou funkci vykonával.