63 dní do Dallasu přehled

27.08.2024

Eisenhower hrál golf a politiku USA řídil John Foster Dulles šéf CIA a pomáhal mu bratr Allan Dulles, viditelná vláda USA splývala s neviditelnou vládou CIA, pak si přijde Kennedy a vše je jinak. První střet byl útok na Kubu v Zátoce sviní s kterým Kennedy nesouhlasil, a po neúspěchu CIA ho vzal na sebe. K dalšímu střetu Kennedyho a CIA došlo když přijal Chruščevovu komunistickou ratifikaci o částečném omezení jaderných zbraní po karibské krizi. Pak následovaly po černošských nepokojích a zavraždění M. L. Kinga , práva černochů, daňová reforma v soukromém vlastnictví a Kennedy ztratil 4 miliony voličů. Do toho všeho ještě stoupající aktivita Vietkongu v Jižním Vietnamu, který byl ideální cvičák USA pro protikomunistickou a povstaleckou politiku, učit se bojovat v džungli , rýžových polích na území nepřítele a jeho území. Dallas byla tečka za Kennedyho aktivitami, Kyncl cituje z tisku 2 měsíce po Dallasu anketu jak si představují občané ideálního Američana, jeden z názorů : Opravdový Američan je samozřejmě z Texasu, hodně jí jídla k snídani, tloustne aby potom mohl držet dietu, říká každému miláčku a je zlý na černochy, když se mu nelíbí ten kdo je jeho president , obyčejně ho zastřelí. Od Kyncla přečtena druhá kniha a spokojenost.

05.04.2022

Nebyl jsem nijak nadšený ze čtení. OK, informací z předchozích dvou měsíců před atentátem je tam přehršel, ale jsou jaksi neuspořádané, roztříštěné. Jasně, bylo jich tolik, a tolik bez vzájemných vztahů, že to tak asi prostě bylo, ale kniha v zásadě nesleduje žádnou linii, ale jen a pouze vypichuje jednotlivé světové události, které se v daném období staly (a samozřejmě mají vazbu na osobu JFK). Až ke konci přišlo pár odstavců s docela logickými závěry, kdo a proč střílel, dokonce i s komentáři o nesledování některých hodně podezřelých stop, to bylo velmi zajímavé, ale byly to jen úryvky; přičemž smyslem knihy bylo navodění atmosféry a atentátem vlastně kniha končí. Jistě, dozvěděl jsem se spoustu neznámých (ale k tomu důležitých) jmen, které tehdy v politice USA i celosvětově byly aktivní a měly určitý vliv na formování chování JFK i lidí (a de facto i atentátníka), a dokonce o těch, o kterých dodnes toho moc na googlu není, to klobouk dolů, že už v roce 1966 byl schopen autor tohle posbírat. Nicméně tato fakta jsou v knize uvedena nezajímavě, bez nijaké linie, prostě jen jejich výčet, a to je škoda.