Čekání na Godota přehled
Samuel Beckett
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/5540/cekani-na-gogota-5540.jpg
4
1294
1294
Dva přátelé tuláci Estragon a Vladimír se sejdou na mýtině, kde čekají na Godota, který jim má něco důležitého sdělit. Nevědí ale dokonce, jestli opravdu mají čekat zde, v jakou hodinu, prostě nic. Jak tak čekají, krátí si dlouhou chvíli povídáním o hloupostech, přením se o to, zdali ještě půjdou dále spolu, i nahlížením do bot a klobouků, aby v nich nezjistili nic. V jejich stereotypním chování, za nímž můžeme vidět klidně mnohé další dny, již pobíhaly stejně, je vyruší příchod bohatého Pozza a jeho otroka Luckyho... Hra Čekání na Godota má být přelomovým dílem absurdního dramatu a ve své podstatě je. Základem jsou nesmyslné dialogy, které však na sebe v jisté analogii opravdu navazují. Rozhovory Estragona a Vladimíra připomínají dětské hry se slovíčky, slovní fotbaly, soutěže o lepší urážku atd. Největším přínosem však jsou scénické poznámky ve smyslu oživení představení bezúčelným, přesto vizuálně zajímavým chováním (kontrola bot, klobouků) a minimalistickým pojetím scény (opuštěná cesta a strom, pod nímž pro ukrácení chvíle a možná i utrpení přemýšlí, jak by se oběsili).... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2005 , Větrné mlýnyOriginální název:
En attendant Godot, 1953
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Čekání na Godota. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (156)
Se Samuelem Beckettem jsem to měl od počátku těžké. S tímto věhlasným autorem jsem se seznámil v době, kdy na naší střední škole kolovaly vtipy ohledně vytrvalého Didiho, vzteklého Goga a věčně odpojeného kabelu od interaktivní tabule; anekdoty tohoto rázu nebraly konce ani ve čtvrtém ročníku během maturitních zkoušek. Několik let jsem se Beckettovi úspěšně vyhýbal, ale znalost povinné četby mě dohnala k tomu, abych si toto maturanty oblíbené dílo přečetl.
Beckettova hra je tajemnou studánkou myšlenek, která nedovoluje čtenáři a svým postavám do sebe nahlédnout. Napříč dílem se objevují opakující se pocity úzkosti, bezmocnosti a neustálého čekání na něco, co možná ani nepřijde. Nabízí se ale otázka, zdali to, na co hlavní postavy čekají, vůbec existuje? Godot je pro oba hrdiny vidinou spásy a naděje, které zároveň mohou být pouhou iluzí a naivním přáním dvou hlavních postav.
Vladimir a Estragon představují dva neoddělitelné prvky, které se vzájemně přitahují a odporují. Protagonisté jsou totiž zajímavými protiklady, které bez sebe nedokážou koexistovat. Obě postavy představují jednu stranu mince. Rozum a Hloupost. Optimismus a Negativismus. I přesto, že by oběma postavám bylo bez toho druhého lépe, jsou k sobě připoutáni provazem osudu, který je pro svůj vlastní zvrácený humor od sebe nechce oddělit.
Samotné „čekání“ je zajímavou zkouškou, která může představovat i formu trestu. Dokonce i místo, kde se děj hry odehrává, působí bizarně a místy děsivě. Čtenář má nepříjemný pocit, že se na tomto místě nejen zastavil čas, ale že všechna naděje je pro hrdiny od samého začátku hry ztracena. Děj hry se neustále točí v kruhu a čtenář má pocit, že se nikam nedostává. Čím více se o postavách a příběhu hry dozvídá, tím více prožívá zoufalství dvou protagonistů, kteří trpělivě čekají na spásu, která vůbec nemusí dorazit.
Samuel Beckett představil absurdní příběh ještě s absurdnějšími hrdiny. Dnes se jedná o obdivované drama o dvou mužích, které místy vyvolává i úsměv na tváři. O významu tohoto díla jsem nadarmo pochyboval. Ke konci hry jsem i já dostal chuť se nad hrdiny smilovat a ten provaz jim podat.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Čekání na Godota v seznamech
| v Právě čtených | 7x |
| v Přečtených | 2 202x |
| ve Čtenářské výzvě | 106x |
| v Doporučených | 80x |
| v Knihotéce | 196x |
| v Chystám se číst | 545x |
| v Chci si koupit | 113x |
| v dalších seznamech | 21x |
Autorovy další knížky
| 2005 |  Čekání na Godota |
| 1996 |  Molloy |
| 1995 | Murphy |
| 1994 | Konec hry |
| 1998 | Nepojmenovatelný |
Ačkoli jinde cpu náboženské interpretace do všeho možného i nemožného, Čekání na Godota jsem touto optikou nevnímal. Nejspíš i proto, že moje náboženská zkušenost je právě opačná: dočkal jsem se setkání, které jsem nečekal a na které jsem nečekal. (i když ta podobnost mezi God a Godot, zkušenost mlčení vyšší moci ne nepodobná temným nocím mystiků, odkládané očekávání druhého Kristova příchodu... Hm? ;-)
Hru tak vnímám v obvyklých výkladových rámcích, někde mezi absurdismem a existencialismem. Napětí mezi nutností svobody (Godota je zapotřebí aktivně hledat) a paralýzou plynoucí z vědomí, že bez aktu svobodného rozhodnutí se nepohnu (Godot prostě nepřijde za mnou sám) - to je asi mě nejvíc oslovující výklad. Vyprázdněnost života beze smyslu, bez přítomnosti něčeho, co přesahuje biologický horizont života. A také neschopnost nalézt smysl lidské existence, ba co víc, přímo neschopnost ho začít hledat tam, kde se smysl sám neobjeví. Tragikomická lidská snaha dát smysl sám sobě vedoucí k evidentní bezduchosti a prázdnotě. (Aha, koukám, že se mi sem nakonec ta náboženská interpretace přeci nějak vnutila).
Čekání na Godota nebude patřit mezi mé nejoblíbenější hry. Ale četl jsem se zájmem, k přemýšlení mě vyprovokovala. Navíc se dobře četla, což je myslím také aspekt, který stojí za zmínku: ono to na první pohled vypadá jako by to bylo celé vytvořené generátorem náhodných vět, ale seskládat zdánlivě nesmyslné sekvence tak, aby to čtenáře/diváka udrželo v pozornosti, to nejspíš není vůbec snadné.
Na divadle by to možná působilo ještě lépe, také by možná lépe vynikl rozdíl mezi charakterem obou protagonistů – v textu mi docela splývali.