Populární knihy
/ všech 20 knihNové komentáře u knih Samuel Beckett

„Knihu jsem kdysi dostal od přítelkyně.
Bývalé.
Možná v tom byla nějaká take-home message...? ;-)“
— TGC

„Mám jakési nejasné tušení, že jsem do geniality tohoto díla ještě nedospěla. A nebo geniální není? Kdo ví? Každopádně jsem moc ráda, že jsem si Čekání na Godota přečetla a nešla na něj do divadla. To by mé utrpení bylo násobné. Čtyři postavy, plácající jeden přes druhého svá moudra, která moudra ani nejsou. Chovají se k sobě hrozně a plácají se od nikud nikam. Pro sprosté slovo se nejde daleko. Docela mě pobavilo, že když se Estragon a Vladimír vzájemně slovně hrubě uráží, tak nejvyšší nadávka, která tuto výměnu nadávek ukončí je nadávka ty kritiku. V předmluvě se píše, že při uvedení této hry bylo dobrým bontonem ji vidět. Trochu mi to připomíná situaci v povídce Jaroslava Haška Reelní podnik. Dva podnikavci si postavili stan a lákali důvěřivce do stanu na to, co ještě nikdy neviděli. Ve stanu dostane důvěřivec facku a je vykopnut druhou stranou. A co byste čekali. Že ti, kteří dostali facku budou varovat ostatní? Kdepak. Naopak podnik doporučují ostatním, že návštěva opravdu stojí za to. Lidská škodolibost je velká. A tak nějak to vidím i s úspěchem Godota. Sice tomu nerozumím, ale to nikomu říkat nebudu, abych nevypadal jako hlupák a naopak to budu doporučovat. Trochu jako císařovy nové šaty. Pokud se tato hra inscenuje, tak opravdu obdivuji toho, který má roli Luckyho. Naučit se několika stránkový monolog, který nemá hlavu ani patu ... Být hercem, tak bych se děsila chvíle, kdy by přišel umělecký šéf a řekl, budeme inscenovat Čekání na Godota.“... celý text
— Isew

„Ačkoli jinde cpu náboženské interpretace do všeho možného i nemožného, Čekání na Godota jsem touto optikou nevnímal. Nejspíš i proto, že moje náboženská zkušenost je právě opačná: dočkal jsem se setkání, které jsem nečekal a na které jsem nečekal. (i když ta podobnost mezi God a Godot, zkušenost mlčení vyšší moci ne nepodobná temným nocím mystiků, odkládané očekávání druhého Kristova příchodu... Hm? ;-)
Hru tak vnímám v obvyklých výkladových rámcích, někde mezi absurdismem a existencialismem. Napětí mezi nutností svobody (Godota je zapotřebí aktivně hledat) a paralýzou plynoucí z vědomí, že bez aktu svobodného rozhodnutí se nepohnu (Godot prostě nepřijde za mnou sám) - to je asi mě nejvíc oslovující výklad. Vyprázdněnost života beze smyslu, bez přítomnosti něčeho, co přesahuje biologický horizont života. A také neschopnost nalézt smysl lidské existence, ba co víc, přímo neschopnost ho začít hledat tam, kde se smysl sám neobjeví. Tragikomická lidská snaha dát smysl sám sobě vedoucí k evidentní bezduchosti a prázdnotě. (Aha, koukám, že se mi sem nakonec ta náboženská interpretace přeci nějak vnutila).
Čekání na Godota nebude patřit mezi mé nejoblíbenější hry. Ale četl jsem se zájmem, k přemýšlení mě vyprovokovala. Navíc se dobře četla, což je myslím také aspekt, který stojí za zmínku: ono to na první pohled vypadá jako by to bylo celé vytvořené generátorem náhodných vět, ale seskládat zdánlivě nesmyslné sekvence tak, aby to čtenáře/diváka udrželo v pozornosti, to nejspíš není vůbec snadné.
Na divadle by to možná působilo ještě lépe, také by možná lépe vynikl rozdíl mezi charakterem obou protagonistů – v textu mi docela splývali.“... celý text
— mirektrubak

„"Godot přijde určitě zítra..."“
— CD4+Lymfocyt

„Se Samuelem Beckettem jsem to měl od počátku těžké. S tímto věhlasným autorem jsem se seznámil v době, kdy na naší střední škole kolovaly vtipy ohledně vytrvalého Didiho, vzteklého Goga a věčně odpojeného kabelu od interaktivní tabule; anekdoty tohoto rázu nebraly konce ani ve čtvrtém ročníku během maturitních zkoušek. Několik let jsem se Beckettovi úspěšně vyhýbal, ale znalost povinné četby mě dohnala k tomu, abych si toto maturanty oblíbené dílo přečetl.
Beckettova hra je tajemnou studánkou myšlenek, která nedovoluje čtenáři a svým postavám do sebe nahlédnout. Napříč dílem se objevují opakující se pocity úzkosti, bezmocnosti a neustálého čekání na něco, co možná ani nepřijde. Nabízí se ale otázka, zdali to, na co hlavní postavy čekají, vůbec existuje? Godot je pro oba hrdiny vidinou spásy a naděje, které zároveň mohou být pouhou iluzí a naivním přáním dvou hlavních postav.
Vladimir a Estragon představují dva neoddělitelné prvky, které se vzájemně přitahují a odporují. Protagonisté jsou totiž zajímavými protiklady, které bez sebe nedokážou koexistovat. Obě postavy představují jednu stranu mince. Rozum a Hloupost. Optimismus a Negativismus. I přesto, že by oběma postavám bylo bez toho druhého lépe, jsou k sobě připoutáni provazem osudu, který je pro svůj vlastní zvrácený humor od sebe nechce oddělit.
Samotné „čekání“ je zajímavou zkouškou, která může představovat i formu trestu. Dokonce i místo, kde se děj hry odehrává, působí bizarně a místy děsivě. Čtenář má nepříjemný pocit, že se na tomto místě nejen zastavil čas, ale že všechna naděje je pro hrdiny od samého začátku hry ztracena. Děj hry se neustále točí v kruhu a čtenář má pocit, že se nikam nedostává. Čím více se o postavách a příběhu hry dozvídá, tím více prožívá zoufalství dvou protagonistů, kteří trpělivě čekají na spásu, která vůbec nemusí dorazit.
Samuel Beckett představil absurdní příběh ještě s absurdnějšími hrdiny. Dnes se jedná o obdivované drama o dvou mužích, které místy vyvolává i úsměv na tváři. O významu tohoto díla jsem nadarmo pochyboval. Ke konci hry jsem i já dostal chuť se nad hrdiny smilovat a ten provaz jim podat.“... celý text
— KingNut123
Samuel Beckett knihy
2023 |
![]() |
2005 | ![]() |
1996 | ![]() |
1995 | ![]() |
1994 | ![]() |
1998 | ![]() |
1997 | ![]() |
2002 | ![]() |
1966 | ![]() |
1992 | ![]() |
Štítky z knih
irská literatura divadelní hry scénáře absurdní drama rozhlasové zpracování rozhlasové hry nový román, antiromán postapokalyptická sci-fi
Beckett je 47x v oblíbených.