TGC
komentáře u knih
Smutné tropy
Claude Lévi-Strauss
Přestože cestuju poměrně dost, tak mě etnografické části knihy naprosto neoslovují, úplně stejně jako mi přijdou zoufale nudné popisy cizích kultur z pera jiných klasiků, pan Stingl promine (i když ho za jeho práci obdivuji, to je prostě objektivní pecka, která mě ale subjektivně neoslovuje). Prostě mě to naprosto míjí a nezajímá. Přesto dávám téhle knize plný počet hvězd – brilantní jazyk, zajímavé úvahy, fantasticky výstižné popisy. Třeba několikastranový popis západu slunce jsem četl několikrát a opakovaně se k němu vracím.
K neznámým břehům Brazilie
Jiří Baum
Nad stránkama téhle knížky jsem jako malý kluk poulil oči a lapal po dechu – tohle tak někdy zažít! Tehdy se cestování za oceán zdálo jako totální sci-fi. Dneska mám procestovaný celý svět a jednou z motivací byla právě tahle útlá knížečka. Díky moc, pane Baum!
Deníky
Josef Koudelka
Naprostá pecka! Život Kerouacovský, jazyk místy až Hrabalovský. Otevřenost formátem deníku očekávátelná. Neustálé sebezpytování, donekonečna opakované a tím broušené postřehy o životě, které Koudelkovi sloužily jako dopravní značky na jeho mimořádné cestě. Silně inspirativní.
Kniha mě strhla tak, že jsem odložil právě rozečteného Herzoga (skvělého!) i Banksyho (opět vynikajícího) a Koudelkův příběh hltal až do rozbřesku dalšího dne. Sotva jsem ho dočetl, už ho čtu znovu, tato noc nebude krátká...
Tři muži ve člunu a na toulkách
Jerome Klapka Jerome
Skvělý britský suchý humor s nadhledem a elegancí. Tak skvělý, že jsem z toho málem ochořel nadměrnou kučeravostí vlny, kterážto jinak postihuje toliko ovce... ;-)
Plachetnicí kolem světa pro pírko tučňáka
Rudolf Krautschneider
Podobně jako u jiných autorových knih i zde je moře a oceán pouhým pódiem, na kterém pan Krautschneider rozehrává své úvahy o životě a jeho souvislostech. Jeho moudrost a postřehy určitě stojí za pozornost i návraty k nim.
Lidé a oceán
Rudolf Krautschneider
Přestože jsem suchozemská krysa, která vrhá včerejší večeři do mořských vln při téměř sebemenším pohybu vln, knížky pana Krautschneidera prostě miluju. Moře a pobyt na něm jsou totiž jen prostředkem jak mluvit o podstatných věcech člověka, života a vůbec.
Jak nelze zabít město
Rudolf Krautschneider
Tahle knížka je pro mě naprostá klasika. Poprvé jsem se s ní setkal před nějakými 30 lety, shodou příznivých okolností v autorově rodném městě, ve Znojmě. Už nevím, kolikrát jsem tuhle útlou knížečku přečetl, vracel jsem se k ní možná z části právě kvůli okolnostem prvního setkání. Ale i další autorovy knihy mě oslovují silně. Tahle nakonec asi nejsilněji :-)
Dopisy z ostrova tučňáků
Rudolf Krautschneider
Jako cokoliv, co napsal Rudolf Krautschneider, i tato kniha je pohlazením po duši. Moc doporučuji, i necestovatelům, i těm, které moře neláká. Také rozhovory s panem Krautschneiderem, které jsem našel online, jsou skvělé - díky za ně!
Zázraky a tajemství v přírodě
Jan Zima
Nádherné ilustrace, parádní layout, čtivé popisky. Nedávám 100 % kvůli překladu, např. na s. 173 nejsou potáplice (ale potápky), na s. 35 je v popisku medosavky žlutokřídlé bizár stylu "Australský druh pěvce" (!).
Něha Himálaje
Petr Jan Juračka
Petr je blázen - a jen blázni píšou takhle dobré knihy ;-)
Moc mě baví kombinace živelnosti, odborných znalostí a ochoty podělit se o osobní rovinu. A samozřejmě precizní fotky.
Mimochodem: Když někdo v reakci na tuhle knihu napíše nebo řekne, že ty fotky jsou "pěkné", tak se musel zbláznit - pěkná fotka je něco úplně jiného, tak o 10 poschodí kvality pod tím, co Petr umí. Jeho fotky jsou jiná liga, jeho fotky jsou špička!
Jak (ne)zabít vlastní matku
Stephanie Calman
Mně tahle knížka bavila, zasmál jsem se tak akorát - je v ní vtip i nadhled a odstup.
Soukromí živočichů
kolektiv autorů
Klasický angloamerický formát s přehršlí fotek vložených do textu. Fotky většinou skvělé, text poučný, leč hladce čitelný. Objem bichle zaručuje, že se ke knize budete vracet - tohle monstrum za odpoledne čtenářsky nezkrotíte... ;-)
Za oponou přírody
Jiří Gaisler
Zajímavý historický dokument, který spojuje prvky edukační populárně vědecké knihy s memoárem, osobními zážitky z cest. Nejvíc mi utkvěla kapitola, kde profesor Gaisler popisuje své zkušenosti z práce na univerzitě v Alžírsku a jeho setkání s jedním z největších ptačích špeků západního palearktu, brhlíkem kabylským. Na svou dobu až neuvěřitelné setkání.
Pláň Tortilla
John Steinbeck
Krásně košatý a klenutý jazyk, skoro každá stránka mi evokovala pana Hrabala, pro kterého byl Steinbeck, spolu s Kerouakem, podle všeho významnou inspirací. Hlavními postavami jsou lidské perličky na dně - chuďasi, lumpové, povaleči a raubíři, páchají vylomeniny a užívají si života stylem "live like there's no tomorrow". Finále knihy mě poněkud překvapilo a nebudu ho prozrazovat, stojí za to dočíst až do hořkého konce.
Rybí krev
Jiří Hájíček
Silná kniha o marnosti. Pocitově mi šla do morku kosti. Pokud to unesete, čtěte - napsáno výtečně.
Dešťová hůl
Jiří Hájíček
V rámci Hájíčkovy trilogie mě Dešťová hůl oslovila nejvíc (vzhledem k zasazení děje do současnosti). Malost (české) každodennosti autor vystihl dokonale.
Selský baroko
Jiří Hájíček
Česká malonárodní povaha v kostce, se všemi jejími typickými atributy - závist, pokrytectví, podrazáctví. Akcentována ještě tím, kde se kniha odehráva - jižní Čechy, toť (slovy Stanislava Komárka ve stejnojmenném výstižném eseji) "Doudlebia"; kraj, jež charakterizuje mentalita "že mi vlastní kráva zdechla, nevadí - hlavně že zdechla ta sousedova". Nemáme být na co hrdi a tato kniha to vykresluje dokonale.
Každý za sebe a Bůh proti všem
Werner Herzog (p)
Kdyby Werner Herzog zažil jen desetinu toho, co popisuje ve své autobiografii, pořád by to bylo kulerovoucí čtení. Jenže on tohle zažil skutečně všechno - !!!
Maně se mi vkrádá na mysl jméno David Attenborough - stejně jako guru popularizace ochrany přírody i Herzog projel celý svět, křížem krážem, každou chvíli se ocitli v nějaké naprosto bizarní, neskutečné až surrealistické situaci. Ohromuje i šíři svého záběru, jak zájmu, tak znalostí – říká se, že polyhistoři už vymřeli, ale při čtení autobiografie Mistra Režiséra jsem o tom začal silně pochybovat.
Vlastní Herzogův životopis má takovou šťávu, že věřím, že se ke knize brzy vrátím a celou si ji přečtu znovu. Maximálně doporučuji!
O zániku druhů
David Malcolm Raup
Kniha zajímavá, ale ne nepostradatelná - na rozdíl od knih Darwinových, Dawkinsových či George C. Williamsových.
Poněkud legrační je ale až mediálně dryáčnická anotace knížky ("Je Darwinova teorie o přežívání nejkvalitnějších druhů jediným vysvětlením vývoje života na Zemi?").
1) V evoluci samozřejmě nejde o nějaké "přežívání druhů", ale rozmnožování jedinců potažmo tedy přežívání genů.
2) nejde o vývoj, tedy o ontogenesi, ale o evoluci, tedy fylogenezi.
3) "jediným vysvětlením" jistě ne, ale kdo kdy tvrdil, že je jediným? Darwin vysvětlil evoluci adaptací, a do škatulky slaměného panáka ("jediným ...") ho nějaká hloupá anotace dostat nemůže.
Prázdná země: Listopadová část roku
Jiří Sádlo
Malé radosti od Hesseho, Hrabal, minimalismus, "komplexismus", prostě guláš všeho možného a samozřejmě legendární zmínka o hlasových projevech sýkorky (sprosté slovo na 4 vynechám ;-) ) Rozhodně stojí za přečtení a vracení se k.