Smutné tropy přehled

23.10.2020

dávám pět ze šesti , ale tu poslední upírám spíše sobě , než autorovi, Strauss je realista s kontemplativní úchylkou a jeho pochybnosti o existenci sebe samotného , stejně jako přesvědčení o rozměrech nicoty a smyslu bytí v kontrastu s úlohou lidského myšlení a konání dávají čtenáři fakt zabrat. Naproti tomu jeho definice a kritický náhled na témata, jako svoboda, islám nebo " vyspělá" (nebo spíše vyčpělá ?? ) západní kultura jsou evidentně trefou do černého. Tu poslední hvězdu pošlu pomyslně dodatečně Claudeovi i sobě,...jemu za vytříbený sloh a sobě za pochopení částí textu , ke kterému se hodlám ještě vrátit... a nebo nevrátím ? a nechám Leviho myšlenky doznít.... a počkám , až mi je život podsune v krystalizované podobě jako konfrontaci s reálnou situací

20.09.2019

Musím říct, že Smutné tropy příliš nenaplnily má očekávání. Kniha mi přijde velmi nevyvážená a to, jak autor místy myšlenkově a geograficky přeskakuje na základě volných asociací, mi příliš nesedlo. Některé pasáže (ty skutečně cestopisné a skutečně etnografické) jsem doslova hltala. Jiné šly poněkud mimo mě. Lévi-Straussovi úvahy byly velmi inspirativní a zajímavé nejen pro to, že jsou to úvahy zásadní osobnosti etnografie. Ovšem byly často poněkud rozplizlé. Pětistránkový popis západu slunka a stránku a půl dlouhý vyčerpávající výčet toho, co lze koupit na nějakém bazáru, mě čtenářsky doslova drtili. Přibližně mezi stranou třicet a sto jsem byla přesvědčená o tom, že knihu odložím na neurčito. Ale je to Lévi-Strauss... a já mám knihu ve čtenářské výzvě... Nevzdala jsem a jsem za to ráda. Ale asi bych váhala ji někomu doporučit. Smutné tropy - meditující, filosofující, ale i informačně výživné, jsou spíš pro skutečné čtenáře, kteří nepotřebují, aby se jim kniha příliš podbízela. Nebo možná pro ty, kterým nevadí, že je autorovi upřímně z duše jedno, jestli ve vás vzbudí chuť ji fakt dočíst do konce.