Spiknutí kokotů: Je vůbec šance je zastavit? přehled

14.08.2017

Asi nejzajímavější paradoxem knihy je, že autor řadí hned v úvodu Adolfa Hitlera mezi kokoty, dokonce ty nejvýznamější, ačkoliv z jeho pozdějších vývodů je zřejmé, že se jednalo o nejúspěšnějšího bojovníka proti kokotismu v novodobé historii, jehož civilizační projekt byl bohužel nemilosrdně převálcován mohutným povstáním kokotů doslova ze všech stran. Jediný totiž uskutečnil to, po čem autor volá, totiž vepětí "slušných lidí" prtoi "kokotům" ve skutečně masovém měřítku. Přesto autor na této dehonestující klasifikaci svého nepřiznaného hrdiny trvá až do konce díla. S takovým vnitřním rozporem se asi nežije nejlíp a na kvalitě literární práce Doktora Hovínka se to nemilosrdně podepisuje.
40% za vtipné momenty

25.10.2015

Třetí část je asi nejlepší, ale nutno přečíst předchozí dvě. Na knihách se mi nejvíc líbí, že ať řeknete A nebo B, vždy vám vyjde , že jste kokot. Sám autor přiznává, že je kokot. A ono je to vlastně hezké, když si přiznáte, že jste kokot. Aspoň vás už nikdo neurazí. Dobré na tom je, že ať jste sebevětší kokot, vždy se najde mnohokrát větší kokot, než vy sám. Také jsem si při čtení uvědomil jaký jsem kokot a s jakými kokoty se vlastně stýkám. Můj bývalý kamarád kokot, aniž jsem mu z počátku řekl, že je kokot, se urazil dříve, než by četl tyto knihy o čemž se autor také zmiňuje, viz.můj komentář k druhé části. Má prostě obavy knihy číst, neboť by se v nich poznal, což jako správný kokot, nikdy nepřizná. Kdo umí číst mezi řádky tak vlastně zjistí, že je to velmi poučná kniha psána zábavnou formou a je v ní hodně moudra a pravdy. Výtažek z knihy:
Oborem,v němž se kokotským představám zvlášť daří je psychologie.Jako věda i jako řemeslo by lidem měla pomáhat zvládat vztek, obavy, zármutek i pocity viny. Daří se jí to?
Ne - protože jí ovládají kokoti. Dodnes nám v psychologických poradnách, ženských časopisech i televizních pořadech vykládají, že vztek je absolutně zdravou emocí.Strach prý je součástí lidské přirozenosti. Dlouhodobý zármutek nad bolestnou ztrátou není nic vážného. Pokud v sobě nenosíte žádný poctivý pocit viny, měli byste mít aspoň špatné svědomí, že vykořisťujete méně šťastné spoluobčany. A pokud si dovolíte být šťastní, znamená to, že nepřiměřeně potlačujete své negativní emoce.
To vše jsou absolutní nesmysly - nesmysly, jaké mohli vymyslet jen kokoti.

Nejsnazší cestou k Bohu je pravidelná docházka do kostela.
Křesťanští fundamentalisté tráví veškerý svůj čas zastrašováním nevěřících, kterým spílají, zasévají mezi ně pocit viny, proklínají je a slibují jim věčné zatracení. V poslední minutě jim pak jako útěchu připomenou, že Bůh spasí ty, kdo v něj uvěří. Jenže 59 minut kokotského kázání nevykoupíte minutou zbožnosti. To zkrátka nejde.

Bůh je cosi mezi Santa Clausem a trpaslíkem Šmudlou.