A odkud bych asi tak byl?: Rusko očima zahraničního reportéra
Miroslav Karas
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481876/bmid_a-odkud-bych-asi-tak-byl-8ZM-481876.jpg
4
136
136
Miroslav Karas působil v Rusku jako zahraniční reportér České televize a stal se svědkem mnoha zásadních momentů moderní ruské historie. Přinášel reportáže z dění v Donbasu i na Krymu, informoval o soudu s pilotkou Savčenkovou, zblízka sledoval Vladimira Putina a z první ruky zažil Olympijské hry v Soči. Jaké to je být novinářem v zemi, která svobodě slova příliš nepřeje? Sbírka barvitých zážitků i příběhů místních obyvatel vás vtáhne přímo do centra dění.... celý text
Přidat komentář
I když kniha končí někdy roku 2016, jako by ji psal Miroslav Karas dnes, protože Rusko se absolutně nemění. Pořád tytéž praktiky, tytéž výmluvy, tatáž doktrína, tatáž propaganda a bohužel i tytéž výsledky. Je až frustrující číst, jakým způsobem se novináři z jiných (v našem případě přímo nepřátelských) zemí nemají šanci dostat k nějakým informacím a jak nepříjemné prostředí všude panuje. Rusko je zkrátka země plná rozporů - na jednu stranu nádherná příroda a krajina, regulérní samoty, kde se zastavil čas a na druhou stranu absolutní nesvoboda, imperiální touhy a neúcta k lidskému životu. Je vidět, že autor strávil v Rusku mnoho let a dokázal ho poznat hodně dobře a čtenáři pak předá i nečekané a zajímavé informace. Je také dobře, že neopomene zmínit, jak Rusko vnímá Českou republiku (přes tehdejšího prezidenta) a že vše ostatní je pro oficiální představitele irelevantní. Jak už je tu několikrát zmiňováno, kniha je členěná spíš nahodile, nemá kapitoly a přeskakuje od ryze politických témat k těm cestopisným, což nijak nevadí, ale asi mohly být jednotlivé pasáže lépe a možná logičtěji členěny. Je také nutné mít na paměti, že autor je novinář, čili většinou jde spíš o krátké reportáže a věcný popis, i když je jasné, co si on sám myslí. A odkud bych asi tak byl? je výborná sonda do země, kde by asi málokdo chtěl být dlouhodobě, a jejíž politika je zároveň její zhoubou. 80 % PS: Je škoda, že ti, kteří by si knihu měli přečíst, ji pochopitelně odmítnou z důvodu "neobjektivity".
Skvělá publicistická kniha pana Karase z Ruska o Rusku. Navíc v audio verzi namluvená přímo panem Karasem. Tolik příběhů v ní obsažených by vydalo na dvě publikace. Navíc se mi líbili prostřihy vlastního názoru, který je mě/nám čechům velmi blízký. Četl jsem to jedním dechem a z Ruska mám zase o něco větší obavy.
Soubor textů k reportážím z Ruska, kde působil jako redaktor ČT. Popisuje jak politickou situaci vyostřenou hlavně anexí Krymu ale i život a dění v obyčejném Rusku. Byť kniha vyšla v roce 2021 je velice zajímavé jak se hodně týká aktuální situace na Ukrajině a Rusku. Za mě velice zajímavé čtení. A pokud, prominete, že jsou jednotlivé texty oddělené jen stránkově a odstavcem, určitě si čtení užijete. Ať už při výstupu na nejvyšší sopku Kamčatky a nebo oběd v podání zmrzlých sobích jater. Mohlo být více fotek. To je lehčí mínus.
Knihu jsem dočetl jen pár dní poté, kdy Putinův režim v trestanecké kolonii zavraždil opozičníka Navalného. Byl jen dalším v řadě po Němcovovi, Politkovské a mnozích dalších, kteří se ruské politické elitě vzpírali. Vraždy jsou ale jen vrcholem všeho, méně viditelnými problémy jsou třeba cenzura a zákaz demonstrací proti mocným. Co chtít od režimu, který dodnes vyzdvihuje Lenina a Stalina. Mnohé z toho Miroslav Karas ve své knize zachycuje. Zaujaly mě také pasáže o konfliktu na Krymu, na kterém se přece žádní ruští vojáci nepodíleli! Pro sebe asi hlavní přínos knihy vidím v tom, že jsem si osvěžil paměť ohledně teroristického útoku v Moskvě v roce 2002 a o zřícení letadla s Alexandrovci v roce 2016. O tom jsem předtím nevěděl, respektive jsem to téměř zapomněl. Tato vážná témata autor prokládá zápisky z návštěv krásné ruské přírody. Knize bych vytkl dva spíše detaily. Je nestrukturovaná a bez kapitol (jak ostatně podotýkají i ostatní čtenáři zde v diskuzi). Potom bych uvítal přehlednější přepis rozhovorů (tím myslím třeba dotazy psát tučným písmem, odpovědi normálním písmem). Celkově jde o velmi dobrou knihu s poučným pohledem na dnešní Rusko.
Nikdy jsem se netajila tím, že nemám zrovna v lásce Rusko a obecně bývalý komunistický blok. Miroslav Karas byl dlouholetým zpravodajem. Měl tak vše z první ruky, teda, vlastně neměl, protože Rusko a cenzura. Kniha mě vlastně přesvědčila o tom, co si už nějakou dobu myslím. Vyhodit někoho z práce, protože podporuje opozici s odůvodněním, že "nemá patřičný vztah k ruským úřadům", nebo obdivovat Stalina, i když vám zabila prarodiče, protože "jistě provedli něco strašného", učit se, že rok 68 byl příkladem dobré ruské organizace bratrské pomoci, to prostě není v pořádku.
Ke knize samotné mám ale jednu výtku. Je strašně nestrukturovaná. Bez kapitol. Karas přeskakuje z jednoho tématu na druhé.
"Žádná generace v Rusku nepoznala demokracii, proto z ani Rusové považují tu, kterou ji nabízí Putin."
Kniha pojednávající o zkušenostech v ruské federaci očima reportéra. Čtivá kniha motivující k poznávání zajímavých vzdálených míst. Ale možná pocítíte i beznaděj z toho jak jsou lidé ovládání mediálními intrikami z Kremlu a není cesty ven.
Kniha zážitků Miroslava Karase z doby, kdy působil jako zpravodaj ČT v Rusku mě naprosto uchvátila. Musím říct, že často kritizovaná roztříštěnost a nepojmenování kapitol mi vůbec nevadila. Líbilo se mi střídání jednotlivý témat.
Autor je reportérem ČT, který strávil několik let v Rusku a snažil se z těchto let vytěžit maximum - potkat mnoho různých lidí, udělat spoustu různých reportáži a navštívit mnoho různých míst.
Kniha pojednává o všem špatném, co se dá v Rusku zažít a mnohých krásách přírody a architektury, které jsou zde k vidění. Rusko procestoval křížem krážem, navštívil i Ukrajinu v době bojů o Krym, a proto je zde mnoho informací, které nám předává.
Nesedl mi ale autorův styl. Přišlo mi to jako by se daly dohromady různé záznamy a nacházely se do knihy. Kvůli tomu se mi to četlo opravdu obtížně.
Knihu hodnotím průměrně. Nejprve jsem se stavěla negativně k tomu, že autor nepředává pouze fakta, ale i svůj názor. Pravdou ale je, že se nejedná o reportáž, ale knihu, tudíž jsem od tohoto postoje ustoupila. Ve finále mě naopak jízlivě poznámky docela bavily.
Na začátku jsem byla trochu nesvá z toho, že kapitoly nejsou pojmenované a kapitoly na sebe nenavazovaly. Po pár stránkách mi to bylo úplně jedno, protože kniha je psána velmi poutavě. Člověk si říká, že to se snad nemůže dít ani v Rusku..a pak si přečte titulky, co se stalo za poslední týden v Rusku, a zjistí, že bohužel ano a bohužel se to děje i nadále.
Zajímavě jsou střídána těžká témata (zatýkání, demonstrace) s odlehčenými (výlet na sopku, návštěva místních festivalů).
Zajímavostí se člověk dozví dost.
Nesedla mi forma psaní, chvilku takové sloupky bez hlubšího zobrazení, potom následují podrobnější popisy událostí a zase skok do zkrácených.
A odkud bych asi tak byl? Teď už vím, kdo takovouto otázkou odpověděl M.Karasovi na jeho dotaz a podle čeho dal název své knize.
Na knihu jsem byla zvědavá, čekala jsem půl roku v pořadí, až bude volná. Nejsem z ní ale ani nadšená, ani zklamaná. Jak si tu už někteří čtenáři postěžovali, je psaná dost nepřehledně. Jak po časové, tak i zeměpisné stránce. To bych mu ale nevytýkala, pan Karas je v první řadě zpravodaj, ne spisovatel a těch zajímavých reportáží z různých koutů Ruska je tam opravdu dost. Víc mi vadí, že skoro nic nepochválí a dost kritizuje. Hlavně ruskou mentalitu. Oni tak jak žijí, žít chtějí. Hodně dobře o tom píše Světlana Alexijevičová v knize Doba z druhé ruky a to bez vlastních kritických poznámek. Kdo ještě nečetl, tak doporučuji.
I když se mi lecos nelíbilo, jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Našla jsem v ní dost nového a některé získané informace mě i překvapily .
Pan Karas vi,pan Karas zna..za nic se neschovava. Tak nejak si Rusko predstavuju. Vsude bordel, neschopni urednici si delaji co chteji,represe, buzerace a jeden nazor vladne vsem. Obycejnych Rusu s rozumnym nazorem mi je nekdy trochu lito..ovsem vsechny ty vzdalene mista,kde je konec sveta,lakaji...
Postřehy a črty z Ruska psané formou vlastně skoro až deníkových záznamů. Nejsou datované, ale jsou to zapisované zážitky. Cenné právě svou autenticitou a tím, že pan Karas se nebojí napsat i svůj názor. Kniha mi doplnila obrázek o současném Rusku a jsem moc ráda, že jsem ji četla. Má to jistou fragmentálnost, ale o to více vynikne syrovost zkušenosti s Ruskem a v Rusku. Je to velmi upřímné a přináší to autentickou zkušenost, která se na čtenáře přenese. Svým způsobem je to neutěšené čtení a zažívat každodenní realitu takovým způsobem muselo být náročné. A ukazuje to, jak náročná profese je dělat zahraničního zpravodaje, obzvlášť v oblastech, které jsou naší kultuře opravdu vlastně už vzdálené nebo tam, kde vypukne válečný konflikt. A musím ocenit, že z knihy vykukuje v celé té popisované mizérii lidskost autora, snaha pochopit, popsat, přinést svědectví o něčem s čím nesouhlasí (a mnohokrát ten nesouhlas i vyjádří), ale čemu tváří v tvář se snaží přinést poctivé svědectví o tom, jak to je. To je na té knize to cenné a pozitivní. No a musím přiznat, že mě osobně nesmírně zaujaly inormace o vnímání našich legií v Rusku a řada i dalších historek a detailů o té zemi, které kniha přináší.
Velmi si vážím, že tato kniha vznikla, a moc bych ji doporučila všem, o to víc těm lidem, kteří vidí v současném válečném konfliktu Rusko jako oběť.
Velice dobře a zajímavě napsaná kniha, ve které nám pan Miroslav Karas popisuje co všechno stálo za jeho krátkými zpravodajstvími ve zprávách. U některých informací mi padala brada... Tato kniha od někoho, kdo má Rusko procestované a setkal se tam s různými lidmi mi změnila pohled na Rusko jako takové a utvrdila v tom, že obyčejní lidé jsou všude stejní a vždy se mezi sebou na rozdíl od politiků domluví. Kniha rozhodně stojí za přečtení...
Velmi čtivá kniha o Rusku, které pan Karas jako reportér České televize procestoval patrně křížem krážem.
Podává zajímavá svědectví o známých událostech jako Krym, Donbas, Savčenková, názory Rusů na srpen 68, sochu Koněva, vražda Němcova apod.
Věnuje se je ale i ostatním - Sibiř, Kamčatka, Bajkonur, legionáři, Volha, jantary...
Vytknout lze, že jednotlivé kapitoly nejsou označeny čili chybí i obsah knihy. Když se chce čtenář k nějaké kapitole vrátit, tak musí hledat a listovat.
Menší mínus dávám i za narážky autora směrem k Zemanovi, které tam dle mě nepatří.
Další ze zahraničních zpravodajů ČT sepsal své vzpomínky a zážitky, které danou zemi přibližují velmi autentickým způsobem a dávají pochopit běžným lidem a mentalitě. Vytknout musím to, že kapitoly nebyly pojmenované a kniha nemá jasnou strukturu.
Je pravdou, že kniha postrádá na sebe logicky navazující ucelené celky a plynulé přechody mezi nimi. Často to bohužel působilo (trochu dadaistickým) dojmem, jako by někdo naházel jednotlivé kapitoly do klobouku a pak z nich nahodile poskládal knihu. Budiž to však autorovi odpuštěno, protože jinak je kniha naprosto výborná.
Psáno formou reportáží, v nichž nás pan Karas zavede jak do těch nejodlehlejších částí Ruska, tak do těch nejvyšších pater ruské politiky, při tom neopomene pro Středoevropana nepochopitelné každodenní srážky s ruskou realitou a politickým režimem a to vše okoření například perličkami o moskevském tajném metru. Trochu překvapivě mě neméně bavily kapitoly jako vytržené z cestopisného časopisu o jeho výpravách za severní polární kruh, putování po kamčatských sopkách, lovení lososů nebo z pobytu v Petrohradu. Ačkoli tyto oblasti ani v nejmenším nepatří k mým vysněným turistickým cílům, mnohdy jsem měla chuť si rychle sbalit kufry a vyrazit na cestu. Vůbec nejcennější však byly kapitoly z Krymu a bojových linií na Donbase. Myslím, že ve světle současného dění není vůbec na škodu si připomenout, že válka na Ukrajině rozhodně nezačala 24. února 2022.
Autorova v mnoha jiných recenzích tolik kritizovaná neobjektivita a kritika ruského režimu mi přišla naprosto přirozená a zcela na místě. Vzhledem k tomu jaké hrůzy, absurdnosti a praktiky potírání lidských práv pan Karas zmiňuje, si ani nedovedu představit, že by to měl napsat nějak jinak.
Podobně jako u knihy Novinářem v Číně jsem se i u této bavila a byla v neustálém šoku, jak některé země i v 21. století můžou fungovat. Rozhodně stojí za přečtení.
Štítky knihy
Rusko vzpomínky reportáže reportéři, reportérky, zpravodajové cesty a pobyt reálie Donbas Krym zážitkyAutorovy knížky
| 2021 |  A odkud bych asi tak byl?: Rusko očima zahraničního reportéra |
Úžasná kniha popisující to, o čem mnozí vědí a další buď netuší nebo vědět nechtějí. Popis současného Ruska bez příkras.