sachista komentáře u knih
Aristokratka už nutně potřebovala skončit, psal jsem to už u čtvrtého dílu. Pátý díl mě ale přesvědčil, že nějaký potenciál existuje a i u šestého dílu jsem se dokázal pobavit a zasmál, ale už opravdu stačilo. Nevadí nějaký retro díl, ovšem Evžen Boček by se mohl pustit už do jiné látky, jiné série, jiného tématu, žánrově může zůstat...
Jak v závěru pronáší sám Joona Linna - nejpodivnější případ jeho kariéry, současně také nejlepší. Napětím jsem mnohdy ani nedýchal, celou dobu jsem si ale říkal, že je úplně jasné, kdo je Caesar, že nám to autoři až příliš servírují pod nos. A pak jsem dostal ledovou pěstí přímo mezi oči a nestačil se divit. Neskutečné rozuzlení, tleskám a klaním se. Výborně propracovaný, naprosto děsivý příběh. Bravo!
David Walliams v knize sám přiznává, že si vybudoval kariéru na nechutnostech. Mrzí mě to, ale já jsem nejdříve poznal jeho knihy, které měly přesah, byly dojemné a pro děti určitě poučné. Jenže všechny tyto kniho uvozené "Nejhorší" jsou více či méně nechutné a odporné, až musím některé pasáže přeskakovat. Přitom ty příběhy, kde nechutnost absentuje, mají humor, nápad i myšlenku. Nerozumím tomu, ale pokud se dětem takový styl líbí, nic Walliamsovi nebrání v něm dále pokračovat.
Nejhůře hodnocená knihy Radky Třeštíkové. Odpovídá to skutečnosti?! Příčí se mi připojit se k tolik příkrému hodnocení. V některém ohledu bych možná dal za pravdu, v některých pasážích knihy bych ale hlasitě protestoval. Základní myšlenka mi není cizí - když se všechno sype, proč neodjet někam hodně daleko, bez cíle, bez plánu, bez ohledu na cokoli?! Tour de evropská města se vzpomínkami na bolestnou minulost rozhodně nebyla ztraceným časem.
Spletité rodinné vztahy, spousta lží, temných tajemství, falešných stop a napětí od první do poslední stránky. Typická kniha od Shari Lapena, která ale i poněkolikáté baví, přestože se objevují tytéž motivy a závěr je už hodně překombinovaný.
Nick Hornby nasadil svými dřívějšími romány velmi vysokou laťku, tudíž jsou v mém případě s ním spojena vysoká očekávání. Funny girl mě nijak zvlášť nerozesmála, neokouzlila ani nezaujala. Nelze jí upřít čtivost, avšak schází jí prudká zábavnost a komičnost. Závěr knihy sklouzne do vážnější polohy, jež se naopak povedla. Za to dávám půl hvězdičky navíc.
Sice útlejší, ale obsahově náročnější než první díl. Frank Herbert potvrzuje, že byl mimořádně inteligentní, schopný a kreativní autor, jenž dokázal vytvořit ve své době svět, jenž nám mnohé připomíná v roce 2024 - stejné hrozby, stejná mementa, stejná varování. Pokud byla jednička oříškem pro natočení jakékoli filmové adaptace, dvojka musí být para ořechem. Nezávidím žádnému režisérovi, jenž se do toho pustí, ať už bude pokračovat Villeneuve nebo kdokoli jiný.
Soubor povídek velmi povedených, průměrných i těch méně zdařilých. Nejvíce mě oslovily první a poslední povídka. První s holčičkou a zlodějem byla až dojemná, zatímco poslední s pány komunisty snícími o vídeňském nevěstinci zase tragikomická.
I tentokrát jsem se musel do knihy trochu začíst, ale pak Angela Marsons opět spustila svoji tradiční jízdu, že knihu neodložíte, dokud se nedozvíte, co se na té elitní škole vlastně stalo a co jsou zač ty tajemné Karty. Jsem zvědavý, jak dlouho si autorka udrží s touto sérií laťku tak vysoko. Určitě bude muset vnášet nová dramata a inovace, jako tomu učinila tentokrát. Jsem zvědavý, zda bude pokračovat nějak její osobní linka s ďábelskou Alex.
Zpočátku se mi kniha četla hůře, ale v druhé polovině nabrala na obrátkách a v závěru do sebe všechny příběhy, vztahy, emoce nádherně zapadly. Liane Moriarty potvrdila, že umí psát čtivě a poutavě a dokáže znamenitě vykreslit psychologii jednotlivých postav, tak že ani jedna z nich nepůsobí jednotvárně nebo černobíle. Moje preference směřují k páru Tiffany a Vid.
Lhaní považuji za nejodpornější činnost, takže román o prohnilých a prolhaných sousedech, kteří kupí lež za lží mě přirozeně zaujal. A jak to u Shari Lapena bývá, musíte číst a číst a číst, dokud nejste na poslední straně. Tentokrát mě ale překvapila tím, že na čtenáře všechno nevybalila až na konci, ale poměrně dříve. Zvrat celkem slušný, povedený thriller na podzimní večery.
Po příliš dlouhé Čarodějnici přišla moje oblíbená spisovatelka s mnohem dynamičtější, napínavější a ve výsledku možná i dojemnější Kukačkou. I zde sleduje moderní trendy/témata, které do svých knih již několikrát zakomponovala a v případě Kukačky se jí to daří opravdu znamenitě. Propojení obou dějových linek je velmi inteligentní a krásně do sebe zapadá. Takhle by mohl klidně vypadat poslední díl jedné dlouhé a úspěšné série, nicméně předpokládám, že se Erika s Patrikem minimálně jednou ještě vrátí.
Strašikancelář i ve svém druhém příběhu pokračuje v nastaveném trendu a uchovává si vysokou laťku příběhovou i vizuální. Evidentně je populární v domovském Švédsku, tak snad se dočkáme dalších dílů i u nás v ČR.
Percy Jackson nabízí neskutečné dobrodružství plné fantazie, humoru a mytologie. Rovněž nechybí postupně odkrývaná tajemství a sem tam nějaký zvrat. Zábavné čtivo pro děti i dospělé. Těším se na další díl.
Přijal jsem s velkým potěšením, že vyjde poslední díl série Q. Možná to měl Adler-Olsen utnout někdy za polovinou. Tenhle díl vybočil už úplně z trajektorie. Je to špionážní, místy akční thriller a největší detektivní zápletku příběhu dodává vedlejší linka s Rose a Gordonem. Asi bylo načase, aby se zvědaví čtenáři konečně dozvěděli, kdo je Asad a co má všechno za sebou, ale nemyslím si, že tomu bylo potřeba věnovat celou knihu a obětovat tak nějaký zajímavý případ. Ty dva díly už doklepu, ale přednost u mě mají rozhodně jiné krimi série.
Vynikající a nesmírně čtivý thriller. Přestože na mě po večerech padala únava, vždy jsem si vyšetřil čas, abych mohl pokračovat v četbě. A posledních sto padesát stran jsem zhltnul najednou, i když se mí klížily oči, musel jsem se dozvědět, jak to všechno bylo, kdo lže, kdo manipuluje a kdo hraje nečistou hru. Výborně vykreslené postavy a velmi poutavě pojaté vyprávění očima čtyř postav. Už mám objednánu další knihu od paní Macmillan, její styl mi náramně sedí.
Harlan Coben mě nemůže zklamat. Opět mě uchvátil od první do poslední stránky, napětím jsem ani nedýchal, jak jsem se o některé postavy strachoval a opět naservíroval dostatek překvapení a zvratů. Tím posledním mě absolutně vykolejil a nemohu hodnotit jinak než pěti hvězdičkami.
Knihu jsem před lety dostal jako dárek a zařadil si do jedné ze čtenářských výzev. Četba pro mě byla vysloveným utrpením. Málokdy knihu odložím, proto jsem se přemohl a dočetl ji do konce. Nemůžeme to označit za román, je to vlastně blog vtělený do knihy. Bezcílné cestování po Asii, přemítání nad současným světem a pokus o vyjádření nějakých filozofických myšlenek mě vůbec neoslovily. Podotýkám, že některé filmy Rudolfa Havlíka mám rád, s knihami to ale na nějaké pokračování nevidím. Českých autorů k přečtení máme dostatek.
Typický, ale možná dost dobře nejostřejší Bukowski. V některých povídkách už se pohybuje za hranou přijatelnosti či dobrého vkusu. Jeho zarytí fanoušci a čtenáři mu však odpustí všechno, slabší povahy odloží knihu po druhé či třetí povídce. Spousta zajímavých myšlenek, spousta extrému, spousta sexu, alkoholu, exkrementů, násilí, krve a zvratků. Komu to nesedí, číst to nemusí, kdo neklouže po povrchu, bude nadšený.
Naprosto zásadní román, který mě chytl za srdce. Při čtení v tramvaji jsem musel občas potlačit i slzu. Nechápu, že jako frankofil jsem se míjel s romány Delphine de Vigan. Silný příběh, sociální rozměr, výborné vykreslení postav, složitost mezilidských vztahů, typická a stará dobrá Francie.