sachista komentáře u knih

Rozehráno jasně a rychle, na nic se zbytečně nečeká, karty jsou rozdány ihned. A děj plyne, zápletka se rozvíjí, čte se to celkem dobře, ale stejně jsem postrádal to správné tempo. Rozuzlení mě částečně zklamalo, neboť mě pointa napadla, nicméně úplně poslední stránka tomu dala opravdu korunu v pozitivním slova smyslu. Slušný průměr ke čtení na letní dovolené u moře.

2 24.07.2021

Poslední tři knihy ze série mi přišly nevyvážené a Selfies to dokládají. Hlavní vyšetřovací linie se ztrácí v té vedlejší, byť s ní propojené, a do toho je ještě zamotán příběh Rose. Vedlejší linie mi připadne hodně přitažená za vlasy a dost nereálná, měl jsem pocit jako u nějakého béčkového amerického thrilleru. Jussi Adler-Olsen na mě působí, jako by se s touto sérií už vyčerpával tematicky a kreativitou, poslední díly se vůbec nedají srovnat např. se Zabijáky nebo Vzkazem v láhvi.

1 16.03.2021

Ze všech knih od Petry Soukupové, které jsem dosud četl, jsem se do téhle nemohl hodně dlouho začíst. Šlo mi to ztěžka a sám nevím proč. Taky jsem knihu několikrát odložil, až jsem se k ní vrátil letos na podzim a už jsem se na ni správně napojil a dočetl ji. Stejně jako u ostatních knih v ní vyniká mistrovství Petry Soukupové ve vylíčení světa očima dětské postavy, myšlenkové toky, pocity, emoce, v tomto je opravdu dokonalá a výjimečná. Potěšilo mě propojení s paralelním románem pro děti Kdo zabil Snížka?, kterou jsem četl již dříve. Ježíškovi jsem napsal, aby mi pod stromeček nadělil její nový román.

6 09.12.2020

Emil Hakl mě opět potěšil. Po depresivním čtení prvotiny Michela Houllebecqa jsem se rovněž ponuřil do existencialistických úvah, nicméně s úsměvem na tváři. Některé povídky a situace v nich popisované byly extratřída. Podobně jako v případě Uminy verze mě pozitivní dojem umocnila i vizuální stránka, tentokrát v podobě jedné fotopovídky. Pokud bych měl být alespoň trochu kritický, asi jediná povídka, jež se mi nelíbila, byla zrovna ta nejdelší - možná k tomu ta ironie patří...

1 22.11.2020

Poprvé jsem se dostal k četbě románu slavného a pravděpodobně i značně kontroverzního francouzského spisovatele. Jedná se o depresivní čtení, nicméně prokazující vysoký intelekt, přehled a bolestné zkušenosti autora. Když jsem si přečetl, čím si prošel, není se čemu divit. Jedná se o volně plynoucí proud myšlenek a nudného, nezáživného a monotónního života jedince, jenž rezignoval na životní rozkoše. Každý intelektuál se v té knize musí aspoň trochu najít, protože když se zamyslí nad bytím, existencí a realitou dneška, má v mnohém Houllebecq pravdu. Na druhou stranu rezignace nemusí být jediným řešením. Poznámka na závěr - mrzelo mě jeho až odporné líčení Rouenu - v mém srdci zůstává zachována krásná vzpomínka na historické a zajímavé město spojené s Johankou z Arku a kachními specialitami.

4 17.11.2020

Stěží hodnotit. Dokážu pochopit, že takový počin vyšel pod pseudonymem a taky si myslím, že může jít jen o takové lehké psaní pro zábavu anebo o pokus o kombinaci hororu a erotické literatury. Mně osobně to atmosférou nejvíce připomínalo Oklamaného.

3 15.11.2020

Viděl jsem jeden film a dva seriály natočené podle knih Harlana Cobena, takže "Nenech to být" pro mě představuje premiéru v knižní podobě. Jsem nadšený, kniha má dynamiku, napětí a nenechá čtenáře vydechnout, dokud se na posledních stránkách nedozví, jak se vlastně všechno seběhlo. Z toho vyvozuji, že minimálně oba seriály byly úspěšně realizovány, protože ty se odvíjely úplně stejně.

10 08.11.2020

Walliams píše pořád podle stejné šablony, která neustále funguje na dětské i dospělé čtenáře. Já osobně ale musím opět vyzdvihnout, že pro mě je nepřekonatelné první kvarteto knih, jež vyšlo v ČR. Ty další počiny se mi už tolik nelíbily a nechytly mě za srdce tak výrazně, avšak po po Walliamsových románech nadále kdykoli rád sáhnu.

1 31.10.2020

Asi mi intuice správně napovídala, proč mám celou sérii začít až třetím dílem. S Paganiniho smlouvou jsem hodně dlouho bojoval, až se mi konečně podařilo zdárně dočíst do konce. Bylo to děsivé, místy zajímavé, ale celkově mě to nedokázalo tak strhnout jako ostatní díly.

3 27.10.2020

Moji čtenářskou krizi jsem částečně potlačil na krátké dovolené u moře, kde jsem musel sáhnout po detektivce. A tuhle jsem četl všude, kde se dalo a nemohl jsem přestat, dokud jsem nedospěl k rozuzlení celého komplikovaného a zamotaného případu. Patricia Gibney si mě získala a musím se vrátit na začátek série.

9 30.09.2020

Já jsem nesmírně dlouho čekal, co se stane, kdy se zápletka nějak zamotá anebo rozvine, zkomplikuje a ono nic... Možná až v samotném závěru, posledních cca sto stran mě trochu více při cestě letadlem strhlo, že jsem se tradičně neuchýlil k mariáši. Ale jsem dost zklamaný u románů Guillauma Mussa většinou ani nedýchám a otírám si čelo z jednoho zvratu za druhým, tady nám jich sice také pár naservíroval, ale celý román je v podstatě děsně nudný a nezajímavý, takže tři hvězdičky jsou ještě krásným hodnocením.

1 06.02.2020

Po vleklé osobní čtenářské krizi, jež se se mnou táhla několik měsíců, kdy mě žádná kniha nedokázala dostatečně oslovit a zaujmout, se to konečně podařilo mému nejoblíbenějšímu nakladatelství Host a spisovatelce Aleně Mornštajnové. Hanu považuji za naprosto strhující román, ačkoli neskutečně bolestný a plný utrpení, nesmírně čtivý, nedá čtenáři vydechnout až dokud jej nedočte do konce. Stísněný pocit, sevřené srdce i žaludek jsem naposledy měl při čtení knih Petry Soukupové. V případě Hany vnitřní bolest dosahovala největšího extrému v první a třetí části. Rozhodně jeden z nejlepších českých románů posledních let. A raději nechci myslet ani to, že je inspirován skutečnými událostmi...

30 20.01.2020

Zásadní kniha kvůli Jokerově původu. Joker je ztělesněním chaosu, iracionálního zla a zkázy, proto jej já osobně považuji za nejtěžšího a nejrafinovanějšího Batmanova soupeře. Každý příběh, v němž vystupuje, tak dostává úplně jinou dimenzi. Druhý příběh se mi líbil ale o hodně více než ten první.

3 29.07.2019

Je to tak trochu nemastná-neslaná detektivka. Nemohl jsem se do ní úplně začíst. Příběh s tajemstvím z minulosti je sice zajímavý, ale nabídnutý potenciál se úplně nevyužil. Rozuzlení mě úplně nenapadlo, díky čemuž dávám hvězdičku nahoru navíc. Asi budu muset vyzkoušet ještě nějaký jiný román od Hakana Nessera, abych si udělal komplexnější názor.

20.07.2019

Velký propad kvality, už to zkrátka není ono. Začátek ještě jakžtakž, ale pak už se nezadržitelně jede dolů a já jsem si přál konec už v půlce knihy. Mám pocit, že se pan Boček vyčerpal. Ideální by bylo nalézt inspiraci pro 5. díl a tím tuto sérii nějak důstojně uzavřít, bylo by škoda končit tímhle nepovedeným čtvrtým počinem.

7 30.06.2019

Nedočetl jsem druhý díl série s Kim Stone, jelikož odmítám číst krimi, kde chybí základní zápletka-oběť-napínavé vyšetřování-vrah neznámý až do konce. Navzdory tomu jsem dal šanci dalšímu dílu série, protože Němý křik mě strhnul. Tichá modlitba mě emocionálně silně zasáhla, udivuje mě, že ji napsala žena, protože některé pasáže jsou mimořádně kruté a nemilosrdné. Zpočátku jsem byl zase téměř zklamaný, že jsou čtenáři dost poodkryty karty, naštěstí však ne úplně všechny a napětí je strhující až do samotného závěru. Po slabé dvojce tedy velmi silná trojka a již pokukuji po dalším díle. Výborný čtenářský zážitek, byť citlivější čtenáři mohou být dost otřeseni.

10 12.05.2019

Román, který při čtení připomene řadu jiných románů. Mě osobně nejvíce strhl v půlce a už nepustil. Možná proto, že až tehdy jsem nabyl dojmu, že jde primárně o vztah tří mužů a jedné ženy a nikoli všechny historické události kolem. Forma je vhodně zvolená a na závěr mi ukápla i slza. Pěkný čtenářský zážitek.

4 30.04.2019

Mám pocit, že si z nás Robert Bryndza už střílí?! Sice nám konečně vraha nenaservíroval hned na začátku, ale to rozuzlení mi připadá natolik nereálné a padlé na hlavu, že to autor snad opravdu nemůže myslet vážně. Jsem opět zklamaný a začínám se ptát, zda sérii s Erikou Fosterovou ještě dám šanci. Nikterak ale nechci upřít základní aspekt Bryndzových knih a tou je čtivost navzdory laciným a předčasným odhalením.

8 17.04.2019

Od začátku jsem měl dojem, jako bych četl nějakou poctu Ch. Bukowskému anebo nějakou parafrázi jeho děl. A nahlas jsem se smál, což se mi u knihy už dlouho nestalo. A později jsem nabýval ještě jiných dojmů - jako bych četl Mládí v hajzlu pro dospělé. Zasáhla mě silná vlna nostalgie a nesčetněkrát jsem si vybavil, jak jsem v dospívání tuto kultovní záležitost hltal. Z hovna bič si mě naprosto získal a patří mezi mé nejlepší literární zážitky posledních měsíců - samozřejmě, že jde o ty odlehčenější.

2 13.04.2019

Už potřetí mám tentýž problém - v polovině knihy ztrácí detektivní náboj kouzlo, autor nám nabídne pouze jedno překvapení, a pak už je to jen napínavý thriller s řešením mezilidských vztahů, ale není to vyprávěno tak poutavě a přirozeně jako v románech Camilly Lackberg. Doufám, že se od Bryndzy dočkám aspoň ještě jednou klasické detektivky s otálením identity vraha do posledních stránek.

5 28.03.2019