Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
14028
14028
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Nemá cenu se tady rozepisovat o detailech, protože těch je tu už dost. Z mého pohledu to bylo velmi emotivní čtení. Kniha začíná velmi nevinně, ale postupem času dostává příběh neskutečné obrátky. Ani si neumím představit, jaký musel život v té době být. Tenhle typ knihy jsem četla poprvé, ale určitě mi dala spoustu podnětů k zamyšlení. Kniha si odnese 5 hvězd a z mého pohledu bych téma doporučila citově silnějším povahám.
(SPOILER) Dřív než jsme se pustil do knihy jsem viděl divadelní představení, a musím říct, že adaptace na mě zapůsobila daleko víc. Kniha je typicky “mornštajnovská, čte se dobře, děj není nijak složitý, na konci většinou přijde zvrat, je zkrátka psaná jednoduše a líbivě. Na to, že se kniha věnuje tak ohavnému tématu mě však osud jednotlivých postav a především Hany nevzal tak, jako například v Listopádu. Tady se na můj vkus jelo hodně rychle a po povrchu, aby se těch několik desítek let vešlo na 310 stran. Za mě tedy autorka vyprodukovala už lepší knihy, tohle je takový lepší průměr. Na pár večerů solidní čtení.
Je to jako kousek života, sevřený mezi dvěma deskami, který vás nejprve lehce pohladí a pak vás, nečekaně a bez varování, udeří s takovou silou, že máte chuť si dát chvíli pauzu. Jenže nejde se odtrhnout! Mornštajnová zvolila jazyk tak strohý a věcný, až vám příběh připadá skoro jako dokument, a právě tím se dostane pod kůži víc než kterékoliv drama plné květnatých slov.
Příběh začíná nevinně – osudem malé Miry, která se po rodinné tragédii dostává do péče své podivínské, zamlklé tety Hany. Hana je tajemná jako zamčená truhla. Má divné zvyky, mluví jen málo a žije obklopena vlastními démony, o kterých nikdo nic neví. Ale jakmile se začnou odhalovat střípky její minulosti, máte pocit, jako by vás autorka zavedla do temného labyrintu, kde vás každá další stránka vtáhne o kousek hlouběji.
Mornštajnová totiž umí mistrně budovat napětí, aniž by použila jedinou špetku okázalosti. Její styl psaní je přesný, cílevědomý – každé slovo má své místo, každý odstavec vás vede přesně tam, kde máte být. A než se nadějete, ocitáte se v tragických událostech druhé světové války, v prostředí plném ztráty, bolesti a ticha, které vás tíží a zároveň fascinuje. Postava Hany, s jejím mlčením, tajemstvím a těžkým osudem, se stává jakousi temnou ikonou – něčím, co vás nutí stále se vracet, ačkoliv víte, že vás to bude bolet.
Kromě samotného příběhu však Hana nabízí i hluboký pohled na vinu a vykoupení, odpuštění a mezilidské vztahy, které jsou složité a křehké jako pavučina. Mornštajnová pracuje s motivem traumatu a viny tak mistrovsky, že ani nevíte, kdy přesně začínáte cítit lítost i pro Hanu samotnou. Jak postupně chápete, co všechno ji formovalo, co všechno prožila a ztratila, nacházíte v jejím tichu i vlastní otázky a odpovědi, které ve vás rezonují.
A pak tu je vypravěčský dar autorky, díky kterému město, kde se příběh odehrává, ožívá jako kulisa plná detailů, vzpomínek a smutku. Mornštajnová zobrazuje život v malé komunitě s takovou přesností, že máte pocit, že znáte všechny obyvatele osobně. Je to příběh o obyčejném, ale přitom neskutečně silném místě, kde se lidé milují, zrazují, odpouštějí i zapomínají – a právě v tom tkví ta největší síla Hany.
Hana je kniha, která vám nedá spát. Nutí vás přemýšlet o tom, jaké břemeno nese každý člověk a jak se s ním vyrovnává, jestli vůbec. Je to příběh, který s vámi zůstane, protože každý z nás zná někoho jako Hana – člověka s tajemstvím, který k nám přes všechny své tiché zdi promlouvá víc, než si kdy uvědomujeme.
Pokud hledáte knihu, která vám dá víc než jen chvilkové napětí a která se vryje hluboko pod povrch, Hana je tou pravou. Nenechte se zmást zdánlivou jednoduchostí příběhu – je to kniha, která vám daruje mnoho vrstev, z nichž každá čeká, až ji objevíte.
Ako čitatelia mi dáte určite za pravdu, že nie je kniha ako kniha. Tá správna v nás "ostáva" navždy. Aj keď zabudneme detaily, stále si dokážeme vybaviť pocity, ktoré v nás vyvolala. Kniha Hana a jej životný príbeh bola pre mňa prvotina od pani autorky. Tento rok som prečítala viacero kníh, po ktorých som viedla " úvahy sama so sebou". Po prečítaní kníh Čo Clara zanechala a Kde raky spievajú, som si povedala, ktovie či sa nájde kniha, ktorá dokáže u mňa prekonať, alebo sa len priblížiť k týmto dvom knižným skvostom.
V rámci štafety sa ku mne dostala táto kniha s úplne nenápadným obalom. Hovorím si fajn štafeta, prečítam bude zlá nič sa nedeje, bude dobrá super zase som mala šťastie knihu si užiť. Avšak ani sa mi len nesnívalo, že všetky tie prúdy emócií, ktoré mi poskytne tento príbeh budem vstrebávať ešte tak dlho po dočítaní.
Úžasná kniha, ktorá ma zas a znovu donútila plakať, hnevať sa a rozmýšľať. Autorka vytvorila podľa mňa naozaj silný príbeh. Nevidela som tam hluché miesta. To čomu som nechápala, čítaním začalo postupne do seba zapadať.
Posledné kapitoly som si musela robiť pauzy, nevedela som zastaviť plač. Pociťovala som hnev, rozmýšľala nad neprávosťou. Uvažovala som čo všetko musia ľudia zniesť, len preto aby prežili, alebo aj neprežili. Vedela by som knihu opisovať dlho, ale nechám na Vás aby ste ju otvorili, prečítali a zhodnotili.
Je to úplne iný príbeh, aký nájdete v predchádzajúcich vyššie spomínaných knihách. Príbeh z prostredia pred, počas a po druhej svetovej vojne. Takéto príbehy nie sú pre každého, nie je to ľahké čítanie. No ja som za nich vďačná, svet by nemal zabudnúť, určite nie! Obdivujem všetkých čo dokázali "vstať z popola". A ďakujem pani autorke, že mi dala možnosť pozrieť sa nato z trochu inej perspektívy. Pohľad na ľudí čo prežili to neskutočné peklo, dokázali každé ráno vstať a "žiť". Pohľad na silnú túžbu rodičov zachrániť svoje deti, na to ako v našom živote stretneme skutočných priateľov a naopak tých, čo nás zradia, len preto aby sa mali o kúsok lepšie.
Knihu si jednoznačne kupujem do vlastnej zbierky. V hľadáčiku mám ďalšie diela autorky na prečítanie.
4,5*/5*
Když mi byla kniha doporučena ("Hanu si musíš přečíst a je i na maturitním seznamu!"), vůbec jsem nevěděla, o čem je. Anotace toho moc neřekne a tak jsem pokrčila rameny a začetla se.
Obdivuji autorčin styl psaní a smysl pro detail slov ve větě. Text je psaný poněkud stroze a věcně, ale tak, že je kniha čtivá a pouze podává svědectví. Nehodnotí, co bylo správné a co ne.
Nejvíc mě bavila prostřední část, kde se vykreslovaly životní osudy starších dviu generací aktérů. Utcotmeila
A já si říkala, proč zvolili na obálku zrovna žloutkový věneček, když je to kniha o holokaustu. No už to bohužel vím. A i když je na toto téma poslední dobou spousta knih, tak autorka příběh zpracovala originálně, provedla nás osudy několika generací a na konec vložila alespoň špetku naděje. Určitě stojí za přečtení.
Hana je sice kniha plná bolesti, ale taky naděje, kterou autorka vložila do jejího závěru. Pro mě to vždy bude kniha o naději.
Pro mě jedna z nejkrásnějších knih, které jsem kdy četla. Nádherným slohem popsané utrpení z období nedávné historie a úžasně vykreslené charaktery hlavních hrdinů.
Kniha je důkazem, že se i věci bolestné dají popsat krásně, čtivě a tím zaujmout čtenáře. Vždy je dobré, když se dovídáme o historii a to i o té nedávné, přinejmenším je to poučné, snažit se chovat tak, abychom už neopakovali fatální chyby.
Přes všechny útrapy Mirky a především Hany je na konci naděje a to se mi líbí.
Čtěme a nezapomínejme... Jak už to ale býva: kdo toto čte, nepotřebuje to připomínat. Kdo by to potřeboval, na čtení knih nemá. Silné. Doporučuji.
Dlouho jsem si myslela, že kniha Johny si vzal pušku, je nejstrašnější a přito nejlepší protiválečný text. Mýlila jsem se....Teď je to pro mě Hana...
Smutný příběh. Co vše může zažít jeden člověk a i jak jedná událost změní životy dalších lidí.
Bylo zajímavé rozplétat, co za čím stojí.
Moc smutný příběh. Až si jeden říká - je toto vůbec možné? Ale ono je a věřím, že někteří prožili i větší hrůzy. Gratuluji autorce k uvěřitelnosti příběhu. Knize není absolutně co vytknout. Jedná se o opravdu výjimečné dílo.
Autorce patří velký dík, za to že svou knihou dokázala zaujmout desetitisíce čtenářů a tím jim téma holokaustu přiblížila.
Já jsem knihu přečetla za dva dny. Přesto začátek knihy považuju za rozvláčný. Vyprávění děje ve dvou (spíš třech) časových obdobích mi připadá zbytečné. Také doslovnost celého příběhu mě obírá o možnost ho hlouběji prožít. Po všeobecných nadšených ohlasech to je pro mě mírné zklamání. Nicméně ještě jednou vyzdvihuji potřebnost této knihy pro českého čtenáře.
Už jsem si zvykla, že Alena Mornštajnová píše knihy na velmi ponurém pozadí s tragickými příběhy postav. Kniha je nesmírně čtivá a těžká. V komentářích níže jsem četla, že ji někdo četl jako povinnou četbu, což mě potěšilo. Hrůzy popsané v románové podobě české spisovatelky tak mohou přispět k vědomí a snaze, aby se toto již nikdy neopakovalo. Doporučuji.
Hanu jsem četla jako povinnou četbu do školy. Četla se rychle, postavy byly fajn. Ale zklamalo mě, že se o Terezíně a Osvětimi skoro nepsalo. Kniha se hlavně zaměřuje na vztahy a na to, co bylo předtím. Někdy jsem se ztrácela v čase, kdy se to odehrálo, jelikož příběh často skáče z minulosti do přítomnosti a zase takhle dokola.
Hana patří mezi knihy, které si prostě přečíst musíte. Lituji jediného, že jsem si ji nepřečetla dřív.
Kdo to neprožil (zaplaťpánbůh) nepochopí, jak může tato doba a hlavně místo, kde se ocitla Hana poznamenat člověka.
,,O minulosti musíme vědět co nejvíc, abysme neopakovali stále stejné chyby. Jednotlivé události spolu vždycky nějak souvisí, zapadají do sebe a vyúsťují v další dění. Jen pochopení souvislostí je cestou, jak se může lidstvo pohnout dopředu."
*****
Po knize jsem sáhla kvůli čtenářské výzvě, jinak bych si knihu asi nepřečetla, protože jsem měla v plánu si knihu přečíst už hodně dlouhou dobu, ale vždy se našly jiné knihy, které jsem si musela přečíst. Udělala jsem chybu, že jsem četbu této knihy odkládala. Kniha byla skvěle napsána. Sedl mi autorčin styl psaní. Kniha je super čtivá. Měla jsem ji přečtení za den.
Kniha je psaná z různých období a z pohledu Miry a Hany. Oba jejich příběhy mě chytly za srdce a na konci mi i slzička ukápla.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české romány
Hana
K této knize jsem se dostala až poté, co jsem viděla hru Hana v Mahenově divadle. Ano, vím, že by to bylo lepší obráceně, ale někdy člověk míní....
Kniha je velmi čtivá, plná emocí. Byly chvíle, kdy se ve mně sevřelo úplně všechno. Některé části příběhu jsou jen těžko uchopitelné a k pochopení.... Neustále proč, proč, proč...