sachista
komentáře u knih
Čarodějnice
Camilla Läckberg
Moje oblíbená královna švédské detektivky se v 10. díle série rozepsala, nadělila nám téměř dvojnásobnou porci stránek a vyprávění rozjela ve třech časových liniích. Opět namíchala koktejl vyšetřování a rodinných osudů našich známých hlavních i vedlejších aktérů, přidala k tomu pár aktuálních společenských i politických a moderních témat. Ačkoli neztratila nic na své čtivosti, jsem trochu zklamaný. A mám obavu, aby se u ní neprojevilo vyčpění a její knihy v této sérii nenabraly sestupnou tendenci. Andělíčkářku a hlavně Krotitele považuji za vrchol, kdyby Krotitelem skončila, byl by to nejlepší závěr celé série, protože tou knihou a jejím rozuzlením mi vyrazila dech. Čarodějnice mě zklamala především rozuzlením, překombinovala to a vlastně ani moc nepřekvapila. Nezbývá mi než doufat, že o hodně útlejší Kukačka nabere zase tu správnou trajektorii a naváže na Krotitele...
Hrozálie se chce stát čarodějnicí
Susanna Isern
Tři hvězdičky za příběh a jedna hvězdička navíc za nádhernou vizuální stránku, která příběh doprovází. Nenáročná četba pro celou rodinu, která potěší, pobaví a možná trochu dojme.
Pokoření
Philip Roth
Philip Roth opět nezklamal svojí útlou knihou o velmi netradičním vztahu, lásce, románku, zalíbení, ať už to nazveme jakkoli. Začátek působí lehce depresivně, ale pro úvod do toho, co přijde, je to třeba. Téma starší muž a mladší extravagantní žena nalezneme i v jeho dalších dílech, ale tahle konkrétní kombinace je asi nejkřiklavější.
Promrhaná něha
Jan Šimek
Vynikající sonda do mladé mužské duše, jež se marně snaží o duševní a tělesné spojení v současném světě, kdy to není opravdu jednoduché. Sociální sítě, internet, bezbřehé možnosti porno vjemů, randění přes Tinder. To všechno dokázal mladý autor uchopit s břitkým a inteligentním humorem a nebojí se explicitních popisů, které ale nešokují ani neuráží. Znamenitý debut.
Uvidíme se v srpnu
Gabriel García Márquez
Poslední literární počin kolumbijského laureáta Nobelovy ceny za literaturu mě vysloveně nadchnul, zahřál na srdci a potěšil. Přenesl jsem se s hlavní hrdinkou do Karibiku a úplně cítil atmosféru jednoho z jeho srpnových ostrovů s dobrým jídlem, pitím, výtečnou hudbou a všudypřítomnou láskou a vášní, jež visí ve vzduchu. Krásná tečka za jednou bohatou literární kariérou.
Služebná
Alicja Sinicka
Thriller, který se čte velmi dobře a čtenář/ka jej neodloží, dokud jej nedočte a nezjistí, jak se všechny věci mají. Jako zkušený čtenář detektivek jsem podezříval všechny a nevěřil nikomu a ničemu a stejně jsem hlavní pointu neodhalil. Za ni autorce tleskám a doufám, že se dočkám ještě nějakého dalšího českého překladu některého z jejích strhujících thrillerů.
Lukostřelec
Paulo Coelho
Taková kniha se těžko hodnotí. Nejde o žádný klasický literární útvar. Není epická, jak jsme u Coelha zvyklí. Nabízí však spoustu myšlenek k zamyšlení, zastavení, rozjímání.
Aristokratka u královského dvora
Evžen Boček
Po přečtení Lesu v domě jsem potřeboval Aristokratku, přestože jsem byl u čtvrtého dílu hluboce zklamán. Zklamání pokračovalo i na začátku dílu pátého, avšak postupně se rozptýlilo a dokázal jsem se zasmát a pobavit, především díky hláškám paní Tiché a chování paní matky, největší fanynky princezny Diany. Závěr pátého dílu láká na šestku, kterou si brzy přečtu.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Královna smutku v české literatuře opět potvrdila, že toto označení je nejpříhodnější. Syrový a nepříjemný příběh, mistrně napsaný, ale každý rodič a zvláště rodič malé holčičky musí mít zákonitě potíže tuto knihu číst a dočíst. Jakýkoli záchvěv či záblesk naděje je pošlapán, zadupán a všechno se jen zhoršuje. Ačkoli uznávám kvalitu a čtivost, sám jsem měl problém se posouvat dále, bylo mi hlavní hrdinky tak neskutečně líto, až se mi udělalo psychicky i fyzicky nevolno. Vzhledem k citlivosti tématu se nedokážu přiklonit ani k jasnému názoru na kauzu, jež se v souvislosti s touto knihou vyrojila. Nezapomenutelný a současně trýznivý literární zážitek.
Snuff
Chuck Palahniuk
Ačkoli miluji kultovní film Klub rváčů, literárně mi jeho autor zatím nesedl. Stejně jako u Strašidel jsem se trápil u Snuffu. Jeho styl mi zkrátka nesedí a nedokážu se na něj napojit. Oceňuji alespoň dostatečnou míru překvapení a zvratů v tolik útlé knize a velkou míru jazykové zručnosti přejmenovat tolik známých filmů, aby zněly jako porno.
Pohřbená pravda
Angela Marsons
Začínám mít na této sérii závislost. Sice jsem měl trochu větší problém se začíst ve srovnání např. s předchozím dílem, jelikož mi nevyhovovalo rozdělení týmu. Nicméně jak se začalo honit několik zajíců najednou, tak se mi zápletka zamlouvala čím dál víc a druhá polovina opět vynikající a dechberoucí.
Pokrevní pouta
Angela Marsons
Nedočetl jsem druhý díl ze série Ďábelské hry, protože jsem jej nepovažoval za klasickou detektivku. Zpětně toho lituji, protože mě fascinuje vykreslení Alex coby nejzrůdnější protivnice Kim. Třeba se k té dvojce někdy vrátím, nyní jsem zhltl pátý díl a zítra běžím do knihkupectví pro šestý, neboť jsem se nemohl od napínavého děje Pokrevních pout odtrhnout. Jsem spokojen se vším, rozuzlení perfektní, naprosto čistých a zasloužených pět hvězdiček.
Dny v knihkupectví Morisaki
Satoši Jagisawa (p)
Milé pohlazení po duši z Japonska pro všechny milovníky knih, zaryté knihomoly a rozjitřené melancholické duše.
Jehla v kupce sena
Ernesto Mallo
Moje nejoblíbenější nakladatelství Host se zásadně zmýlilo v žánru. Rozhodně nejde o žádnou detektivku. Na začátku se sice objeví tři mrtvoly, ale nikdo se jim poloviny knihy nevěnuje a místo toho sledujeme osudy několika postav, což bych označil částečně za magický realismus, noir, politický thriller a v závěru trochu krimi. Jako prvotina to zvláště vykreslenou atmosférou obstojí, ale Jehlu v kupce sena nelze přiřadit ke klasickým ani moderním detektivkám.
Duna
Frank Herbert
Souhlasím s názorem, že se jedná o jedno z nejzásadnějších sci-fi všech dob. Nutno vzít v úvahu, že bylo napsáno před šedesáti letech, kdy náš svět vypadal úplně jinak než nyní. V některých tématech Herbert rozhodně předčil dobu. Za nejpozoruhodnější postavu považuji Lady Jessicu, za nejodpornější naopak Barona Harkonena.
Nůž
Jo Nesbø
Divím se, že ještě někoho baví pořád číst o opilém policistovi, jenž si na polovinu svého života a tudíž hlavně průšvihů nepamatuje a neustále tápe. Jednou, dvakrát, pětkrát to možná zajímavé je, ale stavět na tom příběh i podvanácté, to už je trochu moc. Kniha mě vysloveně nebavila, a kdyby mě autor opět nepřekvapil a posledních sto stran nebylo velmi čtivých, tak bych šel s hodnocením ještě dolů. Dám si od něj zase na chvíli pauzu.
Teror
Håkan Östlundh
Knihu jsem kdysi dávno dostal darem a při revizi knihovny na ni narazil. Pustil jsem se do ní, protože švédské krimi u mě zaujímá speciální místo. Na druhou stranu konkurence je ve Švédsku tak obrovská a laťka kvality nastavena tak vysoko, že mě Teror příliš neuchvátil. Pachatele jsem odhalil hned a nerozumím tomu, že to spisovatel naservíruje čtenáři úplně pod nos. Proto se domnívám, že kniha sledovala jiný cíl a účel - politika, rodina, rasismus a tomu všem jen autor nasadil detektivní rámec. Budu souhlasit s dalšími hlasy zde, že mě nejnapínavější a nejzajímavější přišly Fredrikovy milostné lapálie. Celkovou čtivost autorovi neupírám, avšak ani se nedivím, že v ČR nevyšla celá série. Nejsem si jist, zda budu mít chuť na nějaký další díl z těch čtyř, které jsou nějakým způsobem v ČR k dispozici.
Tři kamarádi
Erich Maria Remarque (p)
Jednou na gymnáziu jsem dělal anketu mezi širokým okolím, známými, přáteli, spolužáky, rodinou, jaká kniha je jako první napadne, když se řekne Remarque. Počítal jsem s tím, že vyhraje buď Na západní frontě klid anebo Tři kamarádi. Anketa skončila anekdoticky - vyhrála žádná :-) První zmíněnou jsem četl před lety, ke Třem kamarádům jsem se dostal až letos v rámci jedné čtenářské výzvy. Nepovažuji ji za tolik čtivou jakou např. svoji srdcovku Nebe nezná vyvolených, na druhou stranu dokázal Remarque velmi výstižně uchopit některá nadčasová témata, jimž dominuje přátelství a láska. Nedivím se, že si tento román získává čtenáře po celém světě i bezmála po sto letech.
Listopád
Alena Mornštajnová
Kupodivu mi trochu trvalo, než jsem se začetl, na rozdíl třeba od Hany nebo Tichých roků. Potom už to byl opět další mimořádný čtenářský zážitek, avšak mám pocit, že Alena Mornštajnová soutěží s Petrou Soukupovou, která více uvrhne čtenáře do absolutní deprese, beznaděje a smutku. Bolestivé čtení...
Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory
Ivan Klíma
Ivan Klíma patří k mým nejoblíbenějším spisovatelům. Touhle sbírkou mě docela překvapil, sice je jeho styl v některých případech patrný, nicméně žánrově se odklonil. Některé povídky byly napínavé, jiné mrazivé, některé méně povedené. Preferuji přece jen jeho tradiční literární počiny.
