Uvidíme se v srpnu
Gabriel García Márquez
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/527136/bmid_uvidime-se-v-srpnu-65be200dd1c36.jpg
4
123
123
Každý rok v srpnu se Ana Magdalena plaví trajektem na ostrov, kde je pohřbena její matka, aby navštívila její hrob. Tyto cesty se nakonec stanou neodolatelnou pozvánkou k tomu, aby se na jednu noc v roce stala jiným člověkem. Je šťastně vdaná a rozhodně nemá důvod rozbíjet svět, který si vytvořila se svým mužem a dětmi. A přesto se znovu vydává na cestu, aby se setkala s náhodným milencem. Poslední dílo nalezené v pozůstalosti slavného spisovatele je hymnou života, oslavou radosti navzdory uplývajícímu času a ódou na ženskou touhu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , OdeonOriginální název:
En agosto nos vemos, 2024
více info...
Přidat komentář
šíleně jednoduchý příběh podaný jednoduchými slovy a jednoduchými větami. ale páni, ten efekt!
jak už jsem kdysi psal, že se mi pod kúži dostala Kronika ohlášené smrti, tak tento příběh má taky podobné kvality. a podobně jako Kronika končí dřív, než se čtenář rozečte:)
parádní jednohubka, dokonce pouze na krátkou chvilku upršeného odpoledne než vystydne káva.
jak je toto dílko daleko od nakašírovaných kulis všech „lásek“ a o jak závažných věcech se autor rozepsal!
Útlá novela ale se silným obsahem. Velmi mě bavila ta repetitivnost příběhu, ale současně to vždy proběhlo úplně jinak a Ana Magdalena si z ostrova odvážela jiné poznání.
Tak nevím, asi to tak úplně nechápu. Je to na mě nejspíš příliš složité (pozor spojler): chlapa hned chce, hned zase nechce, pak zase chce, ale ne tohohle, pak naopak chce právě toho. Mezi tím pár symbolů a mrtvá matka, hřbitov a spousta hotelů a manžel, se kterým to není tak úplně, jak to nejdřív vypadá. Možná je madam jen citově a hormonálně ne zcela vyvážená, nebo jsem možná ke správnému pochopení tohoto díla ještě správně nedozrála :-)
Konec mě černočerně pobavil. Vůbec nevím, jestli to měl autor v plánu. Anebo je taky možné, že jako obvykle v symbolice života vidím jiný věci. A z toho pramení spousty spoust nedorozumění. Povídka má takřka pohádková ponaučení:
Za všechno může matka.
Nikdy netrhej papírky, budeš toho litovat!
Když je muž nevěrný, tak to kosti
zachrání. :-)
Má první knížka od autora a byl to moc fajn příběh, který se mi velmi dobře četl. Emoce hlavní hrdinky jsem prožívala s ní. Jen jsem se stále ptala proč? Proč to dělá? Co hledá? Ale asi si to člověk má přebrat nějak sám.
Krátkou odeonku na jedno, maximálně dvě čtení, kterou slupnete, jak malinu, můžu s klidem doporučit. Přestože místy působí lehce zmateně, ale v knize je vysvětleno, proč tomu tak je.
(SPOILER) Kniha mě teda zklamala. Myslela jsem, že to bude příběh o lásce k jednomu milenci, se kterým se každý rok hlavní hrdinka setká, ale místo toho jsem dostala příběh, kde udělal autor z hlavní hrdinky couru, která z bůh ví jakého důvodu chce zničit vztah se svým manželem, který je podle všeho šťastný a i ona ho miluje. Až ke konci se dozvídáme, že tomu tak až tak není. Stejně ale tohle chování nějak nechápu.
Miluji knihy od GGM a ani tato "jednohubka" mě nezklamala. Nádherný jazyk, skvělé téma, jeho popisy postav, prostředí..... a tak jsem rád, že Gabův ortel : "tahle knížka je nic, musí se zničit." , se nestal.
Výborné čtení na srpnový podvečer.
Taková milá jednohubka, která rozhodně neurazí.
Popravdě je to moje první autorova kniha, přestože tituly "Sto roků samoty" nebo "Láska za časů cholery" mám v povědomí.
Četla se lehce. A i když jsem dle anotace čekala trošičku něco jiného, než jsem nakonec dostala, z čehož sem byla krapet "vyvedená z rovnováhy", tak nelituji, že jsem tuhle novelu četla.
Novela nevelká rozsahem, ale obsahem rozhodně ano. Každoroční cesta Any Magdaleny na ostrov ke hrobu své matky, se s každou další nahodilou známostí postupně mění v cestu k sobě samé, spěje k hlubšímu poznání dosavadního života, oslavě ženskosti a smyslnosti, ale i k lehce bolestnému zmoudření a prozření.
Márquezův jazyk ani v tomto díle neztrácí nic ze své poetičnosti, obrazotvornosti a vrstevnatosti. Větu za větou skládá svůj barevný obraz, prodchnutý tóny lásky k životu. Škoda, že další setkání už nebude...
Márquézův rukopis je i v této spíše povídce, než cokoli jiného, znatelný. Výrazné literární rysy, jako popisy postav, prostředí, příběh prosycený erotickým motivem, konfrontace se sebou sama...
Kniha neurazí, nenudí, ani zvlášť neoslní. Letní jednohubka. Mistr slova mistrem zůstane navždy.
Zajímavá jednohubka na volné odpoledne. Protože mám od Márqueze doma všechno, co vyšlo, nemohla jsem minout ani tenhle kousek. Byť je to jeden z mých srdcových autorů, mám ho spojeného spíš s trochu složitějším čtením pro někoho, kdo v Latinské Americe nikdy nebyl. Čtení Márquezových knih byl ale vždycky skvělý ponor do končin, kam moje noha nikdy nevstoupila. Jeho bravurní smysl pro detail a mistrný dar vyprávění způsobil, že jsem Latinskou Ameriku neviděla, ale cítila. Kniha Uvidíme se v srpnu byla v tomto ohledu trochu jiná, přesto (nebo právě proto?) ve mně zanechala stopu a s poslední stránkou na mě dolehla určitá melancholie a smutek z toho, že tohle je prostě konec. Konec příběhů, konec lásky a jiných běsů, konec časů cholery, konec Márqueze. A snad i začátek roků samoty, protože Gabo bude chybět.
Tenhle poslední kousek možná neocení každý, myslím, že si svoje čtenáře musí najít ve správný čas. Mě si našel právě v době bilancování, potřeby nových směrů, určité frustrace a nespokojenosti navzdory všemu pohodlí a blahobytu, co mám, ve věku, kdy se kapitola jisté bezstarostnosti definitivně dopisuje a je čas začít psát tu další. Jak s ní naložit? Jak se najít? Jsem vůbec ztracená? Jsou kroky, co dělám, ty správné? S těmi, co to mají podobně, se nejspíš uvidíme v srpnu...
na otázku, kde se nachází muž jejího života kouzelník odpověděl neurčitě, ale přesně: "
Ne tak blízko, jak bys chtěla, ani tak daleko, jak si myslíš."
Každý rok v srpnu se Anna Magdalena plaví trajektem na ostrov, kde je pohřbena její matka, aby položila na její hrob květiny. Na jednu noc se stává jiným člověkem. I přesto, že je vdaná, vydává se na cestu vstříc milostnému dobrodružství SS náhodným milencem.
Existují věci mezi nebem a zemí a někdy vám vesmír nebo Bůh pošle něco, co prostě potřebujete. A tato kniha si našla mě. Ano, únik z reality všedních dní asi potřebuje občas každý. A tento název je pro mě neskutečně příhodný. Sama kniha nemá nějakou extra hloubku na těch pár stránkách, Anu mnozí z vás třeba nepochopí, ale já ji porozuměla. Všednost nás může pomalu zabíjet, někdy člověk hledá dobrodružství, náhodný sex, který mu vlije krev znovu do žil. Ale není to pro každého. A mnohdy na samém konci hledání dobrodružství, lidí, kteří vám zůstanou po všem v hlavě nebo v srdci, najdete to nejdůležitější, a to sami sebe.
Možná tak člověk i pochopí to, co doposud nechápal, stejně jako hlavní postava.
Vlastně povídka, kterou nejlépe vystihuje věta z anotace"...je hymnou života, oslavou radosti navzdory uplývajícímu času a ódou na ženskou touhu." Krásný jazyk, úžasná obálka, a příběh o ženách, jejich touhách a myšlenkových pochodech, které asi ale mnohem více pochopí a ocení čtenářky.
ťažko sa verí, že autor už počas písania trpel nejakým typom kognitívnej disfunkcie, pretože toto dielko je svojbytné a obstojí medzi súčasnou produkciou i medzi autorovými ostatnými knihami. Bolo by naozaj škoda toto dielko nepublikovať, ako pre milovníkov Márquezovej tvorby, tak i pre literatúru všeobecne. Trochu som sa obával, že mi kniha pokazí dojem z autora, ale obavy boli zbytočné. Pekná kniha.
Tento krátký příběh byl pro mne vzpomínkou na mladá léta, kdy jsem objevovala literaturu a na té cestě potkala dílo velikána latinskoamerické literatury G. G. Márqueze. A bylo to nezapomenutelné setkání, neboť jeho román Láska za časů cholery považuji mezi nejlepší knihy, co jsem kdy četla. Nebo i Sto roků samoty. Již tehdy mi tyto romány vyrazily dech. To kouzlo, kdy se snoubí svět reálný se světem plným imaginace, to je jednoduše nádhera !
Uvidíme se v srpnu je poslední dílo autorovo. Psal jej v době, kdy byl starcem a paměť mu již nesloužila, ale přesto oživil moji touhu znovu číst jeho dílo, ne vše jsem od něj přečetla, přečtené přečtu znovu ! Líbil se mi příběh Anny Magdaleny, která každý rok v srpnu přijíždí na ostrov, aby uctila kyticí mečíků památku své matky, ale aby také strávila den milováním se svým milencem ! No, není to dokonalá óda na ženství a na lásku ?
Poslední literární počin kolumbijského laureáta Nobelovy ceny za literaturu mě vysloveně nadchnul, zahřál na srdci a potěšil. Přenesl jsem se s hlavní hrdinkou do Karibiku a úplně cítil atmosféru jednoho z jeho srpnových ostrovů s dobrým jídlem, pitím, výtečnou hudbou a všudypřítomnou láskou a vášní, jež visí ve vzduchu. Krásná tečka za jednou bohatou literární kariérou.
Můj milovaný Gabo. Jeho příběhy mě provází už pěkně dlouho. Ani nevím, kdy jsem poprvé četla jeho knihu, ale asi to bylo někdy na gymplu v minulém století. Ovšem vím velmi dobře, že to byla Kronika ohlášené smrti a že si mě získal už napořád. Jeho magický realismus mě nepřestával uchvacovat. Takže tato posmrtně vydaná kniha byla pro mě prostě povinností. Nevěděla jsem co čekat a trochu se i bála, ale ukázalo se že zbytečně. Jasně, tato útlá novelka nedosahuje na jeho největší díla, nicméně jsem dostala přenádherně napsaný ucelený příběh. V kontextu Márquezovy tvorby by se možná mohl zdát až prostý, ale za tím jednoduchým příběhem se toho ve skutečnosti skrývá poměrně dost, je živoucí a plynoucí. Krásná pocta autorovi a díky jeho synům, že tuhle knížečku nechali vyjít.
Štítky knihy
nevěra erotika matky a dcery kolumbijská literatura hispanoamerická literatura
Autorovy další knížky
| 2006 |  Sto roků samoty |
| 2008 | Láska za časů cholery |
| 2005 | Kronika ohlášené smrti |
| 1997 | O lásce a jiných běsech |
| 2005 |  Na paměť mým smutným courám |
Byla by věčná škoda poslední Márquezův text nevydat (což takové okolnosti provázely) a ještě větší si ho nepřečíst. Krásná a důstojná tečka za celoživotním dílem.
Zásadním dojmem po přečtení bylo logicky: proč? Ale je důležité to vědět? Každý máme důvody, proč děláme to, co děláme, a hledáme to, co nám chybí. Ana Magdalena se jednou za rok postavila k životu s výzvou, a jestli to za to stálo, na to už si musela odpovědět sama.