Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4720
4720
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Les v domě mě moc bavil, už jen kvůli tomu, že to psala Alena Mornštajnová, takže se kniha od začátku do konce rychle četla sama. Mám ráda, jaký má její děj vždy spád. Nebylo to nejlaskavější čtení, ale to by s tímto tématem snad ani nešlo. Navíc s tím u Aleny čtenář musí počítat. Ale nebyla to úplně top kniha, nejlepší z nejlepších, dala bych jí tak tři a půl hvězdičky, a to proto, že už jsem tak nějak od začátku tušila, kdo je ten, který ubližuje a potvrdilo se mi to, takže ubírám kvůli lehké předvídatelnosti. Ale konec mě stejně i dost překvapil. Kdo má Mornštajnové styl rád, určitě si ji přečtěte.
Uf.
Precteno za necele dva dny. Ano, ctive, svizne, kontroverzni.
Petihvezdickove nadseni se ale nekona. Mam pocit, ze s kazdou dalsi knihou jsem zklamanejsi a zklamanejsi. Ach. Jak vzpominam na Hanu..
Velmi těžké čtení. Od půlky knihy jsem byla smutná, naštvaná, zoufalá, protože tohle přece tomu bastardovi nemůže projít. No… projde. A bohužel to odnesou jiní lidé.
Nevím, jak se mi zítra bude vstávat do práce, ale knihu nešlo odložit. Zajímavě napsáno, určitě téma, o kterém by se mělo mluvit. A snad někomu kniha pomůže. Děkuji za zajímavý příběh a přeji si, ať pomůže, protože proto byla tato kniha napsána, si myslím.
Dočteno před chvílí, ještě utírám slzy s posledních řádků. Kniha neuvěřitelně čtivá, přečtená jedním dechem. Holčička, která zůstala beze jména, díky Bohu přetrhla řetězec událostí. Byť za jakou cenu jejich dospělých rozhodnutí. Ale kdo jsme, abychom mohli soudit, když jsme v jejich botách nešli. Úžasná, ale hrozná kniha. Dávám nekonečně hvězdiček.
Cácora, která nemá ani své jméno, vzpomíná na své dětství, kdy byla odložená vlastní matkou a trpěna prarodiči, kteří ji strašili dětským domovem, když řekne cizím lidem, jak se k ní chovají, hlavně děda. Depresivní čtení o zneužívání a psychickém týrání malé holčičky, která páchá další křivdy, aby se ochránila. Závěrečné kapitoly, kdy se odstěhovala na intr, mi přišly takové stručné a odbyté, jako by autorka spěchala k finále.
Víc než rok ležela tahle kniha v mé knihovně nepřečtená. Nějak se mi do toho tématu nechtělo. Teď za dva dny zhltnuto. Alena Mornštajnová je moje snad nejoblíbenější česká autorka, mám všechny její knihy a všechny jsou skvělé. Ale tahle kniha byla těžké sousto. Ta bezmoc, temnota, absolutně žádné světýlko na konci….. nic, nic pozitivního. Těžké čtení, i když bravurně napsané, jako vždy. Těším se, že další autorčina kniha bude snad pozitivnější, aspoň s dobrým koncem, prosím. Teď jdu sáhnout po nějaké romantice, abych se z toho vzpamatovala :-).
Stylistická forma - dokonalá, příběh sám vplývá do očí. Obsahová forma - strašná (omlouvám se autorce, protože to samozřejmě napsala naprosto fantasticky, to jen já se nemůžu srovnat s tíhou příběhu), to se opravdu nečetlo snadno. Tolik malých zel a to jedno obrovské... až z toho člověka bolí u srdce. Na druhou stranu nemůžu té nešťastné duši odpustit její provinění na nevinném člověku a její neochotu to spravit.
Na DK aktuálně 86% od 4674 hodnotících.
Má to hloubku, má to sílu, je to mrazivé, temné, beznadějné, skoro neuvěřitelné. Ano, pro nás “šťastné, kteří si neumíme něco takového vůbec představit, je to ledová sprcha. Přesto je to literárně nádherné!
Opět skvělá Alena Mornštajnová.
Já ani nevím co pořádného ke knize napsat. Přijde mi, že snad vše už bylo řečeno. Opět velice těžké čtení a pro mě osobně první kniha, která se tímto tématem zabývá.
Jak už jsem psala v komentáři ke knize Tiché roky, tak stále nechápu zálibu autorky v takhle těžkých tématech. Nicméně si ale myslím, že je potřeba o tom mluvit a jsem i rada, že je zde autorka, která se těmto těžkým tématům věnuje. Život zkrátka není vždy jen růžový a zalitý sluncem.
Otevřené konce moc nemusím, ale tady to sedlo perfektně. Řekla bych, že určitě nejsem jediná, komu bylo u čtení některých částí knihy fyzicky zle. Přesto všechno je opravdu těžké knihu odložit, protože člověk doufá, že na dalších stránkách najde alespoň náznak nějaké naděje.
Super kniha. Vlastně pořádně nevím, jak ji popsat. Člověk nikdy neví, co se děje za zavřenými dveřmi. Bylo mi hrozně líto jak se všichni k ní všichni chovali. Konec šílený, muselo být hrozně těžké s tím vším žít. Vlastně to muselo být velice těžké pro všechny a každý to zpracovával a žil s tím po své a svým vlastním způsobem. Knihu můžu jen doporučit.
Velice čtivá smutná kniha, která nešla odložit. Od začátku do konce jde o naprosté zoufalství hlavní hrdinky, ale vlastně i všech osob v jejím okolí. I z toho domu čiší zoufalství.
Knihu jsem přečetla za jediný den – prostě jsem musela stále číst. Dílo mě okamžitě vtáhlo do děje a nedokázala jsem ho odložit. Styl psaní autorky je velmi čtivý, což platí i pro její další knihy, ale tato měla v sobě něco navíc, co mě nutilo stále přemýšlet nad tím, co se v příběhu stane dál.
Hlavní hrdinka čelí velmi těžkým životním situacím, a přestože chápu, že to pro ni nebylo jednoduché, měla jsem po celou dobu smíšené pocity z jejího pasivního přístupu. Nechápu, proč se nepostavila proti tomu, co se jí dělo, nebo proč se neozvala dříve. Tento rozpor však ve mně zároveň vyvolával větší empatii a nutnost uvažovat nad tím, jaké vnitřní bitvy musela svádět.
Téma knihy je náročné, avšak Mornštajnová ho zpracovala s citem.
Styl Mornštajnové mě baví, člověk dlouho netuší, o čem to vlastně čte. Náročné téma bravurně zpracované.
(SPOILER) Díky spoileru po vydání knihy jsem věděla, do čeho jdu. Po dočtení jsme dohledala rozhovor ToyBox, který paní Mornštajnová měla vykrást a mám takový pocit, že ToyBox knihu vůbec nečetla nebo má pocit, že byla jediná, koho někdo zneužil rodinný příslušník. Rozhovor i kniha byla rozhodně o něčem jiném.
NEPřekvalipa mě apatie školy k "divné holčičce" a naopak mě zaskočilo, jak rychle bylo spláchnuté vyšetřování a doufám, že to tahle ve skutečnosti nefunguje.