Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509372/bmid_les-v-dome-6479c873c40b8.jpg
4
4543
4543
Nečekaně mrazivý román od autorky bestsellerů Hana, Tiché roky, Listopád. Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne. Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Příběh byl zajímavý přesto hrozný a jako celek strašně negativní. Nemám pochopení jak se může někdo takhle chovat k dítěti.Je to mrazivý hnus.
Tohle ve Vás prostě něco zanechá, nedá se od čtení odtrhnout, neskutečné. Přečetla jsem za den.
Nevím no. Po Haně a Slepé mapě je to zklamání. Do poloviny knihy to ještě nějak šlo, ale pak mně ta záplava deprese a beznaděje nějak utloukla. Autorka prostě není Stanislav Rudolf, aby vytvořila uvěřitelnou dívčí hrdinku. Kniha mi dlouho ležela v knihovně, po přečtení jsem jí odnesl do knihobudky, kde jsem jí před časem našel.
Po dlouhé době nedočtená kniha. Několikrát jsem se k ní vrátila, ale pak jsem usoudila, že život je příliš krátký a nebudu plýtvat časem na něco, co je mi odporné. Paní Mornštajnová kouzlí s jazykem, ale manipuluje se čtenářem. V každé mnou dosud čtené knize stejně jako v životě byla a je alespoň jiskřička naděje, alespoň malý proužek světla, alespoň jeden trochu pozitivní hrdina. Tady je jen zmar a hnus. Dosud jsem přečetla všechny knihy od autorky a velmi se mi líbily. Po Lesu v domě asi už nebudu.
Náročné téma, zajímavé zvraty. Paní Mornštajnová tohle umí, ví na který hřebíček uhodit, tak aby to čtenáře pohltilo. Je to těžké téma a není to žádná oddechová kniha. Ale stejně Vás to donutí číst dál, i když vlastně nechcete, protože je to na Vás moc.
Po přečtení knihy mi bylo trochu nevolno. Příběh velmi negativní, ale myslím že přinesl dobrou myšlenku porozumění prožívání těch, kterým se v životě neděje nic dobrého, kam až to může vést a co všechno to může nechtěně ovlivnit.
Kdyby v té knížce bylo aspoň pár pozitivních momentů a taky kdyby to nevygradovalo v takovej konec,tak by to bylo za plný počet. Tohle byl hnus,ale čtivej.. a to se blbě hodnotí.
Za mne jedna z nejvíce depresivních knih, které jsem četla. Dobře napsaná, o tom žádná, ale nic pro nás optimisty.
Co to jako má být? Listopád byl vynikající, Hana skvěla, ale tohle je těžkej omyl. Pokud paní Alena měla snahu vytvořit dílo s nejvyšší koncentraci nesympatických osob, tak se jí to povedlo. Všichni byli zralí na pár facek včetně té malé hlupky. Emoci to zanechalo, nesnášel jsem je úplně všechny a navíc všichni si za svůj osud mohli sami, takže lítost ani soucit tam není... Špatný, slabé 3 hvězdy. 55%
Tahle kniha mě chytla za srdce. Jeden večer jsem se do ní ponořila a druhý dočetla. Velmi poutavé čtení.
Máma, bába, obě tyhle postavy mě tak neskutečně vytočili. V mojí hlavě je tolik otázek, a jedna je teda nejsilnější. Jak to sakra mohli dopustit? Pro mě jako mámu je taková situace úplný tabu, v životě bych svoje dítě nenechala v takových podmínkách. A jelikož jsem dítě které taky opustila máma, příběh mě fakt sebral.
Občas jsem si i u cácory říkala, proč to sakra dělá? Ale byla jen dítě, snažící se nějak vypořádat se situací a se vším co jí život nadělil.
Po delším přemýšlení jsem ale došla k závěru že se nemůžu zlobit na mámu, bábu ani cácoru. Každá se s tím nějak chtěla vypořádat, každá krvácela jinak. A ač je za mě jejich chování nepochopitelné, nikdy nesuďte člověka pokud to nezažijete.
Celý příběh je hrozně čtivý a díky jeho pochrmurné náladě se hodí právě do tohoto počasí.
Nejvíc mě ranilo, když jsme měli možnost číst cácory myšlenky a pocity. To pro mě bylo silný kafe.
LES V DOMĚ mě překvapil svým obsahem, protože jsem si chtěl hlavně přečíst knížku od českého autora do Čtenářské výzvy a o knize jsem si předem nic nezjistil. Směr, jakým se vyprávění ubíralo mě tak překvapil. Téma bylo silné, mrazivé, ale sepsané velmi dobře, čtivě. Zajímavá kniha s příběhem, který by se neměl stávat skutečností, ale bohužel se tak děje.
P.S.: 48 čtenářů mě zmátlo svým zařazením knížky k tématu - Kniha poprvé vydaná v ČR/SR v posledním čtvrtletí 2023. Zde musím najít jinou knížku, protože Les v domě byl vydán již v dubnu 2023.
No nijak mě to nenadchlo, takové neuvěřitelné, nikdo nic pořádně nevyšetřuje, všichni lžou, a ani v dospělosti se to nijak neřeší...
Neskutečný příběh, hltala jsem to, na konci mi spadla brada. Miluju Mornštajnovou! Řadím na 2.místo za Hanu.
Strhující příběh jedné malé cácorky. Jedné letní noci jsem nemohla spát a otevřela jsem Les v domě. Myslela jsem si, že přečtu pár kapitol a přemůže mě spánek. Nešlo to odložit.... Skončila jsem až nad ránem. A mimochodem mistrně literárně zpracováno. Tak jak to umí paní Alena Mornštajnová.
Nečekaně mrazivý je určitě to správné pojmenování. Sloh jako vždy naprosto skvělý, ale ten příběh je opravdu tedy síla. Kam se hraba Zahrada od Petry Dvořákové a podobné čajíčky.
Knihu jsem zhltla během jediného dne. Strhující, hluboký příběh plný zamyšlení.
Opět velice poutavé čtení. Na konci jsem měla chuť přečíst si knížku ještě jednou. Najednou jsem rozuměla chování matky, které jsem v průběhu čtení odsuzovala.
Knížka s velice negativním dějem. Mně osobně se moc dobře nečetla, asi i z důvodu tématu. Konec byl zvláštní, ale chápu potřebu na tyto závazné činy poukazovat