Cara.17
komentáře u knih
Radosti a strasti single ženy
Eva Dolejšová
Jestli máte chuť na lehkou četbu, u které se odreagujete a zasmějete, pak vřele doporučuji Radosti a strasti single ženy od Evy Dolejšové.
Musela bych chvíli vzpomínat, kdy naposledy jsem se u nějaké knihy tolik nasmála. Paní Dolejšová umí dobře vyprávět, trefně vykreslovat situace a zároveň má skvělý smysl pro humor. Její hořkosladké fejetony pobaví nejen všechny single ženy ale i ty zadané, které občas zažívají nějaké ty trable se svou drahou polovičkou. Krom toho její vyprávění není trapné, ubohé či sprosté, což je za mě opravdu velké plus!
Autorka vás navíc díky své vlastní zkušenosti utvrdí v tom, že být single nebo "stát se single" není žádnou pohromou, ale že si to naopak můžete i užít.
Z mé strany tedy maximální spokojenost!
Stane se zázrak
Zuzana Štelbaská
O poselství tohoto krásného příběhu by se dalo napsat hodně, ale k čemu to, když si každý může knížku přečíst a zamyslet se nad ní.
Osobně velice oceňuji, co se autorka snaží čtenářům předat - nebo spíše připomenout. Ano, svět a všechno tvorstvo v něm je zázrak a je nepředstavitelně smutné, jak snadno na to zapomínáme. Kvůli vší práci, starostem a honbě za požitky a zábavou se nechceme zastavit. Zastavit a pořádně se podívat a zaposlouchat, co se děje v přírodě, která je kolem nás a kterou lehkomyslně bereme za běžnou věc a samozřejmost.
Přála bych všem, aby našli chuť a odvahu zastavit čas a díky tomu objevit zázrak.
Sloník Abebe
Adrián Macho
Hezké ilustrace mě nalákaly k četbě a vyvolaly ve mně jistá očekávání... A toho se mi bohužel nedostalo. Koneckonců správné příběhy jsou stejně jako život sám plné zákrutů, překážek, zajímavých souvislostí, ponaučení a překvapivých závěrů. No a tady se pouze přesuneme z bodu A do bodu B.
Z mého pohledu může kniha smysluplně posloužit pouze malým dětem, které se učí číst a zároveň se chtějí pokochat hezkými obrázky. Starší děti a dospělí si nejspíš budou ťukat na čelo, jaká vlastně byla pointa tohoto extrémně jednoduchého příběhu.
Návrat do Kavárny na konci světa
John P. Strelecky
"Často je to tak, že ti, kdo nejvíc dávají, nedokážou přijímat."
Pokračování Kavárny na konci světa mě mile překvapilo a rozhodně se mi líbilo víc, než první díl. Sice mě krapet otravovalo Johnovo omílání, že de facto každý by mohl žít život, jaký teď žije on (= rok v práci a další rok cestování po světě), stačí k tomu mít jen odvahu to uskutečnit. Ano, jedná se o hezkou myšlenku, leč po finanční stránce pro většinu populace neuskutečnitelnou. Naštěstí tohle fantazírování vyvážil příběh Jessicy, který už byl reálný a velmi aktuální. V jejím rozhovoru s Casey byla spousta pravdivých skutečností, např. toto:
... "Většina lidí se snaží překrýt bolest krátkodobými pokusy žít svobodně. Alkohol. Drogy. Nákupy věcí, na kterých jim nezáleží. Přehnaná dramata, kterými lidé plní své životy... Chtějí se cítit živí a svobodní, a proto dělají všechny ty věci. Jenže ty je nakonec jen znovu a znovu zraňují." ...
Také se mi líbila Johnova konverzace s Mikem. Sice nebylo příjemné si připomínat onu pravdu, na kterou tak rádi zapomínáme - že se častokrát necháváme bez přemýšlení unášet emocemi, ale toto připomenutí je rozhodně nezbytné pro to, abychom se posunuli dál a zlepšili se. Jen se zamysleme, kolikrát jsme si na někom nevinném vybili zlost, protože jsme už předtím byli naštvaní/unavení/vystrašení/vystresování atd. ? Kolik z nás si uvědomuje, popř. zkoumá, co se ve skutečnosti za našimi emocemi skrývá? A kolik z nás má touhu a snahu na sobě pracovat? Je vskutku zvláštní, jak spousta lidí nadává na druhé lidi, na školu, na práci, na vládu, na svět, na tamto a na ono, ale sami na sobě žádné chyby nepozorují anebo spíš pozorovat nechtějí...
Takže za mě velice přínosná kniha k zamyšlení, která vám toho dokáže spoustu objasnit a zároveň vám poskytne náhled na věci z jiného úhlu pohledu. Doporučuji!
Malý dům ve Velkém lese
Laura Ingalls Wilder
Když jsem začala tuhle knihu číst, trvalo mi pár stránek, než jsem si zvykla na styl vyprávění. Je tu totiž méně přímé řeči a více popisování. Ničemu to však nevadilo. Naopak. Pro mě to byla příjemná změna!
Autorčino vyprávění je laskavé, čtivé a zajímavé. Z každého řádku doslova cítíte s jakou láskou je tento příběh napsaný. Díky krásným popisům se vám před očima objevuje hluboký les plný divokých zvířat, vnímáte změny ročních období, hřeje vás radost, když si Laura a Mary hrají, uvědomujete si, jak těžkou práci museli lidé v tehdejší době vykonávat, aby se mohli dosyta najíst a vést důstojný život. A především cítíte pokoj, mírumilovnost, spokojenost ze smysluplného a plnohodnotného života, úctu a vděčnost vůči rodičům i přírodě... Chvílemi mi bylo až smutno z uvědomění, jak rychle a snadno se tyto hodnoty z lidské společnosti vytrácejí. Jak sice žijeme ve vyspělejší době, ale jsme šťastnější, spokojenější a každodenními činnostmi naplněnější? Odpověď nechám na každém z vás.
Malý dům ve Velkém lese jsem si velmi zamilovala. Trochu mi připomínal naši českou klasiku Gabra a Málinka, kde je obdobně kouzelně vykreslené ono krásné dětství bez internetu a dalších vymožeností.
Moc děkuji autorce za tento nádherný příběh. Ani v nejmenším se nedivím, že se jedná o velkou klasiku americké literatury. Už ji mám ve své vlastní knihovničce a těším se, až se k ní znovu vrátím.
Nejlepší maminka na světě
Sébastien Perez
Je skvělé, že se i pro velmi malé děti najdou knihy se vzdělávacím obsahem. A když jsou navíc i skvostně ilustrované... co víc si přát?
Nejlepší maminka na světě je krásnou knížečkou, která zaujme nejen malé caparty ale i starší čtenáře.
Francouzský autor nás seznámí s několika maminkami ze zvířecí říše a jednoduše popíše, jak se tyto maminky starají o svá mláďata. Velkým plusem bylo i poselství sálající z každé stránky a sice, že maminky jsou obdivuhodné silné bytosti, které nehledí na svoje pohodlí, ale dělají vše pro to, aby jejich potomci měli zajištěný dobrý život.
Co mi trošku připadalo zbytečné, byla jedna a ta samá otázka, která se objevovala na konci každého povídání. Jinak ale nemám výtek a vřele doporučuji.
Mráz
C. N. Crawford
Nebezpečný turnaj, sladká odměna a naprosto podprůměrná kniha. Takový byl pro mě Mráz.
Nemůžu si pomoct, ale od začátku až do konce na mě působil tak, že se autoři jednoho dne probudili a řekli si, že napíšou knihu. Bez jakékoli přípravy či přemýšlení splácali dohromady, co je napadlo, no a výsledek máte před očima. Nepropracovaný příběh, o postavách nemluvě, špetku originality to nevidělo ani z maglevu a pokud čekáte, že to alespoň bude napínavé nebo zajímavé, tak... ehm... ne. Jestli máte už něco načteno, dokážete odhadnout, co se stane v téměř každé kapitole.
Je mi jasné, že vymyslet v dnešní době něco alespoň lehce originálního dá pořádnou fušku a mně osobně nevadí, když narazím na příběh s prvky, které jsem zaznamenala už jinde. Fakt s tím nemám problém, pokud se jedná o dobré, smysluplné a především kvalitní dílo. Jenže toto? Vadilo a rušilo tam tolik věcí, že ani nevím, kde začít.
Jen zařadit tuhle knihu do konkrétního žánru je oříšek, poněvadž stylem psaní a "propracovaností" působí jako něčí prvotina v žánru YA, avšak hned na začátku Ava přistihne svého přítele při souloži s jinou a to rozhodně do young adultovky nepatří. Také Torinovo popisování Beltainu bych dospívajícím ke čtení nedávala (z toho slova š****** se mi obracel žaludek).
Kapitol z Torinova pohledu tam rozhodně mělo být víc - ty dvě působily zbytečně a nevyváženě vůči těm ostatním z pohledu hl. hrdinky.
Nad Aviným předsevzetím, že s muži skončila, jsem se musela pobaveně smát, protože uplynulo sotva pár dní a její fantazie (zkuste hádat o kom) zase jela na plné obrátky.
Btw Torinova předsevzetí nebyla o nic lepší. A bylo vskutku zvláštní, jak se Avě snažil vysvětlit, že vraždění během turnaje či o vílích svátcích je naprosto normální a pak jeden souboj zastaví těsně předtím, než vítězka zabije tu poraženou. (Hmm, že by se v něm na chvilku pohnulo svědomí?)
Také tu narazíte na jména jako Oberon, Titanie, Robin Goodfellow... a samozřejmě při míchání drinků nechybí zmínka o Jamesi Bondovi a jeho "Protřepat, nemíchat." Netvrdím, že je to špatně, ale občas by to chtělo zapojit i vlastní představivost. A to platí i u psaní deníků, protože aby bytost z vílí říše začala psát zápis "Milý deníčku...", což je ta nejotřepanější fráze v lidském světě... Ne, k tomu se raději vyjadřovat nebudu.
A ani se mi nechce rozepisovat o tom, jak malou musí mít oba autoři fantazii, když pro Avu a její kamarádku nedokázali vymyslet během pobytu ve vílí říši lepší činnost, než si v posteli číst knížky a u toho baštit dobroty.
Jako poslední chci zmínit vztah Avy a Torina. Na jednu stranu bylo dobré, že si oba ujasňovali, že mezi nimi není nic než obyčejný chtíč (protože tam vážně nic hlubšího nebylo), ale na tu druhou... ano, samozřejmě všichni víme, že se z toho vyklube pravá a jediná láska na celý život. Ach jo. Bylo by vážně super, kdyby se autoři (a nejen tito) nejdřív sami poučili o tom, co to ta opravdová láska je, než o ní začnou psát, protože fyzická přitažlivost a nadmíru uspokojivý sex to vážně NEJSOU!
(Jo a dejte si pozor na začátek 17. kapitoly. I přestože nejsem bioložka nebo zdravotnice, jsem se div neosypala z výrazu "prsní kost".)
Ty jsi můj králíček
Margaret Wise Brown
(SPOILER) U této knihy jsem měla problém de facto úplně se vším. Na jednu stranu se může jevit jako hezká jednohubka pro malé děti, ale když jsem se nad ní - jakožto nad celkem - zamyslela, vyskakovalo jedno mínus za druhým.
Zaprvé příběh - v tomto případě konverzace mezi maminkou a synkem. Nad některými maminčinými námitkami jsem se div nechytala za hlavu a co se týče králíčka, tak ten ve mně zase vyvolával dojem, že svou maminku nemá moc rád, když od ní chce pořád utíkat. A nakonec místo toho, aby dal mamince také najevo, co pro něj znamená a že by se mu stýskalo, kdyby od ní odešel, jen unaveně rezignoval. Na jeho závěrečné "pche" jsem jen nevěřícně koukala. Vyznělo to naprosto strašně - jako od sobeckého nevychovance.
Ilustrace paní Knechtlové, které se mi velmi líbily např. v Anně ze Zeleného domu, mě tady vůbec nenadchly. Králíci mi nepřipadali roztomilí, hezcí nebo alespoň sympatičtí.
A pak je tu délka příběhu. Pokud by byl součástí nějaké sbírky pohádek, řekla bych OK, ale jako samostatná kniha? I kdyby to bylo lépe zpracované, ani tak bych neměla zájem to mít ve vlastní knihovničce. Neřeší se tam nic jiného, než jedno a to samé od začátku až do konce.
Takže ne. Je to pro mě hodně velké zklamání a víckrát už tuhle knížku nevezmu do ruky.
Jediné, za co dávám hvězdičky, je autorčina snaha ukázat velkou upřímnou rodičovskou lásku, která se nebojí překážek.
Paměť stromu
Tina Vallès
Příběh, který nám španělská autorka předkládá, je velice neobvyklý. Nejen, že u něj musíte číst mezi řádky, poněvadž interakce mezi postavami překypuje různými náznaky, vyhýbajícími se pohledy, mlčením, neobjasněným chováním, změnami nálad atd. ale zároveň je rozdroben do kratičkých kapitol připomínajících dílky puzzle a je ponecháno na čtenáři, zda si ty dílky poskládá, aby získal celistvý obraz.
Musím smeknout pomyslným kloboukem před autorčiným umem, poněvadž styl jejího psaní je nevídaný. Přesně jak je řečeno v anotaci, díváte se na dění očima dítěte. Vnímáte a prožíváte to, co malý Jan. Spolu s ním pozvolna odkrýváte tvrdou pravdu - skutečný důvod, proč se k němu a jeho rodině nastěhovali prarodiče. Snažíte se smířit s budoucností, která je sice vždy nejistá ale v tomto případě víte, že bude složitá a těžká. A ač to není snadné nebo příjemné, stáváte se svědky toho, jak se malý chlapec vzdává svého dětského uvažování a pomalu se přetváří v dospělého člověka...
Paměť stromu se sice neřadí k těm příběhům, po kterých bych ráda sáhla kdykoli znovu, nicméně jsem ráda, že jsem si ho přečetla. Téma, které řeší, není vůbec jednoduché, ale bohužel velmi aktuální. Mimo to se jedná o kvalitní četbu. Autorka si na svém vyprávění dala velmi záležet. Charaktery postav i jejich uvažování jsou uvěřitelné a promyšlené do nejmenších detailů. A jak už jsem zmiňovala - má velice neobvyklý styl psaní. I z krátkých odstavečků a vět vám toho poví víc, než kdyby se to jiný spisovatel snažil popsat na deseti stranách. Tleskám její práci!
Já, Morousek: Příběhy malého nalezence
Stanislava Bílá
Sice jsem pejskařka a tudíž jsou mi mnohem bližší psí kousky, ale i tak jsem se pobaveně usmívala nad příhodami malého kočičího uličníka Morouska.
Paní Bílá má příjemný styl vyprávění a nemá nouzi o vtipy a laskavý humor. Kapitolky svižně odsýpaly a 112 stran uteklo jako voda, až mi bylo líto, že kniha není delší. Je to ideální četba na dovolenou v letních měsících, kdy toužíte po oddechu. Skvěle!
Čekání na Vlka
Sandra Dieckmann
Čekání na Vlka je velice užitečná kniha pro každého dospělého, který má nelehký úkol seznámit dítě se smrtí - ať už v rodině, blízkém okolí či jako nedílnou součást života.
Autorka se něžným a pozvolným vyprávěním za doprovodu hezkých ilustrací dotýká smutku a prázdnoty po odchodu milované bytosti. Zároveň nechává prostor pro dospělého, aby dítěti sám určité věci dovysvětlil.
Krásný a potřebný leč velmi smutný příběh.
Žabka radí: Jak o sebe pečovat
Maybell Eequay
Jestli potřebujete něco k mírnému nakopnutí a pozitivnějšímu přístupu k životu, najdete v této hezké knížečce několik užitečných tipů. Je však třeba počítat s tím, že se nejedná o nic mimořádného či převratného. Jak už tu ostatně někdo psal - je to taková "vymazlená" záležitost, jež bude díky ilustracím naparáděné žabky lahodit především očím. Popř. tato jednohubka může posloužit jako malá pozornost pro vaše přátele nebo známé.
Hory, mlha, láska a já
Tessa Randau
"Naslouchejte, dívejte se, vnímejte - a pochopíte."
Na začátek je potřeba říct, že na opravdu vážné problémy v manželství/partnerství jako je např. domácí násilí, nevěra, silná nenávist a opovržení vůči partnerovi anebo stav, kdy jeden či přímo oba odmítají nešťastné soužití jakkoli řešit, bude asi toto dílo krátké.
Na druhou stranu - pokud je na tom někdo se svým partnerem obdobně jako hrdinka knihy (tj. vztah ještě není na bodu mrazu) a čekal, že tu najde recept na šťastné manželství nebo rady s okamžitou účinností pro zažehnání krize, pak bude taktéž zklamaný.
Osobně si totiž myslím, že nic takového ani neexistuje.
Na jakémkoli vztahu - ať už partnerském či rodinném - člověk musí pracovat každý den, aby správně a zdravě fungoval. Zkrátka to není o tom, že se týden nebo dva budeme snažit a máme hotovo. A přesně to se nám snaží říct Tessa Randau ve své druhé knize.
Autorka nás tu podobně jako v díle Les, čtyři otázky, život a já seznámí s hlavní hrdinkou, jejím životem a ne příliš spokojeným vztahem a poté pomocí rozhovorů s druhou "moudřejší" osobou osvětluje, v čem tkví problém a jak se dá řešit.
Velkou pochvalu si zaslouží pozvolná plynulost konverzace, díky níž čtenář zvládá její obsah dobře vstřebat a přemýšlet o něm.
Také bylo skvělé, že autorka poukazovala na důležitost naslouchání, komunikace a minulosti. Je až děsivé, jak moc nás ovlivňuje a tvaruje to, co jsme zažili v dětství. A co se týče komunikace - je neméně alarmující, kolik konfliktů, hádek a nedorozumění vzniká právě z jejího nedostatku a de facto zbytečně...
Mohla bych tu napsat ještě víc věcí, které mě zaujaly a jsou pro zdravý vztah nezbytné, ale bude lépe, když se o nich dočte každý sám.
Jen dodám, že kniha Hory, mlha, láska a já se mi velmi líbila, považuji ji za velice přínosnou a pokud od této autorky vyjde něco dalšího, ráda po tom sáhnu.
Chlapec, moře a hvězdy
Radek Adamec
Zdařilá kniha s úžasnými celostránkovými ilustracemi.
Žánrově se sice řadí pro děti a mládež, ale osobně bych doporučovala, aby ji svým potomkům četli rodiče anebo byli aspoň přítomni, pokud by se do ní dítě začetlo samo. Nejen, že by příběh jako takový nemuselo pochopit, ale jsou tu i stránky s ilustracemi bez textu, u nichž by bylo na místě, aby mu o nich někdo vyprávěl...
Za sebe tedy (z pohledu dospěláka) jsem byla spokojená a s klidným srdcem můžu říct, že se jedná o neobvyklý a pozoruhodný příběh.
Jak se Martínek ztratil
Eduard Petiška
Krásná milá nadčasová klasika. Známý spisovatel Eduard Petiška nám čtivým a laskavým způsobem povypráví o příhodách malého Martínka. Nejedná se přitom o nijak neobvyklé příběhy ale o takové, které zažívalo (a možná i v dnešní době zažívá) mnoho dětí.
Autor v nich čtenáře lehce poučuje o dobrém chování a vysvětluje, proč je důležité poslouchat rodiče i svoje vlastní svědomí. Je to hezké a smysluplné dílo doplněné klasickými ilustracemi Zdeňka Milera a zaujme nejen malé čtenáře.
O čertovi
Pavel Čech
(SPOILER) Nepomyslela jsem si, že bych po osmi přečtených knihách od Pavla Čecha, které se mi líbily, mohla dát té další takto nízké hodnocení. A ani netuším, kam se v tomto díle poděla smysluplnost a silné poselství, jež jsem v jeho knihách vždy našla. Kdyby tu byl hlavní postavou např. zlý člověk, dávalo by to logiku ale čert? Bytost, která je ze své vlastní podstaty zlá, se zamiluje, projde jakýmsi přerodem a najednou je z něho dobrý člověk? Ne, kdepak, tohle šlo úplně mimo mě. Nemám ráda, když si autoři ohýbají pevně dané charaktery mytických bytostí podle svého.
Drobnosti
Tereza Konupčíková
Tuhle knihu jsem si původně neplánovala číst, ale náhodou se mi dostala do ruky a tak jsem ji vyzkoušela... Bohužel mě však vůbec nezaujala.
Ilustrace nebyly mým šálkem kávy a co se týče jednotlivých "příběhů", tak ani u těch jsem neskákala radostí. Řekla bych, že je to zčásti i proto, že už jsem podobných stripů a celkově tohoto typu humoru přehlcená... Na druhou stranu mi připadalo, že některé legrácky si víc užijí ti zasvěcení, tj. autorčina rodina, která bezesporu chápe souvislosti.
Takže na jedno přečtení a zabití času to ujde, ale za sebe říkám, že se mi to v paměti dlouho neohřeje.
Těžký život knihomolů
Hanka Grehová
Sice se říká: "Nikdy neříkej nikdy", ale mám takový pocit, že tohle dílko o knihomolech bylo poslední, po kterém jsem sáhla. Různých vtípků, stripů, hlášek a obecně známých skutečností o milovnících knih jsem už viděla, slyšela a přečetla tolik, že mi to bude stačit do konce života.
Mimo to (jak už tu ostatně někdo psal) bylo mnohem lepší Ze života knihomolky od Debbie Tung.
Samozřejmě tím nechci tenhle počin nijak shazovat. Autorům to muselo dát hodně práce a věřím, že to spoustu lidí pobaví.
Jenže v mém případě - zkrátka čeho je moc...
Byl to tedy hezky strávený čas četby a každý, kdo má na toto téma chuť, si zde určitě najde, co hledá.
Víla Muchomůrka
Ivona Knechtlová
O tom, že je Ivona Knechtlová velice šikovná ilustrátorka, musí vědět každý, kdo viděl její kresby. V tomto případě se navíc nechopila jen štětce ale i spisovatelského pera.
Víla Muchomůrka je hezká kniha, v níž se dozvíme, odkud se berou malé víly a také kdo v lese tropí neplechu a pošlapává houby.
Musím říct, že stejně jako v jiných knihách, které paní Knechtlová ilustrovala, byly i tyto kresby velice zdařilé a skvěle se hodily k milému povídání. Příběh je jednoduchý a dobře se čte, takže osloví především malé čtenáře.
Mně osobně by se sice víc líbilo, kdyby se autorka vyvarovala lidských vymožeností jako např. periskop či šálky na čaj a ponechala tu čistě "přírodní" svět, ale to je samozřejmě detail, nad kterým se děti beztak pozastavovat nebudou. Navíc se tu dozví různé zajímavé informace o lese a houbách, což je super a knihu tudíž hodnotím velmi kladně.
Zimní drak
Troon Harrison
Laskavý a poučný příběh pro děti i dospělé.
Tuhle jednohubku s kouzelnými ilustracemi sice budete mít přečtenou během pár minut, ale pokud u ní budete vnímaví a otevření, zanechá ve vás silný dojem.
Je to příběh o tom, co s námi může udělat bezmoc, strach, bolest, vyčerpání, zoufalství či smutek. Jak snadno nás všechny tyto pocity můžou oslepit vůči utrpení druhých. Ba co víc - svou frustraci a vztek z naší vlastní neutěšené situace si pak můžeme vylévat na ty nevinné, kteří třeba trpí stejně ne-li více než my sami... A zase naopak - jak pomoc, soucit a laskavost, které projevíme jiným trpícím, mohou pozvednout ze dna i nás.
Vskutku krásný příběh se silným poselstvím. Jednoznačně doporučuji!
