Dlouhá utopie
Terry Pratchett , Stephen Baxter
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/473098/bmid_dlouha-utopie-fiA-473098.jpg
4
47
47
Dlouhá Země série
< 4. díl >
2045‒2059. Lidstvo bylo odvrhnuto Prvozemí a nyní se šíří po Dlouhé Zemi. Ne všude je však světy vítají s otevřenou náručí. Lobsang, nyní už postarší a velmi konzervativní pohyblivá jednotka, odchází v přestrojení s Agnes a jejich synem na odlehlou, tichou Zemi. Je přesvědčen, že v Novém Springfieldu budou žít poklidným a normálním lidským životem. Brzy se však ukáže, že sem byli dovedeni z nějakého důvodu. Jak se šíří podivné zvěsti, ukazuje se, že s tímto světem rozhodně není všechno v pořádku. O miliony Kroků dál zkoumá Jošua vlastní rodinnou historii. Objeví otce, kterého nikdy nepoznal? Pak je ale i on zatažen do událostí kolem Nového Springfieldu. Lobsang totiž zjistí, že onen konkrétní svět by mohl představovat hrozbu pro všechny ostatní v řetězci Dlouhé Země. Tato hrozba bude vyžadovat zapojení všech přítomných ‒ lidí, umělých jednotek i Příštích. A někdo bude muset přinést oběť nejvyšší...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2021 , TalpressOriginální název:
The Long Utopia, 2015
více info...
Přidat komentář
Konec dobrý všechno dobré. Problém je v tom, že než-li se ke konci dostanete, tak je kniha na rozdíl od předchozích dílů trochu nudná, a plná narážek na předchozí díly , takže během četby vzpomínáte jak to bylo, což je na úkor požitku z děje.
Hodnocení je vždy subjektivní, tady však naprosto souhlasím s B4LU. Nejlepší z celé série. Hlavní postavy, které čtenáře provází celou sérií (Jošua, Lobsang, Sally), „vyzrály“, a ty nové – jako Stan, příběh obohatily.
Přečteno před lety v originále.
Podle mě jde o nejlepší díl série. Ten ústřední problém, ke kterému se vztahuje i nákres na začátku knihy, je přesně důvodem, proč se mi fantastika tak líbí. Nechci příliš spoilovat, tak jen dodám, že události v Novém Springfieldu si mě naprosto získaly.
Opět netuším, proč se tenhle díl jmenuje Dlouhá Utopie, když s utopií nemá nic společného. Stejně jako předchozí díl trpí vyčerpaností tématu alternativních Zemí.
Jošua Valienté je zde opět dost upozaděn. Hlavní děj se tentokrát otáčí kolem Lobsanga a Agnes, kteří svým způsobem odchází do důchodu, na málo osídlenou verzi Země. Zde se pak střetávají s inteligentní mimozemskou civilizací, a postupně zjišťují, zda může být hrozbou pro lidstvo Dlouhé Země.
Více se pak dozvíme o původu Jošuy Valientého a dostaneme se až do období královny Viktorie, abychom sledovali příběh jednoho z předků Jošuy. Přestože většinou nemám nic proti tomu, abych se dozvěděl více z historie nějaké mé oblíbené postavy, tahle část knihy mě spíš nudila.
Třetím tématem knihy jsou Příští, kteří si už konečně vybudovali své vlastní společenství, ale stále se nic nezměnilo na jejich aroganci vůči podřadnému lidstvu. Těžko si pak tohle společenství dokáže ve čtenáři vybudovat nějaké sympatie. Větší pochopení pak u vás nejspíš získá Příští, který se tomuto společenství vzepře. Dost klišovitá pak je ale jeho cesta, když se rozhodne dát se ve stopách Ježíše.
Pokud bych to měl shrnout, tak na tomhle pokračování Dlouhé Země je jen pramálo něčeho, co by se dalo označit za natolik originální či zajímavé, aby byl důvod jej číst. Rukopis Pratchetta už tam není cítit prakticky vůbec, snad až na to, že část příběhu se odvíjí ve Viktoriánské éře, tedy v období, které Pratchetta v minulosti již několikrát zlákalo (Národ, Filuta). Baxter sám už neví, kam v ději pokračovat, a spíše z toho čiší snaha dokončit sérii jako pentalogii, protože se tak s někým (nakladatelství?) dohodl, a ne proto, že by měl ještě o čem psát.
Já sám už tuhle sérii čtu spíše jen z povinnosti, protože je pod ní podepsán můj oblíbený autor T. Pratchett, a chci mít od něj vše přečtené. Kdyby ale pod ní podepsán nebyl, do dalšího dílu už bych se nenutil.