Dlouhá země
Terry Pratchett , Stephen Baxter
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/253455/mid_dlouha-zeme-253455.jpg
4
249
249
Dlouhá Země série
1. díl >
Obvykle, když neměl co na práci, naslouchal Tichu. Tady bylo Ticho velmi slabé. Téměř se ztrácelo ve zvucích obyčejného světa. Chápali vůbec lidé v téhle naleštěné budově, jak jsou hluční? Řev klimatizace a počítačových větráků, slyšitelné, ale nesrozumitelné mumlání mnoha hlasů... tohle byla kancelář TransZemského Institutu, což byla paže Černé Společnosti. Anonymní kanceláři, která byla samý sádrokarton a chrom, dominovalo obrovské logo firmy, šachový kůň. Tohle nebyl Jošuův svět. Nic z toho nebylo z jeho světa. Kdybychom šli skutečně ke kořenům věci, on vlastně ani žádný svět neměl, měl je všechny. Celou Dlouhou Zemi.... celý text
Přidat komentář
Pratchett vytáhl svou dlouho pohřbenou krátkou povídku Horní křížení (viz povídková sbírka Mrknutí obrazovky) a společně se Stephenem Baxterem vytvořil pentalogii. Jedná se o oblíbené Pratchettovo téma „kalhot času“, tedy jak by mohly vypadat alternativní historie světa.
Už od začátku knihy je hlavní bod tohoto sci-fi světa prozrazen a rovnou i řešen. Na internetu je zveřejněno zařízení, které umožňuje lidem vkročovat do jiných alternativních Zemí, které se nepatrně liší od původní Země, které se začne přezdívat Prvozemě. Hlavním rozdílem oproti Prvozemi je, že na těchto světech neexistuje žádná lidská civilizace.
Lidstvo tak díky tomuto vynálezu začíná kolonizovat nové světy, což nese spoustu potíží, protože cestování přes světy má mnoho omezení. Odchodem části lidstva z Prvozemně pak také dochází k mnoha potížím na samotné původní Zemi, neboť s lidmi odchází i kapitál a politická kontrola vlád nad takovými lidmi. Vlády Prvozemě však tuto odyseu nedokáží plně kontrolovat, a to právě díky tomu, že „vkročovač“, zařízení umožňující cestovat po Dlouhé Zemi, není nijak složité vyrobit a návod na jeo výrobu byl zveřejněn na internetu.
První kniha z této série tak pojednává o těchto problémech, ať už se jedná o kolonizování podobné kolonizaci severní Ameriky Evropany, tak o problémech vznikajících kvůli tomu na Prvozemi.
Vliv Terryho Pratchetta je zde dost patrný, a to nejen původním nápadem, ale také humorem, přestože ho zde není tolik, jak může být čtenář Zeměploch zvyklý. Dlouhá Země má humorem blíže spíše k Národu či k Filutovi. Nejvíc je pak vidět Pratchettův vliv na jedné z hlavních postav příběhu – na postavě Lobsanga, který je sice postavou vážně míněnou, nejedná se o prvoplánovou komickou postavu, ale která v sobě ukrývá humor v pratchettovském duchu. A Pratchettův vliv je zde cítit na mnoha dalších místech. Třeba na tom, že zde pojmenuje dva nepozemské druhy jako trolly a elfy, kdy ti první jsou mírumilovní a ti druzí agresivní.
Tak 3,5/5, ale dost jsem si užil intenzivně naskakující "uncanny valley" efekt při seznamování se se skorolidskými obyvateli jiných Zemí, a konfrontace s První osobou jednotného čísla byla taky pořádně znepokojivá. Jinak mě kniha zpočátku zajímala spíš jako efektní přehlídka autorské fantazie, než jako příběh, to vyprávění je v první čtvrtině nepřehledné a nečtivé. Postupně jsem se začetl, ale nutno říct, že veškeré ostatní dějové linie, krom té Jošuovy a Lobsangovy, mi tam přišly nadbytečné a kniha by se bez nich úplně v pohodě obešla. S Pratchettem předchozí zkušenosti nemám, ale humoru je v Dlouhé zemi tak sporadicky, že by mě ani nenapadlo, že tato legendy humoristické fantasy/sci-fi s knihou má něco společného. Ve výsledku mě to bavilo, ke konci více, než na začátku, ale po dalších dílech sáhnu asi jen, až nebudu mít co jiného ke čtení...
Ach jo. Začátek zajímavý, hned jsem si do ježíškovského seznamu Chci si koupit nahodil další díly ze série. Jenže po dalších stránkách jsem postupně zjistil, že je to víc a víc o ničem, že se tam vlastně pořádně nic neděje, cíl to nemá, epizodní děje spíše ruší. A vlastní finále vlastně také nic moc. Takže už jsou ty další díly zase ze seznamu pryč. Umím si představit, že se pánové při vymýšlení konceptu Dlouhé Země velice dobře bavili a měli velké plány. Jenže u toho taknějak zůstalo. Není to pořádně ani dobrodružství, drama určitě ne, romantiku to nevidělo ani z rychlíku a není to ani ta legrace, která Terrymu vřdycky tak šla. Prostě vzducholoď letí a neustále Vkročuje. A k tomu mě iritovaly logické chyby celého konceptu Dlouhé Země, jak pořád někoho potkávají i na Zemích s vysokými indexy, jak neomylně natrefí na informační značku nebo oddychovou chatu atd, těch hloupostí tam, bohužel, bylo moc. K tomu ta otázka nepřenvkročitelnosti železa, kdy vázané v lidském těle prochází, vázané v oceli pro jistotu ne, sice se tam zmiňovalo "čisté" železo, to ale v reálu neexistuje, to si z nauky o materiálu ještě docela pamatuju.
Těch 30% zaokrouhluji nahoru jen z úcty k autorovi, tohle prostě bylo špatný.
Tohle se mi četlo strašně špatně. A trvalo mi, než jsem se začetl. V podstatě to není lehká kniha. Nějak mi tam chyběl ten humor ze Zeměplochy a dalších autorových knih.
Velmi originální nápad ze kterého jsem získal velká očekávání. Postupem času, ale nadšení opadávalo a chvílemi jsem se i nudil. Nevyuzity potencial skveleho originalniho světa.
Moje první sci-fi a jsem nadšená. Humor geniální, příběh poutavý. Hvězda méně jen kvůli úvodu, kdy jsem se zorientovala až za dobrých 50 stran. Ale stálo to za to!
Dobrý nápad, bohužel však rozmělněný v příliš zdlouhavém líčení jednotlivých zemí. Kniha mohla pokračovat do nekonečna, kdyby se autor snažil všechny světy popisovat - a zpočátku to tak opravdu vypadalo. Doufám, že to tak nebude i na Marsu...
Tohle prostě není Pratchettova kniha. Ano, vím, že v minulosti se i on hojně věnoval science fiction, ale v Dlouhé Zemi prostě vidíte, že nejde o Terryho výtvor. Stephena Baxtera neznám a možná, že je jeho tvorba zajímavá a zábavná, ale spojení těchto dvou pánů nefunguje. Nejen, že jasně vidíte, co psal Pratchett a co Baxter, ale celé je to neslané, nemastné, podivné a hlavně v nejlepším useknuté. Slabota.
Chybějící nosná zápletka, několik zbytečných vedlejších linií a závěr utnutý v tom nejzajímavějším, to vše přispívá k tomu, že Dlouhou Zemi řadím mezi ta slabší díla, která jsem od Terryho Pratchetta kdy četl. Ovšem díky jeho spisovatelskému umění a za přispění Stephena Baxtera je román zaplněn množstvím sympatických postav, takže to úplná nuda není. Naneštěstí zůstává jejich potenciál víceméně nevyužit. Nehledě na trhliny v logice celé myšlenky paralelních světů. Už naše Země je dost veliká a teď si představte, že jich je neomezeně mnoho v obou směrech. Přesto se zde poutníci putující napříč nekonečnem potkávají, jako by šlo o všední věc. Jistě, náhoda je blbec, ale přijde mi, že by se lidé za podobných podmínek zákonitě museli ztratit v oceánu reality na základě principu příslovečné kapky vody.
Hlavní silou tedy nakonec zůstává osobitý humor a autorská fantazie, které zpříjemní nejedno odpoledne. Ovšem zdaleka se to nevyrovná tomu, co již oba tvůrci předvedli ve svých starších dílech.
„Věděla, jak je těžké přimět lidi, aby pochopili, co pochopit nechtějí, jako například, když ona trvala na tom, že „For Crying Out Loud“ je jedna z nejsvatějších písní, která kdy byla nahrána. Řekla mu, aby následoval své srdce ...“
Myšlenka, že můžete cestovat na další a další verze Země a začít tam budovat vše od začátku, je lákavá, že?
Když na tuhle myšlenku přistoupíte ... najednou uslyšíte něco, jako povzdech, svět, pod zamračenou oblohou prostoupí jediná myšlenka ... JÁ ... kterou následuje další ... K čemu?
Je to chvíle, kdy se narodil Jošua Valienté a jediné, co mu může jeho matka Mária dát je opičí náramek, jenže ... je to hříšný symbol, a tak dítě zůstane samo, s výjimkou vesmíru, který se vlil a promluvil ... nekonečným počtem hlasů, po kterých následovalo nekonečné Ticho ... to proto ho má Jošua tak rád. Možná, v jiném čase, byste o něm mohli hovořit jako o čaroději, jenže Jošua nemá rád, když je středem pozornosti, když se na něj lidí dívají a nemá rád ani, když se o něm mluví, a už vůbec ne, když lidé opakují jeho jméno, protože to většinou dělají, aby vás uklidnili, když si myslí, že jste Problém. Ale Jošua Problém být nechce, lidé jen prostě nechápou, to, co je Jošuovi naprosto zřejmé, pravidla, která musíte dodržovat, abyste něčemu porozuměli .. je třeba postupovat podle určitých pravidel ... postupovat podle návodu, protože od toho návody jsou a udělat to pořádně :-).
„A mimochodem, co myslíte tím, od samého začátku? Já jsem byl ten začátek! Proto jsem tady, je to tak? ... Ano. Samozřejmě. Ale myslím, že pro každého je jeho začátek ten první Krok ...“
Takže, když všechno uděláte správně ... pak vítejte na Dlouhé zemi, o které je i pro vědce těžké hovořit, aniž by přitom blábolili něco o m-bránových překryvech a kvantových mnohovesmírech ... prostě si to zkuste představit tak, že se vesmír dělí pokaždé, když třeba jen spadne list ze stromu, a že v každém okamžiku vznikají miliony nových větví ... zdá se, že něco takového nám říká i kvantová fyzika, že :-). A co je nejdůležitější? Že pro většinu lidí je Dlouhá země otevřená ...
A pak přijdou neodbytné otázky. Čí je to země? A jste ještě pořád ve Wisconsinu, kde to všechno začalo?
Podle Jošuy je možné na takové otázky použít biblickou metaforu, to, co se děje je Apokalypsa, a má své čtyři jezdce ... Chamtivost ... Neschopnost řídit se pravidly ... Zmatek ... a Náhodné odřeniny. A Jošuovi už je špatně z toho, jak musí stále dokola zachraňovat všechny ty Spasené. Jaké mají právo potulovat se po všech těch místech a vstupovat do cesty Tichu? Utápět klid ... tu vzdálenou hlubokou přítomnost za chomáčem světů ... a přesto cítil povinnost pomáhat a pak trávil spoustu času o samotě ... a byl zmatený z toho, že se mu to líbilo ... protože to z něj dělalo odlišného člověka, a to, že je jiný pro něj znamenalo Problém ... a to bylo špatné, protože si moc dobře pamatoval na malou sošku muže, kterého přibili na kříž ... protože byl Problém ... jako by uvázl v něčem, k čemu byl povolán, podobně, jako on ...
Dobře, takže tu máme řetězec světů ... táhne se dvěma směry, na východ a na západ, jako když procházíte chodbou a základní otázka zní: Kolik těch světů je? Jenže to nikdo neví, je to problém uspořádání světa, dokonale promyšleného uspořádání, a vy můžete libovolně procházet ... což je něco, co se nedá zakázat, už jenom proto, že se to nedá kontrolovat ... jenže to je taky Problém ... svět tak, jak ho známe, by se mohl zhroutit ...
„Ministr zdravotnictví a bezpečnosti se zatvářil překvapeně. „Nechápu, proč bychom to nemohli zakázat? Nikdy předtím nám to nevadilo.“
Abyste pochopili, musíte se ještě nutně seznámit s někým ... jmenuje se Lobsang, je to první umělá inteligence, oficiálně a úředně prohlášená za bytost s vědomím. Až budete procházet příběhem ... určitě stojí za to, věnovat mu dost pozornosti, protože si můžete být jisti, že on pozoruje ... naslouchá a analyzuje .. a uvnitř si přehrává krátká videa všech možných výsledků momentální situace, které si jen dokážete představit. Je Lobsang člověk nebo jen UI opičící se po lidech?
„Smajlík, říkal si Jošua, uděláte jeden oblouček a dvě černé tečky, a vidíte lidský obličej. Jaké je potřebné minimum, abyste pořád ještě viděli lidskou bytost? Co musí být řečeno? ... Možná, že jediný podstatný rozdíl mezi opravdu vyspělou UI a člověkem je zvuk, který vydají, když je uhodíte...“
A víc už nepotřebujete ... protože to, o co jde, je jen zvláštní malý detail ... a vy nepotřebujete nic jiného než vlastní mysl ... která se PODÍLÍ ... a samozřejmě ... postupovat podle návodu :-).
„Myslím, že první homo sapiens se cítil podobně jako ty, když se díváš na nás ostatní, s našimi Vkročci ... jako homo sapiens, který se diví, proč těm ostatním kolem trvá tak dlouho, než spojí dvě slabiky.“
Knihu čtěte pokud milujete (spíš MILUJETE) cestopisy a úvody knih. Jedná se v podstatě o popis pararelních Zemí. Velmi povrchní a zběžný popis. Bez děje a hlubších charakterů (některé jsou v knize takřka násilně, aby si mohli zahrát na posledních 5ti stránkách). Hlavním hrdinou je Země. Něco podobného jsme již mohli číst v Barvě kouzel, která byla také cestopisem, ale nejen nudným popisem blížící se vědeckému popisu Hawkinga, ale o něco šlo. Něco se stalo. Někam to směřovalo. To zde nenajdete. Jen plochý přírodovědný dokument oslavující evoluci a náhodu. Škoda. Kniha je v podstatě 400 stránkovým úvodem. To, co obvykle Pratchett zvládl na 40ti stránkách se zde poněkud vymklo kontrole. Přitom stačilo tak málo! Kniha mohla být souborem povídek, příhod na jednotlivých světech (např. ve stylu Stargate SG-1) završený nějakou hlavní myšlenkou, příběhem spojující jednotlivé charaktery, jako v jiných Pratchettových knihách. Takhle máme jen nesourodou směsici nevyužitých nápadů a někdy otravných pop-kulturních narážek. Za mě spojení Pratchett-Baxter nefunguje. USA je prostě něco jiného než Británie po fantasticku. Budu dlouho přemýšlet, zda dám šanci druhému dílu... Plus je vysvětlení původu elfů a trolů.
Nejsem velká fanynka sci-fi, ale jsem velká fanynka Pratchetta, takže jsem si knížku musela přečíst. Četla se mi velmi dobře a svižně. Příběh je zajímavý, líbí se mi postavy i zápletka. Určitě se těším na druhý díl :)
(Nosná myšlenka knihy je úplně parádní, svou samotnou jednoduchostí i svými důsledky. Připadalo mi ale, že tenhle díl spíš jen tak škrábal po povrchu nabízených možností, takže mi jeho děj odsýpal jen pomalu.)
S vydáním Dlouhého Marsu jsem se rozhodl knihu přečíst znovu, a tentokrát jsou mé pocity z ní ještě o fous lepší. Jde v podstatě 'jen' o dobrodružnou výpravu vysoce netradičním prostředím, o důsledcích, které z Dlouhé Země plynou, se hovoří až v dalších dílech. Ale i tak je to velmi solidní čtení. Nakonec zvyšuji o hvězdu výš, tedy na 4 *.
Toto není úplně běžné sci-fi, což je dobře, kniha se odlišuje. Za námět tedy skutečně palec nahoru!
Ale... Humor zde téměř nenajdete. Co je ve skutečnosti Dlouhá Země je vcelku dobře popsáno. Jenže to je asi ten problém. Kvůli tomu autoři rozvíjí X různých dějových kraťoučkých linií, které vás v konečném výsledku vlastně tolik nezajímají. Také popisy krajin se relativně opakují.
Druhá polovina je čtivější, svižnější, zajímavější, konečně se hlavní postavy honí za něčím konkrétním.
Kniha je pro mě průvodcem po Dlouhé Zemi, bez výraznějšího dějového spádu, napětí či akce. Zároveň je ale nejspíš úvodem k sérii, která nakonec potenciál má! Mě totiž vlastně zajímá, jak se s tím lidstvo popere a zda přežije!
Každou knihu od Terryho Pratchetta začínám číst s očekávávám jeho geniálního humoru, proto ve chvíli kdy jsem během čtení uvědomil, že tahle kniha nebude to co jsem čekal, přišlo zklamání. Pokud se oprostím od toho kdo tuhle knihu psal a co jsem od ní čekal, vidím příběh který má celkem originální námět, ale dost slabé provedení, postrádám detaily, které dělají z obyčejné knihy výborný příběh a co mi chybí především je napětí. Sečteno podtrženo Zeměplocha to není a na sci-fi je to slabota.
Jelikož jsem fanoušek obou autorů, tohle byla povinnost si přečíst a výsledek dokonce předčil očekávání - geniální sci-fi! Možná trochu chápu rozčarování fanoušků Pratchetta, tohle není fantasy, natož humorné fantasy, a mám takový dojem, že většina knihy je práce Baxtera, přesně to odpovídá jeho stylu - možná mělo Pratchettovo jméno přilákat více čtenářů (to se, zdá se, povedlo) nebo dodal pár nápadů a za to se dostal na obálku. Těžko říct, každopádně dobré sci-fi, čitelné a silné ve vytvoření svého "světa".
Četlo se to dobře, moc mě bavil koncept Dlouhé země, ale...
Vůbec tam vlastně nebyla žádná pořádná zápletka. Nic, do čeho by se hrdina měl zakousnout a vyřešit to. Zpětně si říkám že se na to měli autoři vyprdnout a napsat to jako fantasy cestopis. Fungovalo by to myslím docela dobře.