Dlouhá válka
Terry Pratchett , Stephen Baxter
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/209447/bmid_dlouha-valka-uoh-209447.jpg
4
142
142
Dlouhá Země série
< 2. díl >
Dlouhá Země je otevřená. Lidstvo se rozlilo bezpočtem světů spojených flotilami vzducholodí, které podporují průzkum, obchod i kulturu. Jenže zatímco si lidstvo pokouší přizpůsobit Dlouhou Zemi, Dlouhá Země si na oplátku přizpůsobuje lidstvo a začíná narůstat řada kritických situací. Více než milion Vkročení od Země se začíná vynořovat nová Amerika – mladý národ, který se odmítá zodpovídat prvozemské vládě. A trollové, ti úžasní humanoidé s kolektivním vědomím, jejichž zpěv kdysi naplňoval celou Dlouhou Zemi, teď najednou tváří v tvář neúprosnému postupu lidstva začínají umlkat a mizet. Jošua Valienté spolu s všudypřítomnou bytostí známou jako Lobsang jako první prozkoumal tyto mnohočetné světy. A je to právě Jošua, k němuž se Dlouhá Země obrátí o pomoc. Najednou se totiž vynoří velmi reálná hrozba války...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2014 , TalpressOriginální název:
The Long War, 2013
více info...
Přidat komentář
... mít schopnost ukročit stranou a vejít do nekonečné řady,
z té první do druhé a pak do další a další,
je čistou realitou ...
... nepotřebuješ kosmickou loď, prostě dojdeš,
každý, komu se zachce světa, ho může mít ...
... někteří zamkli dveře, ve vlastní hlavě,
a někteří, se rozeběhli ...
"Jošua se do toho místa zamiloval ještě dřív, než ho spatřil, protože si řekl, že první obyvatelé, kteří nazvali svůj domov Čertvíkde, budou pravděpodobně slušní lidé se smyslem pro humor, a ukázalo se, že je to pravda."
... jen létající Twainy propojují vkročné světy, Outernet je na vzestupu, Valhalla nabývá na významu, Prvozem naopak na významu prudce klesá, ... a Lobsang? ... tak ten je všude ... zdá se ...
... je samý záložní systém, "Je rád, když může být tam, kde se něco děje" ... a právě teď se něco děje všude ...
Do jiného světa, dva miliony vkročení od Země jsem vstoupila podruhé, s velkým odstupem od prvního vkročení, ale o to víc na tento výlet natěšená. Věděla jsem, že se tam znovu podívám, nevěděla jsem kdy, ale věděla jsem, že to určitě bude, a tak jsem tu, v jiném světě ležícím uprostřed nezmapovaného nekonečna dost daleko od Země, i v měřítku počtu vkročení.
První, na koho jsem tu narazila, byl Kobold (není to tedy úplně poprvé, při úplně jiné příležitosti jsem ho potkala v knížce Radky Denemarkové Kobold). Ovšem tenhle Kobold byl z úplně jiného, téměř imozemského (tedy, jak se to vezme), těsta ... "podivně závislý na lidské hudbě v tomto případě na rockové hudbě šedesátých let", navíc se vůbec nezajímal o jméno, které mu dali lidé (taky jste poznali pero Terryho Pratchetta? ... tohle mě fakt bavilo, hledat části, které kdo ze dvou autorů psal).
... a pak jsem to ucítila, to, o čem Joshua mluvil "nepřítomnost tlaku ostatních myslí", podivný pocit, náznak bezbřehých myšlenek, shromážděných někde hodně daleko ..."slyšel je jako gongy dunící ve vzdálených horách" ...
... nikdo vlastně neví, jak tento fenomén funguje,
je totiž mnoho hádanek, které lidem mnohočetný svět klade ...
... a taky hodně problémů, s kolonizací, s tím, jak se vymanit z vlivu Prvozemě, s přehodnocením životního stylu, s přehodnocením budoucnosti, a s neodbytnými myšlenkami ... "Jak daleko tohle všechno může zajít?"
... navíc, můžete si být jistí, že dezinformace se šíří dost rychle, a tak se lidstvo na Dlouhé zemi blíží poměrně rychlým tempem do kritického bodu, není se tedy co divit, že se znovu objevila Sally a Joshua je nucený opustit svůj klid ...
Druhý vstup na Dlouhou zemi mě nezklamal, vlastně mě spíš přesvědčil o dokonalosti celé téhle koncepce, svět alternativní budoucnosti neustrnul, ale posouvá se dál a dál ... nové myšlenky, nápady, technologie, napětí a spád drží kurz, jemná ironie až skoro černý humor příjemně dochucují vzniklou směs ve vyváženou a harmonickou potravu pro duši :-), je vidět, jak si autoři s příběhem hráli, a že je to nejspíš opravdu bavilo, a tak to baví i mě ...
"Vládne tady jistý duch mírumilovnosti. Pocit, že i když se povrch věcí mění, jejich duch zůstává stejný."
"... věděl, že v nerdosféře, tam, kde se honíte za prchavými a podivnými věcmi, není ani ten nejdokonalejší intelekt k ničemu bez schopnosti hromadit náhodné informace a využívat šťastné náhody, a k tomu jste ještě museli projevit nekonečný zájem o naprosto nesouvisející události ..."
Příběh pokračuje o několik let později po výbuchu v Madisonu. Lidstvo pokračuje v osidlování Dlouhé Země a díky rozšíření technologie vzducholodí je její osidlování jednodušší, bezpečnější a rychlejší. Cesta, která pěšky trvala měsíce, najednou trvá jen několik dnů či týdnů.
Dlouhá válka trpí vadou mnoha pokračování. Hlavní myšlenka, v tomto případě tedy cestování po alternativních verzích planety Země a jejich kolonizaci, byla již dostatečně popsána v prvním díle. Nezbývá tedy, než tuto myšlenku dále rozvíjet, což je sice stále zajímavé, ale už ne tak originální.
Na Dlouhé Zemi se tedy prohlubují konflikty, zejména s ohledem na jednání s trolly, které většina lidstva považuje pouze za zvířata a podle toho se k nim tak i chová. Tedy se svou klasickou arogancí a omezeností nadřazeného druhu. Asi nebude překvapením, když čtenář zjistí (opět na začátku knihy), že trollové a elfové nejsou jedinými inteligentními druhy na Dlouhé Zemi.
Problémy pak také nastávají s osadami na Dlouhé Zemi, které se snaží vymanit z vlivu Prvozemě. Nelze si pak nevšimnout ironie a jasného pokrytectví, kdy akcím podobným historické události Bostonského pití čaje se na svém území snaží zabránit právě Spojené státy americké. Nečekejte však, že v téhle knize podle jejího názvu zažijete nějakou skutečnou otevřenou válku, bude se jednat spíše o menší rozmíšky.
Co se týče průzkumu Dlouhé Země, tak po výpravě Joshuy Velientého na Zemi s číslem 2 000 000 je zorganizována výprava na svět 20 000 000. Mezitím na Dlouhé Zemi vzniká kromě lidského konfliktu také konflikt mezidruhový.
Kniha pak končí podobným kataklyzmatem, jako byl výbuch bomby v Madisonu v první knize.
Snažím se postupně přečíst i zbylé knihy, kde Terry je jen spoluautor. Bohužel to bezmezné nadšení, které mě provázelo od 1. dílu Zeměplochy se v těchto případech nekoná. Musím přiznat, že tahle kniha je plná fantastických nápadů, které vytváří kamínky mozaiky. Bohužel chybí to hlavní, dát jim společný tvar. Tahle kniha nemá vlastně pořádný příběh. Spousta se toho nakousne, ale nedotáhne. To logicky vede k tomu, že chybí i pořádný závěr. Ono ho není ani z čeho uplést.
Nejsem úplně objektivní soudce. Od Pratchetta mám doma skoro všechno a čtu ho už od 13. Tahle série se mi líbí čím dál tím víc. Děj už není tak komorní a spíše řeší globálnější dosah Vkročení. Postav je poměrně hodně a některé měly málo prostoru, aby si je člověk zapamatoval nebo oblíbil. Ani Jošua a Lobsang nehrají prim a jejich prostor byl dosti omezen. Nových a hlavně skvělých nápadů přibývá a jsem opravdu zvědav, co se z toho vyvine.
Druhý díl se mi četl hůř než ten první. Nějak mě nechytl a k dočtení jsem se musela nutit. Třetí díl si ale přečtu. Už jen ze zvědavosti, jak asi vypadají jiné verze Marsu.
První díl se mi líbil více, protože byl dobrodružnější a ne tak drsný, ale i tento byl zajímavý. Škoda, že se už nedočkáme dalšího :(
Zatímco v prvním díle se spíš jen tak zvědavě brouzdalo po nových světech, tady se už začínají řešit důsledky, jaké z toho pro lidskou společnost plynou. Celý příběh je tím daleko ucelenější a pro mě lepší; další díl je naprostou nutností.
Kniha je o něco lepší než předchozí díl. Každopádně kolaborace Terrymu Pratchettovi úplně nejdou.
Velmi dobré pokračování a prohloubení myšlenky Dlouhé Země... nemůžu se dočkat dalšího dílu.
Nemohu si pomoct, ale toto není Pratchett! Kniha mne nebavila, nenašla jsem v ní nic, čeho bych se mohla zachytit mimo to, že hrdinové pořád přeskakovali z jednoho světa do druhého. Možná kdybych nečekala typického Pratchetta, hodnotila bych ji líp. Pro mne to bylo trápení ji číst.
moc se mi to líbilo, čte se to prakticky samo, skvělé pokračování prvního dílu, těším se na další :-)
Mě tato kniha dokonale nadchla! Moc se mi líbí svět, který pánové Pratchett a Baxter vytvořili. Ani jednu stránku jsem se nenudil a čtení jsem si vyloženě užil. A k tomu všemu opět fantastický překlad od pana Kantůrka!
Škoda, že není možné jen tak vkročit do nových světů tak, jako v knize... Už se nemůžu dočkat na Dlouhý Mars!
Jedna z nejnudnějších knih letošního roku přečtena.Sice jsem první díl nečetl,což možná bylo špatně,ale i tak.....vyhrála to NUDA!
Pro mě o trochu méně čtivá než první díl. Navíc mám radši klasické knihy od Pratchetta než tyhle spolupráce s Baxterem.
Pratchett s Baxterem nezklamali. Druhý díl série začíná deset let po událostech v Dlouhé Zemi. Autoři v něm brilantně rozvíjejí alternativní budoucnost. Objevují se nové problémy pramenící z kolonizace vkročných světů, které v sobě skrývají zajímavou paralelu s dnešním světem.
První kniha mě okouzlila už samotnou myšlenkou Dlouhé Země, která hravě utáhla celý děj. Druhý díl mě dostal poutavým vyprávěním o tom, jakou cestou se lidstvo vydalo v následujících letech. Tyto informace jsou lehce upozaděny novým dobrodružstvím Joshuy, nicméně dotváří tu správnou atmosféru kvalitního sci-fi.
Jak je Pratchettovým zvykem, sledujeme příběhy několika postav, které se navzájem mnohdy ani neznají. Na rozdíl od předchozí knížky jsou tyto linie více soustředěné na děj, takže v porovnání s popisnějším minulým dílem o akci tentokrát nebylo nouze. Co se však nezměnilo, je pořádný cliffhanger na samotném konci románu. To od pánů autorů vůbec nebylo hezké. Těžko říct, jak dlouho teď budu odolávat koupi třetího dílu :-).
Pozn. Přečteno v angličtině. Během čtení jsem si uvědomil, jak dokonalý ten český překlad prvního dílu vlastně je. Nedokázal jsem dostatečně ocenit originalitu a hravost slov jako vkročník, vkročit či Den Nazemvkročení, než jsem zjistil, že anglicky to je obyčejné Stepper, to step a Step Day.
Fascinující imaginace. Jak může někdo něco takového vymyslet? Jedná se spíš o sled obrazů než děj, ale bavilo mě to velmi. Až tady jsem se dozvěděla, že v této řadě je více knih. Takže už vím, co dál číst.