Dlouhán v okně
Edvard Valenta
První Valentova detektivka, jejíž děj se odehrává ve dvou sousedících vilách v prostředí bývalých vyšších vrstev. Autor plně ovládá pravidla zvoleného žánru a dovede před čtenářem nezbytného vraha dobře ukrýt i odhalit na samém konci v osobě nejméně předpokládané. Druhé vydání.... celý text
Přidat komentář
Komorní psychologická detektivka s jednou vraždou, vícero podezřelými a množstvím nejasných stop. Samotné vyšetřování se odvíjí především v konverzační rovině, což pro mě bylo stejnou měrou zajímavé, jako úmorně nudné. Edvard Valenta totiž není typickým spisovatelem, jenž by šel čtenáři vstřícně na ruku. Er-formu vyprávění příležitostně prokládá pracovními diktáty nadřízeného sekretářce, aniž by to však mělo jiného významu, než uměleckou parafu na výsledném obrazu. Neříkám, že mě to nezaujalo, ale nevyužitý potenciál vysloveně zklamal.
Kapitán Viktor Hurych také není právě hrdinou s atraktivními škraloupy na cti nebo nezvyklými dedukčními schopnostmi. Spíš takový medvídek koala, který nikam nepospíchá a rád si sem tam zdřímne. Dokáže však brilantním způsobem odhalovat zlo v lidských srdcích a to pouze díky přirozenému nadání vést dialog prakticky s kýmkoliv. Jenže v kombinaci s protiburžoazní agitkou a dobovou atmosférou uvolněného socialismu to zrovna žádnou strhující četbu nepřináší.
Příjemná a zajímavá detektivka (na svou dobu, ale dobře konzumovatelná i dnes): komorní příběh s pečlivě vykreslenými postavami, s promyšlenou zápletkou, klasickým motivem a pár překvapeními k tomu...Vyšetřovatel byl téměř sympatický příslušník - mj. často si dával šlofíčka.
Musím dát za pravdu, předchozímu komentáři, že je to pěkná starší detektivka. Pěkná žena dokáže leccos, jak píše autor a táké doporučuji dalším čtenářům.
Poctivá starší česká detektivka, promyšlená zápletka, sevřený příběh... početla jsem si a doporučuju!
Autorovy další knížky
1956 | Jdi za zeleným světlem |
1971 | Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě |
1967 | Ledové povídky Eskymo Welzla |
1936 | Po stopách polárních pokladů |
1969 | Druhé housle |
Rozhodně mě zaujal styl, jak je to napsané. Je to dobré a svěží. Příběh samotný až tak nezaujal, ale jako rámec fungoval dobře.