Dlouhé svítání na Enně

28.12.2021

V Guljakovského Dlouhém svítání na Enně se znovu setkáváme s inspektorem Rotanovem, kterého jsme mohli poznat už v Smrtící mlze. Nejedná se však o pokračování v pravém slova smyslu, neboť se zde setkáváme s odkazy na události, které se odehrály v mezidobí a které bohužel nejsou českému čtenáři známy. Rotanov nicméně neztratil nic ze svého sex appealu ani ze své pověsti muže činu, na druhou stranu povyrostl do téměř nepřirozené (a otravné) dokonalosti. Enna je centrem podivných jevů a kdo jiný by se o ně měl postarat, když ne náš nezdolný hrdina. Rotanova proklamační uvědomělost vlastní nezdolnosti je natolik za hranou, že vedlejší postavy působí mnohem přirozenějším a věrohodnějším dojmem. Ke konci se už nejde nesmát, kdykoli hrdinný inspektor otevře ústa, aby nám sdělil nějakou vesmírnou moudrost. Děj jinak odsýpá docela svižně, a pokud neuvíznete na časoprostorových paradoxech, projedete stránkami jako nůž máslem. Spousta věcí zůstane nedořešena, některé detaily nejsou dokonce ani vysvětleny (možná pro dobro věci), ale příběh jako takový je přesto zdárně uzavřen.