Dmitrij Donský
Sergej Petrovič Borodin
Historický román o boji ruského lidu proti tatarskému jhu na sklonku 14. stol. Hlavní událostí vylíčenou v románě je bitva na Kulikovském poli (1380), v níž Rusové zvítězili nad tatarskou Zlatou Hordou, neboť nebojovala již roztříštěná vojska jednotlivých knížetství, ale mohutné vojsko sjednocené Rusi, jejímž centrem se stala Moskva. Dmitrij Donskij je v souhlase s historickou skutečností vylíčen nejen jako pokrokový sjednotitel a "zakladatel" Rusi, ale i jako krutý a despotický feudál. V postavách Donského a jeho protivníka Olega Rjazaňského, v líčení zániku Rjazaně, vypálené Tatary, a růstu Moskvy jsou zobrazeny dvě proti sobě bojující tendence: staré, feudální a vysílené Rusi a nové, pokrokové, spějící k vytvoření jednotné a nezávislé ruské říše. Román vznikl v předvečer Velké vlastenec. války (1941), kdy připomínání slavných období rus. dějin a významné úlohy rus. lidu jako strážce Evropy před nepřátelskými vpády bylo zvláště aktuální. V r. 1942 byl odměněn Stalinovou cenou. (S použ. studie S.M. Petrova: Sovět. historic. román.)... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1953 , VyšehradOriginální název:
Dmitrij Donskoj
více info...
Přidat komentář
veľkolepé rozprávanie o jednej z najväčších postáv ruskej histórie Dmitrijovi Donskom. Kvôli čoraz väčšiemu tatárskemu vplyvu na ruské kniežatstvá sa Dmitrij snažil vytvoriť velku a jednotnu ríšu. Príbeh končí nádherným opisom bitky na Kulikovom poli.
kniha bola napísaná počas velkej vlasteneckej vojny ako odkaz na dmitrija, ktorý položil základy ruskej ríše a zjednotil kniežatstvá. Mala slúžiť ako vzor pre bojujuce sovietske obyvateľstvo a jeho zomknutie.
Autorovy další knížky
1953 | Dmitrij Donský |
1966 | Chromý Timur |
1974 | Bleskurýchly Bájazíd |
1967 | Vatry na pochode |
Historický román pokrývá jen úzké období vlády Dmitrije Donského, zhruba od bitvy na řece Voži v roce 1378 až po bitvu na Kulikově poli v roce 1380. Příběh je poplatný době a zemi svého vzniku. Hlavní hrdina, zběhlý mnich Cyril, je jakýmsi prototypem budoucího revolucionáře. Tataři jsou krutí ničemové, gosudar Dmitrij je jasný sokol, bojaři utlačují mužiky a prostí Rusové jsou junáci. Posly chána Mamaje bez výčitek svědomí pošlou na onen svět, taková už je ruská duše.
"Tutčev nařídil strážím, aby spoutali posly. Čtyřem ze spoutaných usekli hlavy. Pátého rozvázali, a zdvořile ho držíce za ruce, zmrskali důtkami."