Dnešek není naposled
Elan Mastai
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/399902/bmid_dnesek-neni-naposled-A9B-399902.jpeg
4
158
158
U téhle románové cesty časem se budete rozhodně bavit… tak jako při čtení Marťana! Víte, jak si lidé před padesáti lety představovali život v roce 2016? V tom, ve kterém žije Tom Barren, se jejich sny dokonale splnily. Lidstvo si užívá blahobytu, létajících aut, pohyblivých chodníků, základen na Měsíci… Jen Tom Barren si v tomhle ráji nějak nedokáže najít místo, a to ještě před tím, než jedno jeho unáhlené rozhodnutí zásadně změní strukturu vesmíru… a stroj času ho odsoudí k existenci v našem roce 2016, ve světě, který my pokládáme za jediný skutečný. A Tom zase za neskutečně zaostalý. Jenže to vypadá, že se mu zrovna tady nakonec možná zalíbí. Mohl by zkusit všechno vrátit zpět, ale opravdu to chce? Román Dnešek není naposled je o verzích nás samotných, kterých se zbavujeme, abychom je po čase znovu přijali za své. Je to příběh o přátelství a rodině, nečekaných putováních a alternativních cestách, o lásce ve spoustách jejích podob. Debut plný humoru, odvahy a naděje naznačuje příchod skutečně talentovaného autora.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2018
,
Knižní klub
Originální název:
All Our Wrong Todays, 2016
více info...
Přidat komentář
Příběh z alternativního vesmíru! No, zda se kdy bude časem cestovat, zřejmě z toho nebude úplně turistická záležitost. Čas je bláznivý. A kdyby se časem cestovat dalo,... pak je toto počínání vskutku neprohlédnutelně skryto. Proč jinak by ti z budoucnosti, nás zatím nenavštívili?
Jakože WAU!!! Mám vymytej mozek. Prvních 100 stran je hrozně technických a špatně se mi četlo, ale je to důležité pro další děj. Pak se to rozjelo a frčelo to až do konce. Cestování časem miluju, ale vždycky z něj mám zamotanou hlavu. Při čtení téhle knížky jsem měla slušnou motanici. Kniha je psaná poutavě, srozumitelně(v rámci možností), vtipně a děj je skvělej. Myšlenka parádní. Hlavního hrdinu jsem si zamilovala, i když to byl zezačátku docela lůzr :-). Při čtení poslední kapitoly jsem i slzy uronila(trocha životní filozofie). Myslím, že k tomuto příběhu se ráda vrátím. Takže WAU!!
Autor se asi tak moc snažil napsat originální sci-fi, až z toho vznikla tahle kniha. Na můj vkus je to příliš přeplácané a příliš fantastické. Tak moc, až mi to místy připadalo střídavě směšné a otravné.
Kniha byla pro mne zklamanim. Nelibilo se mi, ze po precteni 100 stranek to autor shrnul do 3 stran. Proc? A konec jsem taky uplne nepobrala. Na mne to bylo moc komplikovany.
Malokedy sa mi stava, ze by som docitala knihu, ktora sa mi pacila tak malo ako tato. Ale docitala som ju, lebo ten namet by bol super - preto ta hviezdicka - a stale som nejak dufala, ze sa tam objavi konecne poriadny pribeh. Bohuzial nestalo sa tak. Tretinu textu tvorila vedecka hantyrka, ktorej som nie vzdy rozumela. Dalsiu tretinu tvoril text, ktory sa zaoberal myslienkovymi pochodmi hrdinu. Tom/John bol neprijemny, uplakany, neustále sa stazujuci, zbytocny uboziak bez akejkolvek charizmy, ktore ho som mala chut nakopat do zadku a vyhodit von oknom. Jeho nareky prehlusili a pre mna zabili akykolvek vyskyt pribehu.
Musim tiez podotkut, ze mi prekazalo autorovo opakovanie niektorych faktov, udalosti a informacii. Ta kniha mohla byt o polovicu menšia a ja som mohla zacat citat dalsiu skor.
Váhala jsem, jestli vůbec napsat komentář. Příběhy o cestování v čase mám moc ráda, ale tenhle se natahoval jako guma a nutilo mě to sem tam přeskočit odstavec, který byl příliš zdlouhavý. A to byla asi chyba, protože pak jsem se v těch dimenzích už skoro nevyznala a změny povah mi šly na nervy. Jak mám SF v oblibě, tohle nebylo moje kafe.
Za mě úžasné. Některé části jsou zdlouhavé, ale přesto jsem se do toho ponořila a kniha se mi odměnila a zůstává se mnou ještě chvíli po přečtení (zatímco např. z Temné hmoty jsem byla spíš zaražená). Hodně asi dělá hlavní postava, je to takové věrohodně správné pako a nebojí se to přiznat. Být tu prostor pro víc hvězdiček, nějaká by se ještě vešla :)
Tato kniha se mi líbila i nelíbila. Určitě měla zajímavý námět - cestování časem je fajn, ale představoval jsem si asi jiné zpracování.
Autor používá zbytečně někdy složitá souvětí. Někdy jsem se i ztrácel v jednotlivých postavách a jednotlivých realitách. Zdálo se mi to moc překombinované. Myslím si, že kapitolu vulgarismů si mohl odpustit. Byl jsem rád, že jsem knihu vůbec dočetl do konce.
Líbilo se mi, že autor shrnul některé kapitoly do uceleného celku a v knize nalezneme i řadu myšlenek. Líbila se mi třeba myšlenka, že člověk by si měl vypsat souhrn věcí, které udělá během dne, a pak den celkově zhodnotit. Je to daleko přínosnější než se řídit nějakými pravidly, které vytvořil někdo jiný, ačkoliv jsou správná.
Celkově dávám knize 50 %.
Dnešek není naposled je opravdu ojedinělé dílo, které udělá radost všem milovníkům sci-fi, zvlášť cestování časem či alternativní roviny budoucnosti. Knížka má i zvláštní styl psaní, kdy je to z pohledu hlavního hrdiny, který ho vypráví.
Kniha je vážně nápaditá a dynamická. Ale některé kapitoly byly nezáživné a já jsem si říkala, jaký mají smysl. Měla jsem co dělat i obsáhlými pasážemi, kde si hlavní hrdinové vylévali city v sáhodlouhých souvětích. Stejně tak mi dělaly menší problém i pasáže o fungování cesty časem, co je to časová kotva nebo tah, ale bylo docela srozumitelně popsané, takže jsem nebyla za vědeckého negramota :-D
Ale musí se nechat, že v knize jsou i zamyšlení hodné citáty, nad kterými jsem se pozastavila a vstřebávala jsem jejich krásnou pointu.
Knížka se nečte nejjednodušeji, ale když s ní budete mít trpělivost, dokážete ji ocenit :-)
Ráda se podívám na kterýkoli film, jehož scénář Mastai napsal nebo napíše. Vím, že bude nabitý akcí, prefabrikáty ideí, efektní a dechberoucí. Problém je, že u knihy Dnešek není naposled je znát, že autorovi to nekonečné variování možností času, prostoru, postav a jejich vztahů dělalo radost - ale pro mě bylo to řetězení změn tak zběsilé a to, co skrze ně bylo sděleno, tak elementární, že jsem se počínaje sto padesátou stránkou do konce vlastně nudila. Inu, není každý den posvícení...
Autor se snaží kráčet ve stopách Andyho Weira a nabídnout vtipný sci-fi román. Mně se to docela líbilo, i když jsem se v tom pak trochu ztrácela. Téma cestování v čase je hodně tvárné.
"Z každého stromu je vidět jenom polovina. Kořenů v půdě je stejně jako větví vypínajících se k obloze, celá druhá polovina se nachází pod zemí. Lidi jsou taky takoví."
Tom Barren nás přivádí do světa plného moderních technologií a vychytávek, o kterých se nám v tomto světě může jen zdát. Sci-fi s velmi ojedinělým námětem a to takovým, že se bude částečně odehrávat v "naší" době má něco do sebe a autor děj začal velmi poutavě. Tom má jako každý jiný člověk spoustu silných i slabých stránek a je si toho sám moc dobře vědom, což ho ještě více "zlidšťuje" a připadáte si, jako kdybyste hlavního hrdinu mohli každou chvíli potkat na ulici a ani byste si ho nevšimli. Tom se navíc nemusí starat jen o problémy se svým vlastním charakterem, ale i s Johnovým a později Victorovým a to také není zrovna snadné.
Všechny postavy v této knize jsou povahově velmi rozmanité a na žádnou z nich nemůžete pohlížet jen v jednom světle. Vždyť i geniální vynálezce Lionel Goettreider nebyl jen chytrý a uznávaný, ale také se narazilo na jeho další vlastnosti jako třeba narcismus, arogance a egocentrismus. Nebo třeba Penelopa - byla sice úžasnou astronautkou/chrononautkou, její negativní vlastnosti každopádně také nebyly ušetřeny.
Abych se dostala k samotné vědecké podstatě knihy, tak musím uznat, že jsem vážně ještě nikdy nenarazila na knihu, kde by se řešilo mitotické dělení, Vennovy diagramy anebo Freudovo rozdělení na Id, Ego a Super ego. Tom cestování časem podrobně vysvětlil a nebyl problém se ve všech termínech jako třeba časová smyčka, časová kotva nebo časový tah orientovat. Autor uměl všechna tato témata zajímavě podat, takže mi ani nepřipadalo, že bych četla něco vědeckého nebo jinak technického. Opak byl ale pravdou.
V knize se, nicméně, objevuje i spoustu dalších témat od přátelství a rodiny přes ztrátu blízkého člověka a lásky až po otázky ohledně kariérního růstu, takže si každý čtenář může najít to, co je mu blízké. Samozřejmě postupem děje přibývaly i další otázky týkající se problematiky cestování časem a technického pokroku světa. V konečném verdiktu si proto myslím, že je tato kniha vážně skvělou prvotinou začínajícího autora.
"Svrhnout vládu dokáže každý. Obtížné je potom vládnout."
Z knihy na mě vykoukly pasáže, které byly úchvatné či mimořádné, ale častěji jsem se setkával s pasážemi, které byly zmatené či zoufale nudné. Knihu jsem dočetl jen proto, že jsem hrozně moc přál hlavnímu hrdinovi šťastný konec.
Knihu jsem celkem zhltla, ale nepochopila jsem konec....
P.S.: Ráda si ten konec nechám vysvětlit.
Rozhodoval jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale nakonec se přikláním k té třetí. Nápad je skvělý, ihned přitáhl mojí pozornost, ale provedení se mi příliš nezamlouvá. Hlavně tedy prvních sto stránek, které mi připadají trochu zbytečné, příběh nerozvíjí, nakonec jej i autor sám popře a stačí shrnout do dvou stránek. Jinak se mi vývoj děje velice líbil, autor umí psát, ale připadá mi, že se trochu mihl v žánru. Některé myšlenky jsou skvělé a donutí člověka přemýšlet. Nebudu říkat, že to je ta nejlepší sci-fi kniha, kterou jsem kdy přečetl, ale určitě ta nejzajímavější.
Vzrušující příběh a příběh plný humoru, tak přesně toto v knize nenajdete. Po přečtení něco přes 100 stran zjistíte, že autor celou tuto část shrnul do stránky a půl v další kapitole, úžasná facka do tváře, zvláště když si uvědomíte, že předchozí kapitoly nebyly nijak podstatné a ani svět nějak nerozvíjely. Námět byl zajímavý, ale styl psaní byl pro mě spíše ubíjející a tak jsem se s dočtením knihy trápil asi 3 týdny, a raději vždy sáhl po jiné knize. Několik myšlenek je v knize zajímavých a stojí za zamyšlení, ale humor a vzrušující příběh jsem zde bohužel nenalezl. Možná mě z knihy odradila první třetina, ale po dočtení jsem rád, že to mám za sebou…
Nejdříve jsem se nemohla začíst... Pak se začínaly odkrývat různé vrstvy té knihy... Pak to začalo mít spád... Nakonec je to kniha, ze které jsem nadšená, kde je spousta věcí k zamyšlení, spousta informací a spousta zajímavých příběhů...
Mám ráda, když mě kniha překvapuje. A v tomto případě se překvapení opravdu konalo nejednou, vždy nové a nové. A také mám ráda, když mě autor donutí, abych si do knížky dávala záložky, protože se k některým místům chci vracet. Ocenila jsem vtip, paradoxy i to, že postavy jsou komplikované, nejednoznačné - pohledy na ně se postupně proměňují. Přes všechen humor to není žádná povrchní hříčka. - "Namlouvali jsme si, že svět je tady proto, abychom ho ovládli, takže čím lepší technika, tím lepší kontrola a tím lepší náš svět bude. Skutečnost, že s každým novým skokem v technice se náš svět stává nepříjemnějším a chaotičtějším, je hluboce matoucí. Lepší věci, které vyrábíme, ho zhoršují. Víra, že svět je tady proto, aby ho lidé ovládali, je filosofickým základem naší civilizace, ale je to mylná víra. Optimismus je pohřební hranice, na které se upalujeme." (s. 272)
Poté co se člověk prokouše 100 stranami (které ale v knize mají své místo, protože vysvětlují reálie), se rozjede docela zajímavý děj. Nejvíc jsem knihu chtěla odložit (SPOILER), když byli Tom s Penny u rodičů na večeři a tam se bavili o všech pocitech (to mi přišlo přitažené za vlasy a nereálné). Oceňuji způsob pojetí cestování časem (ale v Temné hmotě se mi asi líbil víc).