Dnešek není naposled
Elan Mastai
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/399902/bmid_dnesek-neni-naposled-A9B-399902.jpeg
4
160
160
U téhle románové cesty časem se budete rozhodně bavit… tak jako při čtení Marťana! Víte, jak si lidé před padesáti lety představovali život v roce 2016? V tom, ve kterém žije Tom Barren, se jejich sny dokonale splnily. Lidstvo si užívá blahobytu, létajících aut, pohyblivých chodníků, základen na Měsíci… Jen Tom Barren si v tomhle ráji nějak nedokáže najít místo, a to ještě před tím, než jedno jeho unáhlené rozhodnutí zásadně změní strukturu vesmíru… a stroj času ho odsoudí k existenci v našem roce 2016, ve světě, který my pokládáme za jediný skutečný. A Tom zase za neskutečně zaostalý. Jenže to vypadá, že se mu zrovna tady nakonec možná zalíbí. Mohl by zkusit všechno vrátit zpět, ale opravdu to chce? Román Dnešek není naposled je o verzích nás samotných, kterých se zbavujeme, abychom je po čase znovu přijali za své. Je to příběh o přátelství a rodině, nečekaných putováních a alternativních cestách, o lásce ve spoustách jejích podob. Debut plný humoru, odvahy a naděje naznačuje příchod skutečně talentovaného autora.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2018
,
Knižní klub
Originální název:
All Our Wrong Todays, 2016
více info...
Přidat komentář
I díky krátkým kapitolám to bylo čitatelné a celkem zajímavé.
Hlavní hrdina nebyl moc komplikovaná osobnost ale dokázal svůj život i život ostatních pěkně zkomplikovat.
A co teprv až se ocitne v minulosti s neochvějní tužbou vrátit se zpět o pár kroků vpřed.
Byl to takovej ten průměr kde se děj dal předvídat ale nepokazilo se tým moc.
Pokud při čtení tohoto blábolu čekáte na nějakou originální myšlenku, tak budete zklamáni, autor pouze vykrádal, kde se dalo: HGWells, Karel Čapek, Vonneguth, Bradbury,...
Kniha je natolik blbá, že to ani není směšné. (možná něco málo přidal i překladatel...). Pokud se ji budete snažit číst, tak doporučuji tzv. "půlenou metodu". Čtěte buď jen sudé, nebo jen liché stránky. Ušetříte docela dost času a o nic nepřijdete.
Jedna hvězdička za postavu Penny.
Málokdy se mi stává, aby mně v půlce knihy nenapadala vůbec žádná možnost, jak to bude pokračovat . Tady tomu tak bylo, takže hodnotím kladně, konec poněkud zamotaný, ale to u knih o cestování časem je asi vždycky.
Ačkoli nejsem přílišný fanoušek žánru sci-fi, tuto knížku jsem si půjčila v knihovně na doporučení a moc mě bavila. Nejvíce se mi líbily zajímavě propojené alternativní reality a s nimi spojené změny osobnosti hlavního hrdiny, které se zpětně protínají a dávají překvapivě jiný význam již dříve zmíněným událostem. Pobavila mne kapitola 56, zrovna když jsem ji četla, tak mi nějaká paní v autobuse koukala do knihy přes rameno a nestačila se divit :-) Doporučuji všem a přeji příjemné počtení!
Za mě byla tahle knížka příjemným překvapením. O cestování časem jsem toho už četl hodně, přesto tenhle román byl něčím zase originální a jiný, nápaditý, promyšlený... Prostě ani chvilku jsem se nenudil. Mohly za to podle mě i ty kratší kapitoly, dávaly už tak napínavému ději spád... Nebyla to ale jenom čistě technická sci-fi, bylo v tom i něco psychologického, k zamyšlení se. Na to, že jde o debut autora, tak za mě opravdu maximální spokojenost, nemám co vytknout, a těším se, co napíše dalšího! :-)
na přebalu mimo jiné: s nádechem sci-fi, ale zároveň půvabná komedie o rodině a přátelství-new york post....no že hlavní hrdina je občas sebeironickej ještě negarantuje komedii.naopak chvilkama je to docela slušná depka.ale jinak parádní příběh, já to zhlt za dva dny a myslím že rozvláčnější pasáže měly svý opodstatnění.finále mi přišlo maličko na křeč,jak tu píšou i jiní.celkově ale fajn věc.
V ději pro mě bylo těžké se chvílemi nějak vyznat, zbytečně zdlouhavé, asi nejsem na tyhle scifi knihy ten pravý čtenář..
Já nevím...
Ze začátku naprosto skvělé, nemohla jsem se odtrhnout (nejspíš za to mohly ty krátké kapitoly, když končily tak napínavě). Ale pak...
Konec byl na mě moc uspěchaný a rychlý. A občas jsem se strácela v časových rovinách, jak už se to občas stává, když čtete knížku o cestování časem.
Ale zase musím vyzvednout autorův humor a bezprostřednost. Bylo to nápadité a docela mě to i bavilo. Takže - ano, dobrý, ale není to úplně můj styl.
Tak to je kniha podle mého gusta. Přesně tento druh humoru mám ráda, k tomu sci-fi - cestování časem, záměny realit, moc mě to bavilo.
Na prvotinu dosť dobré. Cestovanie v čase sa proste ani zvládnuť nedá v rámci literatúry ale toto bolo zábavné. Rozhodne odporúčam.
Velké překvapení. Že je to o cestování časem člověk věděl s popisu. Je to ale taky o životě, lásce a napsané svěžím pohledem "obyčejného" chlapíka. Za mne mohu jedině doporučit.
Dnešek není naposled ve mě vyvolává trochu rozporuplné pocity. Prvních 100 stran jsem se nemohla začíst a vydržela jsem hlavně díky kraťoučkým kapitolám, pak ale konečně došlo na samotné cestování a já se nemohla odtrhnou. Konec mi zase přišel lehce překombinovaný ale aspoň mě to bavilo. Udržet si přehled o tom co, kde a jak, bylo někdy dost náročné, dokonalejší verze našeho světa byla zajímavá, ale zároveň mi na ní připadalo něco strašně smutného a osamělého.
Takže jo, zajímavé to je, ani špatné to v celku není a možná si to časem přečtu znovu, ale zároveň to není něco z čeho bych si sedla na zadek. Myslím si, že by knihu víc ocenili fanoušci Návratu do budoucnosti a podobného scifi.
IG: zrzi_cte
Mě se kniha líbila. Měla krátké kapitoly, které mě hned vtáhly do děje, technický popis i romantickou zápletku. Není to jen příběh o cestování časem, autor (který mi sedl způsobem vyprávění) popisuje vlastně většinu svého života.
Jednu hvězdičku ubírám za to, že konec byl takový zmatený a uspěchaný, ale to mi nesebralo pěkný prožitek z poslední myšlenky/věty knihy.
Dnes jsem místo čtení šla raději luxovat...
To je dobrá zpráva pro domácnost, ale špatná pro tuto knihu, kterou už mám rozečtenou pomalu čtrnáct dní.
-----
Takže, KONEČNĚ DOČTENO, ale ... Bože, co tohle bylo za slátaninu?
Ale moje domácnost je jako ze škatulky, takže pokud chcete uklízet a nemůžete se donutit, tohle je kniha pro vás :)
Jak se cestuje časem jsem viděl v pár filmech. Těšil jsem se na další zpracování. Nebylo to nejhorší. Začátek byl zajímavý, ale závěr byl takový zmatený a zakončený jako v pohádce. Ale rád jsem se seznámil s Tomem, Johnem i Victorem...
„Optimismus je pohřební hranice, na které se upalujeme.“
Navštivme utopii, kde objev neomezené a laciné energie umožnil ohromný technologický rozvoj. I v tomto dokonalém světě ovšem žijí obyčejní lidé a ne každý z nich má nutkání udělat se svým životem něco kloudného. Proč taky, když i bez práce je možné existovat v dostatku? Přesně takový je Tom Barren, svým okolím považovaný za beznadějného lempla. Věřím, že si tenhle lehkomyslný flákač se zálibou v nezávazném sexu své příznivce najde, já k nim ovšem nepatřím. Člověk může šlápnout do hovna, neměl by v něm však tancovat. Pokud je někdo vnímán jako budižkničemu, měl by se raději snažit dokázat opak, nikoliv se s tou nálepkou smířit a každou chvíli poukazovat: „Koukněte, jaký jsem mamlas, to je legrace!“ Nicméně i nezodpovědný bimbas se díky konexím může dostat k projektu cestování časem a stát se generátorem globálních změn.
Nečekejte čistě dobrodružnou sci-fi, tohle je spíše román o vztazích a následcích. Autor ukazuje různé podoby lásky, pitvá rodinnou dynamiku, moralizuje o civilizaci, jak ji známe a co by bylo, kdyby... Nečte se to vůbec špatně, každý den jsem prolítla zhruba stovku stran, teprve v závěru bylo čím dál obtížnější prokousat se až k poděkování. Nějak se pan spisovatel do těch svých alternativních realit a osobností nešikovně zamotal. Finále alibisticky zlehčuje slovy hlavní postavy: „Podívejte, nikdy před tím jsem knihu nepsal a omlouvám se, jestli se mi to nepovedlo, hlavně tady na konci.“ Ono se těch problémů bohužel nakumulovalo víc, než jen bramboračkový finiš. Jako příklad uvedu popáleniny významné osoby: nejprve se dozvíme, že byla při nehodě (v 60. letech minulého století) špička nosu sežehnuta až na chrupavku, ruce popálené do masa, ovšem o dva dny později dotyčný opouští nemocnici, na nose puchýř, zvládá manipulovat s těžkým strojem, sbalit ho a přepravit? Pochybuji... Netřeba ověřovat přímo na popáleninovém centru, stačí si vygooglit, jak vypadají a jak dlouho se hojí hluboké popáleniny 2. stupně. Pokud zapůsobil nevěrohodně v takových detailech, proč bych měla brát vážně libovolnou z informací, kterými mě autor zasypal?
Kdyby za Elanem Mastaiem stál v průběhu psaní přísný editor a zatahal ho za ucho, kdykoliv nezkušený spisovatel příliš moralizuje, opakuje se a začíná nudit, skončil by Mastai se slechy velikosti slona afrického a ve výsledku nadupanou novelou (jak zmínil už trudoš). Na prvotinu to i v téhle rozplizlé podobě ušlo, nechybí pár dobrých nápadů a postřehů, akorát jako celek „Dnešek není naposled“ úplně nedrží pohromadě.
Námět zněl perfektně, i když jsem si tak úplně nedokázal představit, o čem že to Elan Mastai vlastně hodlá vyprávět. Což se bohužel nakonec ukázalo jako největší kámen úrazu. Přestože mě okouzlila úvodní teze, jak je cestování v čase nemožné kvůli neustálému pohybu planety Země v kontextu celého kosmu (takže terminátorova cesta z roku 2029 do roku 1984 by kromě blízkého setkání s vakuem poskytla Sáře Connorové náskok asi 972 miliard kilometrů), nějak to vyprávění rychle ztrácelo na atraktivnosti. Autor sice využívá k povzbuzení čtenáře krátké kapitoly, jenže kromě neustálého opakování, jaký je hrdina beznadějný smolař a jak moc je zamilovaný do Penelopy Weschlerové, neposune děj nikam výrazně dál. Když pak konečně přijde ústřední zvrat a vy si říkáte „tak a teď to přijde“ ani v tenhle moment se kupodivu nezačne dít nic zajímavého, jen započne další kolo sebeshazování, které završí až veskrze optimistické finále. Být to padesáti až sto stránková novelka, určitě bych byl spokojenější.
Jestli začnete číst tuto knihu vydržte! Stojí to za to. Prvních pár kapitolek se mi líbilo pak to bylo příliš technicky ukecaný ale s první cestou časem se příběh rozjel a zcela mě pohltil. Úplně mě dostala kapitola 56 , jak z Montypajtnů nebo Stopaře.Závěrečné vymotávání se z časových smyček jsem sice moc nechápala, ale skončilo to přesně tak jak jsem chtěla. Porovnávám s podobnou knihou Dveře do léta, kterou jsem četla letos a vycházejí z mého hodnocení stejně.
Vydržela jsem 130 stran, ale víc ne. Párkrát jsem se během čtení usmála, ale nic mi to nedalo. To není můj šálek kávy.