Dny a noci

Válečnou epopej, tak jak je popsaná v anotaci knihy si představuji jinak. Jedná se o kratší román přibližující vyprávění o praporu kapitána Saburova, který je jedním z mnoha tisíc, kteří bránili Stalingrad na podzim 1942.

Sledujeme několik týdnů ze života Saburova a jeho spolubojovníků. Běžné vojenské starosti. Saburovo zamilování do mladé zdravotnice Ani, které je 18 let a má pocit, že Saburov ve svých 29 letech už je dospělý, starý a vše prožil.

Ukrajinci, Rusové a dokonce i Tatar z Irkutska, to jsou běžní sovětští vojáci v zákopech u Stalingradu. Čte se to dobře. Dostala mě část, kdy velitel divize Ukrajinec Porocenko, předpovídá vítězství ve válce. Ale temně varuje, že za 30, 50 let nebo později se válka vrátí, znovu se bude bojovat. Simonova zcela určitě nenapadlo, že přijde válka, kdy Rusové a Ukrajinci budou bojovat proti sobě.

Knížka byla napsána v roce 1944 a je až překvapující, jak se Simonov dokázal vyhnout obdivu vůči Stalinovi a šílené komunistické propagandě. Dnes to neumíme pořádně ocenit, ale myslím si, že to musela být odvaha, vynechat ta politická hesla ve 40. Letech, odvaha ukázat, že Stalingrad se dokázal ubránit bez geniálního Stalina.

Rozhodně doporučuji k přečtení.