Dny opuštění
Elena Ferrante
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406743/bmid_dny-opusteni-vED-406743.jpg
3
318
318
Ve druhém románu Eleny Ferrante, stejně jako ve všech pozdějších, je hlavní hrdinkou žena stržená vírem svých emocí a dávných vzpomínek. Olgu, spisovatelku žijící v Turíně, která se vzdala své kariéry ve prospěch rodiny, opustí zdánlivě bezdůvodně manžel a nechá ji topit se v pochybách a klamných nadějích na jeho návrat. Olga se nejprve snaží žít jako doposud a zůstat za všech okolností klidná, ale do mysli se jí neustále vkrádá vzpomínka z jejího dětství v Neapoli na ženu opuštěnou mužem, které ona sama přezdívá Chudinka. Té se za žádnou cenu nechce podobat, ale jak se odkrývají důvody manželova odchodu, propadá se stále víc do beznaděje, deprese a neschopnosti postarat se o svou rodinu. Elena Ferrante dokázala pád své hrdinky na dno vylíčit s naléhavou intenzitou a detailně popsala hluboké výkyvy mezi zdánlivým vnitřním klidem a hysterií, které doprovázely Olžin přerod závislé ženy v samostatnou bytost. Kniha byla zfilmovaná italským režisérem Robertem Faenzou. Jednu z hlavních rolí si zde zahrál i známý a úspěšný hudebník Goran Bregovic.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
Prostor
Originální název:
I giorni dell'abbandono, 2002
více info...
Přidat komentář
Velmi zajímavá kniha. Od autorky je velmi známá kniha Geniální přítelkyně (i seriál), a tak jsem očekávala něco v podobném stylu. Příběh je o ženě ve středním věku, kterou opustil muž kvůli mladší. Ona je žena v domácnosti, které se tím úplně rozpadne svět. Bravurně je popsán krach její stability a nástup lability. Skoro nezvládá starat se o děti a úplně ji zničí smrt psa, ale jen díky tomu se dokáže sebrat. Dokonce se odprostí od potřeby vše řídit sama a být znechucena muži a začne žít. Připadá mi to velmi naturalistický.
Hlavní hrdinka byla příšerná. Celou dobu jsem z ní byla zhnusená. Navíc mi bylo hrozně líto dětí. Autorka vykreslila pocity rozvedené ženy bravurně, ale kniha mi bohužel vůbec nesedla.
Dala jsem na doporuceni kamaradky. V knihovne nebyla volna Genialni pritelkyne, zkusila jsem tedy jiny titul. Prvni pulku jsem zvazovala,zda cist dal, pak me kniha chytla, ke konci uz se hlavni postava utapela ve stalem zkoumani a popisu svych pocitu.. Za me takovy slabsi prumer.
"Nic o lidech nevíme, dokonce ani o těch, se kterými tolik let sdílíme jeden život."
Velice hutná a emočně těžká kniha. Celkem mě zklamal závěr, který mi dojem z knihy mírně pokazil.
Kniha mi nesedla, autorka sice psala čtivým tempem, ale obsah mě neoslovil, celá kniha popisuje zvrácené pocity a prožívání zhrzené opuštěné manželky, jež mi bylo krajně nesympatické a nepříjemné, místy vulgární a odporné. Bohužel má první autorky kniha, ale snad ji dám ještě šanci.
Nejlepší na této knize je střední hutná část, kdy vrcholí zběsilá hrdinčina hysterie a neschopnost vyrovnat se s manželovou zradou. Tato fáze mne zcela pohltila, ačkoli bylo těžké chápat její impulzivní až excentrické jednání. Závěrečná katarze určitě čtenáře uspokojí, na můj vkus však obsahuje přece jenom jistou dávku zjednodušených klišé.
muži nepochopí, co se prožene opuštěné ženě hlavou, jak hledá příčinu a důvod, proč byla opuštěna, jak se hroutí a dělá nesmyslné věci, jak dlouho a těžko se hrabe nahoru. Žena nechápe, jak snadno muž opouští, jak vše hodí za hlavu a už se minulostí nechce zabývat. Ale zanechá to stopu na muži i ženě.
Neobyčejně hloupá kniha o neobyčejně tupý ženský. Ani se nedivím, že od ní ten Mario utek... Když si otrávila psa a nebyla schopná odemknout dveře, tak jsem to zahodil. Ani nechci vědět jak to dopadlo... Začal jsem to číst z nudy, ale radši jsem se měl dloubat v nose....
Byla to moje první zkušenost s touto autorkou. Velmi čtivé, i když lehce kontroverzní. S hlavní postavou jsem někdy souhlasila, někdy jí pro její chování nesnášela, celý její příběh jsem přečetla během pár hodin. Určitě mám v plánu si přečíst další knihy.
Syrové a drsné.Opuštěná,která se snad našla.Mněla jsem husí kůži při čtení a lítost z toho,kam až může zajít láska.
"Kradla jsem čas sobě, abych ho dávala jemu" ... dá se láska definovat lépe?
Dny poté, co nás někdo opustí jsou vždycky náročné, ale nakonec je každý překoná, musí, proto poučením knihy je, napoddat se tomu, o co druhý o nás stojí méně, o to mi si musime jeho pozornost vynahradit a ne se ztratit nejen z jeho života, ale také ze svého.
Klasická ukázka toho, že muž žije po celou dobu život zodpovědný jen sám k sobě. Jeho rozhodnutí nejsou lehká, ale když je udělá, udělá je bez ohledu na cokoliv, když odejde, tak odejde, vezme si pár knih a jde, ženu, děti, i minulost nechá, musí nechat jejich osudu. Ke konci zamyšlení, jak moc nás ty společné roky ovlivnily, jak moc jsme stejní a nakonec, že vyrovnat se s rozhodnutím někoho jiného může být ve finále osvobozující, narozdil od následků vlastního rozhodnutí.
Ferrante je úchvatná autorka, o čemž jsem se přesvědčila už v její sérii Geniální přítelkyně. Tady své mistrné vypravěčství opět předvede, nicméně strhávám jednu hvězdičku za to "něco" co tomu chybělo a co měla třeba ona zmiňovaná série. Taky mi ten přerod hlavní hrdinky přišel ukvapený, rychle odbytý. Dalo se z toho vytěžit víc. Přesto náhled do pocitů opuštěné ženy mi přišel vskutku autentický.
SPOILER
Z knížky mám dost rozporuplné pocity. Na jedné straně se jedná o skvělý exkurz do pocitu opuštěné, zrazené ženy. Na stranu druhou, když už to trvá skoro 3/4 knihy, čtenář začne být lehce znuděný a otrávený. Jakmile jsem došla k pasáži s otráveným psem, něco se ve mě zlomilo, mé znechucení došlo maximální možné míry a já nemohla dál číst. Nakonec mi bylo líto nedočtené knihy, pasáže se psem jsem přeskočila a knihu dočetla. Přesto, nepříjemná pachuť zůstává. Každopádně autor/-ka je skvělým vypravečem a umění popsat nejniternější pocity je fascinující. Přesto.. místo to bylo trošku moc.
Knihu jsem musela několikrát během čtení odložit a zhluboka dýchat, tak moc byla kniha depresivní a naplňovala mě nějakým zvláštním znechucením. Nejvíc líto mi bylo toho psa :)
Každopádně to svědčí o tom, že emoce a chování jsou brilantně popsány, možná i dost sugestivně a hlavně bez příkras, autorka nás nešetří, nechodí kolem horké kaše, vše popisuje až na dřeň.
Hodně emotivní sonda do duše ženy, kterou zcela nečekaně opustí po 15 letech manžel. Některé pasáže jsou docela drsné, u některých jsem se ale párkrát i zasmála a někdy Olgu docela chápala, jak se v tom „plácá“, jak by se chovat chtěla, ale praxe je pak nakonec úplně jiná ...
Zábavné čtení to určitě není, ale knížka je velmi dobře napsaná.
Deníček jedné opuštěné ženy, který mohl klidně zůstat soukromým a svět by o nic nepřišel... :) Jako povídka by to bylo dobrý, ale patlat se v nejšpinavějších hlubinách svých duševních stavů po nečekaném rozpadu dlouholetého vztahu na 192 stranách je hodně. Tahle knížka může určitě pomoct dalším v podobné situaci, ale nic objevného od ní nečekejte - jen takové utvrzení, že to, co prožíváte, je univerzální, že si všichni v této situaci prochází naprosto stejnými stavy, hlavně tedy pokud je to jejich první podobná zkušenost, což byl patrně případ hlavní postavy. Jasně, tady je to vyhrocené ještě přeludy. Spisovatelsky je to myslím si poměrně dobré, na to, že to bylo jedno z raných děl Eleny Ferrante.
Tak tato kniha mě nezaujala. Je tak šíleně depresivní, že člověk má pocit, že do toho hrozného marastu spadne sám....dočetla jsem ji s úplným odporem, v domnění, že narazím na nějaký pozitivní kousíček :-(
Štítky knihy
nevěra trápení zfilmováno italská literatura rozvod psychologické romány krize středního věku halucinace thrillery pro ženy Turín (Torino, Piemont)Autorovy další knížky
| 2016 |  Geniální přítelkyně |
| 2017 | Příběh nového jména |
| 2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
| 2020 |  Prolhaný život dospělých |
| 2018 | Tíživá láska |
Audiokniha
Příběh o ženě, kterou opustí manžel a ona je z toho psychicky až vyloženě paralyzovaná, není schopná normálně fungovat a stává se svým zmateným jednáním doslova nebezpečná pro své děti.
Nějak jsem se nedokázala do hlavní hrdinky vcítit. Ocitne se v nezáviděníhodné situaci, která by měla vzbuzovat soucit a pochopení, jenže autorka ji vykreslila tak, že vzbuzovala spíš nesympatie a nesouhlas s jejím jednáním. Bylo mi dost líto dětí, které nečitelným chováním své matky musely hodně trpět. Navíc je příběh psaný tak, že v pasážích, kde by čtenář očekával nějakou akci či jen prosté posouvání děje, je pouze spousta chaotických myšlenek a vyprávění příběhu se tak téměř vytrácí.