Dny opuštění
Elena Ferrante
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406743/bmid_dny-opusteni-vED-406743.jpg
3
318
318
Ve druhém románu Eleny Ferrante, stejně jako ve všech pozdějších, je hlavní hrdinkou žena stržená vírem svých emocí a dávných vzpomínek. Olgu, spisovatelku žijící v Turíně, která se vzdala své kariéry ve prospěch rodiny, opustí zdánlivě bezdůvodně manžel a nechá ji topit se v pochybách a klamných nadějích na jeho návrat. Olga se nejprve snaží žít jako doposud a zůstat za všech okolností klidná, ale do mysli se jí neustále vkrádá vzpomínka z jejího dětství v Neapoli na ženu opuštěnou mužem, které ona sama přezdívá Chudinka. Té se za žádnou cenu nechce podobat, ale jak se odkrývají důvody manželova odchodu, propadá se stále víc do beznaděje, deprese a neschopnosti postarat se o svou rodinu. Elena Ferrante dokázala pád své hrdinky na dno vylíčit s naléhavou intenzitou a detailně popsala hluboké výkyvy mezi zdánlivým vnitřním klidem a hysterií, které doprovázely Olžin přerod závislé ženy v samostatnou bytost. Kniha byla zfilmovaná italským režisérem Robertem Faenzou. Jednu z hlavních rolí si zde zahrál i známý a úspěšný hudebník Goran Bregovic.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
Prostor
Originální název:
I giorni dell'abbandono, 2002
více info...
Přidat komentář
Nějak jsem se v tom nenašla. Bližší je mi přístup hodit vše zlé za hlavu a jít dál, než se v tom babrat, užírat se nenávistí a osnovat pomstu. Asi mi vadí příběhy, kde se žena propadá do depresí a na dno jen proto, že ji opustil muž, mysí jen na to a vše ostatní pro ni jde stranou. Je to sebedestruktivní přístup a není mi to sympatické. Takže pro mne spíše negativní, temné čtení. Od autorky ovšem moje první kniha, takže asi jí dám ještě jednu šanci.
Za mě skvělá kniha! Syrová, v emocích jdoucí na dřeň, nemající ambice budit sympatie.
Je Olga sobecká? Někdy zlá vůči dětem, bezohledná a ztracená ve svém životě? Ty ne?
Poslouchala jsem audio,velmi depresívní a místy až pornografické.Rozchody nejsou nikdy bezbolestné,ale nikomu nepomůže když se bude tak sžírat nenávistí.
Poměrně nepříjemná sonda do myšlení ženy - matky, které je skoro 40 a téměř bez varování ji opustí manžel kvůli jiné. Nedivím se, že se v komentářích tolik lidí píše, že knihu odložili na jindy případně ji ani v plánu dočíst nemají. Ono to je docela trýznivé čtení, protože popisuje celkem běžnou věc a to dost reálně, syrově bez příkras. Knize určitě svědčí, že není dlouhá. Hlavní postava Olgy není nijak sympatická, ale věřím, že se v jejím osudu dost žen pozná.
Tohle byla moje první kniha od autorky a určitě ne poslední.
Varování, co se může stát, když je žena příliš závislá na svém muži a ten ji náhle opustí...
Smutně,deprimující.... Dočetla jsem, ale zdlouhavé pasáže, kdy byla zcela mimo, jsem musela přeskakovat. Dočetla jsem jen proto, abych zjistila konec příběhu.
Pohľad do duše sklamanej ženy, ktorú opustil manžel. Jej nálada je z veľkej časti pesimistická, depresívna, negatívna, agresívna, plná vulgarizmov. Občas som mala pocit, že je hlavná hrdinka psychicky chorá. Kniha ma veľmi nezaujala.
Copak o to, psát Ferrante nepochybně umí, ale takhle nepříjemnou, vulgární knihu jsem už dávno nečetla. Nejen že obhroublostí a vulgarit je tam víc než dost, ale i ta neurvalost totálně nesympatické hrdinky k dětem i psovi mě donutila knihu v půlce odložit. A ani já nechápu, jak je možné, že jde o stejnou autorku, která napsala tak úžasnou Neapolskou ságu.
Moraviovo 'Pohrdání' převrácené naruby - rozpadající se manželství jisté Olgy (a tu nechám bez komentáře, protože jinak bych dostal perma ban)... mínus vše, co 'Pohrdání' dělalo vyjímečnou knihou. 'Dny opuštění' je text, který si zoufale hraje na vysokou literaturu, ale nelíčí upřímně ani vlastní zoufalství. A v tomhle ohledu je fascinující, že něco tak špatného vůbec projde tiskem - vítejte u dalšího dílu špatných voleb liberálních editorů. Jestli přede mnou někdo zmíní Ferrante v budoucnu, asi budu reagovat jen otráveným vzdechnutím. Je to taková čalamáda emocí, ale více než empatie to ve výsledku protlačuje vaše absolutní otrávení a zhnusení nad člověkem. Trochu mi to připomnělo práci v nemocnici. Možná dobrá lekce ohledně faktu, že vaše nesmyslné zacyklené kňourání nikoho vlastně nezajímá.
Není to tak dávno, co jsem se tady snažila kulantně vyjádřit svůj velmi skeptický názor na Deník americké manželky. No a máme to tady znovu. Příběh ženské, která je naprosto neschopná, a i kdyby nebyla zrovna úplně psychicky zhroucená, chovala by se stejně jako pořádná, pardon, kráva. Tak nesympatickou hlavní hrdinku jsem dávno nezažila. Nejde mi do hlavy, že stejný člověk mohl vyplodit tohle a zároveň geniální Geniální přítelkyni. :-) Za mě ne.
PS: Poslouchala jsem a měla jsem co dělat, abych zbytek nesmazala a nevykašlala se na to. Kdyby to bylo delší, tak to udělám.
Vulgárna a surová, bez akéhokoľvek prikrášlenia, tak by som ju opísala. A názov knihy je viac než trefný.
Napriek tomu, že kniha nemá žiadny dej, som ju prečítala rýchlo. A napriek tomu, že príbeh je ťažký, sa mi čítala ľahko.
Celý príbeh sa “točí” okolo pocitov hlavnej hrdinky. Opustila sa, a to poriadne, brutálne, zúfalo...až na samé dno.
..Geniální přítelkyně se mi líbila, ale tohle se neda číst..nemyslím tím styl psaní, napsané je to dobře, ale jde z toho taková zloba, vztek a agrese, takový hnus, ze čtení úplně ztrácí svůj význam-radost a potěšeni..Nedoporučuji!
V podstate neprijemna kniha, ale vyborne napisana. Koniec trosku sklza do cervena :-), ale nevadi mi to, asi som nekriticka ferrante fanynka.
Jak to jen říct ... emočně intenzivní, místy těžko uvěřitelné, celkově hysterický podtón. Nic, k čemu bych se chtěla znovu vracet.
Hlavní hrdinka stržená vírem svých emocí a dávných vzpomínek. Autorka detailně popisuje nitro zlomené ženy a následně nepoužitelné matky. Popisky jsou až tak detailní, že mi přijde, jakoby to autorka sama prožila, nebo má opravdu bujnou a celkem přesnou fantazii.
Hlavní hrdinka Olga ventiluje vztek pomocí nadávek, což je v některých pasážích až příliš, smutek pomocí slz. Střídání nálad je typické, i třeba v rámci jednoho odstavce. Svými zoufalými činy se snaží vzbudit pozornost, podle mě se s ní ne jedna žena v podobné situaci dokáže ztotožnit.
Nicméně, to její chování mi šlo postupem času víc a víc na nervy. Té nenávisti a zloby bylo až moc. Dorazila mě s tím psem, dočetla jsem jen tak tak, protože jsem doufala v obrat, ve světlo na konci tunelu, ale toho se čtenář nedočká.
Celkově mám z knihy negativní pocity a pochmurnou náladu.
Pohled do života ženy, kterou opustil manžel.
"Ženám bez lásky mizí světlo z očí, ženy bez lásky umírají zaživa."
Štítky knihy
nevěra trápení zfilmováno italská literatura rozvod psychologické romány krize středního věku halucinace thrillery pro ženy Turín (Torino, Piemont)Autorovy další knížky
| 2016 |  Geniální přítelkyně |
| 2017 | Příběh nového jména |
| 2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
| 2020 |  Prolhaný život dospělých |
| 2018 | Tíživá láska |
Po autorčině prvotině, kde se ještě hledala a bylo to znát, jsou už Dny opuštění podobně čtivé, jako Geniální přítelkyně.
Téma je však mnohem hutnější, tíživější a proto určitě méně všeobecně přijaté.
V určité fázi knihy, kdy se hlavní postava dotýká svého psychického dna a místo rychlého odražení se tu dlouho a nepříjemně zmítá, jsem text jen přejížděla očima.
Ale mám pocit, že i to byl záměr autora. Dovést věci přes okraj snesitelnosti. Protože tam se každý- tuším avšak nepřeji- alespoň jednou za život podívá.
Pro mě konkrétně pak byly situace okolo dětí Olgy a mateřská linka a vyprávění ještě silnější, než ta partnerská.
,,Chytila jsem chlapce za ramena a energicky jím zatřásla. Pak jsem vzteky bez sebe začala křičet:,,Víš ty vůbec, že jste tam mohli něco chytit? Víš, že můžeš onemocnět a umřít? Podívej se na mě, ty pitomče, udělej to ještě jednou a já tě zabiju!"
Gianni mě vyděšeně a udiveně sledoval, zjevně nemohl uvěřit vlastním očím. Stejně nevěřícně jsem se na sebe dívala i já. Na trávníku...jsem viděla ženu. Zprvu jsem ji nepoznala. Vyděsilo mě, že se zmocnila mého srdce, které jí teď bilo v hrudi."
,,I já jsem v době, kdy jsem vychovávala Mariovy děti, čekala na časy, které se už neměly vrátit. Čekala jsem, až budu opět mladá, štíhlá, energická žena se zářivou budoucností.
Ne, pomyslela jsem si, když jsem dovytírala podlahu a s námahou se postavila. Budoucnost je od jistého okamžiku jen nutností žít v minulosti."
,,Až doposud jsem žila s tím, že jsem Olgou z anfasu, ostatní ale tenhle pohled vnímali jen jako spojnici mezi oběma profily, jako celek, o němž jsem já neměla ani tušení. Mariovi, tomu jsem dávala Olgu z centrálního zrcadla, byla jsem až doteď přesvědčená, ale nyní jsem váhala, jakou tvář a jaké tělo jsem mu vlastně nabízela. On si můj obrázek poskládal na základě právě těchto laterálních pohledů a bůh ví, jakou mou tvář vlastně viděl."