Do divočiny
Jon Krakauer
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/398409/bmid_do-divociny-uEu-398409.jpg
4
901
901
V apríli roku 1992 sa mladý muž zo zámožnej rodiny východného pobrežia Spojených štátov vydal stopovať na Aljašku, aby sám putoval divočinou na sever od vrchu Denali (starší názov Mount McKinley). O štyri mesiace našla skupina lovcov lososov jeho rozkladajúce sa telo. Volal sa Christopher Johnson McCandless. Vyrastal na bohatom predmestí Washingtonu D.C., dosahoval výborné študijné výsledky a bol vynikajúci športovec. Ihneď po ukončení štúdia na Emoryho univerzite, samozrejme s vyznamenaním, sa v lete roku 1990 vyparil. Zmenil si meno, dvadsaťštyritisícový zostatok svojho účtu daroval na charitu, zanechal svoje auto a väčšinu svojho majetku a spálil hotovosť, ktorú mal v peňaženke. Začal nový život na okraji spoločnosti, túlal sa po Severnej Amerike a hľadal silný, nadzmyslový zážitok. Jeho rodina ani len netušila, kde je a kým sa stal, až kým sa jeho pozostatky nenašli na Aljaške. Bol to horlivý mladý muž s poriadnou dávkou tvrdohlavého idealizmu, ktorý sa nezlučoval s dnešným moderným spôsobom života. Uchvátila ho tvorba Leva Nikolajeviča Tolstého. Obdivoval, ako tento velikán dokázal zanechať život v blahobyte a túlať sa medzi chudobnými. Počas štúdia na vysokej škole začal napodobňovať Tolstého asketizmus do takej miery, ktorá jeho blízkych najprv šokovala, no neskôr znepokojovala. Keď sa vybral do divočiny na Aljašku, nemal klamné ilúzie, že vstupuje do krajiny hojnosti a prosperity. Hľadal nebezpečenstvo, náročné situácie a Tolstého sebazapieranie. Našiel presne to, čo si želal. Životnú skúšku, ktorá trvala šestnásť týždňov, McCandless takmer zvládol. Nebyť jednej či dvoch zdanlivo nepatrných chýb, vykročil by z divočiny v auguste 1992 rovnako nepozorovane, ako keď do nej v apríli vkročil. Tieto omyly mu však boli osudné a jeho meno sa dostalo na titulnú stránku bulváru. Jeho bezradnú rodinu zachvátil žiaľ z krutej a bolestivej lásky. Chrisov životný príbeh prekvapivo zasiahol mnohých. Niektorí obdivovali jeho odvahu a ušľachtilé ideály; iní nesúhlasne tvrdili, že to bol len ľahostajný hlupák, blázon či narcista, ktorý doplatil na svoju aroganciu a nevedomosť a nezaslúžil si pozornosť médií.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2018 , Citadella (SK)Originální název:
Into the Wild, 1996
více info...
Přidat komentář
Silný příběh, který se mi četl lehčeji, než jsem si myslela, že bude. Možná proto, že jsem věděla, co se s Chrisem stane. Kniha byla pro mě zajímavě napsaná, popis událostí/míst/lidí/souvislostí se mi moc líbil a příběh se tím pro mě odvyprávěl moc zajímavě. Střídaly se ve mě pocity naštvání na Chrise za jeho nezodpovědnost/nepřipravenost/přílišný idealismus nebo snad naivitu.. a lhostejnost vůči rodičům s pocity úžasu nad aljašskou krajinou a přírodou obecně. Jsem ráda, že jsem si díky výzvě knihu přečetla.
Knihu jsem si přečetl díky filmu. Četl jsem ji s chutí a bavila mne. Jen pasáž popisující někoho jiného jsem si úplně neužil. Proto to nižší hodnocení.
Tohle bylo skvělé. V knize se píše, že Chrise lidé berou buď jako osamělého hrdinu nebo blázna. Po přečtení knihy to vidím stále půl na půl.
Fajn kniha, ale musím sa priznať film bol zaujímavejší. Síce kniha išla viac do podrobnosti, nedočítal som ju.
Cestopisy nečtu. Přestože mám ráda toulky a přírodu, v životě by mě ani nenapadlo pustit se zrovna do tohohle žánru - já vím, asi je to škoda, taky už mi to došlo. Proto moc děkuju Databázi knih, protože nebýt Čtenářské výzvy, nikdy bych se k tomuhle skvostu nedostala. Vybrala jsem si tuhle knížku ze seznamu jen proto, že jsem ji jako jedinou trochu znala, a to podle filmu - ten jsem sice neviděla (jo, zase chyba), ale naprosto zbožňuju doprovodný soundtrack od Eddieho Veddera, poslouchám ho skoro denně.
Je to zvláštní kniha. Smutná, ale zároveň hrozně krásná. Vzbuzovala ve mně tolik emocí, že snad ani všechny nedokážu popsat. Brečela jsem, smála se, tajila dech, zírala na stránky jak opařená. Neovladatelná touha po svobodě přivedla velice mladého člověka ke smrti v aljašské divočině. Těžko říct, jestli umíral spokojený, smířený. Co ale můžeme říct s jistotou je, že zažil takový pocit svobody jako nikdo z nás. Daleko od civilizace, bez měny, bez zákonů, bez hluku aut a velkoměst, bez jistého času, žádné "zítra musím vstávat do práce" a "už bych měl zaplatit nájem" a "co sakra koupím ségře k narozkám", nic takovýho.
Christopher byl rozhodně idealistou, dobrodruhem možná taky, i když ve zvláštním slova smyslu. Miloval přírodu a určitě se cítil zužovaný tehdejší společností a taky všemi nároky, které na něj kladla - vystuduj, ožeň se, vychovej děti, umři - a hlavně při tom neudělej žádnou blbost. Byl citlivá duše. Udělal z výletu do divočiny něco poetického, básnického, čisté umění, zapomínajíc, že ona na nic takového neslyší, že je nemilosrdná. Jasně, nejspíš se jedná o odstrašující případ, hodně lidí si z jeho příběhu dělá legraci a odsuzuje ho. Zkrátka riskoval až moc, vsadil moc, ale není první ani poslední. Potřeboval se distancovat, toužil vypadnout ze zavedeného ubíjejícího stereotypu, opustit všudypřítomný nechutný konzum, vyprostit se z vlivu své rodiny, vyzkoušet si, jaké to je žít na vlastní pěst, pokusit se nějakou dobu spoléhat jen na sebe, na svou hlavu a svůj rozum. Jak bylo v románu psáno: o něčem takovém sní hodně lidí, Chris své sny pouze přetvořil ve skutečnost. A já pro něj nemám nic jiného než pochopení. Pro ten jeho přístup jsem si ho zamilovala, pro jeho myšlenky i názory - Krakauer ho vylíčil jako velice zajímavého člověka, se kterým bych moc ráda pokecala - o všem důležitým i nedůležitým. (Jak by se asi tvářil na dnešní společnost, kdyby se jí dožil?)
Čtení jsem si hrozně užila, nemohla jsem se odtrhnout. S každou otočenou stránkou jsem měla větší a větší chuť hodit na záda batoh a někam utéct, někam daleko - nemám ale tolik odvahy. (Snad ji jednou seberu.) Bála jsem se, že mi "dokumentární" styl psaní bude vadit, ale vůbec. Ocenila jsem i paralelní dobrodružství dalších cestovatelů, včetně autorova. Taky jsem díky úryvkům a útržkům, které doprovázejí celý text, objevila několik dalších knih, které bych si ráda přečetla, díky za to.
A musím zařadit mezi své doporučené, o tom není pochyb. Dílo ve mě zanechalo opravdu silnou stopu, zarylo se mi hluboko pod kůži.
Moc pěkné. Přečteno za 3 dny. Nemohla jsem se odtrhnout.
Přitom se nejedná o beletrii v pravém smyslu slova, spíš o dokument. Ale čte se pěkně a zanechá po sobě množství otázek a zamyšlení.
Slabší, než jsem čekal. Reportáž o životě a názorech jednoho zvláštního kluka, doplněná příhodami autora a dalších tuláků. Rozhodně uznávám, že vydat se do světa je skvělý nápad. Mám rád přírodu i samotu, ale rád se z ní vždy po nějaké době vracím k přátelům. Dokud Chris putoval z města do města a s někým se setkával, bylo to vlastně dost na pohodu a skoro mu tenhle životní styl trochu závidím. Zaplatil až za to jeho pobláznění Aljaškou, kam se vydal sice plný ideálů ale jinak skoro nepřipraven. A v divočině se i za malou chybu platí velmi tvrdě.
Tezko hodnotit tuto knihu. Pro me je neuveritelne jak Alex dokazal zit. To ze zil svou cast zivota tak jak chtel sam a neomezovan druhymi je neuveritelne. Spousta lidi to krytyzuje protoze predstava ze by sli do prirody bez materialu za tisice je pro ne nerealna. Ostatne kdo si dneska dovoli v CHKO rozdelat jenom ohnicek a prespat tam, kdo se vykoupe v lomu Amerika atd ( kdopak nam to zakazuje, z jakeho prava? ) Alex tohle vsechno hodil za hlavu a zil po svem. Ale v souladu slusneho chovani kdy nikoho neobtezoval,neohrozoval. To jak umrel je smutne ale byla to JEHO vec a JEHO rozhodnuti. A nikdo nema pravo ho soudit. Pro me skvely zivotni pribeh
První půle a její reportážní styl mi neseděl, druhá polovina výrazně lepší. Když jsme mladí, rádi riskujeme, někdy to bohužel nedopadne.
Na tento příběh jsem poprvé narazil v Bronxu u mé černošské couchsurferky. Téhdy jsem si myslel jaký nejsem cestovatel, když jsem přijel do NewYorku z Washingtonu megabusem za 1 dolar a se zrcadlovkou na krku a tričkem I Luv NY se hrnul metrem do ghetta za svoji hostitelskou rodinou.
Příběh mi ukázal, že cestovat můžu i jinak. Svobodněji. Jako opravdový poutník, vagabond, dobrodruh, super trump! Bez časových a finančních limitů.
Po návratu do milované Prahy jsem po roce života v ní zjistil, že bydlím v krásném bytě se zahradou s nádhernou vzrostlou magnolií, s pohodovou prací, hezkou kamarádkou.. prostě ideál. Ale každodenní rutina ten ideál trochu kazila. Pořád jsem cítil, že tohle není to ono. Na polici na mě pořád koukala kniha Into The Wild a šeptala mi do podvědomí, že život je mnohem větší zábava, než jen chodit do práce, platit nájem, číst knihy a konzumovat to všechno co Praha matka měst nabízí.
Jednoho dne mě šéfová v práci fakt naštvala a tak nějak na mě dolehla tíha mého krásného, pohodlného života bez hlubšího smyslu.
Zkráceně.. dal jsem výpověď, opustil krásný byt, všechny knihy zanesl do antikvariátu v Holešovicích, koupil si na výstavě stanů v Letňanech batoh, nafukovací karimatku, spacák, sandále a vyrazil do světa.
Přátele říkají.. Ale vždyť nemáš žádné peníze. To nejde cestovat bez peněz. To je jedno. Já to nějak vymyslím. Já prostě musím.
A stopem jsem vyrazil do neznáma. Kam jedeš? Nevím.. nemám plán ani peníze. Ty jsi blázen. Ty jsi jako ten kluk z toho filmu Útěk do divočiny. Viděls to? Hehe jo jo to slyším skoro každý den. Tak hlavně neumři jak v tom filmu. Nene neboj to se nestane.
Přes 40.000 nastopovaných kilometrů skrz na skrz Evropou a dále. Stovky přátel z celého světa. Desítky romantických příběhů, každý hodný knihy. Spal jsem v horách, lesích, fjordech, hřbitovech, mešitě, plážích, střechách, balkonech, sklepích, pouštích, jeskyni, muzeu, zastávkách. Každý den mi vesmír nadělil jídlo a krásné lidi, kteří vyměňovali co jsem zrovna potřeboval za trochu inspirace mým příběhem. Každý den jsem měl kde složit hlavu. Každý den jsem chytl stopa, nebo se nějak propašoval na trajekt nebo vlak. Každý den byl jako nový dobrodružný film, v kterém jsem byl já hlavní postavou.
Díky za knihy jako je Útěk do divočiny, Alchymista, Život v lesích, Vagabonding, Moc přítomného okamžiku.. které mi ukázaly, že to jde. To mi stačilo. Sám bych na to možná nepřišel. Rok a půl života bez peněz a zároveň nejlepší období mého života, které mě sytí radostí a smyslem i roky poté. Teď se můžu v klidu usadit. Svůj Útěk do divočiny mám za sebou. Naučit se plnit si sny, důvěřovat sobě, lidem a zákonům vesmíru člověka hodně posune. Díky za to.
Jelikož se film In to the Wild řadí mezi můj vůbec nejoblíbenější film (viděl jsem jej asi tak 20x), tak ani nevím proč jsem se této knize vyhýbal, tak strašně dlouho - přečteno za dva dny. Musím říci že se četla sama, spoustu míst a situací jsem si díky filmu dokázal i představit, což beru jako obrovské plus.
U filmů natočených podle knižní předlohy, každému vždy radím nejprve si přečti knihu a potom se podívej na film, který podle ní byl natočený, ale u Útěku do divočiny doporučuji nejprve film a potom si přečíst knihu, která vlastně jakoby dovypráví a doplní mezery, které ve filmu nejsou vidět.
Proč mě kniha - film vlastně tak zaujal? Možná patřím k některým o kterých se v knize píše, ale chybí mně to největší co je dělá výjimečnými, čímž je sebrat tu kuráž, sebrat sám sebe, vše nechat za sebou a vyrazit na některá ta odlehlá místa, vykašlat se úplně na všechno a na všechny, zapomenout na materiální požitky a žít jenom ze dne na den a z toho mála si vystačit. Já na to bohužel nemám a jsem rád, že si o tom mohu alespoň přečíst.
Za mě jednoznačně 5* a 96% hodnocení.
Úžasný příběh člověka s velkými očekáváními, který se nebál jít za svým snem. Aljaška je místo, k němuž i moje srdce tíhne, a doufám, že budu mít příležitost na vlastní oči pohledět na monumentální Denali. Stejně jak se snažím být co nejblíže přírodě a co nejdále od konzumu, alespoň když s manželem cestujeme. Mám pro Alexův (bohužel tak krátký) život velké pochopení a obdivuji ho pro jeho odhodlání a odvahu. Šel v mnohém do extrémů a nedal se odklonit ze své cesty. Já bych nezvládla přesvědčovat jiné, že se mají rozhodnout pro totéž. Na druhou stranu bych ale ani nezvládla lovit pro potravu, a byť mám ráda samotu, nezvládla bych v divočině být zcela sama - s manželem už by to ale šlo. =)
A tak je pro mě ta kniha velkým vábením, ochutnáním něčeho, co bych chtěla někdy zkusit, ale zároveň z toho mám obavy.
Kvituji, že autor začlenil do knihy i vlastní dobrodružství, stejně jako příběhy dalších tuláků - výborně to vystavělo mozaiku z příběhů, které dávají člověku pocit, že nic není nemožné a žádná cena za splnění snů není příliš velká, i když je to dost na hraně.
Škoda jen, že v knize nejsou fotky, které Alex při svém dobrodružství pořídil. Je jich ale dost na internetu, tak jsem si je prohlídla aspoň tak. =)
Život Alexe Supertrampa je krásný příběh, kde je rozhodnutí samostatného života a poznávání krásy v životě bez materiálních potřeb a závislosti na vztazích, nežít ve starých zvycích a žít pro nejvyšší cíl, jít za svým snem, za dobrodružstvím. Prožitek radosti bez závislosti na mezilidských vztazích, prožitek radosti rozprostřené všude kolem, jen ji správně uchopit, jen se pro ni natáhnout, stačí jen vyrazit a pustit se do toho. Krásnej příběh Chrise, který se stal Alexandrem, aby unikl společnosti, povedlo se, jestli to byl konec šťastný, tragický, či předurčený se neodvážím hodnotit.
K vlastní knize, ne příběhu, se nevyjadřuji příliš nadšeně, je to ten způsob psaní knihy, kdy v příběhu je spousta omáčky k ničemu a ztrácí se v ní ten krásnej člověk a příběh. Navíc mám dojem, že Jon Krauker užil spoustu vlastních doměnek, které mi ke Chrisovi úplně nesedí.
Doporučuji shlédnout i film, snad kousek Chrise by v tom mohlo být, navíc s dobrou hudbou (Eddie Vedder) i přírodou.
.... A to jsem se na tuhle knihu tak těšil. Pasáže, které se netýkaly Alexe jsem přeskakoval. Filmová verze mě bavila víc. No možná ještě někdy jindy....
Možná jsem pro tuto knížku moc úzkoprsá, ale mě hlavní hrdina jednoduše štval.
Kniha mě nedokázala vtáhnout do děje, no možná jindy.
Knihu som si prečítala. Je písaná z pohľadu autora na Chrisov život. Ale až po dočítaní som nad ňou musela premýšľať. Bolo pre mňa neskutočne smutné ako skončil - zbytočne. Ako ublížil svojej rodine, hlavne sestre. Ale z druhej strany mal taký naplnený svoj krátky život ako nikto z nás. A to ma začalo úplne fascinovať na tomto človeku. Stále sa k tomuto príbehu vraciam a asi dlho budem. Je pre mňa krásny aj bolestný zároveň. A vďaka autorovi sa naňho nezabudne a Chris nás môže inšpirovať a varovať zároveň. Som rada, že som si najskôr prečítala knihu, lebo film je vraj trochu inak podaný.
Ačkoli mám rád přírodu a příběhy o divočině, u téhle knihy jsem nebyl vtažen do děje jako například u Divočiny od Cheryl Strayed. Bude to nejspíš i tím, že jsem se s hlavní postavou neztotožnil a příběh není vyprávěn hlavním hrdinou, ale spisovatelem, který mapoval McCandlessovo putování a doplnil navíc svými zážitky, které byly v knize paradoxně pro mě zajímavěší než původní příběh.
Štítky knihy
Aljaška zfilmováno divočina dobrodružství opuštění civilizace podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2007 |  Útěk do divočiny |
| 2016 | Peklo blízko nebe |
| 2005 | Ve jménu nebes |
| 2000 | Vábení hor |
Vyber žánru, styl a obsah skvělé.. Co si myslím o "hlavním hrdinovi" si obsahleji ale radši nechám pro sebe..
Na jednu stranu můžu umět svým způsobem, jako samotář, porozumět, ale na druhou.. takového zaryteho, bezohledneho sobce vůči, bohužel, ne všem, ale jen pár lidem - i přesto že s mnohdy lepším osudem nebo jednáním než jiní - dle mého neoprávněně, moc často nepotkám..
Kdo z nás můžeme soudit kohokoli jiného tak, aby to bylo základem se vzepřít všemu? Buď chci nebo nechci, ale nehledám si výmluvy v jiných..