Do temnoty
Pavel Stehlík
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/222649/mid_do-temnoty-222649.jpg
4
481
481
Osobní vyprávění českého vojáka, ve kterém otevřeně líčí své osudy od motivace pro vstup do armády přes náročný výcvik a půlroční nasazení na základně v Afghánistánu až po boj s těžkou nemocí po návratu domů Kniha nepřináší líčení superhrdiny, jde v prvé řadě o příběh člověka. Zachycuje jeho zrání – od nadšeného kluka ve vyzrálého muže-vojáka, který musel projít řadou profesních, ale i životních zkoušek, překonat nástrahy, které mu osud vmetl do cesty, a najít sám sebe.... celý text
Přidat komentář
Vřele doporučiji všem těm, co tvrdí, že naši vojáci na misích nemají co dělat. Určitě to stojí za to.
Život vojáka je tu hezky popsaný. Málokdo si dokáže představit podmínky ve kterých vojáci pracují. Ať je to stres, horko, zima, únava... Ale je to jejich rozhodnutí takto žít. A jak je vidět, jsou i jiné boje o život. A ty si člověk bohužel vybrat či odmítnout nemůže.
Hned ze začátku upozorňuji, že tato kniha je určena zejména těm, kteří něco ví o české armádě, mají něco načteno o oblasti Afghánistánu a možná také těm, kteří se nacházejí ze zdravotního hlediska ve stejné sračce, jako se nacházel autor této knihy. Kniha, ale není jenom o vojenské misi v zahraničí, ale jde spíše o pravdivý příběh jednoho českého chlapa, který je hrdý na svoji zem a měl vůli bojovat s nepřízní osudu. Takových to knih, tedy příběh novodobého vojenského veterána, je tu docela málo, nebo spíše řeknu rovnou, že se jedná asi o první počin. Kniha mně zaujala nejenom svým obsahem, ale i jednoduchostí vyprávěného jazyka. Autor přece jenom není profesionální spisovatel, ale jen obyčejný člověk, jeden z nás. Tato kniha je také spíše záznam pravdivých myšlenek a pocitů, které nejsou vymyšleny, ani jinak přibarveny. Za tuto knihu ti Pavle moc děkuji.
Dovětek pod čarou:
Docela jsem se podivil, když se zde objeví od mladé čtenářky komentář, kde píše, že autorovo popisování mise nevidí tak tragicky. Nevím, jak to myslela, ale napsat něco takového pár týdnů po tom, kdy v Afghánistánu, jsou zavražděni tři naši vojáci, to zní dost dětinsky, dokonce napíšu, že i hloupě. Slečna by měla přestat číst romantiku a asi se více věnovat reálným věcem. Vím o čem mluvím, můj synovec v Lógaru také půl roku působil.
Příběh o boji o holý život byl opravdu velmi emotivní. Jen líčení zážitků z mise bylo, nevím... jelikož znám více pohledů mnoha lidí ohledně misí, tak bych to neviděla uplně tak tragicky, jak to místy autor popsal. Každopádně, kniha se mi velmi líbila a odkaz v ní je opravdu velmi silný.
Tak silný příběh, že jsem myslela, že ho ani nedočtu. Dlouho ve mě zůstane a zatím není dne, kdy bych si na něj nevzpomněla.
Silné, fakt silné. Z kapitol Rakety a těch následujících jsem měl husí kůži, ale poslední část, to byla horská dráha emocí. Přečeteno jedním dechem.
Do přečtení této knihy jsem neměla tušení, jak funguje armáda, zahraniční mise, příprava na ně.
Tato kniha mi vše velmi poutavě vysvětlila. Přečetla jsem ji jedním dechem.
Tak tento příběh ve mě zanechal opravdu hluboký dojem. Pán je opravdu bojovník a voják každým coulem. Klobouk dolů! Přečteno jedním dechem!
Pravda, záplava ultravtipnejch přirovnání v první třetině knihy mě málem přinutila knížku vrátit. Naštěstí od toho Pavel Stehlík po zhruba stovce stránek upustil a po odletu na misi už jsem v podstatě dostal, pro co jsem si přišel. Samozřejmě mě mnohem víc zajímal popis myšlenkovejch pochodů a duševního rozpoložení kluků a holek v písku, než suchopárný popisy prováděnejch operací a v tomhle knížka nijak výrazně nezklamala.
Nejsilnější materiál ovšem přišel až v závěrečný třetině, která se armády vlastně netýká. Silný kafe, a pěkně hořký, i když s nadějeplnou tečkou.
Určitě zajímavý čtení, doporučuju každýmu. Jen toho patosu bylo možná místy příliš; ale zase co vím já, zasranej civilní ajťák? Třeba by to kluci, co takhle nepřemýšlej, dělat nemohli. Buďme za ně rádi.
Tuto knihu mám v knihovně již nějaký čas, ale nějak jsem se neměl k tomu abych ji četl. Ale po přečtení musím říci, že jsem udělal chybu.
Ano je to kniha o vlastenectví, to je to co bohužel v poslední době našemu národu chybí. Ne není to nacionalismus, za který se schovávají Ti, kteří vůbec netuší co vlastně to vlastenectví je, ale mají strach z něčeho co je většiou imaginární.
Navíc pro nás, kteří jsme oblékali maskáče, je to něco, co je nám opravdu bližší než nastupující generaci. My co jsme zažili buzeraci, ale i opravdové kamarádství, kdy jste se museli spolehnout na toho druhého.
Mě se zejména líbilo jak byla knížka koncipovaná. Jak se zrodil sen, a jak za ním hlavní hrdina šel, i přes problémy, které mu stavěl do cesty život. Trénink a zase trénink, protože těžko na bojišti a lehko na bojišti.
Opravdu velmi zajímavá knížka o tom, jak je důležité podporovat vlastenectví.
Po dočtení této knihy jsem se neubránil srovnávání se Stehlíkovou druhou knihou "Já voják v Afganistánu." A musím říci, že tato kniha je mnohem lepší a hlavně je to autorův příběh, což knihu dělá mnohem zajímavější. Jediné co mi zde trochu chybělo bylo více pohledů do Afghánistánu. Čekal jsem toho prostě maličko více.
Navíc musím konstatovat, že mi přišla mnohem zajímavější část výcviku, než pak samotný Afghánistán, což je pro mě trochu zklamání.
Dávám 5* hlavně pro styl psaní.
Je z něho cítit nadšení pro věc , v tomto případě pro armádu.Nebo spíš pro to , být tím nejlepším vojákem .
Při čtení první části jsem měla pocit , že se vracím do doby před 89 .rokem.
V armádě se toho asi mnoho nezměnilo.
Vlastně ano a to ,že vojna nekončí po mnoha cvičeních ,ale dnešní vojáci z povolání se skutečně ocitají v místech , kde už nejde o hru na vojáčky,ale skutečně o život .
A z autorova psaní přímo čiší , že to je ten život , jaký si představoval .
Pozitivní překvapení! Velmi pozitivní překpavapení! Moc jsem neočekával a pak jsem to přečetl na posezení. Pěkný vhled do AČR a do života jednoho vojáka. Vojáka který klesl až do temnoty, a bojova, aby jako ten Fénix vstal z popela. Navíc psáno jazykem v takovém Chandlerovském duchu. Doporučuji! Doporučuji i pro ty, kdo vidí v našich vojácích ty "žoldáky, kteří jezdí za prachy zabíjet chůdáčky na druhý konec světa". Možná některé své názory přehodnotíte.
Pro mě to bylo skvělé čtení, naprosto mě to pohltilo a vtáhlo do děje. Přečetla jsem knížku doslova jedním dechem. Děkuji autorovi za to, že mi touto knihou dal možnost nahlédnout do života vojáků, bylo to pro mě velmi obohacující.
Do temnoty
Strhující čtení kde jsem si sice zezačátku musel trochu zvykat na autorův neformální vypravěčský styl, ale netrvalo dlouho a kniha mě úplně pohltila.
Popis motivace pro vstup do AČR, přijímač, zařazení k útvaru, různá cvičení a zážitky z misí jsou podány neskutečně autenticky (tady ten neformální vypravěčský styl oceníte) a co chvíli si člověk musí v duchu říct, že o takových věcech se dovídá poprvé - a tím víc je na tyhle lidi hrdý.
Nicméně to je jen jedna část knihy - tou druhou je naprosto devastující nemoc, kde je autorovo utrpení popisováno tak syrově, že jsem několikrát knihu odložil a teprve po chvíli znovu pokračoval.
Z hlediska autobiografické literatury se jedná o opravdu vyjímečný kus - kdyby někdo takto načrtl příběh fiktivního hrdiny, řada lidí mu vyčte šablonovitost a snad i ten "happy end". Tady je to realita a člověk je neskutečně rád, že svůj boj Pavel Stehlík vybojoval a dokázal se vrátit do normálního života, protože lidí jako on je málo a měli bychom je znát, vědět o nich a hlavně - být na ně hrdí.