Do temnoty
Pavel Stehlík
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/222649/mid_do-temnoty-222649.jpg
4
481
481
Osobní vyprávění českého vojáka, ve kterém otevřeně líčí své osudy od motivace pro vstup do armády přes náročný výcvik a půlroční nasazení na základně v Afghánistánu až po boj s těžkou nemocí po návratu domů Kniha nepřináší líčení superhrdiny, jde v prvé řadě o příběh člověka. Zachycuje jeho zrání – od nadšeného kluka ve vyzrálého muže-vojáka, který musel projít řadou profesních, ale i životních zkoušek, překonat nástrahy, které mu osud vmetl do cesty, a najít sám sebe.... celý text
Přidat komentář
Inspirativní příběh, který ukazuje jakou sílu má lidská mysl. Velmi smutné bylo vyprávění o přítelkyni, která ho opustila, když v nemocnici prožíval své nejhorší chvíle.
O cestě nahoru, pádu dolů...a škrábání se krok po kroku zpět. Inspirativní čtení, které nemůže člověk nechat jen tak chladným. Zvláště situace z nemocničního prostředí se mi nečetli úplně jednoduše :-/
Autobiografické knihy jsou mým oblíbeným zdrojem informací. Ani v této jsem se nespletla, kniha naopak splnila více než myšleno má očekávání. Nyní už vím, čím si procházejí někteří z mých přátel a proč to vzdali. Doporučuji!
Na knihu jsem narazila náhodou v knihovně. V té době akorát zahynuli čeští vojáci při atentátu v Afgánistánu. Bohužel, jeden z nich pocházel ze stejného města jako já, takže jsme měli spoustu společných kamarádů a známých :-( Do té doby mě armáda a jakékoliv zahraniční mise vojáků nijak nezajímaly....spíš jsem si o nich myslela, že jsou to blázni a v několika případech z mého okolí, že si jen hrajou na vojáčky, aby byli zajímaví.
Syrový styl vyprávění nesedne každému, ale mě až tak nevadil, naopak, k tomuto tématu se spíš hodil. Nahlédnutí pod pokličku české armády, následně (životu nebezpečné ) zahraniční mise v Afgánistánu a bojem s těžkou nemocí konče. Není to zábavné čtení, mě osobně tahle kniha otevřela oči.
Kdyby se autor nevyjadřoval jako omezenec, zůstal by dojem z knihy o notný kus lepší. Je ovšem otázkou, zda jde o autorův klasický způsob jednání, nebo mu bylo doporučeno, že vulgarismy a, řekněme, prostá mluva, přidají zpovědi na jakémsi syrovém armádním realismu.
Nakonec je to jedno, avšak je zbytečné, a o to smutnější, že tato nešťastně zvolená forma poněkud kazí dojem ze zajímavého obsahu, tudíž může odradit některé potenciální čtenáře.
Škoda.
Úžasné čtení. První půlka, v podstatě do začátku mise, mě příběh nějak nedokázal zaujmout. Ale zlomilo se to ve vteřině a pak jsem se již nedokázala odtrhnout. Klobouk dolů před lidmi a bojovníky jako je autor knihy. Poutavé čtení, skvělé napsané a nám, obyčejným lidem, kteří naprosto netuší jak žijí vojáci malinko přibližuje jejich život.
Dobrá kniha, úžasně napsaná, čtivá, poutavá, plná informací. Neskutečně silnej chlap se silným životním příběhem. Mrzí mě, že jsem knihu měla tak dlouho doma a nebyla schopná jí přečíst dřív.
Bojovník, kterému bych rád podal ruku.
Velký respect k tomu, co prožil, co zvládl a nevzdal boj.
Knížku vřele doporučuji.Styl psaní mi sedl perfektně a ocenil jsem, že autor psal, jak sám říká "jak mu zobák narost".
Hraní na vojáčky mi bylo vždy cizí a v dětství mi vadila i taková nevinná hra, jako byla „Král vysílá své vojsko…“
Tahle kniha byla pro mě ale dost působivá, nejen tím přiblížením vojenského života a srozumitelným vysvětlením, proč do toho jít, ale zejména tou opravdovostí. I boj s nemocí byla taková velká bitva… Hovorový jazyk s více či méně vtipnými hláškami mi k tomuto vyprávění kupodivu docela sedl.
Navazuji na předchozího uživatele; vojáci našich misí jsou v povědomí veřejnosti dost přehlíženi, přitom je to něco, na co bychom mohli být v téhle nejisté době hrdí…
Nikdy bych nevěřila, že mě knížka na takové téma a psaná takovýmto stylem tak zaujme. Hlavní předností je autenticita. Není třeba řešit literární úroveň, jazyk a styl, o to tady vůbec nejde. Příběh napsal sám život , vlastně to jsou dva příběhy - vstup do armády a účast v misi jeden a události po po návratu druhý.
Jsem zarytý pacifista, pro kterého je těžko srozumitelné " vojenské myšlení" . Podobné příběhy mně připomínají, jak potřebujeme vojáky a lidi jako je autor knížky. Co vojáci v misích zažívají, to si ani představit nedokážeme.
Přečteno na doporučení.. Styl psaní mi vůbec nevadil, naopak mi v příběhu seděl. Na tuhle knížku rozhodně jen tak nezapomenu a budu doporučovat dál.
Za mě tedy určitě 5 hvězdiček, doporučila bych to jako povinnou četbu asi ne na základní, ale určitě na střední školy. Myslím, že práce vojáků na podobných misích jako je v knize popisováno, je zcela nedoceněná. My uprostřed Evropy si absolutně nedovedeme představit, že jim tam jde více-méně denně o život. Mně docela vyhovoval ten hovorový jazyk, nějak mi to k celému drsnému příběhu přišlo pravděpodobnější než spisovná čeština. Určitě doporučuji přečíst.
Trochu je mi líto, že autor (vím, že je to voják a ne spisovatel) použil k sepsání téhle knihy tzv. "ej-styl" (tejden, sejto, vejška, vejlet a "ej" ve všech možných slovech), ubralo to na kvalitě, protože téma bylo velmi zajímavé a zasloužilo si trochu spisovnosti :-) Výskyt sprostých slov mi nevadil, dodávaly tomu autentičnost.
Já jsem nikdy nemiloval čtení. Do svých 20 let jsem přečetl možná jednu knihu. Ale pak jsem si zakoupil tuto knihu a musím se přiznat, že ji mam už 2x přečtenou. Takže velice doporučuji. Je to velmi čtivá a chytlavá kniha.
Tuhle knihu jsem si vybrala jako knihu autora, kterou napsal do svých 30 let. Je to úžasně napsaný osobní příběh. Autor sice při psaní použil hovorový jazyk, ale možná právě díky tomu byl do svého vyprávění schopný "nacpat" neskutečné množství emocí. Myslím, že i forma psaní, kromě samotného příběhu, udělala knihu velice čtivou. Přestože je to příběh vojáka, a já radši romantiku, tuhle knihu jsem doslova "hltala" a chvílemi jsem měla slzy na krajíčku. Takže za mě doporučuji ke čtení.
Líbilo se. Šlo poznat, že autor není profi autor, ale třeba i proto to bylo tak čtivé. Dokonce mi sedl i použitý jazyk. Autor dokáže mistrně popsat niterné pocity, dokonce lépe jak leckterý zaběhlý autor. Jsem zvědav, zda to bude jeho ojedinělé dílo. Každopádně mu držím palce v profesním i soukromém životě.
Přečteno na jeden zátah. Klobouk dolů před autorem, šel se svou kůží na trh a předhodil svůj příběh divé obci čtenářské, za kteroužto odvahu bude zajisté párkrát rozcupován. Nicméně za mne ten nejvyšší počet kladných hvězdiček a knihu vřele doporučuji!
Do temnoty
Kniha českého vojáka Pavla Stehlíka se mi moc líbila, byla to vlastně první kniha s Army tématikou a zároveň autobiografie, kterou jsem kdy četla. Pan Stehlík mi byl od začátku knihy sympatický. V úvodu popisuje svůj vstup do armády, od školních let, přes fyzické a psychotesty, až po účast na misi. Kniha na mě zapůsobila, patří mezi mé oblíbené autobiografie, obdivuji autorovu statečnost, jak se dokázal vypořádat se svou nemocí a dalšími lapáliemi, které mu život připravil do cesty. Již od začátku knihy tvrdí, že není žádný superhrdina, pro mě se jím však během čtení jeho příběhů rozhodně stal. Velmi se mi líbil popis prostředí Afghánistánu, ráda jsem se několik nocí po sobě ponořila do příběhu, četla si o vojenských patrolách a místních lidech. Pobavila mě část o Danielu Landovi, trochu jsem na něj změnila názor.. :) ★★★★★