Do temnoty
Evan Currie
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487293/bmid_do-temnoty-3lp-487293.jpg
4
43
43
Odyssey One série
1. díl >
Za hranicemi našeho malého světa, za gravitační studnou naší hvězdy, leží galaxie a vesmír větší a rozmanitější, než s čím se kdokoliv z nás setkal. Úkolem je prorazit pro lidstvo cestu do toho velkého neznáma. Kapitán Eric Weston a posádka lodi LSAK Odyssea startují na misi určenou k zápisu do historie. Za hranicemi známého se střetávají s hrůzami a divy dosud nespatřenými, s bytostmi a monstry fantastičtějšími než cokoliv, co by si lidé na Zemi kdy dokázali představit.Ale skutečné srdce temnoty, největší nebezpečí ze všech, na ně čeká...Do temnoty je první výprava LSAK Odyssey a její posádky a začátek epické military science fiction, která kombinuje jak starou dobrou space operu, tak moderní vyprávění příběhu v jednom velkém, vzrušujícím dobrodružství.... celý text
Literatura světová Sci-fi
Vydáno:
2021
,
Laser-books (Laser)
Originální název:
Into the Black, 2011
více info...
Přidat komentář
Kniha nepřináší mnoho nového a ze všeho nejvíc mi připomínala některou z epizod nekonečného seriálu Star Trek, jehož pár dílů jsem měla možnost shlédnut. Dějově značně předvídatelné, dost mizerné dialogy a málo akce. Ale pozitiva přeci jenom převládají. Zajímavě pojata otázka mimozemské civilizace, jejich zbraní a také nastínění nové hrozby mě navnadilo na případné pokračování. Audiokniha, kterou načetl pan Jakub Žalud je velmi vydařená.
Před pár lety jsem po přečtení knih pana Fabiána zjistil, že se mi líbí military sci-fi. Od té doby jsem jich přečetl hodně a češi je fakt umí psát - zkuste Jakub Mařík. Ze zahraničních mě pár sérií taky hodně zaujalo. Ale tahle mi tak nějak nesedla. Bylo tam několik nelogičností a asi ani ten styl mi moc nesedl - ale jen tak těsně. Možná tomu dám časem další šanci.
Parádní zážitek. Naštěstí nejsem tolik zatížena technickými znalostmi a tak autorovi věřím naprosto vše a objevení tachyonového pohonu je už zřejmě jen otázka času :-)
Pokud máte rádi sci-fi pohádky, vrhněte se do knihy. Vlastně je to trošku i horor z pohledu popisu biologických zbraní...
Děj připomíná cosi mezi seriálem Battlestar Galactica a knihou Hladový vesmír. Podobnosti spatřuji prvotně v lidmi užívaných kosmických korábech, které nesou často vyspělý pohon ale jinak jsou víceméně konstruktem naší doby než moderního věku dálné budoucnosti (trup se silným plátováním, simulace gravitace odstředivou silou, tradiční počítače). V čem se nicméně Odysseya jako plavidlo odlišuje od mnoha jiných, jsou technologie na základě využitíll tachyonů. Slouží nejen pro pohon, lze je nalézt i v komunikačních a sledovacích senzorech. Tachyony jsou dnes považovány spíše za myšlenkový experiment než vědecký fakt a relikt starších sci-fi. Kniha oplývá duchem časů minulých, kdy vědeckofantastické povídky stavěly více na dobrodružství než vědeckých základech, dlouhých popisech či detailní vojenské taktice, které tvořily jen rámec pro budování příběhu.
Při četbě jsem měl neustále pocit deja vu. Byla zajímavou kombinací řady dalších sci-fi, nejen těch uvedených. Můžu zmínit sérii Jason Wander od Roberta Buettnera, kterou to připomínalo jednoduchým konceptem. Odyssey One svou literární formou lze považovat za předvoj k hardcore sci-fi jako Černá flotila, Stará flotila či Ztracená flotila.
Příběh nebyl jednom o samotné Odysseye, která objevila mimozemský život. Pozornost je rovnoměrné věnována dalším složkám z řad posádky pozemského plavidlo, jakými jsou vojáci ze speciálních jednotek, zdravotníci, piloti Archandělů, vědci či technici. Zhruba od poloviny největší pozornost si uzurpovali pěšáci a Archandělé společně s osádkou můstku, kdy se rozbujel nerovný souboj Davida proti Goliášovi. Popisnost bojů nebyla možná ta nejlepší, kterou jsem kdy četl, ale zklamán jsem nebyl. Ono vůbec detailností kniha zrovna nijak netrpí, takže tam nenajdete dlouhé odstavce věnované technických popisům či vysvětlování fyzikálních principů. Těžko hodnotit, zda je to na škodu, přestože byly určitě pasáže, kde bych více uvítal rozvětvené charakteristiky ať v popisu prostředí či probíhajících procesech. Vše je zkrátka podřízeno lehkosti četby.
Ještě se vrátím k pohonu pozemské lodí a jeho projevům. Jsme navyklí na warp pohon ala Star Trek či cestování červimi dírami, kdy kosmolet zkrátka skočí do vyšší dimenze a nějaký čas tráví na cestě. V Odyssey One jsou efekty FTL motorů krapet jiné a zvláštně jedinečné. Při "přechodu" na nadsvětelný let rozkládaly loď postupně na prvočinitele a v místě výstupu opětovně skládaly zpět. Posádka tak byla vždy svědkem toho jak se vše kolem rozpadá jako v transporteru na Enterprise. Pocit, který chce každý zažít :D!!!
(SPOILER) Jsem jeden z mála v ČR, který četl dalších šest pokračování a dva díly spin offu Archanděl 1. Jako milovník military scifi jsem doslova nadšen. Nečetl jsem poprvé české, ale polské vydání a tam dialogy tak neskřípou a jsou často i vtipnější. Netuším, co je blíže originálu. Kapitán Weston je prototyp amerického hrdiny z rodiny Kirka a Archera. Ne Picarda, Janewayové a ani Siska. Takže bych se přikláněl k tomu, že to Poláci možná trošku vylepšili. Volací znak Jenny je v polštině ,,Szulerka" což je něco jako lhářka či blafující osoba. Získala ji při blafování v pokru a polské vysvětlení tak nedřelo, jako české vysvětlení přezdívky ,,Břitva". Ale szulerku jedním slovem do češtiny nepřeložíte. Podvodnice či lhářka by zněly blbě. Tak jen všem přeji ať český vydavatel vydá vše. Série za to fakt stojí.
(SPOILER)
Autor příjemně překvapil a dávám si ho do oblíbených. Škoda, že dosud od něj vyšla u nás jen tahle jedna knížka, když mrknutím na amazon je zcela zjevné, že je velmi plodný. Doufejme, že alespoň tahle série bude vycházet celá a v nějakém rozumném časovém intervalu. Nerad bych se vrhnul na další díl s tím, že si vlastně nepamatuji, co bylo v tom předchozím, jak se mi bohužel u některých sérií stává. Prostě rychlost některých nakladatelství, s jedním dílem za dva roky, je naprosto úžasná. Ať si vezmou příklad z Kotlety :-) . Ten to chrlí tak, že se to skoro nedá stíhat.
Ale zpět ke knize. Pravdou je, že to je jiná military scifi, než na jakou jsem byl dosud zvyklý. Akce je zpracována velmi dobře. Co někdy drhne a bije do očí, to jsou dialogy, ale pořád nic, co by knížce nějak ubíralo. A naštěstí jich tam není mnoho. Byť si dovolím jeden vypíchnout a to ten úplně na závěr, který vede Weston se svojí nadřízenou. Předpokládám, že ani jeden z nich není retardovaný. Ale jako vtipná vložka na závěr dobrý :-) . Také by nevadilo více technických popisů. Zbraně, technologie a tak. Třeba není až tak jasné, co je vlastně tou technickou převahou Odyssey, která je vlastně na druhou stranu oproti nepříteli i spojenci (který ale dostal řádně na frak) žalostně technologicky zaostalá. Je zde spousta pro čtenáře military scifi novinek. Třeba kalkulace s časovou prodlevou po výstřelech nebo samotná tachyonová podstata. Zajímavá myšlenka je, že vlastně mimozemšťané, se kterými se lidstvo potká...jsou také lidé. Okamžitě naskakuje otázka, jak je to možné? Opravdu velmi jsem zvědav, jak se s tím autor popasuje a naopak se trochu bojím, aby tuhle skutečnost nějak hloupě nezazdil. Uvidíme...
Výborné, návrat ke klasické scifárně ve stylu "Star Treku" = laser, torpédo :-) Mně se líbila kniha hned od začátku, bylo zajímavé dovídat se informace z minulosti bojů na Zemi (mám rád alternativní historii), v postavách se dalo zorientovat celkem rychle.
Děj fičí raketovým tempem, stále se něco děje, střet střídá střet, zajímavě je pojatý nepřítel.
Není zde nějaké hluboké vykreslování postav, ale v tomto případě to nevadí. Uvítal jsem, že se dostaneme s dějem i na planetu k boji muže proti muži.
Těším se na pokračování a objasnění původu nepřítele i otázku původu lidí ve vesmíru.
Rozpačitě 4*. Ze začátku jsem si myslel, že knihu ani nedočtu, ale jakmile jsem se dostal přes dvě stovky stran, už to šlo nějak samo a dostal jsem to, co jsem chtěl. Jak se píše níže v komentářích nic nového v military žánru tam není, ale napsáno dobře a skvěle se i čte(myšlena druhá polovina). Jistě, jsou tam takové pitomosti, že se chce člověku občas brečet. Když jsem srovnám třeba s Markem Kloosem, tak zde to bylo mnohem lepší a ani ta cena tolik nevadí, když si vezmu, že Kloose má šest dílů a dohromady tam není takové akce a příběhu jako zde.
Po rozpačitém začátku, kdy pitomina střídá pitominu, milé překvapení a i řekl bych, že se těším na další díl. 3,5* 0,5* navíc jako očekávání dalšího dílu...
Ano, některé záležitosti v ději jsou úsměvné, občas dokonce přímo pitomé. Nicméně zatímco první půlka byla hrozně utahaná, ta druhá už představovala parádní jízdu, při které jsem se královsky bavil. Příjemný začátek série o první lidské vesmírné lodi, schopné mezihvězdného cestování. Určitě existují autoři, kteří by z toho dokázali vytřískat víc, ale já jsem i přes drobné maličkosti spokojen. S čím už spokojený nejsem, je naprosto nesmyslně napálená cena knihy. Za pět set korun, které za tento paperback nakladatel požaduje, můžu mít například osmisetstránkovou Hru o trůny v pevné vazbě. Tohle už mi přijde naprosto mimo.
Vojenská kosmická loď Odyssea má jako první vyzkoušet nové zbraně a pohon pro hluboký vesmír. Posádka plavidla zažije v kosmu plno nebezpečných akcí a vedle nepřátel najde i spojence. Po trochu nezáživném začátku se příběh postupně rozjede a vygraduje velkou bitvou. Autor píše ale příliš uhlazeně, tohle chce větší syrovost, pár hrubších vulgarit a víc vtipných situací a hlášek. Chybí tu také konflikt mezi jednotlivci, jsou tu k sobě všichni příliš slušní a korektní. Dávám tři a půl bodu.
„To je šílené!“
„Vítejte v armádě. Myslíte si, že by nějaká organizace s byť jen špetkou zdravého rozumu pořádala nábor pod heslem: ‚Není to práce! Je to dobrodružství!‘?“
Premisa románu je banální a zároveň kouzelná. Lidé pro jednou nejsou v pozici oběti, která se brání megalomanské invazi, ale naopak jsou tím, kdo zvrátí průběh planetární genocidy. Ještě větším překvapením pak je zjištění, že člověk není ve vesmíru jediným člověkem… Současně je znát, že žánrově se autor ve vojenské science fiction našel, takže válečné operace jsou tím, co dominuje vyprávění. Jednoduchost má však i svoje nároky a jedním z nich je rozsah. Přestože příběhu vévodí armádní linie, zároveň je mezi bojovými střety spousta čekání, což je ještě znásobeno potřebou rozehrát charakteristiku všech protagonistů.
Evan Currie do žánru military sci-fi možná nic nového nepřináší, zato pracuje s osvědčenými motivy, sympatickými postavami a zajímavými technickými nápady, takže mu trochu toho khaki idealismu i odpustíte.
Zpočátku jsem se do knihy nějak nemohla začíst, postavy i děj se mi zdály až příliš šablonovité, ušité podle banálních military sci-fi klišé. Postupně ale děj nabírá na obrátkách, a i když jsou některé situace už hodně provařené, autor je dokázal osvěžit některými novými prvky. V závěrečné třetině knihy si pak můžeme vychutnat napínavé bojové akce proti neskutečně bizarnímu a mimořádně odolnému nepříteli jak na povrchu cizí planety, tak ve vesmíru. A za koho vlastně posádka Odyssey bojuje je pro mne překvapení, jehož pozadí se nejspíš ozřejmí v některém z dalších dílů. A ani s tím nepřítelem to není tak jednoduché ... Závěrem tedy hodnotím jako velmi slušné military sci-fi s několika zajímavými prvky, ale k tomu nejlepšímu z žánru mu přece jen něco chybí.
Kniha sa dobre počúva, a kľudne môžete pri nej vypnúť väčšinu funkcií vyššej mozgovej kôry. Je to klasické americké sci-fi cliché. Mimozemšťania sú buď hmyz, alebo len prefarbená obdoba humanoida, s rovnakou škálou pocitov a motivácií ako u nás. S ohľadom na počet dielov ste v pohode a nepredpokladáte, že by hrdinovia pomreli, takže aj keď na začiatku sotva zabujú jedného MZáka na konci bez ich bez obtiaži kosia po stovkách. Ale ak bude pokračovanie znova audio asi naňho obetujem kredit.