Hladové hry
Dan Simmons
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46282/bmid_hladove-hry-46282.jpg
4
247
247
Doba mrchožroutů série
Minulost... Saul Laski, lapený v kleci Hitlerova konečného řešení, je jedním z obrovského zástupu lidí předurčených zemřít v nechvalně proslulém vyhlazovacím táboře v Chelmnu. Ač se svému osudu vzepře, stane tváří v tvář zlu staršímu a drtivějšímu než jsou nacisté... Současnost... Když se na základě tohoto setkání odhodlá za každou cenu přežít, vydá se na cestu trvající několik desetiletí, při níž navštíví několik kontinentů a nahlédne do nejtemnějších zákoutí historie dvacátého století. Odhalí tajné společenství bytostí, které pravděpodobně často figurují v pozadí těch nejstrašlivějších a nejnásilnějších světových událostí; bytostí, které zabíjejí na dálku a prostřednictvím zmanipulovaných prostředníků; bytostí obdařených psychickou schopností „používat" jiné lidi: číst jejich myšlenky, podrobovat je své vůli, vnímat jejich smysly, krmit se jejich emocemi, nutit je konat nepopsatelná zvěrstva. Trojice nejmocnějších příslušníků tohoto tajného řádu se pravidelně setkává, aby posoudila a porovnala úspěchy, které zaznamenává při svém promyšleném, krvavém tažení. Ovšem při jednom setkání se stane něco, čeho by se nikdy nenadáli... Saulovo pátrání má brzy dojít cíle a lovci a oběti se setkají v boji, jenž pronikne do samé podstaty lidského násilí a určí budoucnost našeho světa.... celý text
Literatura světová Horory Válečné
Vydáno: 2010 , Laser-books (Laser)Originální název:
Carrion Comfort, 1989
více info...
Přidat komentář
Neuveriteľný blábol. Bez spádu ,rozvláčne ,opakujci sa dej. Možno ,ak by sa vypustili tri štvrtiny balastu bola by z toho slušná kniha. Bola to moja druhá kniha ,ktorú som nedokázal dočítať, aj keď som sa snažil premôcť.
Tak tohle mi opravdu nesedlo. Jsem zvyklá knihy dočítat, odložila jsem v životě opravdu tak dvě tři, ale tahle byla vážný adept. Na to, kolik je v ní vlastně akce, mě neuvěřitelně nudila.
Triumf imaginace. Jeden z absolutně nejlepších, inteligentních, atmosférických hororů a thrillerů, jaké znám. Navíc v novém, kongeniálním překladu. Úžasný nápad v neméně silném, byť občas rozvleklém provedení, ale na to si u Simmonse musíme zvyknout. Není to dokonalý spisovatel, znám spoustu lepších. Ale tady si přeji, aby napsal pokračování! Hladová stařenka slečna Melanie Fullerová by jistě bravurně protřídila nejedno město v Evropě a širokém okolí! Divím se, že z Hladových her ještě neudělali seriál... Takový námět! Pokud se vám bude kniha líbit, vřele doporučuji autorovo o něco slabší Temné léto. Na obě bichle si vyšetřete dostatek času, nebo začnete mít problémy v práci i v rodině. (PS: 82% na Databázi?! WTF?!! To bych si tipnul tak na Instagram...)
Ačkoli bych se k četbě tohoto žánru a v takovém rozsahu nikdy neodhodlala, díky audioverzi jsem měla skvělou zábavu na několik pracovních dní a stejně hutný, zajímavý počitek. Autora jsem doposud neznala i když recenze na tuto knihu mne upoutala. Opravdu neobvyklé propojení žánrů, námět neotřelý i když čerpající z minulosti již mnohokrát liter.zpracované, prostě když u knihy mrazí a vlévají se slzy do očí, jde o dobrou četbu.
"Guten Tag, mein alte Freund. Wie geht´s mein kleine Bauer?" - oberst (z tejto vety ma vždy zamrazí)
Hladové hry bola moja prvá prečítaná kniha od Dana Simmonsa, no aj keď to nie je jeho najlepšie alebo najvýznamnejšie dielo, kniha je naozaj veľmi dobre napísaná. Simmons píše lepšie než King alebo Barker. Jeho horory sú tak medzi nimi - ako keby si bral to najlepšie z Kinga a Barkera a pridal do toho ešte svoj vlastný kryštalický um (nepreháňa v sexuálnych alebo násilných scénach ako Barker a nie je taký jemný ako King). Hladové hry majú spád, no kniha je na druhú stranu veľmi trpezlivá a od čitateľa taktiež vyžaduje trpezlivosť. Dej budeme vidieť očami niekoľkých osôb - od Melanie, kde autor používa ja-rozprávanie, cez šerifa Gentryho, Natalie, slizkého Haroda alebo Saula (jeho rozprávanie o koncentračných táboroch bolo neopakovatelné, doslova som si ich užíval a hltal každú jednu vetu). Najlepšie na knihe je, že nenudí a autor dokáže posúvať dej prostredníctvom striedania postáv, ktoré danú situáciu vidia najlepšie, a tak v tom nemáte vôbec guláš (ako v postavách, tak v príbehu) a sami môžete rozmýšľať, dumať nad ďalšími pohybmi figúrok v hre. Samotné zakomponovanie šachovnice do hry mi vyrazilo dych, no prvýkrát mi nejak nevyšlo (neviem, či to bolo prekladom alebo mojou chybou). Samozrejme, Nemcov budete zase o ďalší zúrivý stupienok nenávidieť, veľakrát na nich budete počas knihy nadávať, hlavne na obersta (plukovníka) Willyho a celý nemecký manšaft, na ktorom tróni(l) Hitler. Hladové hry sú rozdelené na tri knihy. Teraz ich trošku rozoberiem (môžu sa v nich nachádzať spoilery).
"Nina Draytonová se mnou sváděla verbální souboj vyznačující se směsicí pobaveného pohŕdání a škodolibé vyzývavosti, jemné jako kočíčí drápky zahalené v sametu." - Melanie
V prvej knihe (Zahájení) sa naozaj len rozmiestňujú figúrky po "hracej ploche", dozvedáme sa bližšie info o naších hrdinoch (či už kladných alebo záporných) a hlavne odkrývame tajomstvá schopnosti, ktorú používajú übermenschen (smrtelníci ich prezývajú "upíri"). Už na päťdesiatej stránke kniha naberie zbesilé tempo s Melanie, ktorá v knihe tvorí takú "hlavnú" hrdinku, aj keď ju po prvej akcii dlho neuvidíte.
Druhá kniha (Střední hra) je o niečo (o dosť) akčnejšia. Konečne sa viac dostane na Melanie, ktorá je v hĺbke duše pokojná, no na vonok pôsobí ako stará baba s prasknutým vedením (pasáž s Vincentom nemá chybu). Páči sa mi prelínanie dejových liniek Gentryho, Natalie a Saula a ich odlúčenie a následné snaženie sa znovu spojiť. Akčné pasáže s gangom v Germantowne v čele s Marvinom boli sviežo kontrastné. Slizskú trojku Barent-Colben-Kepler(+ Sutter, ktorý je odený do rúcha baránčieho - s ním sa stretnete ale až v tretej knihe) budete nenávidieť a priať im pomalý, veľmi pomalý odchod z tohto sveta.
Tretia kniha (Koncovka) začína o tri mesiace po posledných udalostiach z druhej knihy. Začína veľmi rozvláčne (je z nich najdlhšia a má cca 400 strán), no o to velkolepejší je koniec. Kladné postavy sa pripravujú na stret so zápornými a ani vy a postavy samé neviete, ako to celé dopadne. Škoda len, že kniha nezachytáva bližšie Hitlera alebo celkovo viac neopisuje "upírov", ktorí nimi vlastne klasicky nie sú.
Čítanie Hladových hier mi pripadalo ako dívať sa na kvalitný, naozaj kvalitný thriller s prímesou fantastiky a hororu. Postavy sú naozaj premakané, ako po opisovej stránke, tak po stránke psychyckej. Krásne si viete všetky osoby v knihe predstaviť - Saul (aj keď nebol černoch) mi pripomínal Morgana Freemana, Gentry zas seržanta Baptistu z Dextera. Veľmi sa mi páčilo používanie nemčiny (keďže som z nej maturoval, aj keď ju neznášam), kniha dostala "germánsky" nádych a atmosféru koncentákov som si vedel živo predstaviť. V knihe je veľa silných scén, kedy autor nešetrí ako kladnými, tak aj zápornými hrdinami, takže každý jeden môže kedykoľvek zomrieť. Pritom jednotlivé postavy jednajú logicky a sami si vyradia svoje možnosti, z ktorých si vyberú, podobne, ako by ste to robili vy. Samozrejme, v knihe je kopec nelogických vecí, no ja nie som ten tym čitateľa, ktorý by sa odkazmi na nich vyžíval :-). Knížka by mohla byť pokojne kratšia, neuškodilo by jej o pár stoviek strán menej. Aj tak si zaslúži vysoké hodnotenie, pretože Simmons svoje rané dielo zvládol naozaj výborne. 90%!
Auf Wiedersehen...
Stephen King má své Prokletí Salemu, Bram Stoker svého Draculu a Dan Simmons Hladové hry. Každý z uvedených autorů ve svém díle stanovil v upírském světě jistá pravidla, která se od těch ostatních liší. Přičemž právě Hladové hry jsou tím nejodlišnějším, co na poli krvesajů můžeme najít. Veškerá zaběhnutá schémata jsou smetena ze stolu takovou razancí, že i Bram Stoker by nevěřícně kroutil hlavou. Simmonsovi upíři totiž vůbec nepijí krev, ale živí se zabíjením lidí pomocí psychické manipulace. Žijí mezi námi, vypadají stejně jako každý člověk, ale přeci jsou jiní. Znáte podivný pocit, když vám z ničeho nic běží mráz po zádech? Co když se právě nějaký upír nabourává do vašeho systému a tiše zabydluje v mozku?
Hladové hry jsou především rozsáhlý román o pomstě muže, který díky upírským rozmarům přišel ve druhé světové válce o rodinu a přátele. Autor v (téměř) tisícistránkové bichli prolíná několik dějových linií, až je občas těžké se v nich orientovat. Na povrch vyplouvají nově nabyté skutečnosti. Vyhlazování Židů bylo spíše zábavou lidí vlastnících tzv. „Schopnost.“ Psychičtí upíři mistrně ovládali kohokoli, stačilo otevřít pověstná vrátka v hlavě oběti. Hranice mezi fikcí a historií je zbořena, v imaginaci Dana Simmonse je možné vše.
Čím mi ale mistr udělal ohromnou radost, jsou nezapomenutelné záporné postavy. Někdy v budoucnu bych si docela rád od autora přečetl článek, ve kterém popisuje tvorbu takových legendárních záporáků. V prvé řadě bych chtěl vyzdvihnout geniální antihrdinku Melanii Fullerovou, při jejímž posledním monologu mě pokaždé zamrazí. Silná žena užívající si svého života do chvíle, kdy ji její přátelé hodí přes palubu, a je pouze na ní, jak se zachová. Bude smutně sedět v koutě, nebo zatne zuby a vtrhne do ringu? Melanie Fullerová by se mohla s klidem řadit mezi prvotřídní femme fatale každého dobrého noir filmu. S tím rozdílem, že Melanie není krásná, zato nepředvídatelná a plná intrik.
Kniha není horor, ale spíše dramatický thriller s prvky hororu a sci-fi. To vše okořeňte kriminální linkou, která se postupem stránek rozroste v daleko víc, než byste na začátku tušili. Mistrně zvládnuté akční scény jsou už jen třešničkou na již tak dokonalém dortu. Děj má spád a graduje rychlostí světla. Ač najdeme několik hluchých míst, po přečtení akční sekvence trvající dvě stě stran na nějaké hluché místo zapomenete. Jedinou výtku bych viděl v novém překladu, ač je kvalitnější než překlad původní, stále má spoustu zbytečně kostrbatých míst.
Pokud chcete vědět, jak vypadá román plný moře záporných postav s několika kladnými rybkami, neváhejte! O to více, zdali vás zájímá upír bez tesáků a krve. Shrnuto, podtrženo, Hladové hry se právem řadí mezi legendy žánru. Obrovská škoda, že tento klenot upíří tématiky je u nás tolik opomíjený. Snad se to s novým vydáním změní.
Trochu delší, ale přesto další skvělý Simmons. Délka by sama o sobě až tak na škodu nebyla, jen podle mě způsobuje, že je kniha náročnější ohledně požadavků na čtenáře. Je opravdu potřeba vyšetřit si čas a duševní prostor na to, aby se mohl příběh rozvinout v hlavě. Když se ovšem tyto základní předpoklady podaří splnit, zábava je zaručena.
Úchvatné čtení... U této knihy není na škodu, že má tolik stran, spíš je to její výhoda... zábava a napětí až do samého konce...
Skvělá kniha, i přes svou délku. Velmi neotřelý pohled na upíry, sice ne zrovna přitažlivý, ale velmi zajímavý. Willy byl rozhodně moje nejoblíbenější postava.
Vynikající kniha. Vzhledem k předchozím komentářům jsem se trochu bál těch slabších pasáží, kterými se budu muset prokousat, ale nic takového jsem nakonec v knize nenašel. Čtení jsem si užil a skoro mě mrzí, že už jsem dočetl. Vedle Černého léta je to pro mě zatím nejlepší Simmonsova kniha.
Pokud to srovnám s jinými knihami Dana Simmonse, byla tahle o něco slabší. Je to až zvláštní, protože tohle má být jeho nejlepší dílo. Podle mne tomu tak ovšem není. Nicméně se to celkem slušně četlo, ačkoliv při téhle rozsáhlosti díla se nevyhnul slabším pasážím, kterými se musel čtenář doslova prožvýkat. 70%
Na knížce se mi nejvíce líbil obal.
Nakonec jsem to dočetl, ale byla to dřina. Jak skládat valník s uhlím.
Uf... konečně dočteno... a po té extrémně dlouhé době, kterou mi to trvalo musím nakonec stejně říct... To už je konec?
Na začátku jsem měl obrovské problémy se vůbec v ději a postavách zorientovat, knížku jsem na nějakou dobu odložil, abych se k ní po cca půl roce zase vrátil a užil si ji až do konce.
Abych pravdu řekl, některé části knihy byly strašně moc dlouhé, kdy jsem se až těšil na konec kapitoly, jiné měly spád, občas jsem nevěřil vlastním očím a z některých pasáží se mi dělalo solidně šoufl, kdy některé postavy posílali svoji "lidskost" až na samotné dno.
Poslední část už byla slušný akční nářez, sama o sobě utekla jako voda a epilog byl jako vystřižený z amerického filmu :-)
Celou knihu jsem nebral až tak moc jako horor, spíš výlet do psycho hlavy slušně ujeté Melanie Fullerové, sadistického Willyho, chlípného hajzlíka Haroda, odporných praktik stejně postižených šmejdů v tajných službách a dalších na té špatné straně, na druhé straně propracované postavy Saula Laskiho a vyvíjející se osobnosti Natalie a dalších na straně "dobra"
To celé zasazené do naprosto skvěle poskládaného příběhu, který byl až na pár situací naprosto uvěřitelný.
Navíc s precizními popisy snad úplně všeho, každého detailu. (chápu že tohle může někoho nudit, mě to dalo pocit toho, jako bych byl opravdu tam)
Suma sumárum, zážitek na hodně dlouho :-)
Dan Simmons je vlastně schizofrenik. Jedna jeho část je učenec zabývající se seriozními vědeckými tématy a druhá část je nadšený milovník braku. Hladové hry jsou důkazem téhle rozpolcenosti, na některých stranách jsou řešeny vážné otázky holokaustu, morálky, neoddělitelnosti násilí a člověka… A na dalších jenom vystřelit/nevystřelit, utéct/neutéct … Těch „jednodušších“ scén je podstatně víc, což by nevadilo, bohužel některé zavání laciností a jsou obtížné uvěřitelné - zkrátka otravné.
Naštěstí kniha obsahuje i velkou porci skvělých nápadů (týkajících se přímo děje), jako je například ústřední motiv duševních upírů nebo třeba „živého šachu“. Jak jsem ale předtím naznačoval, někdy to dobré trochu zapadá na úkor špatného nebo ne tolik zajímavého. A proto se nabízí otázka, neměl Simmons napsat něco kratšího a méně ambiciózního, co by ale mělo vyrovnanější kvalitu jednotlivých částí? Možná ano, stalo se však něco jiného – Simmons stvořil obrovské devítisetstránkové monstrum. Ale jak už to tak v hororech bývá, měl trochu problém ho zvládnout.
Velmi příjemné čtení. V knize se vyskytuje hodně postav, z počátku to vypadalo hodně komplikovaně a bála jsem se, že se v tom začnu strácet, ale nestalo se. Autor to dokázal tak nějak zaonačit, že je to přehledné. Celou dobu i celkem napínavé, i když na můj vkus už trochu dlouhé, především prostřední část se někdy vlekla. Konec se mi opravdu líbil, zvláště pak úplný závěr. Problém byl trochu s kladnými hrdiny, ti mi nebyli nijak zvlášť sympatičtí a hlavně jich tam není mnoho. Nakonec člověk sklouzne k tomu, že mu začnou být milý i ti záporní :-)
Famózní kniha, vůbec se neztotožňuju s názorem, že by střední část byla slabší, Simmons dokáže udržet napětí a chuť číst po celých 900 stránek. Opravdu smekám nad autorovou fantazií. V takto obsáhlém díle je samozřejmě vcelku dost postav, ale pokud čtete pozorně, tak se v tom krásně orientujete a autorův styl přeskakování mezi různými dějovými linkami zvyšuje napětí, než že by působil zmatečně.
Asi jsem čekala víc....první část výborná, druhá velmi natáhlá a nudná, závěr ušel...rozhodně jsem čekala víc, ve srovnání s Kingem moc nechápu, co tam bylo až zas tak hororové. Literárně je kniha napsaná výborně, ale...
Od knihy jsem asi čekala víc nebo možná i něco jiného. Chvílemi výborné napínavé pasáže, za pár stránek nudné popisky nezáživných postav - tyto stránky - vzhledem k obsáhlosti knihy - jsem jen přelítla, i když to normálně nedělám. Po delším návratu ke knize jsem si nepamatovala jednotllivé aktéry, musela jsem se vracet na začátek jednotlivých kapitol.
Doporučuju ke čtení třeba na "válecí" dovolenou na pláž nebo k moři, když nedočtete, zase tak nic moc se nestalo.
Víc to bude bavit kluky, protože po většinu románu akce stíhá akci, honičky, výbuchy, střelba, agenti... Ty nadpřirozené schopnosti tam ani nemusely být.
Další věc, co může odradit, je nedostatek sympatických postav. Jsou tam pouze tři kladní hrdinové, ale musíme přetrpět i pohledy sobeckých a někdy šílených psychických upírů.
Štítky knihy
koncentrační tábory upíři nacismus alternativní historie americká literatura psychičtí upíři Cena Augusta Derletha Locus Poll Award (ocenění)Autorovy další knížky
| 2007 |  Terror |
| 1996 | Hyperion |
| 2012 | Temné léto |
| 2010 | Hladové hry |
| 2010 | Kantos Hyperionu |
U Simmonse nikdy nevím, jestli mě kniha dokonale pohltí nebo ji odložím s tím, že mě absolutně nebaví. Tato patřila do první kategorie. Líbil se mi nápad psychologických upírů, nejvíc mě bavila linka Melanie. Taky budu rozhodně vzpomínat na šachy, jak v první, tak i v závěrečné části příběhu. Na druhou stranu nerada čtu o bang-bang akcích, kde se jen střílí a všechno vybuchuje... Naštěstí to nebylo jen o střílečkách. Oceňuji propracované postavy, jejich propletené životy i celou tu omáčku kolem. Právě ta totiž tvoří podstatu románu, do kterého se máte zakousnout a nepustit.