Dobrá a ještě lepší jitra
František Nepil
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/165040/bmid_dobra-a-jeste-lepsi-jitra-a7J-165040.png
5
181
181
Třicet šest drobných textů Františka Nepila, vysílaných původně jako rozhlasové fejetony, v nichž se mu nenapodobitelně povedlo skloubit postupy tohoto polozapomenutého žánru s kontaktním způsobem vyprávění. Jeho pohled se tak mimo jiné zaměřuje na horor kolem věčně odkládané likvidace kůlny nebo strojení vánočního stromku, na pocity člověka brázdícího ulice o holi, případně zprostředkovává exkurzi do zákoutí češtiny či za opačnou stranu studiového mikrofonu. Knížka vybízí k zamyšlení jak nad nenápadnými krásami každodenního života, tak nad důležitostí mezníků v české historii či nad postřehy z vesnic v okolí frontové linie znesvářené Jugoslávie.... celý text
Přidat komentář
Milé a k zamyšlení. Při čtení se neubráníte pocitu,jak ryzí člověk byl František Nepil. Člověk čte a přitom občas slyší ten nezaměnitelný hlas, který k nám promlouval z rozhlasu.
Soubor Nepilových krátkých fejetonů. Autor je skutečně skvělý vyprávěč a celé je to pohodové a velmi zábavné počtení, které dovede zlepšit náladu. Toto vydání je navíc výborně doplněné ilustracemi Miroslava Bartáka.
Kniha, která pohladí duši. Četla jsem pár stránek každé ráno u kávy a den se hned rozzářil.
Na Františkovi Nepilovi je úžasné, že dokáže běžnou a někdy i otravnou činnost povznést na vyšší úroveň. S jakým zanícením a láskou píše o zahradničení a kutilství. Když čtu jeho fejetony, tak si říkám, proč se mi vlastně někdy nechce dělat to či ono, když je to taková krása. A až bude manžel řezat dřevo na cirkulárce, budu na něho pohlížet jen jako na účastníka leteckého souboje nebo jako na lovce tygrů.
Díky vzpomínkám na poslech z rozhlasu, mi při čtení zněl v uších nezaměnitelný hlas autora. Jeho slova nikdy nikoho nezarmoutí.
Tato knížečka je navíc obohacena o kresbičky Vladimíra Renčína, takže se tady sešli dva mistři humoru a slova.
Opravdu: krásné, pohodové až líbezné čtení, možná i počteníčko! Šlo by, samozřejmě, také říci: povrchní, lacině líbivé, podbízivé, kýčovité a bezobsažné, ale to já neřeknu, nejsem přece žádný škarohlíd, že...
František Nepil vždy pohladí po duši... v dnešní divoké a nejisté době doporučuji k ranní kávě místo novin.
Tuto knihu jsem četl před spaním na zahradě, když jsem byl ještě mladý klučina, a na přelomu minulého a letošního roku jsem se k ní vrátil, abych ji vychnutla znovu a v plnosti. Opět jsem ji četl před spaním, tentokrát však nahlas (jako společný čas čtení s partnerkou). A myslím si, že přes název "Dodré a ještě lepší jitro" je to dokonalá kniha pro dobré a ještě lepší spaní.
Kniha plná příběhů, které vykreslují svět jako místo, které je plné krásy, po které se můžete natáhnout. A tato kniha je plný výzev a přání do života čtenáře; vyzývá ho, aby se natáhl po kráse tohoto světa a aby se stal jedním z těch, co z něj dělají krásné místo. Je to kniha plná něžného humoru, který zaheřeje u srdce, rozněžní a pohladí.
František Nepil je velmistr slova. Některé jeho věty a formulace by se daly vystavovat v galerii jako samostatná umělecká díla, celé fejetony jsou pak slepeny z drahokamů perfektně volených slov. A ilustrace od M. Bartáka jsou dokonalým dokreslením plným hravého slovíčkaření a nevšední kreativity.
Na chalupě jsem z knihovny majitele vytáhl knížku Dobré a ještě lepší jitro. Tímto přáním končívalo autorovo pravidelné pondělní čtení na vlnách Českého rozhlasu v pořadu Dobré jitro.
A knížka sama je souborem povídek z tohoto pořadu.
A rozhodně skvělým počinem bylo, svěřit předmluvu Miroslavu Horníčkovi, která podle mne přirozeným způsobem zapadá do stylu vyprávění Františka Nepila.
Mj píše zde o autorovi:
“František Nepil je rozený vypravěč, je vypravěč ne povoláním, ale posláním. Lidé mu naslouchají, protože ví, co říká a co říká, ví. Je klidný a moudrý, vidí věci a dovede je pojmenovat.“
Hezké a výstižné.
A tak si čtu jeho krátké povídky, vlastně mi je čte pan Nepil, protože v duchu slyším jeho „ercpodmanivý hlas“ (úvodní povídka) a je mi líto, že tady už s námi není, nebo, že tady aspoň nemohl být déle. Ale to je prostě život a pan Nepil by na toto téma určitě napsal nějakou povzbudivou a i v tomto případě vtipnou povídku. Pokud to ovšem neudělal a já to nevím.
Moc se mi líbí, že každá povídka končí nějakým moudrým zevšeobecněním, případně jeho přetavením do přání čtenářům.
Já zde ocituji jedno z povídky Orientační závod:
...Vám taky přeji, aby se ve chvíli, kdy už sotva pletete nohama, našel někdo, kdo vás bude vpředu táhnout a vzadu tlačit a ještě k tomu bude říkat bašta, bašta.
Hezké čtení, rozhodně mohu doporučit.
Díky 304 za připomínku mého pokladu v domácí knihovně. :) To jsem asi právě potřebovala, ten nadhled, pohlazení a nestydím se říci i útěchu. Divná, divná doba, ještě že je k čemu (a komu) se utéci.
"Jeden z nejkrásnějších životních pocitů je, že za vámi někdo stojí." A ten obrázek k tomu, ten se mi vryl nesmazatelně do paměti. :)
Fejetony, sloupky, glosy pana Nepila (a pochopitelně i jeho nezaměnitelný hlas) jsou pro mne hotovým balzámem na duši - od něj je vše tak milé a lidské. Kniha začíná krásnou předmluvou pana Horníčka a je doplněna ilustracemi pana Bartáka. Je tu tolik krásných slov, tolik pozitivních myšlenek, tolik vzpomínek. Však ještě než se celá kniha rozeběhne pan Nepil říká: "... na světě je pro každého místa na sluníčku ažaž, jen když si každý aspoň kousínek poposedne".
Co jiného vám (nejen) o svátcích tak pohladí duši, jako vlídné vyprávění Františka Nepila. Ať už je to povídka o Medvědu Krumlíkovi, Janu Werichovi či třeba o Senkruvni.
Budu se opakovat a omlouvám se za omšelé klišé. Vlídný a laskavý humor Františka Nepila.
Moc jsem se na knihu těšil a čtyři dávám jen za pana Nepila. V knižní podobě totiž některé fejetony skoro nudí. Omlouvám se.
Po této zkušenosti se budu snažit spíš shánět cd a poslouchat, protože kouzlo je hlavně v přednesu pana Nepila.
Kouzelník se slovy a větami začal jako reklamní textař. Asi to bylo dobré, že začal úplně na jiném pólu, aby se postupně přibližoval národu (řečeno s nadsázkou), ale jinak nedovedu nazvat onu kouzelnou chviličku v pondělí ráno před osmou, kdy se z rádia ozval jeho nezapomenutelný hlas. A vždy nám byla dána od pana Nepila perla. On sám říkal, proč si zvolil pro ty vstupy pondělí : "Víte je o hodně více lidí, kterým se nechce v pondělí vstávat, natož jít do práce a já k nim patřím také. Proto jsem zvolil pondělky". Bylo to kouzelné, kdo mohl (já bohudík ano) nechal práce a jal se poslouchat jeho typický hlas . Povídání nebylo tak dlouhé, ale byl to povolený doping s tím, že se všichni posluchači ke konci vyprávění těšili, co zábavného uslyší za týden. Krásný pozdrav do nebe pane Nepile, moc mi scházíte !
Štítky knihy
eseje česká literatura fejetony sloupky rozhlasové zpracování laskavost moudrost
Autorovy další knížky
| 2001 |  Já Baryk |
| 1986 | Kolik je na světě krás |
| 1987 | Pět báječných strýčků |
| 1983 | Dobré a ještě lepší jitro |
| 2007 | Střevíce z lýčí |
Knížka u nás v knihovně ležela už léta a protože postupně pročesávám knihovnu, konečně se na ní dostalo.
Je to skvělá "záchodová literatura". Od mala jsem vyrůstala na rozhlase a dobrá jitra si vychutnávala jako příjemné probuzení do dalšího dne.
Proto pro mne bylo krásné si kratičké vyprávění dobrých jiter připomenout a přečíst.
Je to krásné romantické toulání dobou, která už není.
Myslím, že knížka bude krásná i za pár let :-) .