Dobrá kočka, která nemlsá
Miloš Václav Kratochvíl
Beletristicky zpracovaný životopis českého grafika a rytce 17. století Václava Hollara . 01-038-76
Přidat komentář
Pravda, nezjišťovala jsem si, kolik se toho doopravdy ví nebo vědělo o mistrově životě v době, kdy byla napsána tato kniha, ale získala jsem dojem, že asi dost málo. Práce, práce a samá práce, a do toho ještě spousta práce a nějak už nic jiného. Chápu, že při objemu a kvalitě díla, které po sobě Hollar zanechal, už mu na jiné piškuntálie mnoho času nezbývalo, ale na pana Kratochvíla mi celá knížka přišla, no prostě, nudná. Nějaké ty hvězdičky za rozšíření obzoru a hlavně za to, že měl rád svou číču.
Kniha, díky níž jsem objevila jednu z mých celoživotních lásek, díky níž si mohou galerie vystavující Hollarovy kresby a grafiky přidat čárku v množství návštěvníků a díky níž jsem navštívila Westminster Cathedral, abych na vlastní oči viděla Hollarovu pamětní desku instalovanou jeho anglickým obdivovatelem. I v Praze je k vidění Hollarova pamětní deska včetně busty, leč ulici, která by nesla jméno tohoto génia, byste hledali marně. Najdete jen malou galerii na Smetanově nábřeží.
Opravdu umělecká kniha a takovým lidem bych ji i doporučil.
Na mě možná až moc, knihu hodnotím podle toho jak mi bavila, přesto že napsaná je skvěle autor musel mít neskonalé vědomosti o době a V.Hollarovi, který je hlavní postavou. Zajímavé bylo líčení popravy na Staroměstském náměstí, nebo popis morové epidemie v Londýně-scény z kterých mrazí.
Každopádně je dobré vědět něco jak o tomto uměleckém řemesle, tak i jeho přední postavě jakou V.H. byl, jak u nás tak ve světě.
Smutný příběh jednoho ze zapomenutých českých géniu. Fascinuje mně to prolínání jedné z nejtemnějších dob v evropských dějinách (snad jenom XX. století bylo ještě horší) s životem člověka, po kterém zůstalo dílo jak umělecké, tak technické. Nakonec v době, kdy Gutenbergův knihtisk slavil zhruba století své existence a používání, byly rytiny vlastně tím druhým způsobem (prolínajícím se knihtiskem), jak zachytit skutečnost. Naštěstí, jak jsem si vyčetl později, konec Václava Hollara nebyl tak bolestně tristní, jak se uvádí, nezemřel v absolutní bídě a samotě. A navíc - zůstalo toho po něm požehnaně...
Biografie, která zaujme. Nejen životem osobnosti Václava Hollara, ale také reáliemi, v nichž se děj odehrává. Málokdo ví o tomto mimořádném grafikovi alespoň něco, tato kniha ho dokáže přiblížit skvěle.
Tato kniha, jako každá taková od tohoto autora, přináší blízký pohled na dobu. Příběh je psaný tak, že si člověk dokáže jakoby tu dobu zažít, čímž dostane nenásilně lekci z dějin. A to já miluju. Ve škole mě z dějepisu nic nenaučili a ještě naopak ve mně vytvořili nechuť k některým osobnostem, mezi nimiž byl Komenský, Karel IV., Božena Němcová. Postupně se o našich i jiných dějinách dozvídám z takovýchto knih a moc si to užívám a lačně to hltám.
A nyní už si Boženy Němcové vážím, Karla IV. obdivuju a Komenský byl génius, který naprosto předešel dobu. To ale není součástí této knihy, ta vypráví, v době třicetileté války a po ní, o našem umělci Václavovi Hollarovi, jehož dílem byly kresby, rytiny a lepty. Dá vám spoluprožívat jeho život a nahlédnot pod pokličku dané doby.
Knihu doporučuji samozřejmě zájemcům o Hollara. ale také celkově o umění a historii 17. století. Z pohledu grafika lze sledovat i politiku a dějinné události u nás, v Nizozemí (dnešní Belgii), Velké Británii i jinde v Evropě, Hollar totiž často cestoval se svými mecenáši a z kreseb z cest poté tvořil grafické listy, které se staly základem českého umění tohoto oboru.
Štítky knihy
Praha Londýn životopisy, biografie 17. století životopisné, biografické romány grafiky, grafické listy historické romány graficiAutorovy další knížky
1979 | Podivuhodné příběhy a dobrodružství Jana Kornela |
1976 | Dobrá kočka, která nemlsá |
2008 | Objevitelé a dobyvatelé |
1980 | Lásky královské |
1945 | Osamělý rváč |
Klasická četba