Dobré jitro, Bělehrade

07.01.2021

Tuhle malinkou knížku míval táta na nočním stolku a vždycky, když si z ní četl, hrozně se smál. Tak jsem ho jako malá prosila, ať mi z ní čte taky. Ne všemu jsem rozuměla, tak mi to postupně vysvětloval. Když jsem se odstěhovala z rodičovského domu a narazila na ní v antikvariátě, rozhodla sem se, že je to dobrá investice. Sbírka aforismů oblíbeného bělehradského redaktora rozhlasového studia B, vydaná v sedmdesátých letech 20. století v jeho domovině a na sklonku osmdesátých let i v Československu, ani dnes neztrácí nic ze své aktuálnosti. Tento skromný příspěvek k bělehradskému folklóru a ústní tradici Bělehradu socialistické doby nemá šanci zevšednět.

"Soudruhu, jestli si myslíte jen to, co říkáte, tak je to málo."

"Bělehrad nemá dost opravářů. Když jsme vytyčovali budoucnost, představovali jsme si ji bez závad."

"Kdo nemá peníze na noční život, ať živoří ve dne."

"Žaludeční vředy jsou nakažlivá choroba. Ti, kteří je už mají, dělají je druhým."

"Starý Bělehrad se vydal do Nového, Nový do Starého, jako každé ráno. Mosty jsou plné aut. Jedni i druzí si myslí, že na druhé straně je líp. Až zjistí, že není, vrátí se tam, odkud vyjeli."

"Čas míjí a my stárneme a pozvolna odcházíme. Nejprve jsme ztratili čtvrtého na poker, pak třetího do mariáše, druhého na domino... Zůstali jsme sami a začínáme si vykládat pasiáns, abychom viděli, co s námi bude."