Dobré umírání
Ira Byock
Úvahy zabývající se etikou umírání a zážitky lidí, vztahující se k nevyhnutelné poslední fázi života každého člověka. Kniha dr. Byocka, prezidenta Sdružení amerických hospiců a paliativní (bolest tišící) péče se věnuje otázce umírání a smrti. Vychází přitom z bohatých životních zkušeností počínaje péčí o vlastního otce až po příběhy pacientů z hospicu. Je proti euthanasii s tím, že se snaží upozornit na prostředky proti fyzické bolesti a emocionální beznaději. Vysvětluje úlohu lékařů, sester, psychologů a sociálních pracovníků v tomto procesu, včetně poměrů v rodinách těžce nemocných.... celý text
Literatura světová Filozofie
Vydáno: 2013 , VyšehradOriginální název:
Dying well, 2003
více info...
Přidat komentář
Dala bych tuto knížku jako povinnou literaturu. Skvěle popsané jedny z nejtěžších životních situací. Čte se dobře a autor, zkušený lékař, tyto situace dokáže velmi dobře popsat.
Každý by si něco takového měl přečíst. Nejvíce se mi líbil příběh Maureen Rileyové a Jakea Edwardse.
"Andi popisovala Jakeův rostoucí klid: "Jednou odpoledne se zčistajasna ke mně otočil a řekl: "Ty jsi tak krásná." Ale ve skutečnosti nemluvil o mně. Měl ten zasněný, do dálky upřený pohled. Vím, že mluvil o své duši."
Dávám knížku mezi Doporučené, protože píše o důležitém tématu, o kterém se stále ještě moc nemluví, které se obchází. Obsahuje deset příběhů lidí různého věku (nechybí dítě a mladá žena - matka), kteří se dostali do terminální fáze života a podstupují paliativní léčbu. Někteří bojují a nechtějí přijmout svou nepříznivou prognózu, nepřipouštějí si ji, jiní se s ní dokáží brzy smířit. Ať tak či tak, jedná se vždy o důležitou etapu těch lidí, jejich blízké samozřejmě nevyjímaje. A tak se dočteme, jak může být takováhle neveselá fáze života láskyplná a v něčem zázračná. A přitom se umírání nijak neidealizuje. Autor, lékař s bohatými zkušenostmi v oblasti hospicové péče, se svými pacienty dokáže otevřeně mluvit o smrti a umírání, jemně vede umírající k uzdravování vztahů s blízkými a také vztahu pacienta sama se sebou. To pak usnadňuje odchod. Dává tedy nepřímo návod, jak lze s umírajícími mluvit. A to se hodí vědět. Dočteme se, co umírající často trápí (nejčastěji pocit, že jsou svým blízkým na obtíž, strach ze ztráty důstojnosti). Nakonec je to celé o lásce (pro budoucí pozůstalé je často důležité se o odcházejícího blízkého co nejlíp postarat). Kniha má nepřekvapivě i duchovní přesah, ačkoliv není pojatá nábožensky. Z autora je znát moudrost a klid. Kniha je napsaná pěkně, příběhy lidí mě bavily a zajímaly. Inspirativní.
Téměř nikdo z mého okolí si o smrti, bolesti, utrpení a umírání číst nechce, naše kultura se tak nějak tváří, že nic takového neexistuje. Smrt však čeká každého z nás, ať se nám to líbí, nebo ne. Doporučuji přečíst všem, ať jsme připraveni... Kniha je napsaná citlivě, není potřeba se toho bát.
Na konci své knihy, kde popsal tento odborník na paliativní péči několik případů ze své praxe, konstatuje, že nezáleží ani tak na tom, co dělá, ale jak s takovým pacientem opravdu JE. Jak se dokáže dostat k podstatě jeho odcházení. A takových lidí je proklatě málo. Doktorů zajisté ano, ale těch, co chápou tuto pravdu, ne. A pak také konstatuje: Poselství přestárlým a nevyléčitelně nemocným zní: Omezte svou spotřebu zdrojů a uhněte z cesty, aby zde bylo místo pro ty, kteří jsou mladší, aktivnější a pořád ještě schopní přispívat společnosti.
Ale ti, co takoví dnes jsou, ještě netuší, co na ně v závěru života čeká. Jednou také zestárnou a budou na okraji společnosti.
Byock říká: Smrt je kosmický zvon. Ale samotné umírání nemusí být tak vzletné. Zde popsané příběhy, jsou zajisté jen zlomkem jeho praxe.
Je třeba si vážit každého života, neboť s jeho koncem mizí kus našeho světa.