Dobré umírání

28.05.2024

Na konci své knihy, kde popsal tento odborník na paliativní péči několik případů ze své praxe, konstatuje, že nezáleží ani tak na tom, co dělá, ale jak s takovým pacientem opravdu JE. Jak se dokáže dostat k podstatě jeho odcházení. A takových lidí je proklatě málo. Doktorů zajisté ano, ale těch, co chápou tuto pravdu, ne. A pak také konstatuje: Poselství přestárlým a nevyléčitelně nemocným zní: Omezte svou spotřebu zdrojů a uhněte z cesty, aby zde bylo místo pro ty, kteří jsou mladší, aktivnější a pořád ještě schopní přispívat společnosti.
Ale ti, co takoví dnes jsou, ještě netuší, co na ně v závěru života čeká. Jednou také zestárnou a budou na okraji společnosti.
Byock říká: Smrt je kosmický zvon. Ale samotné umírání nemusí být tak vzletné. Zde popsané příběhy, jsou zajisté jen zlomkem jeho praxe.
Je třeba si vážit každého života, neboť s jeho koncem mizí kus našeho světa.

19.02.2024

Dala bych tuto knížku jako povinnou literaturu. Skvěle popsané jedny z nejtěžších životních situací. Čte se dobře a autor, zkušený lékař, tyto situace dokáže velmi dobře popsat.

11.01.2018

Každý by si něco takového měl přečíst. Nejvíce se mi líbil příběh Maureen Rileyové a Jakea Edwardse.


"Andi popisovala Jakeův rostoucí klid: "Jednou odpoledne se zčistajasna ke mně otočil a řekl: "Ty jsi tak krásná." Ale ve skutečnosti nemluvil o mně. Měl ten zasněný, do dálky upřený pohled. Vím, že mluvil o své duši."

03.11.2017

Dávám knížku mezi Doporučené, protože píše o důležitém tématu, o kterém se stále ještě moc nemluví, které se obchází. Obsahuje deset příběhů lidí různého věku (nechybí dítě a mladá žena - matka), kteří se dostali do terminální fáze života a podstupují paliativní léčbu. Někteří bojují a nechtějí přijmout svou nepříznivou prognózu, nepřipouštějí si ji, jiní se s ní dokáží brzy smířit. Ať tak či tak, jedná se vždy o důležitou etapu těch lidí, jejich blízké samozřejmě nevyjímaje. A tak se dočteme, jak může být takováhle neveselá fáze života láskyplná a v něčem zázračná. A přitom se umírání nijak neidealizuje. Autor, lékař s bohatými zkušenostmi v oblasti hospicové péče, se svými pacienty dokáže otevřeně mluvit o smrti a umírání, jemně vede umírající k uzdravování vztahů s blízkými a také vztahu pacienta sama se sebou. To pak usnadňuje odchod. Dává tedy nepřímo návod, jak lze s umírajícími mluvit. A to se hodí vědět. Dočteme se, co umírající často trápí (nejčastěji pocit, že jsou svým blízkým na obtíž, strach ze ztráty důstojnosti). Nakonec je to celé o lásce (pro budoucí pozůstalé je často důležité se o odcházejícího blízkého co nejlíp postarat). Kniha má nepřekvapivě i duchovní přesah, ačkoliv není pojatá nábožensky. Z autora je znát moudrost a klid. Kniha je napsaná pěkně, příběhy lidí mě bavily a zajímaly. Inspirativní.