Dobrého člověka těžko najdeš (10 povídek)

29.12.2024

Ironické, kousavé, nemilosrdně přesné, bez servítek, prostě geniální. Flannery Vám vidí až do hlavy – žádnou křivárnu, úhybný manévr, postranní úmysly, nic před ní neschováte. A ano, pod takovým drobnohledem dobrého člověka těžko najdeš…

15.09.2024

Je to výborná sbírka povídek. Podobně jako v knize "Všechno, co se povznáší, se musí setkat" jsou povídky velice čtivé a místy drsné, psané autorčiným osobitým rukopisem. Poslední povídka s názvem "Bezdomovec", byla asi nejlepší (s krutým a smutným koncem), přestože to je dost subjektivní názor. Flannery mi prostě sedla - čili doporučuji!

25.01.2024

české vydání z roku 2010 u nás poprvé představuje původní soubor povídek, nikoliv jen výbor; autorčin nezaměnitelný rukopis si zaslouží pozornost, mně hoví ta buransky jižanská atmosféra, důraz na konkrétní detaily a životnost i živelnost obrazů, horší už to je s výkladem - málokdy mi dochází biblická symbolika a anagogický přesah

doporučuju poslední povídku Bezdomovec = pro Evropana opravdu netradičně podané téma polských židů, kteří přežili holokaust a emigrovali do Ameriky

01.12.2023

Doporučuji alespoň jednu povídku s komentářem Tomáše Enderleho (youtube Reprobus), otevřelo mi to oči pro čtení dalších. Jako jednotlivé kusy je Bezdomovec prostě bez konkurence, ale jako sevřený útvar povídek pro mě přeci jen vede Všechno co se povznáší...

19.05.2021

Tvorba této svérázné ženské mě upoutala na základě zdejších komentářů a vysokého hodnocení jejích knih. (Tímto děkuji zdejším čtenářům za skvělý tip.) Zatím jsem dala jen tuto sbírku, ale nějak jsem nepostřehla, v čem spočívá ono moralizování... Charakterové vady a myšlenkové pochody lidí jsou vykresleny naprosto geniálně. Ano, postavy si leckdy naběhnou, ale tak to chodí i v životě. Moc sympatické čtení.

23.03.2020

Je to žena...ale píše jako muž: bez špetky sentimentu, bez slitování. Nikdo neujde jejímu ostrému zraku spisovatele, který nekompromisně hledá pravdu. Bez okolků odhaluje pokrytectví, předsudky, povahovou zkaženost a směšnost lidí, kteří ji obklopují a o kterých by snad druzí řekli, že se jedná o korektní, ba přímo bezvadné jedince. Není to nenávistný odpor ani pohrdání, co by O'Connorovou motivovalo k této příkré "kritice člověka" (jako tomu je u některých spisovatelů, kteří provádějí obdobnou inventuru společnosti a z každého jejich slova čiší nepopiratelná zapšklost - tyto literáty ostatně nikterak nesoudím, naopak se domnívám, že někteří patří k nejlepším tvůrcům vůbec), nýbrž opravdu důsledné přitakání frázi "Dobrého člověka těžko najdeš".

13.01.2019

Ufff. Bylo to pro mně namáhavé. Moralistku Connorovou jsem četla po letech znovu. On je totiž celkem působivý způsob, jakým se snaží otevírat oči a nutí začít vnímat povrchnost některých činů, které mají působit jako dobročinnost, ale vlastně jsou jen pózou...Je těžké přesně posoudit, co nám Flannery chtěla říci, protože volí dost drsný způsob. Bylo to náročné, ale přínosné. Tohle by si měl člověk občas přiznat.

22.11.2018

První kniha od této autorky. Nevím, jestli se dá na její styl zvyknout. Podle mne ji buď od prvního okamžiku milujete a její podání vám vyhovuje. Nebo naopak, po několika stránkách ji odložíte jako nestravitelnou. Každopádně, pokud u ní vytrváte, zjistíte, že nad jejími texty bude nutno přemýšlet. Nelze je přečíst a mít jasno. Ale za přečtení každopádně stojí.

06.09.2018

Dobrého člověka těžko najdeš – to je svatá pravda, která rozhodně platí především pro tuto sbírku povídek. Žádná z postav, které v nich vystupují, není dobrá ani sympatická, žádná není v pravém slova smyslu hrdinou nebo vzorem. Jedná se o lidi velice povrchní, a i když nejsou všichni úplně zlí, určitě mají nějakou negativní vlastnost, nějakou špatnost, kterou dokážou druhým ublížit. A přesto jsou tyto povídky skvělé. Flannery prostě uměla psát… A jak! Její styl je nádherný, člověka v jejích textech těší každé slovo. Děj povídek je zdánlivě prostý, ale při pozornějším čtení narazíte na závažné a hluboké morální otázky (avšak bez jakéhokoli moralizování), na otázky, které vedou k zamyšlení nad zkažeností společnosti, nad tím, jak obstát ve styku se zkaženými a mnohdy zvrácenými lidmi, na otázky ohledně spravedlnosti a schopnosti státních institucí vykonávat spravedlnost. Žádná z těchto otázek však není v knize vyslovena, neboť tyto konflikty jsou nadhozeny jen v náznacích, mezi řečí. Navíc se nade vším jako jemný odér vznáší otázky víry a náboženství. A zároveň lze povídky číst jako velmi zajímavý popis jižanské společnosti 50. let minulého století.
Jsou to texty ironické, kruté, sarkastické, groteskní, plné hlubokých podobenství a napsané krásným jazykem.

02.01.2017

Na knížku jsem narazila díky knize Než jsem tě poznala, a ze zajímavosti si jí přečetla. Pesimistické čtení! Ale jednou za čas je dobré si připomenout, že svět není růžový:-)

30.07.2016

S touhle knihou naprosto rezonuji. Vrátila jsem se k ní po letech a na mém vztahu k ní se nic nezměnilo. Flannery jde po lidských slabostech. Drsně a cynicky.

07.09.2011

Naprostá pravda. Její povídková kniha je záležitost, která ve vás nevyšumí. Zvlášť titulová povídka, tak to vás bude přímo mrazit. Už se těším, až Argo vydá její další knihu MOUDRÁ KREV
anotace:Hazel Motes se vrací z války domů na americký Jih, a jelikož je přesvědčen, že jedinou cestou, jak se vyhnout hříchu, je „nemít duši“, zakládá Církev bez Krista. Jeho nápad okopíruje jistý Hoover Shoats, který si založí konkurenční Svatou církev Krista bez Krista, aby na ní bohapustě vydělával. Hazel ve svém nitru bojuje se silnou láskou a zároveň nenávistí k Bohu a vydává se za Hooverem, aby si s ním vyřídil účty.
Louhem vypálené oči, maniak v gorilím převleku, miniaturní mumie ukradená z místního muzea, auto, které jezdí bez benzinu, oleje i vody v chladiči, a „moudrá krev“ duševně chorých, kteří někdy vidí víc než ti „normální“ – Flannery O’Connorová ve svém prvním románu předkládá dokonalý, hořce groteskní pohled na americkou podnikavost, svobodnou vůli i lidskou víru obecně.