Dobrodružství hraběte Lydericha
Alexandre Dumas, st.
Románově zpracovaný příběh ze staroněmecké Písně o Nibelunzích. Hrabě Lyderich vyrůstal v lese u poustevníka, který ho vychoval. Lyderich byl na svůj věk velmi silný, vzdělaný a odvážný mladík. Když si u mistra Mimera udělal meč Balmung, tak ho mistr poslal pálit uhlí, ale byla to léčka. Mistr neměl Lydericha rád, protože uměl dělat krásnější a pevnější zbraně než sám mistr Mimer a tak ho poslal pálit uhlí do míst, kde žil drak. Lyderich tam poslušně odešel. Když na něj drak zaútočil, Lyderich ho zabil a vykoupal se v jeho krvi. Po celém těle se stal nezranitelným až na jedno malé místo pod levým ramenem, kam se mu při koupeli snesl lipový list. Oženil se s nejkrásnější dívkou, poté co dopomohl jejímu bratru Gunterovi získat sličnou a udatnou pannu. Zemřel násilnou smrtí, kterou mu na pokyn své manželky schystal bratr jeho manželky prostřednictvím Hagena, který Lydericha nenáviděl už z dob, kdy oba pracovali u mistra Mimera. Po Lyderichovi zůstali matka Ermengarda s jeho manželkou Kriemhildou a malým synem Andacusem. Andracus panoval dobře a dlouho.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1999 , VyšehradOriginální název:
Aventures de Lyderic, 1842
více info...
Přidat komentář
Velmi dobře napsaný příběh. Obdivuji Dumase, že se mu podařilo zachovat poetiku středověké písně. Ano, kdo tady píše, že příběh je jednoduchý, předvídatelný apod., má naprostou pravdu. A v tom právě pro mne tkví půvab této knížečky - není to složitě promyšlený, propletený román. Příběh je psán takřka legendistickým stylem, člověk se jakoby přenese o několik století dozadu, zpomalí se čas... Kdo čeká Tři mušketýry, Robina Hooda či Hraběte Monte Christa, bude zklamán, ale kdo chce nasát atmosféru starých příběhů, bájí a legend, bude potěšen.
A krom toho je to náhled do předloh Tolkienových světů...
Zrada, vražda, podvody, láska a přátelství. Prvky, které by zdánlivě měl obsahovat každý dobrý příběh. Dobrodružství hraběte Lydericha to všechno má, a dokonce i trochu kouzla a nadpřirozena. Dumasovi se povedlo do velmi malého formátu vecpat svižný a relativně akční děj, který uhání rychlostí jelena na štvanici. Přesto se nejedná o nic, co by ve čtenáři zanechalo hlubší stopu. Možná proto, že každý zvrat je předvídatelný.
Pěkná pohádka se severskými motivy na silvestrovské dopoledne. Říct o knížečce, že se jedná o román je značně nadnesené, ale příběh je milý a plný mytologických schopností a rytířských ctností.
Příběh (nebo spíš báje) sic jednodušší, ale nádherný. Komu se líbí vyprávění starých příběhů s trochou mystérie, jistě ocení i toto dílo.
Poslouchal jsem jako seriál, takže knihu jsem nečetl. Připadala mi však nešťastně až příliš naivní. Brunhildu, která hodí tunovým kamenem 30 metrů, přeskočí propast a je silná jako 10 rytířů, bych za ženu tedy fakt nechtěl, Stejně tak by mi vadilo, že mě svazuje a připoutává ke stěně - divná úchylka. Ještě jedna věc mě překvapila, že mnoho situací a řešení situací bylo vlastně dosaženo podvodem.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1974 | Tři mušketýři 1. díl |
2003 | Tři mušketýři |
2008 | Robin Hood |
1957 | Hrabě Monte Cristo I (třísvazkové vydání) |
1972 | Tři mušketýři po dvaceti letech |
Přiznám se, že na základě anotace jsem čekala něco "více Dumasovského a méně eposového"... Kniha je tenoučká, takže jsem ji přečetla rychle, a i když odhlédnu od toho, že jsem čekala prostě Dumase, jehož knihy mám ráda, nevyvolal ve mně příběh pocit nadšení, ani se mi vlastně nijak moc nelíbil. Prostě se příběh jen dal přečíst a zařadit jako "nenadchne, moooožná ani neurazí".